… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

čtvrtek 29. srpna 2013

...rychlovečeře ...

… dnes jsme byli za jedním pánem krmit v sádce kapry. Slovo dalo slovo a záhy tu byla řeč o jídle.  Vzpomínali jsme, jak jsme jako děti žvýkávaly šťovík, lízaly špalek, kousaly pendrek až jsme měly černé zuby. Jak bylo kuře nedělní jídlo a kapr, který zrovna skočil po kuse rohlíku ze sádky, pouze jídlo vánoční. Vzpomněla jsem si i na podzimní pálení bramborové natě a v ní spálené černé brambory, které tak nádherně zahřívaly zmrzlé dlaně. Brambora mi vždycky krásně voněla, ale o to méně chutnala. Přesto má své místo na mé vzpomínání o prostých jídlech. Vzpomínám i na chleba namazaný sádlem a škvarky s cibulí, které nebylo mé TOP, ale moje babička jej doslova milovala. Zato plesknutá vajíčka na másle lehce připálená od spoda, v hliníkovém kastrůlku, to bylo moje milované. A tak jsem se rozhodla udělat večer na talíř úplnou jednoduchost. Třeba na ni bude jednou malá Carolinka s láskou vzpomínat tak, jako já na plesknutá vajíčka…

... v jednoduchosti je krása...

potřebujeme : listové těsto (1 vrstva vespod, druhá navrch), špenát, sekanou či jakoukoli uzeninu, mozzarellu, vajíčka

... sekaná během pečení pustí šťávu a provoní to celé ... 

... doporučuji. Jsem zastánkyní  poctivých výrobků ...

... skutečně čerstvá mozarella... je jako dech...

... poctivá vajíčka (na vrch) od našich putěk ...

... na vrch vyválený plát listového těsta, které potřu vajíčkem. Mašlovačka pochází z domácí dílny naší Kristýnky  z domácích husích brk ...

... k tomu rajčata s mozzarellou, která chutnají jedinečně jenom v létě ...

... je to teď a zrovna tak rychle je to i pryč ...


pondělí 26. srpna 2013

... byl jeden domeček, byl na hony vzdálený ...

…nedávno jsem zde psala na podobné téma, ovšem s podtextem lásky. Dnes mi zazvonil telefon, slečna, resp. mladá ambiciozní úřednice ze stavebního úřadu mi ani neřekla slušně dobrý den, striktně požadovala mého muže. Za 10 minut 17.00 hod.  (po 26dnech) nám oznámila ( po mnoha nesmyslných požadavcích) , že naši žádost o ohlášení stavby, tam vysoko v horách, tam , kde bych ráda sepsala Memory, převádí na stavební povolení. Další zabitý čas, další měsíce čekání, nic nedělání… Proč to celé píši? Tento blog je nejen o kreativitě, vaření, pečení, rodině, vzpomínání, ale je i mým diskuzním fórem ve chvílích, kdy sama nevím, co dál… Jak by jste se zachovali vy v takovém případě, kdy s vámi mladá, nezkušená děva jedná jak  s posledním pohunkem ? Činí průtahy a dovolím si říci i šikanu? Moje profesní zkušenost mi celý život velí, že schody se myjí od vrchu. Naskýtá se otázka, zavolat na ministerstvo pro oblastní rozvoj? Nebo tajemníkovi onoho obecního úřadu? Vždy jsem si myslela, že po dobrém člověk nejdál dojde. Není to pravda. Tito mladí, hravý a neklidní „děti“ si dodávají sebevědomí tím, že jednají arogantně, sprostě a mnohdy i mylně. Nevědí, co je takt, slušnost, zodpovědnost a úcta. A myslím, že je to někdo už musí začít učit. Už jen proto, že bych se ráda dožila svého snu, domu v horách …Děkuji všem za váš názor … 
P.S.: slibuji, že příští příspěvek bude pozitivní, pohodový  a milý

... DĚKUJI a všem krásný, pohodový a poklidný večer  ...

neděle 25. srpna 2013

... originál mléko ...

…mám ráda originály a to ve všem. V citech, věcech, jídle i názorech. Dnes bude řeč o originál mléku. Vzpomínám si , když jsem byla malá, chodily jsme s babičkou s hliníkovou bandaskou s mlékem k vykotlanému stromu k tzv.výkupu. Tam vždy zastavila malá cisterna a probíhal výkup mléka od drobných chovatelů krav. Vzpomínám si i na ty velké hliníkové barely, na staré sousedy s upracovanými rukami v tzv. kajdách (monterkový kabátek), na tu chuť pravého mléka, na kterém jsme vyrostly…a právě proto, jezdím přes kopec k hodnému hospodáři s bandaskou. Dnes už nerezovou pro originál mléko. Mléko, co chutná nasládle a poctivě. Tak poctivě, že každé ráno sběračkou sbírám z něho až 2cm poctivé smetany. A protože zítra přijede naše Kristýnka s vnoučkem a svou polovičkou, dovařila jsem právě originál poctivý gáblík. Domácí guláše, jeden segedínský druhý srnčí. Tak snad bude chutnat – originálně …

... originál mléko ...

... smetana a hóódně poctivá ...

... tuto fotku jednou své dcerce ukáži, to když ji teklo ještě mléko po bradě...

...a že chutná, no comment ...

... můj originál knedlík, který je neskutečně rychlí. Prášek do pečiva, polohrubka, mléko, sůl, vejce, rohlík....

... krájím ho nití, tak jako moji předci...

... ta vůně zelí (originál námi našťouchaného do štandlíků) voní po celém domě...
... guláš divočina ...

... originál segedínský guláš, který naše Kristýnka zbožňuje. Pro zbytek rodiny právě klokotá v hrnci guláš srnčí ...


... krásný zbytek deštivé neděle a třeba s nějakým originál gáblíkem ...

středa 21. srpna 2013

... byl jeden domeček, byl plný lásky...

… byl jeden domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku mistička,
v té mističce vodička…

… vzpomínám na básničky z dětství, hodně mne inspirovaly. Učila jsem je i své děti od jejich útlého věku.  U Ladovských leporel jsme obědvaly a četly. Před spaním nikdy nechyběla pohádka, kterou jsem dětem četla, čtu .. Baví nás to. V létě, když  bývalo otevřené okno a já dětem četla, sousedka pravidelně vypínala televizi a naslouchala. Nebo si vzpomínám, jak jsem si z leporel jako dítě stavěla ohrady a labyrinty na podlaze. Knížky mám ráda… Bylo to mé dětské velké přání, být spisovatelka. Kamarádky toužily být zpěvačkami, herečkami, princeznami. Já měla jasno, budu psát knihy. Tak třeba snad v důchodu, tam vysoko v horách…  Mám pestrý život, tak třeba jednou sepíši“ Memory“. Je to stále můj sen … Je třeba mít sny, jsou motorem obyčejných dnů.  Máte také svůj sen  a nebo vzpomínku na knížky z dětství ?

... u nás ...

... po letech vyšívám, Carolinka opět fotí ...

... všude přítomná Carolinka věší mé "veledílo" ...

... musí viset rovně...

...  je rovně = spokojenost ...

... mám radost z maličkostí ...

…byl jeden domeček, byl vysoko v horách skoro u nebe,
v tom domečku stoleček, na něm rozepsaná kniha pro Tebe …  


pondělí 19. srpna 2013

...švestkový mňam, mňam, mňam ...

švestkový mňam, mňam, mňam knedlíky, 
mňam, mňam,mňam, ty já bych jed...
... ty já bych neměnil, za celičkej svět ...

… vzpomněla jsem si na úryvek písničky, kterou jsme jako děti pěly na táboře. Kde nebyla teplá voda, stany s promokavými celtami, příšerné rozcvičky v gumácích na palouku, noční stezky odvahy plné neznámých zvuků a jídlo z ešusů, které jsme samy myly v ledovém potoce. Tak tato švestková písnička bude u nás znít tento týden často. Táta zase nakupoval a jak jinak než ve velkém. Uzený týden vystřídá švestkový. Pokud máte nějaký prima recept na slívové jídlo, sem s ním …
… jako první jsem upekla slívový koláč prolitý rumem. Zmizel v cuku letu.Víkend se vydařil, měla jsem zase dům plný lidí a hlavně svých dětí. Jsem tak šťastná, když vidím naše děti po hromadě. Ať dělají  či říkají cokoli, hlavně, že je mám tady
... nakrájeno ...
... naskládáno ...

... navoněno ... moc důležitý je ten rum...

... upečeno ... voní po celém domě...

... první strávník, který permanentně vše uždibuje...

... jak říkám, vše...


pátek 16. srpna 2013

...poklady z půdy ...

… miluji staré věci s příběhem … Našla jsem po mé babičce něco, z čeho jsem úplně na větvi. Skříňku se skleněnými kořenkami. A jako bonus - porcelánovou naběračku. Říkám si, kolik polévek s nimi babička a prababička nalila. Vzpomínala jsem skrze tyto věci celý den na svou babičku. Měla jsem dvě, jako asi většina dětí. Jedna byla malinká, drobounká, upracovaná, žila na samotě u lesa mezi zvířaty a tichem a vařila tak jednoduše. Druhá byla krásná, nosila krásné šaty, její vlasy byly pořád upravené, stříbrné s nádechem do kouřové modři, měla krémy co voněly jako vyprané prádlo a vařila tak poctivě . Vzpomínám s láskou na obě. Byly jako black & white, tak rozdílné. Obě vařily a každá úplně něco jiného. Jedna humník a kucmoch, druhá kuře na cibuli s knedlíkem a rajskou zahuštěnou perníkem. Inspirovaly mne do života obě. Posílám velkou vzpomínku plnou lásky do nebe …

...poklad po mé babičce s kouřovými vlasy...

... kolik  jenom  koření se za ta léta v šuplících  vystřídalo ...

... když jsem skříňku cídila, dotýkala jsem se dávné minulosti. Smývala doteky  a ožívala vzpomínky ...

... bonus - naběračka a pěkně stará ...

... pro mne už jen na parádu ...

... když je řeč o babičkách, je tu i babí léto ...

... přilétlo až do kuchyně. Možná symbol mého vzpomínání ...



... přeji všem krásný víkend, tak krásný,  jako poklad ze starých časů ...


středa 14. srpna 2013

...uzené a citrónový sirup ...

… nevím, jakou  zkušenost máte vy, ale u nás, když nakupuje chlap, tak ve velkém. Z trhu přivezl snad tunu uzených kostí J … tak dnes překvapivě u nás k obědu opět uzené . Po šunklaflecích, špekových knedlících, přišly na řadu kosti pěkně do ruky. Jen chléb, salát, hořčice… Přiznám se, tento druh pokrmů zbožňuji. Zapomenout na chvíli na příbor … Myslím, že pravěké ženy musely být hodně vitální a šťastné…
K tomuto pokrmu se hodí pivo, ale mě políbila múza, vyrobit citrónový sirup. Ryze domácí sirup je hotov... jak dlouho vydrží, je otázka…

... můj první domácí citrónový sirup...

... sotva přichystám na stůl, už jsou tu hladové ruce ...

... gastronomické zátiší, jako z pravěku ...

... uzená polévka. Ani nemrkne, jak říkávala moje babička. Proč nemrkne? Je tak poctivá, že je jedno oko...

... mám ráda pohodu při stolování. Rituál, kde se komunikuje, žádné pssst ...

... jak na citrónový sirup? Nejprve pořádně očistit, umýt, vydrbat citróny a pak tu čistou kůru oškrábat ...

... víc než toto a vodu nepotřebujete ...

...  a pak vařit  s cukrem do změknutí. Propasírovat a hotovo ...

... chutná letně ...

... všem svěží zbytek letních dnů ...

úterý 13. srpna 2013

...podvečerní procházka ...

... už delší dobu jsme potřebovala dobít životní baterky. Hlásily již stav nouze a blikaly červeně. Vyšláply jsme si v podvečer s Carolinkou směr les k hájovně. To jsem vážně potřebovala. Dotknout se ticha, šumu větví, ucítit vůni jehličí, slyšet lesní potůček a cvrkot cvrčků. Nemyslet, nerekapitulovat, neplakat, nebojovat. Jen tiše vnímat chvíli teď. Zdvihnout hlavu k nebi a vnímat jen mraky na blankytném nebi, jak kamsi mizí. Při tomto pohledu si vždy vybavím své dětství, kdy jsem si představovala, že jsem na dně moře a mraky jsou lodě nade mnou. Měla jsem miliony představ a ty nejvytouženější se staly skutečností. Mám kupu dětí a skvělého muže. To byl můj sen…
... toto jsme donesly dnes z podvečerní procházky domů - kus začínajícího podzimu ...

... foceno mobilem. A ten není foťák. Ale na kouzlu momentu lesního potůčku to nic nemění ...

... mamí, to musíme vzít domů. Byla jsem kdysi stejná...

... Pepík v hájovně ocenil naši sbírku žaludů. Slíbily jsme mu, že zítra přineseme zase...

...mlsné kozy by snědly cokoli ...

... vypadá jak čert, ale je to kozel z hájovny...

... toto je můj sen. Jednou mít ovce na svahu pod domem ...

.... póza pro focení - méééé. A co za tóóó ....

... i listy mají své vrásky ...

... maminko úsměv.... foceno Carolinkou mobilem ...

... pokus o fotku, kde budeme obě dvě i les :-) Není tam pořádně ani jedno, ale je tam vzpomínka na dnešní den...

...pokojný zbytek dne všem,
jako je procházka lesem...