… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

úterý 29. října 2013

... světýlko Dušánek ...


… naše děti mají talent na vlastní sousloví. Vymýšlí různá slova a ty ve mne pak zůstávají celý život. Honzíkovo slovo z ranného dětství „ kochňutka“ tzn. pochoutka. Dodnes, když je něco moc dobrého, to celá rodina nazývá „kochňutka“. „Maměnky“ jsou u nás levandule a dnes dala malá Carolinka vydlabané dýni – Helloween název Dušánek. To proto, že se blíží ty dušičky. Upřímně, mě se její název pro svítící hlavu – Helloween, líbí víc – Dušánek J. A jak vám ?

… Dušánek odhání od domu vše zlé … tak snad to bude pravda …
... Dušánek si lebedí a svítí do tmy... naše odpolední činnost ... dlabačka

Vzpomínám, když moje stará babička, budiž ji země lehká, říkávala „Dušičkám“ -  svátek všech svatých. Vždycky chodila do lesa na chvoj a po večerech s mámou vázala koše a věnce se staticí a šílenými umělými kytkami, co se za totáče prodávali v galanterii. Vzpomínám si, že jsem tu bílou stužku s černým názvem „Vzpomínáme“  nikdy neměla ráda. Přišla mi zvláštní, neosobní, komerční. Proč to psát, když to Ti v nebi snad vidí… Nikdy jsem ji na věnec nepřivázala. Vyšívala jsem křížkovým stehem „babičce“  „ dědečkovi“ 

…mám ráda ten svátek neb je o úctě a světlech a slušnosti a vzpomínce a zastavení  a  …
 ... je o nás …
… všem krásné zastavení a světlo v nás…


neděle 27. října 2013

... o veliké řepě ...


… den jak malovaný a my se vydali pro krouhané zelí do zelárny. A nebyla bych to já, kdybych si nevymyslela něco extra J. Letos zkusím naložit do štandlíku i zelí červené. V zelárně na mne koukali jak z jara a poslali nás pro červené nakrouhané zelí, do vedlejší vesnice k soukromníkovi, který má všechnu zeleninu a ovoce na jaké si jen vzpomenete. Když jsme přijeli na starý statek, koukali jsme jak z jara my…


Tuny jablek, hrušek, dýní, kořenové zeleniny, brambor, zelí …. březových košťat a dokonce i má srdeční záležitost – staré krámoví… No to bylo něco pro pohlazení mé duše… ještě teď ten pocit blaženosti mám v sobě…




Odváželi jsme si kromě ovoce a zeleniny i poznatek, že červené zelí nelze nakládat do štandlíků neb nezkvasí. Tak ho povařím a hned zavařím do sklenic. Bílé už máme naložené ve štandlíku a teď už je vše jen na něm…
Byla tam i jedna moc prima paní z Kolína, která si zabouchla klíčky v autě a než ji situaci vyřešili, povídala si se mnou a povídala a povídala ... A tak mi poradila jak  na marinované zelí a dala mi i pár typů na červenou řepu…


… a protože jsem holka sdílná, jeden,  dnes už odzkoušený, vám zde zanechám …

Recept
řepu dobře omyjeme a zabalíme se stroužkem česneku, trochou oleje a balzamik.octa do alobalu.  Pečeme do změknutí, vůně dá signál. Pak opatrně rozbalíme, nakrájíme na plátky, já nedokrajovala a mezi mezery vetřela pečený česnek a  hustou zakysanou smetanu. Na to do hněda osmaženou cibulku. Je to skvělá příloha k plátku opečeného masa, ale mě to chutnalo samotné. Lze doplnit dresingem ...

… A když jsme tu řepu vařily a pekly s Carolinkou, povídala jsem ji pohádku o veliké řepě… Moc se jí to líbilo a chtěla pořád znova. A tak jsem pořád opakovala, kdo za koho táhl a táhl, až vytáhl… všechno bylo kolem nás fialové a fajn …


…taky jsem vzpomínala, jak jsem jezdily jako děti pomáhat babičce s řepou. Jak jsme na poli skutečně táhly, táhly… jak jsme skládaly řepu na hromadu a babička pak okrajovala listy. Řepou krmila celou zimu králíky a já dnes nakrmila řepou ( pečenou v alobalu ) naši rodinku. A věřte nevěřte, moc jim to chutnalo…

... čerstvě zavařeno ...
♥  všem krásný prodloužený víkend  

čtvrtek 24. října 2013

...ticho léčí - příroda uzdravuje ...

…naše kroky teď často vedou do lesa. Je tam božsky... Nosíme domů tuny hub, tuny žaludů, tuny radosti a klidu. Hodně jsme si dnes les užily – fotily jsme padající listí J a  Carolinka ho chytala. Kam se hrabe počítačová hra nebo Cinestar.  A ta krása být v tichu voňavého lesa spolu…. Vzpomněla jsem si na léto, když jsme fotily na terase létající vlaštovky… padající listí je ještě lepší, neb běháte pod korunami stromů v koberci listí a hledíte do nebe, slunečních paprsků … pohyb, radost , slunce a zábava….
... naše kroky vedou do lesa...
... vlevo část listu :-)  - asi 150 fotografie ...
... neplánovaně místo listů, záblesk slunce ...
... druhá fotka s padajícím listem ...víc jsem jich nedala :-) 
... tento zachycený list na kmeni  objevila Carolinka ... má pozorovací talent... co maminka dokáže říci písmenky, ona umí objevit, ukázat a nakreslit ...Je to náš anděl ...
... mamííí  vyfoť uplakaný list ....
... pozor letí další list... honíme se za nimi v lese jako střelené...super zábava ...
... když se fotíme mobilem samy, vždy to je super mazanec, ale plný štěstí ...


... co to je za chlupatici ??? ...
… z donesených hub vaříme, smažíme, zavařujeme, sušíme…prostě pracujeme …
Carolinka pomáhá a musím veřejně říci, že je to nejlepší houbař, jakého znám. Nejen, že skvěle hledá, sbírá (úplně vše) , ale nachodí po lese kilometry a pořád ji to baví … v lese si povídáme o všem a pořád … A hlavně jsem spolu …
... kouzlo podzimu ... kouzlo dětské ruky ... kouzlo jednoho dne ... jednoho života...
... další lesní objev ... ten musíme vzít domů... nakonec jsme nesly asi 2 kg ...
... šnečí domeček patří mezi TOP objevy dnešního dne ...
... a že Carolinka sbírá kde co, je všem jasné. viz. umazané ručičky...

… když jsem večer čistila houby, poslouchala jsem rádio. Nevím proč, ale mám rádio raději než televizi. Bez televize bych dokázala žít. Bez internetu či rádia ne. V rádiu mám ráda stanice, které poslouchá minimum lidí. Jsou to ty, kde nejdou reklamy, jedna písnička za druhou, zprávy plné negací,  ale kde se mluví. Pozitivně a poučně. Proto mám ráda i dokumenty, o přírodě, o lidech, o historii. A tak jsem si včera vybavila, jak táta kdysi ladil staré rádio, v kterém byla lampa a ta se musela nejdříve zahřát. V tom starém rádiu bylo spousta zvuků. Zvuků, když ladil svobodnou Evropu nebo hlas Ameriky. V tom rádiu byla každou neděli po obědě pohádka s nádherným hlasem a tónem. Večer se z něho ozýval Hajaja. A o tom všem jsem dnes malé Carolince vyprávěla…
... Václavky v octovém nálevu  to je naše srdeční záležitost  ...
... máme doma plnou půdu hub ...

… zřejmě ji toto vyprávění baví, neboť vždy říká „ povídej mi mami, jaký to bylo, když jsi byla malá. Nebo když byla malá Kristýnka s Honzíkem, to když jsem ještě chodila po těch horách …“ A tak přemýšlím, že to mé vzpomínání začnu psát…Vlastně díky vám… V minulém příspěvku byla spousta nádherných komentářů, kde jste mi psaly nádherné slova a já se dlouze zamyslela. Každý z nás na tomto světě má nějaký dar. Někdo větší, někdo menší, ale máme ho všichni. A jestli mým darem je psaní, tak nechť patří všem…

... všem krásné podzimní dny plné krásných znamení ...

neděle 20. října 2013

... Cesta k dárku - cesta poznání ...


… když jsem den před svatým Františkem (4.10.) vyhlásila soutěž „Cesta za dárkem“ neměla jsem ani tušení, jakou nekonečně dlouhou cestu ujde mé já. Mým životem se prohnalo tornádo, které mne doslova smetlo. Díky němu jsem o velký kus poznání dál a výš. A na té cestě jste mi moc pomohly vy… vy všechny…některá ještě o kus víc…a vám všem bych chtěla za tu cestu pomoci moc poděkovat. DĚKUJI - je mnohem více než polštářek peřím plněný, je to něco co nemá rozměr , objem, délku a šířku. Je to veliká emoce, kterou vám posílám a doufám, že vám všem, to budu moci jednou s láskou oplatit …
 

 Naše Kristýnka mne odvezla v pátek na celý víkend vysoko a hluboko do hor. Do božského ticha a klidu. Jen mé děti, vnouček a já… antidepresivum bez vedlejších účinků…
…nekonečné rozhovory, procházky, doteky, úsměvy i slzy …
…stalo se však něco, co bych byla dlužna vám neříci… 

V sobotu jsme si vyrazily na výlet. Neměly jsme vůbec tušení kam. Prostě jen tak … někde zastavíme, něco uvidíme, někam zajdeme … Ten nahoře má s námi skutečně ty nejlepší plány… Zastavily jsme u nádherného kláštera. Dokonce tam byla v sobotu mše. Sedly jsme si a nasávaly pohodu, tóny kytar a božský klid. Na konci mše se chtěla  Carolinka jít podívat na pana faráře z blízka… Šly jsme …  neb přání svých dětí plním. Pan farář se na Carolinku neskutečně krásně usmál a udělal ji křížek na čelo. Vitrážemi klášterních oken k nám proudilo slunce a já najednou viděla, že moje nejmladší dcera je neskutečně hodné, pokorné a skvělé děvčátko. A já to najednou viděla nějak jinak… Celou tu dobu všech těch stresů, jsem viděla všechny kolem, jen ne ji. A přitom ona byla tady pořád. Hladila mne po zádech, těšila mne, ať nepláču. A já pochopila, že Bůh skrze ni, ke mně promlouvá a říká…Utři slzy, posílám k vám slunce, radost a lásku, neboj se tolik. Ty jsi tu pro ni, ty jsi máma toho malého děvčátka, která Tě nejvíce ze všech potřebuje, neboť je malá… nerozumí stresům, dospělým slovům, beznadějím …ona chce mámu bez slz, s úsměvem, se slovy, kterým rozumí … A já tímto chci poděkovat té chvíli, Bohu a jejím očím,  kdy mi to došlo… 
♥ 

„ Cesta za dárkem – Giveaway „



…ručička naší Carolinky vytáhla jméno výherkyně. Stává se jim Andrea Secká  ( http://ifollowyourdreams.blogspot.cz/) a pro mne to je další víkendový zázrak a Andrejka ví proč…
Před časem ručička její dcerky vylosovala mé jméno v její soutěži. Život je skutečně zákonem bumerangu


... celou horu lásky všem ...


čtvrtek 17. října 2013

... holka od podléšek ...


vzpomínám na své dětství, s úctou a citem v srdíčku,
vzpomínám na ty chvíle často a ne trošičku…
…jak jsem chodila s babičkou na špacír, k lesu na podléšky,
jak jsme se starou károu vezly z lesa šišky.
…vzpomínám  na přírodu kolem mě, kde jsem vyrůstala,
ta stopa ve mně navždy zůstala….
… má první vzpomínka patří do pole plného heřmánku,
když zavřu oči, cítím tu vůni a mám na kahánku.
Vzpomínám si, jak mne heřmánek hladil po dětské tváři,
v ten moment vždy má duše blahem září…
vzpomínám si, jak mi babička vyprávěla o nebi, mracích a že Bůh je v nich …
vzpomínám si, jak jsem na zápraží hladila koťátka a prožívala smích…
…vzpomínám na starý ořech na dvorku, kde dnes jen pařez ční,
vzpomínám na všechno a na všechny … a mé já sní…
Myslím na momenty, kdy na svět přišly děti mé,
od té chvíle mé srdce už nebylo jediné
a kdybych se mohla rozkrájet do nejmenšího kousíčku, každý by patřil jim…
a kdybych šla prosit andělé o zdraví, štěstí, lásku, vždy by oni byly tím..
tím důvodem, proč dýchám, žiji, směji se a jsem..
..ta holka od podléšek …

vaše  MÁMA





úterý 15. října 2013

... jak přežít zlé časy ...

… život je jako houpačka. Jednou jsi dole, jindy nahoře. Někdy ale ještě níž, než dole… takové zlé období teď doslova fičí mým životem, až se z toho hlava točí… myslela jsem, jako rozená optimistka a veselá kopa, že člověk vše zvládne.  Řeknu vám, není tomu tak. Někdy skutečně potřebujete druhou ruku pomoci a někdy těch rukou musí být i více. Ty ke mně přišly. Díky Bohu… dle slov odborníků, potřebuji klid a zaměstnat mozek činností, co mám ráda. A tak jsem otevřela plechovku tabulové barvy, vzala štětec a natírám a natírám. A je mi dobře… Vzpomněla jsem si na svoji babičku, která říkala, že práce je všelék. Pomáhá tělu i duchu ... Vzpomínám, jak jsem vždy jako malé dítě ráda natírala. O prázdninách to byla velká brána u babičky, lavička nebo psí bouda. Z barev co zbyly v zavařovačkách, jsem natřela i konve na zalévání zahrady. Natírala jsem topení, futra, rámy oken … vše co se dalo udělat hezčím. Natírala jsem ráda i bez růžových pochvalných lístečků, jak se praví v české klasice „Páni kluci “.
A dnes mi asistoval u této bohulibé činnosti můj poklad, světlo mých dnů, malá Carolinka. Je jedno, že je vše špinavé, život není o dokonalé čistotě. Je jedno, že to není dokonalé, život není o dokonalosti. Život je o lásce, radosti, pohodě, zdraví a … řekněte, o čem si myslíte, že je ještě ?
 … vaše Věrka …
... o tom mít rád ...

... mé dnešní dílo natíračské - ze skříňky kuchyňské linky - tabule...

... měla jsem potřebu napsat na ni hned vzkaz ...
... srdeční vzkaz ...
... a když nenatírám konve, tak alespoň kyblíčky...

.. už jen pár dní a jedna z vás bude mít radost  ...

sobota 12. října 2013

... Moravský polejvák ...

… „Marťánci“ pro dospělé se shledaly s nečekaně velkým ohlasem. A tak jsem tu s dalším potravinovým doplňkem, v tomto ročním období, velice aktuálním. S Moravským polejvákem. Lék nad léky při začínající chřipce či nachlazení. Co že to je za zázrak? Je to recept mé bývalé tchýně z Moravy, odtud  název Moravský a proč polejvák? Nu okuste a pochopíte během pár minut. Opět vše na přírodní bázi, bez éček a se zaručeným výsledkem.
A protože teď mám nějaké dosti náročné období, musím něco dělat... A tak jsem vytvořila pro lahodný mok, nový kabát hrnkům po babičce. Vždycky si vzpomenu s láskou na babičku, která říkávala, že práce je největší lék ze všech. Vykurýruje každého – lenocha, lajdáka, závistivce i rozmazlence. Práce šlechtí a není to jen slogan. Bohužel dnešní svět práci řadí téměř do kategorie diagnóza. Něco chorobného.  Každý by chtěl být managerem, diplomatem, politikem nejlépe v Bruselu.  Ale co úplně normální práce? Přitom jen skrze práci jsme šťastní, spokojení, vyrovnaní… jsme lidmi…

... je krásné být lidmi ... mít rád... a  umět to dát ...  najevo ...
... měla jsem potřebu něco vytvořit ...
... ten pocit mě činí šťastnou ... asi to jsem potřebovala...
Recept na Moravský polejvák :
2dcl bílého vína, pořádný panák slivovice, 2lžíce medu.
Vše zahřejeme do zašumění. Poté horké pijeme. Všechny bacily z těla prchají neb tělo se polejvá potem.
... a funguje to lépe než Modafen ...
... na srdcové hrnky po babičce  ráda píše i malá dcerka ...
Babičko máš radost ?

... a život je o radosti ...

... všem vám ji přeji plnou náruč ...

( a pro tu radost vás zvu mj.pořád sem )

úterý 8. října 2013

...ani motýli ani vážky, ale nažky ...

… ani motýli ani vážky, ale nažky… přilétly do našeho domu,
pro radost a kouzlo k tomu…
K čemu ? Nu k dnešnímu dni, kdy mé jméno jest v kalendáři,
kdy slunce i hvězdy pro všechny Věrky září…
…Všem děkuji za milá přáníčka,
potěšila mne a obdarovala úsměvem má líčka…
… slova blahopřání ke mě jako podzimní nažky přilétla
a moje radost tak díky vám vykvetla…

velké díky všem a jste stále zvány sem

... mám ráda stíny ...probouzí fantazii a romantiku v nás...
... jako by křídla motýlí ... co svedly nás na chvíli ... když mám splín, píši básně ...
... básně ? písmenka mi  skáčou sama do řádku ... a je to tak v pořádku... umyji stesk a splín... naši  v den svátku na mne zapomněli ... ten splín je zapříčiněn tím ...  
... ale je tu moře krásných vašich slovíček a je jich moc  a ne trošiček.... 
...  a také naše děti vykouzlily ten den, do podoby, co mívá sladký sen ...
... a taky Bůh mi dárek veliký dnes dal  ... chtěl, aby  ten den se na nás smál...
...  pošťák přinesl úřední psaní, že snad budu jednou v horách paní ...


... krásný večer plný lásky všem