… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

úterý 17. června 2014

...čas odchodů ...


... život je propleten a utkán spousty změnami...a každá má své místo a význam. Já prožívám čas odchodů.... Odchod milovaného a jediného syna Honzina do světa  ... dva dny poté, jsem vzala do ruky mobil . Začal blikat a problikávat... říkám si - asi znamení. Vytočila jsem číslo mého syna. Mluvili jsme spolu krátce a já slyšela na druhé straně telefonu uraženého člověk ve stádiu dospívání, který nechce přiznat chybu, plný ješitnosti. Když jsem mobil položila, už se nerozsvítil. Můj mobil odešel... odešel i se spousty daty a informacemi. Záhy člověk pochopí, že některá jsou i  navíc ... a život jde dál...

... starý mobil nahradil jiný...nová data...nové instrukce...nové funkce..nové vyzvánění .... a život jde dál ...  Když jsem fotila poslední příspěvek o třešních.... fotila jsem a jeden snímek byl posledním snímkem mého Soňáku... paradoxně , poslední fotka byla nejlepší fotkou ze všech mých fotek ... můj oblíbený, milovaný foťák odešel ... Sloužil 13 dlouhých let a moc jsem si na něj zvykla. Staly se z nás přátelé ... jeho jedinečný objektiv Carl Zeiss ... Tenkrát měl hodnotu vozidla...dnes je na smetišti zapomnění...a já si uvědomuji, jak nezměrnou hodnotu mají i věci ...v mém já už bude jedinečný a jediný ...


Tímto děkuji i Věrce z blogu Ange Villain ... měla tu trpělivost a vůli mi napsat, jak se fotí...jak fotka je kouzlem a odrazem našeho já...našeho srdce a našeho úhlu pohledu na svět... Není to jen a jen o optice...je to i o našich očích a našich srdcích a citech ... A já tak skrze toto objevila nový koníček a doslova závislost ...lásku k fotoaparátu... k zachycení obyčejných chvil a momentů.... Nikdy jsem neměla ráda strojené fotky se slovem „sýr.“ Když se rodinka postavila do pozoru a křečovitě se culila do fotoaparátu. A že jsem v takové rodině vyrůstala. Vždy jsem alespoň na protest zašilhala, vyplázla jazyk či udělala nějakou masku. Pak máma vždy prohlížela fotky se slovy „ ta naše Věrka je šašek, všude dělá ksichty ...“ . A já to mám ráda dodnes. Když fotím děti, tak nesmírně ráda v pohybu a pokud možno tak, aby neviděly, že mám v ruce foťák.... a jak ráda fotím obyčejné drobečky na horkém koláči ... nebo padající listí ... nebo vlaštovky v letu ... obyčejný život ... život je pohyb ...žádná ustrnulá chvilka plná strojené křeči. A když nastane moment zastavení, tak přirozeně ... se vším, co život dává a nabízí ...


... a tak sháním a ptám se kudy chodím na nový foťák ... i vás ... můžete mi poradit s vašimi zkušenostmi ? Uvítám ráda každou radu, abych zase brzy mohla vkládat příspěvky na tento blog.
Také jsem zjistila, jak velkou závislost na mé ztráty mám ....  Jakoby mi odcházeli ze života komunikační prostředky... má to nějaký význam? Asi ano ...
 


... ve svých vzpomínkách mám i foťák mého táty. Když jsme měly narozeniny, rozpálila se žárovka tisícovka (1000 W) Máma ji přidržovala nad tátovou hlavou, nadávala mi, ať nešilhám a tátu kibicovala se slovy „ tak Láďo  foť , dělej, teče nám dort...“ Přiznávám, že od té obří žárovky bylo teplo jako v sauně a dort skutečně tekl.  Focení probíhalo velice aktivně, rychle a za šíleného chaosu. Ale vzpomínám na to ráda. Na to, jak pak obří žárovka chladla, lupala a nikdo se jí nesměl dotýkat. A já to porušila a přitiskla na ni žvýkačku...I na to, jak jsem ráda prohlížela negativy a připadala jsem si na nich jako hororové strašidlo s černými zuby a bílými oči. A taky ráda vzpomínám na moje první profesionální focení, kdy mne oslovila starší dáma, fotografka. A na zveřejněné fotky v časopise. Retuše byly mizerné a holky byly takové, jaké byly. A taky vzpomínám na překrásné fotky mojí babičky, kdy se fotky dokreslovaly barvami. Nebo na černobílé fotky ze školy, z tanečních, z tabla ... vždy jsem ráda stála před foťákem. A dnes? ...dnes za ním. A proto se tůze těším, až budu zase fotit a moje děti a vnoučata jednou budou takto nostalgicky vzpomínat ...

... vaše Věrka ...
 

26 komentářů:

  1. Ahoj Věruška,po dlhej dobe pozdravujeeeeeeeem.S foťákom Ti neporadím,lebo Ja mám len obyčajný digitálny Olympus,ale Tvoje fotky budú vždy úžasné aj keď budeš fotiť mobilom lebo Tvoje fotky majú dušu.Čítam že už stavate domček,tak držím palce a nech sa Vám mooooooooc darí.Určite sa Ti ozvem mailom.Pozdravujem a prajem krásny deň.Jana Slovensko

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, moc děkuji za Tvá slova. V neděli jsem tvořila jahodové menu a pořád mi něco chybělo...dokumentace na blog. Tak jsem se snažila prosadit doma...že můj koníček chátrá...mám skvělého muže... snaží se mi oživit koníček ... a já tak sháním informace. A přitom se dozvídám spoustu věcí.... některé ztráty jsou přínosné :-) jiné však devastující.... Krásný den...Věrka

      Vymazat
  2. Milá Věrko, občas k vám juknu, ale neznám váš blog moc dlouho, pak jsem ze zvědavosti zajela i do starších příspěvků.
    Jste milá, šikovná a snažíte se pro rodinu ze sebe vydat co nejvíce, proto vás chápu, jak musí bolet nedorozumění se synem. Ale jak píšete, dospívá, nálady, povaha se mění, charakter se tříbí, i ty horší geny - tvrdost, neústupnost se projeví, určitě má v povaze něco po svém tátovi, nebo vaší matce. Výchova vše nemůže ovlivnit. Vydržte. Život mu ukáže, že mamce ublížil, jen myslím, že to bude trvat dost dlouho, je mladý. Kdyby mu tak mohl někdo domluvit, aby si to přebral, viděl z druhé strany, našli byste k sobě cestu rychleji. Lituji vás, musí to šíleně bolet.
    Dana z Podkrkonoší

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Danuško, jedním slovem - máte pravdu. Musím přiznat, že jsem si myslela, že v mé duši nastal již klid. Ale je to stejné jako s počasím. Stále se mění a odvíjí se to od faktorů větru, front, změn klimatu... stačí jedno slovo, vzpomínka...nebo dokonce telefonát se synem ... a klid je ten tam... Drásá mne to a přesto se snažím věci pochopit...nejde mi to...přiznávám. A víte co mi řekl můj známý? V čem je chyba? Jsem mámou na 100%. Být jí o jedno % menší, slabší...nesla bych to snadněji....ale já jsem ráda, že jsem jaká jsem... a věřím i na to, že jednou, třeba tu již nebudu a syn bude dospělí či starý a bude mít své děti...vzpomene si a zastydí se..,.v to věřím....Krásný den...Věrka

      Vymazat
    2. Ahoj moc hezký článek já myslím že čas vše vyřeší mám podobný problém tak stále čekám.Prosim mrkla by ses mi na blog co vylepšit ZdravíEva

      Vymazat
    3. Milá Evi, děkuji za Tvá slova i důvěru. na blog juknu...ráda čtu a prohlížím blogy ...hledám inspiraci a motivaci :-) Krásný večer. Věrka

      Vymazat
  3. Věru, krásné fotky, krásná slova...a neboj..po odchodech přichází nová vítání..něčeho nového..i lepšího...foťáku, návratů ..Máš krásnou rodinu, těš se z ní..a užívej krásné dny..to Ti ze srdce přeji..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Inko, to jsou přesně ta slova, která potřebuji slyšet, číst. Děkuji . Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat
  4. Milá Věrko, když se budeš chtít zeptat na cokoliv ohledně focení či foťáku, napiš mi mail Gabriela.kutalova@seznam.cz. Ráda poradím... Krásný večer... G.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Gabčo, děkuji. Právě napsáno a odesláno. Děkuji.Věrka

      Vymazat
  5. Milá Věrko! Nejdříve Tě moc zdravím a přeji krásný den! Zase moc milý článek podbarvený příjemnou hudbou :-) Přeji Ti, abys brzy našla ten pravý foťák, aby jsi tu zase vkládala krásné fotky! Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Radko, děkuji. A když jsem v tom čase odchodů, tak mi odešla i zvuková karta v PC...také se moc těším na update a že zase uslyším "svoji" hudbu. Krásný den. Věrka

      Vymazat
  6. Ahoj Věruško, krásné povídání. Neboj se , vše bude zase dobré , možná to chvilku potrvá , vše zlé nakonec pomine. Po čase odchodů, přijde čas návratů !!!
    S foťákem Ti neporadím, mám jen takový obyčejný.
    Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janičko, moc děkuji za povzbudivá a milá slova. A jak říkávala moje babička: " ta jalová léta jsou k nepřežití, ale vždy záleží na tom, jaký je základ." A ten má snad dobrý. Ono moc zmůžou kamarádi. Na jednoho takového "povedeného", který byl a je velmi vlivným, se už chystám. Nic s tím nezmůžu, ale co kdyby .... Krásný den.Věrka

      Vymazat
  7. Holka zlatá, klid v duši hned tak nebude. Ber to tak, že je dospělý, ale nezralý, jenomže to si hoch nemyslí a v tom je problém, o rady zřejmě nestojí. Vydrž, snaž se netrápit, vzkaž mu to, co chce asi slyšet, ať o něho nepřijdeš úplně, jinak se mladá hlava zasekne a bude to trvat hodně hodně dlouho. Říká se, chce to čas, ale dlouhý čas je někdy na škodu. Alespoň nějaká komunikace je potřeba, ne mlčet. Pevně doufám a věřím, že se vztah urovná. Moc si to zasloužíte. Říkejte si, horší kdyby se mu něco stalo. Myslete na sebe, na své zdraví a malou, ta vás potřebuje, spokojenou mámu. A jestli můžu radit, neřešte tyto problémy moc před ní. Děti mají jiné myšlení, na starosti dospělých mají tak nějak malou kapacitu. Fakt - zkušenost.
    Těším se na další příspěvky a fota, jdou vám z duše a je to znát.
    Dana z Podkr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Danu, děkuji za komentář. Já věřím na to, že dobrá myšlenka přitáhne dobrou realitu. Možná jsem velký snílek, romantik a básník...jsem taková. Zatím mám však vyzkoušené životem, že blbá nálada nic nepřinese ani neodnese. Musím myslet pozitivně...vždyť i modlitba je vysílání pozitivního signálu... já věřím na dobré zítřky či pozítřky. Rozumím i tomu, že děti mají jiný úhel pohledu na vše...já vyrůstala v rodině, kde se problémy před námi neřešily...slyšely jsme jenom pssst, jsou tady děti. A bylo to pro mne ještě horší... jako malá jsem byla zmatená...jako velká jsem neuměla problémy řešit, neb mne to nikdo neumožnil vidět či slyšet. Jsem za to, že děti nemají vidět křik, hádky...ale mají vědět, proč máma pláče... jsem v životě pro rovnost, pro upřimnost, pro pravdu...a ta je vždy jenom jedna ... Krásný večer a krásné sny...Věrka

      Vymazat
    2. Milá Věři, tak jsem to nějak myslela, samozřejmě, ať děti vědí, že se něco pokazilo, řeklo se špatné slovo a teď jsme z toho smutní, ale jsem pro šetrné vysvětlení, to samozřejmě ano, nesmí se úplně vše tutlat a dělat to psss, které zmiňujete. Jen jsem přesvědčená, že se namají před dětmi a dospívajícími vytahovat staré rodinné pře nebo hádky, zla a škodolibosti, protože ty děti, jak to slyší probírat (a nemusí se týkat zrovna vlastní rodiny), tak si myslí, že to k životu suverénně patří. Nepatří, i když se to děje, ale kdo je rozumný a citlivý, zrovna jako vy, tak se sporům vyhýbá, protože to tak rozhodí vnitřní rovnováhu a klid, který většinou každý potřebuje, aby byl spokojený a šťastný. Jasně, že se dětem musí podat jemně, aby ve svém srdíčku neměly bolest a chaos. Pro upřímnost také jsem a sním stále, i když už nejsem mladá holka. Věřičko, přeji také vše krásné, protože se o to krásno umíš postarat.
      Chápeme a cítíme to obě stejně.

      Vymazat
    3. Milá Danuško, souhlasím...příští příspěvek bude velice krásný ... Krásnou dobrou noc...Věrka

      Vymazat
  8. Milá Věrko,
    moc Tě zdravím po delší době a velice děkuji za milá slova. Jsou vždy potěšením a hřejí na srdci. Ano, lidé i věci odchází. Bohužel či snad bohudík? Většinou bohužel, ale časem díky ztrátě získáme něco nového, nepoznaného, lákavého... něco co nás nepozorovaně vystřelí do výšin překrásných dnů... Přeji mnoho nových překrásných dnů. Lidka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lidko, moc jsem ráda za Tvé řádky. Děkuji. I já věřím, že ztráty neodcházejí jen tak... mají nás někam posunout, dát prostor pro něco nového ... a že mi tu vznikl extra velký prostor :-) Asi to tak mělo být... mám pocit, jakobych vstoupila do nového bytu, který je vymalovaný a prázdný...čím jej zaplním záleží na dnech příštích ... Krásný večer a krásné sny...Věrka

      Vymazat
  9. Věruško,
    i když se zpožděním, konečně píši. Krásně jsi zachytila na svých fotkách všechny ty prchavé okamžiky - štěstí, radosti, spokojenosti. O Carolince jsem si myslela, že je podobná Tobě, ale kdepak - je celý táta. A "ztráta" bude určitě jen dočasná. Přeji krásný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá Pavli, děkuji za milá slova. U nás to jde sestupnou tendencí v podobách. Nejstarší dítě, Kristýnka mi je nejvíce podobná, vlastně, je to můj klon :-) Její povaha však s mou není až v takové podobě ( je po dědovi, mém tátovi) a to je dobře. Honzík je mi podobný , ale ne plně. V povaze však velmi. A Carolinka ta má po mě jen nos, jako všichni děti, včetně vnoučka. Jj, je po tátovi a povahově po nás obou a to je mazec :-) Ovšem má pohled mé milované babičky...často ji v nich vidím...a to je moc dobře. Přeji krásný den.Věrka

      Vymazat
  10. Věruško, Vy jste tak krásní! Moc na Vás myslím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, moc děkuji za nádherná slova...hned mi udělala krásnější den...děkuji.Věrka

      Vymazat
  11. Nebuď smutná. To jde život ruku v ruce s časem♥. Ps. Ten poslední meil psal Lukyn, proto tak stroze a bez podpisu. Tak se omlouvám. Zrovna dělal video a já jsem jej očividně obtěžovala:-))). Tak vyber dobře. Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá moje Věrko, moc děkuji za cenné rady. Už je rozhodnuto, vybráno. Tak už se moc těším na focení, ani nevíš jak. Možná že ještě ode mne přijde nějaký dotaz...přeci jen jsem těžký amatér. Co se týče emailu, ani jsem to nezaregistrovala, že by jej psal Luky stroze. Poskytl mi rozhodující informaci a za tu velice děkuji. A co se týče smutku...snad brzy jej vystřídá nesmutek :-) pevně v to věřím. Honzin už několikrát se dotazoval že by rád pomohl tátovi...myslím, že to je jeho obšlapování před nadechnutím toho rozhodnutí, přijet a říci mrzí mě to...uvidíme...Krásný den a moc děkuji. Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. Těší mě a vážím si jich. ♥ Věrka