… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

středa 30. července 2014

... slívy ...


... včera přinesl můj muž z trhu slívy. Má tuze rád buchty... a já, kulinářka tělem i duší, je tuze nerada peču. Dokonce si myslím, že to je jediné, co nerada peču. Na dotaz herce Martina Zounara, co nerada vařím či peču , jsem tenkrát odpověděla „  ... cokoliv z kynutého těsta...“ Od té doby se to posunulo do dimenze, že s kynutým těstem jsem již kamarádka...ale buchty...to je moje achillova pata ... a nedaří se mi ani z krabice ... možná se jen moc snažím J

 ...moje babička dělala buchty, co se vešly do dvou dlaní. Velké, sladké slíváky i s peckami. Ještě horké je pocukrovala. Druhý den byly tak krásně vláčné, vlhké, nasáklé...úžasné... a my je snídali o víkendu a když nějaké zbyly, měly jsme je v pondělí do školy na sváču. Na ubrousek se lehce přilepily a my tak plivaly nejen pecky, ale i kousky ubrousku J Byly to slíváky našeho dětství.


 ... a vždy, když dělám slíváky, jako bych cítila, že se do léta pomalu a jistě vkrádá podzim... a protože si myslím, že letošní léto je krásné, teplé, blahodárné, milé.... slíváky nepeču (na štěstí ). Podzim do našich stále otevřených oken ještě vpouštět nechceme...a tak jsme včera večer pekly švestkový koláč a lá mřížák. Resp. tvořila Carolinka. Kynuté těsto Carolinka potřela zakysanou smetanou. Tu pokladla švestkami – slívami a na vrch vytvořila mřížky ze zbytku kynutého těsta...


... a dnešní snídaně byla na světě ...  letní snídaně s nádechem podzimu...s vůní švestek a propletena láskou naší malé pekařky Carolinky ... tak ráda pomáhá v kuchyni a já zpovzdálí fotím a ukazuji ji co a jak...a naviguji ...a přitom si vždy uvědomím staré indiánské přísloví, že děti jsou jako šípy. Dokud je držíme v rukou, udáváme jim směr, sílu, dáváme do nich naši energii. Pak je jednoho dne vypustíme a už letí tím směrem samy... tak snad bude ten směr správný a do zad ji  jednou povane jen ten nejlepší vítr či vánek ...

 ... a když jsme spolu vypeckovávaly švestky, padala jedna otázka za druhou ... o peckách ... proč? a na co? a k čemu? A já opět vyprávěla příběh o semínku a Bohu. Vyprávěla jsem ho už tolikrát a všechny naše děti ho měly tak rádi.


... o semínku a Bohu ...
... starý mudrc se ptal dětí , jak si představují Boha. Když projdete děti kolem stromu v sadě a řeknu vám, kde je tady Bůh? Co mi odpovíte?  Děti si vzájemně skákaly do řeči a každý chtěl říci a prosadit svůj názor. ...je ve větvích.. je v hlasu ptáčka, co v nich sedí... je v listí co padá na zem....křičely jeden přes druhého... Starý mudrc se usmívala ptal se dál... " můžete se ho dotknout? vzít ho do rukou a mít ho? " ... nastalo ticho... jako by dětem došla řeč ... Starý mudrc rozkrojil jablíčko a z jeho jádra vyndal malou pecku. "Je toto děti Bůh?"  Děti se smály ... Slovo mudrce znělo - "ano je." Když půjdete sadem, Boha neuchopíte, nevidíte, přesto tam je a bez této malé, nepatrné pecičky ukryté v jádru, by nebylo nic. Nebyl by strom, jablko ani sad. Děti pochopily, že Bůh je podstata ... mudrc k nim promlouval srdcem...a jejich očima ...

... a oči naší Carolinky jen zářily...má ráda mé vyprávění...příběhy...povídání...a já ji povídám tuze ráda... třeba o semínku či pecce uprostřed slívy ... pro tyto chvíle mám ráda  život... a moc ráda o takových chvílích píši ... třeba právě teď a právě pro Tebe ...


 ...a kdyby jste někdo měl zaručený recept na buchty slíváky, budu za něj tuze ráda ...


... prima letní dny ...
Věrka

37 komentářů:

  1. Věruš Carolínka je šikulka .... a Ty jsi úžasná ♥
    Ajka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ajko, moc děkuji za úžasný komentář pro mne. Věrka

      Vymazat
  2. Věrka, tu na tvojom blogu je tak dobre ... ako DOMA .... Z každučjého slovíčka cítiť teplo a pohodu ... To všetko dotvárajú prekrásne fotky a hudba ,,,
    Je hlboká letná noc a mne je veľmi príjemne ... :)
    Vyrozprívala si mi nádherný príbeh ... a tak pravdivý ... už ho mám v hlave i srdiečku a budem ho rozprávať ďalej ... ďakujem ... :)
    Mriežkovník sa Carolínke vydari ... krásny ... je veľmi šikovná ... že posielam pusu na líčko ... a objímam vás obe ,,, :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Laura, děkuji za pohlazení na duši před spaním, děkuji. A povím Ti tajemství...ten příběh se stal...ten příběh o semínku a Bohu vyprávěl kdysi dávno pan farář a já si ho zapamatovala ... napsala ho svými slovy pro své děti a dnes i pro vás...jsem moc ráda, že se Ti líbí...Ráno vyřídím Carolince Tvá slovíčka...bude ráda. Vždy se ptá, co píší tety z blogu :-) Krásné letní dny...Věrka

      Vymazat
  3. Mna babka ucila, ze tajomstvo krasneho cesta nie je v recepte ale v rukach. Rokmi som jej dala za pravdu...asi ako vo vsetkom.. A tak ja mam ruky na kysnute...taky kysnuty so slivkami a s posypkou...hmmmm. Mriezku babka davala, ked miesto slivak bol slivkovy lekvar...vela...
    To mas ako s fotenim... Dolezitejsie je dobre oko ako fotak... Dolezitejsie su ruky ako cesto...a este nieco... Myslim, ze nikdy nebudem mat buchty ako mala babka...nikdy...boli to jej ruky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, a to je mi právě záhadou. I já říkám nezáleží na hrnci, ale co je v něm a jak se to ono vaří či peče ...s láskou. A učím to i své děti...a ono to funguje.Upeču či uvařím kde co, nemám s tím problém a většinou kulinařím s láskou...a je to znát. Jen ty buchty ne a ne...,tak už vážně nevím...třeba dělám nějaký detail blbě. Třeba je nakonec mám pomazat mlékem nebo máslem...nějaký fígl...nevím. Ake až na něho přijdu, určitě to bude můj MEGA příspěvek zde na blogu:-) Věrka

      Vymazat
  4. Krásný příspěvek, voňavý koláč a nádherný příběh. A podzim.. no po létu vždy musí přijít a musím přiznat že i já už ho pomalu cítím přicházet i když je počasí krásné letní teplé.. ale prostě cítím a vím,že to nebude dlouho trvat a začneme vytahovat svetry a bundy, ale já miluji všechny roční období, takže si chci řádně užít léto a už se pomalu na ten podzim připravuji prozatím aspoň v mém duchu. tak užívejte léto plnými doušky, vůni koláčů a ovoce a až bude podzim bude na co vzpomínat. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, děkuji za překrásné Tvé řádky. I já jsem milovnice všech ročních období....a nebývávalo tomu tak...ale s léty život člověk vnímá jinak...Krásné letn dny...Věrka

      Vymazat
  5. Věruško,
    díky za virtuální snídaní, fakt super - tyhle koláče mám moc ráda. Jdu si alespoň uvařit kávu a vzít tatranku, když tu nic jiného nemám! Jinak opět krásné vyprávění a Carolinku bych si na nějaký čas "vypůjčila", aby mě tak krásně vypékala. Přeji hezkou středu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Pavli, děkuji za hezké řádky... však se u nás stav, Carolinka něco málo napeče...a to myslím vážně...jenže má to malou nevýhodu. Je do všeho hrrr a pak prrr. Začne péct a když dávám koláč do trouby, tak už začíná zase navlékat korálky...tolik činností najednou...a mnohé nedodělané...ale to se časem poddá...byla jsem stejná...(mnohdy i jsem) :-) Krásné letní dny...Věrka

      Vymazat
  6. Ahojky holky,
    příběh je krásný, ani se nedivím, že ho Carolinka tak ráda poslouchá.
    Já to říkám stále:"Děti jsou přesně jako jejich rodiče, jsou jejich odrazem. Dobří rodiče - dobré děti."
    Věruško přeji super letní den, pa pa Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, děkuji za virtuální pohlazení na duši,...pro tato slova tak ráda píši...kolikrát si říkám, že až dopíši knížku, vždyť jí ani nebudu vědět jaká je...žádná zpětná vazba...Zde na blogu mne to baví...hned vidím co se líbí a co ne...Děkuji za Tvá slova a pozdravuj doma...Věrka

      Vymazat
  7. Věruško, nádherný příspěvek, šikovnou dcérku máš, jenom radost ti bude dělat. Tož i ten domeček na samotě bude pro vás neustále plný - lásky, domova, rodiny, přátel. A k tomu kynutému těstu - léta mi nešlo, až když jsem si pořídila pekárnu - sice funguje jen jako zadělávací a kynoucí stroj, ale funguje dobře. A když do těsta nedáš bílek, ale jenom žloutek z vajíčka, bude křehčí a déle měkčí. A máslo napůl se sádlem. Tak mne to učila moje babička, bývalá panská kuchařka. Má-li kynuté vydržet víc dnů (no, nevím jak to dnes udělat, to bych musela zadělávat z více jak kila mouky), tak to podle ní dělám, a těsto je úžasné a vydrží dlouho vláčné. Tož vyzkoušejte, chcete-li.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janičko, děkuji za pro mě víc než přínosný komentář. Tak pošlu našeho taťku brzy zase na trh pro slívy...a jde se na to...A moc děkuji za milá slova...potěšila mne, moc...Krásný letní den...Věrka

      Vymazat
  8. Milá Věrko, přísloví mám ve svém srdci už mnoho let, dokonce je i důležitou součástí mé diplomové práce, ale za příběh o Bohu děkuji. Obě moje princezny bolí bříško, celou noc problinkaly, a já tu pro ně strouhám jablíčka a v ruce držím malé pecičky, bez kterých by nebylo nic. Máte moc šikovnou holčičku, její šíp poletí rychle a daleko... Mějte prima léto. Lidka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lidko, děkuji za sdílení mých slov a pocitů...přeji Tvým holčičkám brzké uzdravení...Věrka

      Vymazat
  9. Ahoj Věruško, krásné povídání. Mřížkový koláč vypadá báječně. Carolinka je velmi šikovná.
    I moje babička pekla nezapomenutelné buchty. Bohužel recept na ně nemám. Musím říct, že buchty už jsem dlouho nepekla. Spíš koláče , řezy, nebo bábovky.
    Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, děkuji za Tvůj komentář. Já se na buchty chystám, díky Janičce a jejímu komentáři zde :-) Bude zase hokus pokus :-))) Krásné léto.Věrka

      Vymazat
  10. Milá Věruško, děkuji za krásné povídání, nikdy jsem tem příběh neslyšela a moc se mi líbí. Carolinka je moc šikovná, koláč vypadá úžasně, hned bych kousek ochutnala :-) Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Haničko, ani jsi nemohla neb se skutečně stal přímo mě. Je to asi 15 -17 let a bylo to v jedné třídě při hodině náboženství. Pan farář se dětí ptal a pokládal tyto otázky. Já si to celé zaznamenala. Pak skutečně vzal jablko a rozpůlil ho... vidím jak dnes, když si děti lepili do sešitů jadýrko, semínko a pod něj psaly neuměle "Bůh". Ten příběh jsem sepsala, je tak říci můj. A protože se líbí, asi jej vložím do knížky, kterou píši. Krásné letní dny...a moc děkujeme za pochvalu ...Věrka

      Vymazat
  11. Milá Věrka, znova som sa rozcítila pri čítaní tvojich riadkov. Krásny príbeh o p.Bohu, až na konci sa vlastne dozvedám, že je tvoj, skutočný. Určite ho daj do tvojej knihy...bola by to veľká škoda, keby tam nebol.
    Ja keď pečiem kysnuté cesto - po upečení koláča z rúry manželova mamina zakryla povrch koláča tenkým plátenkom, ktoré predtým namočila do vody a dobre vyžmíkala. Plátenko používala samozrejme len na tento účel. Nechala to zakryté asi 1-2 minúty. Potom odkryla a až potom pocukrovala, ak bolo treba. Aj ja to tak robím, koláč je potom vláčny. Skús, uvidíš,napíš, ako sa ti to osvedčilo.Pekné dni ti želám.
    Marta♥

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Marti, děkuji opět ze ♥ za inspiraci, motivaci a za slova , která mne opět přiměly k zamyšlení. K zamyšlení o tom, že obyčejné povídání o Bohu, které v sobě nosím spousty let, hodím na papír do knížky. Děkuji ♥ Věrka

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Věrko, moc ráda čtu tvé vyprávění, proto se nedivím tvojí Carolince, že tě tak ráda poslouchá. Já sama jsem moc ráda poslouchala vyprávění mojí babičky a maminky. Moji kluci, když byli malí, také rádi poslouchali moje vyprávění.
    V Carolince ti roste šikovná pomocnice. Ještě ti chci poděkovat, že jsem tvým prostřednictvím poznala hudbu Briana Craina. Užívejte si léto. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růži, není zač a neb rádo se stalo. A kdyby jsi věděla, jak já ráda poslouchala obyčejné příběhy ze života od starších....mám to ráda dodnes...jen ta generace starých lidí z dob první republiky mizí ...to byly páni příběhy.... Já měla to štěstí, že moje babička měla moji mámu tzv. na stará kolena (konec konců jako já Carolinku) tak jsem prožila ještě spoustu těch dávných věcí a příběhů...říkám díky Bohu....Věrka

      Vymazat
  14. Jsi skvělá.Koláč vypadá mňamózně,Kačku chválím-šikulka.Sádlo a vlhká uúěrka,to je ono.Marie

    OdpovědětVymazat
  15. Píšu z mobilu,hrůza.M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Maruško, to je jedno, na obsahu to nic nemění...ten je skvělý a moc za ta slova děkujeme. Dnes jsem Kačce říkala, co by si přála, když je taková pomocnice. Odpověď mě šokovala. Prý melíry, jako máš ty, mami. Hádej, jak to dopadlo ? :-) Věrka

      Vymazat
    2. Určitě skvěle,už je z ní parádnice.M

      Vymazat
  16. Proc ta "buchta" na prvni fotce 'leti'??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... "jen tak" ... Krásný den plný úletů...Věrka

      Vymazat
  17. Věruško,
    je to neuvěřitelné, ale zrovna včera jsem takové buchty o kterých píšeš pekla :-)
    A právě jsem 2 snědla ke kávě ;-)
    Taky jsem měla podobný problém, kynuté těsto se mi nedařilo a nedařilo :-(
    Ani jsem nebyla schopna umotat těsto tak, aby mi švestky z něj nevypadávaly.
    Nechápala jsem, i když jsem jí koukala pod ruce, jak bývalá tchýně ty slíváky vlastně dělá :-o
    Recept jsem od ní dostala, ale stále to nebylo ono.
    Ale před pár roky mi jedna kolegyně dala super recept na kynuté těsto a musím říct, že už jiné nedělám, vždy se opravdu povede!
    Tak jestli chceš písnu Ti ho večer do emailíku a jsem moc zvědavá, jak se Ti osvědčí!
    Krásný srpen plný krásných zážitků a příběhů!
    P.S. Šíma se na svůj polštář stále směje a hovoří na něj a já se na ně nemohu stále vynadívat!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ilonko, děkuji za potěšující komentík.Písni mi recept do emailu. Předem moc děkuji. A že posílám pusinku malému okáčovi :-) Věrka

      Vymazat
  18. Věrunko, zrovna dneska jsem pekla veliké Honzovy buchty, ale plněné povidlím, švestky zatím nemáme zralé a zrovna dneska si jdu ke kamarádce pro košík švestek. Tak máme povidlové, z mého loňského povidlí, mňam.
    a kdybys chtěla recept - jsou jak pejchavičky, jak říkávala moje babička.
    těsto teda zadělváám taky v pekárně:
    300 g hladké mouky
    200 g polohrubé mouky
    250 ml mléka
    1/2 kostičky droždí
    2 žloutky
    100 g moučkového cukru
    100 g rozpuštěného másla
    lžíci rumu

    třeba se ti bude hodit.
    pěkný den Majka

    OdpovědětVymazat
  19. jen škoda, že ti sem nemůžu dát fotku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, to víš, že se bude hodit. A jak moc. Děkuji a věřím, že jsou skvělé i bez fotky:-) Věrka

      Vymazat
  20. Věrko tak už pár dlouhých minut prohlížím tvůj blog a čtu krásné řádky.Každý večer čtu svému synovi a zpívám.Už bez toho ani neusne,manžel se vždy zlobí,že tam trávím kolik času a rozmazluju ho,ale tak to není.Moje máma nikdy na nás neměla čas a já se mu snažím dávat to co jsem jako dítě neměla, hlavně tu lásku.Dneska mu budu vyprávět tvůj příběh, sama v boha věřím.Díky němu jsem zvládla v životě už spoustu situací.No a zítra upeču koláč:)))mám na něj velkou chuť.Děkuju Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lenko je mi ctí, že se Ti na mých stránkách líbí... i já věřím v Boha a díky tomu jsem nesmírně bohatá...vždy vím i v nouzi či krizi, že na t nejsem sama a že bude lépe. Měla jsem v době puberty takový zvláštní příběh, kdy jsem ucítila, že Bůh je. V podstatě jsem k nebi vzhlížela s respektem i důvěrou od malička....Je to na dlouhé povídání...vím, že rozumíš tomu , co říkám...krásný večer.. a pohlazení pro Tvého báječného syna...má skvělou mámu ...Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. Těší mě a vážím si jich. ♥ Věrka