… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

středa 30. dubna 2014

... když kvetly magnolie ...


… před 20 lety …

 narodil ses před 20 lety…
Kvetly magnolie a bzučely včely
a všichni nezměrnou radost měli.
Byl jsi tu…

Velký kluk s širokým úsměvem,
a já cítila, jak šťastná jsem…
že držím v náruči syna,
že ta chvíle je rázem jiná…
že jsme …a ty ses na mě usmál …
první den -  první úsměv …
a já věděla že jsme ty a já
navždy stejní ..navždy dva …

…jsi stejně prostořeký,
stejně logický,
stejně panovačný
a myslím, že navždycky…

… jsi otisk našich  dnů …
co mají (díky dětem) nádech snů.

Přejeme Ti Honzíku náš,
ať v žití štěstí máš.
Ať Tě láska na Tvé cestě  vždy provází,
ať nestrádáš, ať Ti nic neschází…

A kdyby přišla bouřka a vítr by pustošil cestu Tvou,
vždy na paměti měj, že máma s tátou  tu pro Tebe jsou…
Jsou tu pro Tebe a moc rádi Tě mají
a kdyby byla cesta do nebe, modré z něho Ti dají …

Jsi skvělý kluk a buď v životě vždy tím, kým jsi
mamka a taťka
 


pondělí 28. dubna 2014

... pohlazení kašpárka ...


 

… předně chci vám všem upřímně  poděkovat za všechny komentáře a obrovskou podporu v minulém příspěvku. Děkuji…jste skvělé, hodné, milé, vnímavé a umíte druhému dát milé slovo…to je obrovská věc … moc děkuji

... ranní slunce za oknem ...
 … a protože jsem slíbila, že příští příspěvek bude veselejší, příjemnější, pozitivnější … vkládám jej. Je to obyčejná neděle …  plná slunce … kvetoucí zahrady … hraní s pejskem … houpání na houpačce… rajské k obědu baštěné venku na sluníčku… kafíčku a sladkostech …o vůni vzduchu  ve vlasech…o obyčejné neděli s neobyčejnými pocity…

... ranní slunce na zahradě ...
 obyčejné neděli s neobyčejnými pocity, pro mne tak vzácnými, cennými po dnech minulých. Takové dny, kdy to s vámi zahrká jako s užíváním, pak pociťujete dny obyčejné, jako neobyčejné. A to je to kouzlo, to je ta radost, krása a poznání …

... Carolinky víla, co patří našim bylinkám ...

... černý či červený ... všechen rybíz u nás skončí v nějaké buchtě ...


... jedlička mi dělá radost... ať je zima nebo jaro ...

... dva největší kamarádi ...

… a závěrem toho neobyčejně obyčejného dne, jsme zajely do divadla. Do loutkového divadla na krásné kašpárkovo představení. Všimla jsem si, že v divadle bylo hodně prarodičů s vnoučátky a pár maminek a tatínků …takových jiných. Neumím to popsat…asi jako, když otevřete dveře do zakouřené putiky, přesně víte, který host je denní štamgast. Má jakýsi nepsaný punc. Tak takový pocit jsem měla v dnešním divadle… když jsem pozorovala o přestávce rodiče a prarodiče. Jako by nás Pán Bůh tvořil do forem J Možná i na tomto principu fungují sympatie… kdo ví …

... milující ptáčci, co z naší zahrady neodlétají ... asi dobré znamení ...
 … každopádně jsem si vybavila svá dětská představení, jako dítě. Jak jsme chodívaly na představení „střevíčky“, v neděli odpoledne. Na první film v kině. Kino jsem milovala a mám ho ráda dodnes. Bydleli jsme pár metrů od kina a nezapomenutelný pocit ve mě zůstal, když se vysílalo v létě. Byly otevřena všechna okna v kině a nádherný tlumený hlas se nesl celou naší ulicí. Často jsme sedávaly na horkých letních schodech u kina a film poslouchaly…do aleluja … Kino je moji srdeční záležitostí …


… co je však zvláštní, že když vybírám Carolince film, pohádku v kině, nikdy ne v Cinestaru. Mám ráda stará kina, kde jsou dřevěné sklopné lavice, kde cítíte  filmy všech dob, kde voní těžká červená opona a akustika je taková … nešizená. A takových kin je hodně…

... moje ♥ záležitost... hrušeň ... babička jich měla v sadu spousty ...

... na anglickém trávníku už dávno nebazíruji a náš pes už vůbec... tak proto...

... nedělní rajská na sluníčku ...pohoda klídek ...

... po rajské  - siesta ...


… naše Carolinka dnes odjížděla šťastná z divadélka a víte proč? Pohladila si v zákulisí kašpárka a já v tu chvíli věděla, že moje chmury jsou na ústupu … Její štěstí je mojí terapií a lékem na všechno na světě …

přeji vám všem týden plný těch nejšťastnějších doteků 

Věrka

neděle 27. dubna 2014

... některé bolesti ...


 … některé bolesti bolí víc… zná to asi každý… musím s moji bolestí ven … sem … musím psát, abych se vyplakala očima i duší …

... I love You ...
 ... před spousty lety vstoupil do mého života muž s velkým M. Vzala jsem si ho, narodily se nám dvě skvělé a úžasné děti … život s mužem M nebyl nikdy nikterak jednoduchý…jak řekl časem můj kamarád psycholog, našla sis vlastně druhou matku. Optika si sedla na optiku… Ten , kdo zavítá častěji na mé stránky, ví , jak moc složitý, komplikovaný vztah s mámou mám … jak moc mě to bolí …i přes všechna odpuštění…

♥ smyls mého bytí 

 … stejný vztah jsem si odstartovala hned po navléknutí snubních prstýnků … čas šel a já začala vidět, slyšet a cítit, že v tomto vztahu nemohu jít a být dál…už jen pro mé dvě skvělé děti, které mě doslova prosily, abychom někam odjeli, odstěhovali se, pryč a daleko…
chtěla jsem být ptáčkem a letět hodně, hodně daleko

... tak moc má rád mladší sestřičku ...

.. a já letěla…
vzala jsem do každé ruky dvě teplé dětské tlapky a šly jsme. Udělaly jsme ten osudový krok…do jiného města, do nových  škol, za novými kamarády, do nového domova. Prosila jsem svého muže, aby nám nechal místo, kde máme kořeny a kořínky. Místo, kterému jsem celé od piky dala nový kabát vlastníma rukama… místo, které patřilo našim srdcím…náš byt v prvorepublikové domě s obrovskou zahradou a košatou třešní.
…nabízela jsem mu byt jiný, nový …peníze… nic neoblomilo jeho zarputilost … a tak jsme šly a vše tam nechaly a nic nežádaly.  Pohladila jsem očima vše, co jsem měla tak ráda … třešeň, zahradu, dům s velkými okny kam trefilo slunce, cestu…a po ní jsem se vydala s dětmi pryč …

... i tu starší ...

 …a dobře se nám šlo … v tom našem životě…nikdy nebudu litovat toho rozhodnutí, té chvíle…která přišla v momentě, když jsem brouzdala napadaným listím, hřbitovem. Zastavila jsem se u jednoho náhrobku a četla … „ jen Bůh ví, co jsi pro mě znamenala…“ jako by mi Bůh řekl a napověděl … a já pochopila a šla… Bože díky…moc díky za tu chvíli…uměl jsi ji naprogramovat přesně v pravou chvíli … tak jako všechno…

... vždy tátovi po ruce ... díky němu má rád práci ...

… po deseti letech jsem začínala znova…a ráda… a s láskou … objevila se v mém životě láska… má životní láska a „táta“ mých dětí…hrdě  říkám, že je tátou všech mých dětí…všech našich 3 dětí … vychoval je, miluje je, rozdal by se pro  ně… dnes nesou i jeho jméno … to jméno je poděkování za všechny ty dny, kdy při nich stál, kdy stál při jejich mámě. Za všechny ty dny, které by bez něho byly prázdnými dny… nebyl za těch spousty let jediný den, kdy by jim jejich biologický otec zavolal, vyhledal, pohladil, uviděl… ty dny nebyly…
… bylo to 14 let  …

... a to od útlého dětství ...

…a právě o jedné takové bolesti zde píši. Je mě plná… sekám zahradu, pod nohy mě padají na zem slzy… cítím, jak mě trápí ten bol a tak ho tady musím nechat… musím se z toho vypsat …

… nastal soud … stál před ním biologický otec proti synovi… proti klukovi, který má svatý týden, jeho myšlenky mají ubíhat jiným směrem a slyší slova, plná lži, nenávisti a ponížení…jak je špatný syn, který nikdy nevyhledal otce, jak se má stydět… ta slova slyší od soudce. Máme 3 děti. Slušné, citově založené, chytré a hodné…  i když každý z nich má i nějaké mínusy, tak jako všichni na světě…ale jsou to 3 skvělé bytosti, za které bychom dýchali… a můj exmanžel se usmívá, tak jak to dělal celý život…a soud ukládá našemu synovi, tomu skvělému pracovitému a rovnému klukovi pokutu…resp. úhradu za soudní řízení…nejprve padají cifry v deseti tisících… pak cifra se o trochu zmenšuje… proč ???

...TÁTA není jen slovo o 4 písmenech... táta je mít rád ...umět se dát ... a taky se často ptát ... nespat,když jsi nemocný... nejíst,když je málo v talíři... chápat, když přijde puberta a chtít dát kus sebe ... a to kdykoliv ... to je slovo TÁTA ...
 Ten, kdo má platit se usmívá…ten kdo má dostat musí dát… vše je v této zemi obrácené … zvrácené … když jsem psala minulý příspěvek, neměla jsem tušení o čem bude příští. Dnes píši a potvrzuji, že veškerá lidskost, selský rozum a soucit je v trapu. A smyl pro spravedlnost? To bude brzy patřit do pohádkových knih. Přesto ji mám ve svém jméně – Věra - od slova víra. Věřím, pořád i přes veškeré pády, prohry, kopance… i přes ty bolesti v srdci i v duši, věřím… věřím, že někde tam,  je něco, co nese jméno spravedlnost… na Boží mlýny, co melou pomalu, ale jistě ...

... mám vás moc ráda děti moje ...

Motto těchto dnů:  „ co Tě nezabije, to Tě posílí“

Věrka - máma

středa 23. dubna 2014

...radost z práce ...

... radost z práce ...
 … již nějaký čas v sobě nosím slova o které bych se s vámi ráda podělila. Mám pocit, že se ze světa vytrácí selský rozum, úcta k druhým, hodnota lidské práce, intuice, obyčejná radost a především smysluplná komunikace… Co s tím? Nejvyšší čas o tom mluvit… nahlas a beze strachu… stanete se jedinečnými a radost se rozlije celým vaším bytím…a to za to stojí…


… všechny 3 naše děti vedeme (jsme vedli) k práci. Tak, aby si v životě věděly rady, aby si uměly sehnat potřebné informace, aby věděly, že ta ruka, která začíná na jejich rameni, bude tou, která je vždy v životě podrží. Aby měly ze své práce radost a dokázala je naplňovat… Carolinka chodí do kroužku keramiky. Když jsme tam přišly první den, myslela jsem, že je chřipková epidemie. Ve třídě bylo 6 dětí. S ostychem jsem se skvělé, šikovné a nesmírně pracovité paní učitelky zeptala, kde jsou ostatní děti ? Usmála se a řekla mi,“ toto je plný počet, sem nikdo nechce chodit, tady se pracuje a rukama J“ Tam jsem si uvědomila, že managerské obory k prasknutí začínají mít svůj negativní dopad…. že práce začíná být diagnóza 

... keramická hlína ... za okamžik se promění ve výtvor ... to je radost z práce ...
… často se zamýšlím, proč a co se stalo v našich životech tak zásadního, že se vzájemně sobě vzdalujeme ? Vždyť ještě nedávno se lidé na ulici zdravili s úsměvem. Pomáhali si…existovalo něco, jako dobré skutky… měli radost, když druhý měl radost …dokázali spolu hovořit … dokázali spolu být … vraťme ten čas… ty pocity … emoce…
... s láskou ...
 …dnes jedna holčička v keramice, seděla, špačkovala,  nechtěla pracovat, byla drzá…a já viděla, jak ostatní děti po jejím chování pokukují…cítila jsem ve vzduchu tu uvolněnou morálku …a v ten moment jsem si vzpomněla na učitele z filmu Obecná škola, Igora Hnízda. Když holčička rozkňourale a středopozorně pronesla, že dělat dnes nebude, protože si ušpiní ruce a je to tu nuda… a viděla jsem pohled paní učitelky, jak zoufá …pomyslně jsem jako Igor Hnízdo bouchla do tabule a stejným tónem jsem řekla „… tak sem příště nechoď. Přihlas se do kroužku rybářství, tam budeš mít čisté ruce a naučíš se třeba být ticho…“ Paní učitelka mi očima děkovala. Holčička zrudla, děti se zasmály. Od té chvíle, jsme už její drzost nezaznamenali… pracovala a vytvořila krásné dílo …



… jako malé děti jsme měly z dospělých respekt. Také jsme zlobily, jako všechny děti všech dob, ale jinak. S citem a taktem…věděly jsme co můžeme, co ne… nejsem typ člověka, co by držel děti tzv. u huby…ba naopak, jsem pro volnost, pro radost, pro úsměv, pro rozvoj osobnosti, ale tím správným směrem… Proto zvedám obě ruce pro, říkat věci nahlas … pro vychovávat…pro jít příkladem… pro pracovat … pro být lidmi …
 
... mám radost ... když vidím, jak naše děti rádi pracují ... a práce je naplňuje ...

... pro radost jsem vytvořila Carolince, které domácky říkáme Kačka ,ceduličku na její zahradní altánek  (který je stále v pracovní  fázi výstavby ... a pracujeme na něm moc rádi ... snad to je dobrý příklad :-)
... přejeme vám naplněné a smysluplné dny ...
 Věrka & Carolinka

sobota 19. dubna 2014

... holky v akci ...


… nejen kluci v akci, ale i holky J Tak bych nazvala dnešní příspěvek. Vzpomínám, když jsem byla před 10 lety účastnicí natáčení TV pořadu Miss Tescoma kuchařka, že jsme měly jednu disciplínu na čas. Vytvořit v co nejkratším čase, co nejkrásnější a nejchutnější jídlo. Tenkrát byly naše velké děti ještě malými dětmi a Carolinka chodila ještě dlouho po horách. Ale vím jedno… kdyby byla se mnou v podobné soutěži dnes, musela by vyhrát na plné čáře… Chválím ji veřejně, zaslouží si to. Míchala, šlehala těsta …ochotně nosila mamince ingredience … vždy si přisunula štokrle, aby jen a jen ona vytvořila to velikonoční menu …aby slyšela to kouzelné maminčino slovíčko „ Ty moje Kačenko(i tak Carolince říkáme), ty jsi tuze šikovná kuchařinka…moje sluníčko ze všech sluníček nejkrásnější a nejšikovnější …“ má ta slovíčka tak ráda, že pro ně by pekla a pomáhala do skonání světa …
... sem tam jsou k zahlédnutí i utěrky z nové kolekce receptů, kterou jsme před pár dny dodělali. Najdete je zde 
 … dnes jsme s Carolinkou v kuchyni doslova „tančily“. Nejprve lehkým a melodickým valčíčkem, při zadělávání těsta na Jidášky, na naše mini Jidášky...

... vaříme, pečeme, smažíme... holky v akci ...
 … při pečení musí Carolinka vše vědět…jako proč se Jidáškům říká Jidášky… jsou stočení , jako hadi, neboť i Jidáš velký kamarád Ježíška, se k němu tak zachoval, jako had. Zradil ho … „a mami a ono to Jidáše ani nemrzelo ?“ … je zvláštní, že tuto otázku jsem položila před spousty lety i já své babičce, když mi toto vše vyprávěla. Měla jsem zbožné babičky, co se narodily na počátku 20.století…měla jsem velké štěstí…
„ i mrzelo a když si Jidáš uvědomil svoji hroznou chybu … bylo pozdě… neunesl tu tíhu onoho hříchu, že zradil prodal Ježíše Krista za 33 zlatých a samou hrůzou ze svého činu se oběsil, na stromu jménem osika. A od té doby, se osika třese strachem…to aby si lidi uvědomili, že zrada je hrozná věc…“ Přesně tak si to pamatuji z vyprávění mé babičky z dob mého dětství. A Carolinka těmto příběhům tuze ráda naslouchá …

... sobotní menu ... uzené pro chlapi ... losos pro baby ...
... jako malá holčička jsem měla moc ráda odraz ve lžíci ...šklebila jsem se do ní a smála na celé kolo ...


 Pak jsme jakoby v rytmu svižné polky uvařily k večeři, uzené kosti a z nich vývar, uzenou polívčičku si daly k obědu. Naši chlapi, taťka a Honzík jsou celý den pryč, pracují. A až se večer vrátí domů, budou hledět. Chtěly jsme je vážně překvapit. Takže uzené kosti je chlapská záležitost ... bašta, která ovšem chutná i nám J

♥ od maminky 
 Pak jsme v rytmu mazurky se krásně k sobě nakláněly při pečení ryby, našeho obědu – losos a smetanová omáčka s bylinkami. A krajíc chleba jsem Carolince vykrájela do tvaru srdíčka… z lásky …
 …jenže,  při pročítání všech těch receptů jsem zjistila, že chybí rozinky… Co by to bylo za Jidášky bez rozinek? A tak jsme se dopoledne vydaly pro ně i se sluníčkem do krámu. Při cestě jsme se zastavily v otevřeném kostelíku. Nasát atmosféru velikonočního ticha, kde plály svíce a skrze vitrážové okna proudil dovnitř tok slunečních paprsků… krása beze slov…
… a venku? Také, jaro v plném proudu a Carolinka objevila na schodech z kostela berušku …


 … rozinky máme … těsto vykynuté …v rytmu kvapíku motáme mini Jidášky …

... a jak jinak než ♥ s láskou ...
 ve stejném rytmu děláme další těsto na velikonočního šlehačkového beránka a zajíčka …
„…patří k sobě, jako ty a tatínek, mami…“
 Mezi tím ,máme puštěné rádio s krásnými slovy i písničkami a zrovna říkají recept na sýrovou velikonoční roládu… „ mami, to musíme udělat taky, vždyť jsou velikonoce…“ než se stihnu otočit, Carolinka přisouvá stoličku k ledničce a pátrá po sýru. Vyndává všechny, co tam našla…proč ne.. nový recept je na světě… Do vyhřáté trouby dáváme pekáč se všemi druhy sýrů a už se tvoří sýrová roláda…. Míchaná vajíčka, pikantní cibulky, Schwarzwaldská šunka… a krásně motáme…vážně jde to jako po másle…teď už je práce na ledničce a chladu …

♥ pečeno s láskou 


Tempo finišuje, trouba se doslova netrhne, v rytmu kankánu střídá jedna buchta druhou … zbylo těsto z beránka a zajíčka… další forma na mini bábovičky to vyřešila…
... dnes jsme pekly mini ... mini Jídášky ... mini beránka se zajíčkem ... mini bábovičky ...


... slunečnicová semínka jako dekorace i jako mňamka ...

... jako maminka a tatínek ...


  Tempo se mírní, v rytmu waltzu, jakoby na vlnách krásného modrého Dunaje, trouba chladne…na stole je spousta našich dnešních výtvorů …
A já si konečně usedám ke kafíčku, k počítači a posílám vám kus toho našeho dnešního muzikálu  …
... unavená, spokojená, napapaná malá kuchařka a pekařka ...


… přejeme krásné a líbezné tóny v rytmu velikonoc…
Věrka & Carolinka