… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

středa 28. května 2014

...zmrzlina DIY ...




...jsme rodina, která si na zmrzlině lehce ujíždí. My holky ji máme jednoduše rádi... náš Jája je prostě na sladké ... a taťka by měl jen „nesladký“, nerafinovaný cukr. A tak z těchto důvodů si vyrábíme zmrzliny home made ... a bez zmrzlinovače. Je to neskutečně jednoduché.
Jednu zmrzku jsem zveřejnila již vloni (zde)
... loňská vanilková ...
receptura :
Vanilková zmrzlina:

250ml 33% smetany
250ml 12% smetany
2 žloutky
vanilkový cukr dle chuti

Smetany vlijte do rendlíku, přidejte žloutky a cukr.... ochutnávejte a zvolte sladkou chuť, která vám vyhovuje. A potom jen zahřejte 2 minuty  při 85 stupních. Nesmíte ji vařit!!!!!!!! A to je vše. Nalijte do nádoby, kterou zamrazíte.

... dětská přesnídávka ...třeba z černého rybízu... nebo z meruněk... jablíček ...
... a zde je další receptura (letošní) kterou jsme s Carolinkou a Kristýnkou vymyslely. Dobrá zpráva je, že je zdravá a když koupíte přesnídávku bez přidaného cukru, tak i s minimem kalorií.  A hlavně je to ráz dvá ...


Co potřebujeme ?

 chuť na zmrzlinu
formičku na zmrzlinu (já zakoupila v KIKU za pár kaček)
trošku čokošky na vaření s troškou másla
přesnídávku dle chuti (2-3 skleničky)


...čokošku ( asi dva pásky z tabulky) s máslem rozehřejeme a formičku lehce vytřeme. Ale dle mého názoru je lepší již zmrzlou zmrzlinu v horké čokoládě namočit. Přesnídávku nalijeme do formičky a dáme (přes noc) mrazit. Ráno je ovocná zmrzlina hotová a večer můžete dělat další J

... moc ráda si vzpomínám na zmrzliny mého dětství...na polárky, na ledňáčky, které chutnaly vážně po vanilce. Na eskymo, které mělo v sobě opravdu kokos.... na ruskou zmrzlinu, která v mých očí byla tak veliká, že se nedala sníst...asi jako dnes po Carolinku Magnum. Na ovocnou dřeň v plastové kostce, kterou jsme škrabaly dřívkem. A kostičku pak měl každý druhý taťka zapíchlou vzadu na kouli u auta. Vzpomínám na zmrzliny ze strojku...na hranaté oplatky...na točenou i kopečkovou ... na velkou za 1,40 Kčs i na malou za 70 haléřů. Kolikrát jsem ždímala v ručičce desetníky a dvacetníky a těšila se na ten sladký zázrak ...


... a když jsme dostávali jako děti drobné od babiček nebo za dobře odvedenou práci, či za jedničky ve škole, vždy u toho byla věta  „to máš za odměnu  na zmrzlinu“ ... a my se na ni vážně těšily ...
A když jsem ještě neuměla číst, poznávala jsem jakou dnes točí podle barev ... a vždycky byla výborná ...
a nějak to ve mě zůstalo ...nějak dál se předávají prožitky a požitky zmrzlinové z generaci na generaci, protože i  naše Carolinka má nejraději z mincí kovovou dvacetikorunu, říká jí zlatý kůň. A víte proč? No protože je na zmrzlinu...


 ...krásné, sladké dny plné těch nejlepších chutí ...
Věrka



pátek 23. května 2014

... cesta k lidskosti ...


... včera jsem objevila cestu do minulého století. Kudy a kam, že jsem to jela? Můj muž měl jednání v Polsku. K této zemi jsem měla vždy reservovaný vztah, ale včera mne skutečně překvapila. To, že si myslím, že jsem překročila hranici, pomyslnou hranici, do minulého století, myslím jen v dobrém. Překvapilo mne, jak se zde lidé k sobě chovají. Jak si pomáhají ... lidé se tu na ulici dokonce na sebe smějí, zdraví se a ta pohoda je tu skutečně cítit... skutečně ...
 ... ta pohodová energie je všude kolem vás. Když projíždíte vesnicí, měla jsem pocit, že projíždím natáčením filmu Vesničko má středisková. Lidé na sebe i na nás zvedali ruce, mávali. Nejprve jsem si myslela, že nesvítíme ... ne, tak máme rozbité auto...zastavili jsme... přijížděl k nám hned člověk na kole a ptal se, jestli něco nepotřebujeme... lidé posedávají u svých stavení... sousedé tlachají... krávy se jim pasou bez ohradníků kolem domů...a nikomu nic neschází... nikdo nic nedodržuje a nikdo nic neporušuje ... všechno funguje...

 ... jsou smířeni a souzní s osudem... mají vedle domu krávy místo off roada... místo nové fasády mají 4 rachitické  satelity... místo zastřešeného bazénu, se děti honí na kolech kolem tamějšího rybníku plný žabince...a všude vládne pohodo, klid a vlídné slovo...
 ...pro mne byla tato cesta, do této země velkým překvapením a dobití  baterek na pozitivní hodnotu. Všude vládne atmosféra 80. let ... kde co tu sice vypadá na houby, ale lidé jsou tu lidmi ...

 ... technika tu není na takové úrovni... ani marketů tu není jako máku ...a přesto lidem nic nechybí ... chleba koupíte u pekaře ... mléko mají čerstvé ve skleněných láhvích...máslo je skutečně máslem ... je to národ zemědělců ...
 ...pozorovala jsem na pěší zóně ( při popíjení kafíčka) šum lidí a všechny, podotýkám všechny ženy, byly krásně oblečeny. Od 10 leté slečny v culíčkách, přes maminku s kočárkem až po udržovanou babičku, která též krmila holubi...všichni mají v sobě vkus a jakousi upravenost. Přirozenost být hezká. I to bylo pro mne velkým překvapením ...


... co se jen stalo tady v té naší zemi? Polsko, země bez výrazné kultury, průmyslu a historie má tolik lidskosti. A nebo se u nás někam začala vytrácet?  Proč a kam ?

... a protože jsem optimista, věřím na lepší zítřky....dnes jdu do ulice s úsměvem...jen tak... zkuste to i vy ... je to moc fajn....


vaše usměvavá Věrka J

středa 21. května 2014

... lívance mnoha chutí ...


... když mám splín, ráda vařím, když mám splín velký, tak ráda vařím nové věci. Takový den byl ten dnešní. Ráno jsem objevila ve schránce dopis, od společnosti Centropol, kde jsem reklamovala vyúčtování za elektřinu na staré neobydlené, zemědělské usedlosti. Reklamace mi byla uznána a dokonce s přeplatkem asi 20 Kč. Vše proběhlo ok. Ale minulý týden mi přišel dopis, který na výsost nesnáším, s výhružným podtextem, kde mi slibuje společnost , že mne ustřihnou elektřinu do rozbořené stodoly, pokud nezaplatím tisíce peněz, které jsem reklamovala. A tak začíná vysvětlování a vypravování znova znova... a znova a znova...


 ...jako v pohádce o veliké řepě... nebo o slepičce a kohoutkovi...pořád dokola a odvolání nedej Bože pochopení, nikde. A tak mi dnes přišlo opět další vyrozumění, kde mi píší , že musím uhradit první nesprávné vyúčtování (na které byla vydána oprávněná reklamace a storno faktury !!!)  a k tomu ještě další platbu, která se najednou objevila ...já mám někdy pocit, že mnozí lidé jsou blázni bez rozumu, mozku ... mám tu zkušenost, že operátoři, jakýchkoliv společností tak s námi jednají. Nic je nezajímá...neboť mají naučený manuál a jakékoliv odchýlení z jeho linie je nepřípustné. Vyjít lidem vstříc, to je nadstandard... A tak píšu na ministerstva...a rozčiluji se...a běduji... a pak moc vařím a uklidňuji se...


... díky tomuto nepochopení dnes vznikly u nás k večeři kynuté lívance s javorovým sirupem a osmaženou slaninou. Když jsem tento recept viděla v pořadu „ Rozpal to, šéfe“ nevěřila jsem vlastním očím... (jako já dnes po ránu při cestě od schránky domů). Zdál se mi tento recept chuťově velmi  kontroverzní ... tolik rozlišných chutí ... sladký javorový sirup ... slaná osmažená slanina... lehoučké nadýchané lívance ...




... a mohu vám říci, že tyto chutě do sebe tak skvěle zapadají, doslova se snoubí i s tímto letním počasím, že by bylo řích, tento recept sem nepřipíchnout ...

Těsto na lívance:
8 g droždí
185 g mléka
140 g hladké mouky
2 vejce
špetka soli
12 plátků slaniny
javorový sirup
moučkový cukr na posypání
olej



... a jak dopadne porozumění s nedorozuměním s elektřinou do staré stodoly? Bůh ví...ještě , že ve stodole už nejsou žádné krávy ...ty jsou naštěstí nebo na neštěstí úplně někde jinde...

... vaše Věrka ve splínu ...

neděle 18. května 2014

... maturitní buchta ...


... zítra, v pondělí, náš Honzin maturuje. Před chvílí mi oznámil, že mají přinést zítra porotě občerstvení. Jelikož musíme být ve škole již v 7.00 hodin a vím, jak se ráno bude odehrávat .... brrrr .... uffff ... začal v kuchyni před chvílí koncert.


... v neděli večer vypadají ledničky asi u nás všech stejně. Vařím z vody, jak se říká. Resp. peču z toho, co dům dá... tu zbytek kefíru, tu poslední hrneček polohrubé mouky, přisypuji k ní hrubou... v chaosu sypu do těsta rozpustnou kávu, kakao dodatečně... lámu do kastrůlku zbytek čokošky na vaření...jak ji nastavím? ... v hmoždíři tluču lupínky chocapicu a kokosu ... tím posypu menší množství čokoládové polevy ...


Recept:
500 ml kefíru
3 hrnečky polohrubé mouky
2 hrnečky cukru
prášek do pečiva
½ hrnečku oleje
1 vejce
2 lžíce kakaa
2 lžíce rozpustné kávy
na vrch nalijeme rozpuštěnou čokoládu s troškou másla a posypeme čímkoliv, co nám přijde do ruky...mě přišel chocapic a torzo kokosu


... voní to tu božsky... ve fofru vznikají unikátní recepty ... a když to tu cinkalo, lítaly ingredience doslova vzduchem, říkala jsem si ... tak třeba to obměkčí kantory, ten můj hokus pokus, odnese pozornost od koktání a tápání ...znám své lidi...a náš Honzík je sice velký hrdina, ale jsou chvíle a chvíle... a maturita je jednou z těch větších a těžších chvil v životě...


... zítra po poledni se koná ta jeho velká chvíle. Poprosím vás o držení palců ... budeme moc rádi ... i pozitivní síla a myšlenka má velké kouzlo 



... přeji všem týden plný kouzel, zázraků a štěstí  ...

Věrka

čtvrtek 15. května 2014

...hvězdy ...


... jak se zpívá v jednom českém evergreenu Karla Gotta  „ je nebezpečné dotýkat se hvězd...“ a já říkám naopak.... je krásné dotýkat se hvězd .... na zem spadlých...i těch ve snech ...

... no nekupte to ...
 ... jedny takové mi včera spadly do cesty ... v podobě povlečení, které KIK má nyní ve výprodeji za 150,-Kč. Jak se praví v jedné filmové klasice...“ no nekupte to...“

... místečko pro snění naší Carolinky ...


 ...  v poslední době u nás hvězdy a hvězdičky vedou. Objevila jsem kvalitní mísy od dánské firmy Krasilnikoff ... a plné hvězd ....


 ... a abych nezapomněla na nějakou vzpomínku na toto téma pro vás... Vzpomínám si na moji první padající hvězdu, kterou jsem viděla. Byla jsem malá, byly letnice, období svatého Vavřince, kdy padají hvězdy nejvíce ...  proto se říká slzy svatého Vavřince. U  babičky na samotě u lesa mi ji v černočerné tmě ukazoval táta... viděla jsem zázrak a mohla si něco přát... a já si přála ...a moc toužila ... a hvězda mi přislíbila splnění tajného snu ... a čas šel a já byla na rande, seděli jsme na lavičce a hoch mi ukazoval souhvězdí a hvězdy a vyprávěl něco o konstalacích a ascendentech a mě to bylo úplně jedno...přála jsem si , aby mě políbil ... a padala hvězda a já si vzpomněla na mého tátu a na přísloví, že padající hvězdy plní přání ...
Krasilnikoff ... zde ...
... a splnilo se ... v ten okamžik jsem dostala velkou pusu jako trám a já už navždy věřím na padající hvězdy... na jejich nezapomenutelné chvíle ... na jejich rychlost a záblesk světla...na to, že i náš život má takovou podobu...jen okamžik... krása ...  splněné přání ...a tma...


... často sedávám v létě venku, pozoruji tu tmavou plochu posetou hvězdami a přeji si , aby zase nějaká padala.... pořád jako bych byla tou malou holčičkou, co hledá v té tmě znamení... chvíli, kdy objeví se na okamžik světýlko a já vím, že mi život chce říci...něco si přej ...jdi za svým snem ... zatím všechny mi dal, splnil a plní ...

...věříte na šťastné hvězdy? ...
Věrka

sobota 10. května 2014

...bábovka od srdíčka ♥ ...


… nedávno mne oslovila milá blogerka Soňa zde
 s výzvou účastnit se jejího nádherného projektu – babiččina bábovka. Kdo mne zná, ví, že jsem tuto hozenou rukavici musela zvednout ... ráda peču – vařím – smažím … mám malou pomocnici, která je stejně nadšená, soutěživá… ke všemu jsem milovnicí dávno zapomenutých časů a kvalitní poctivé kuchyně… nebylo jiné cesty, než upéct babiččinu bábovku pro Sonin projekt. A také pro vás …a hlavně pro vzpomínku na moji  milovanou babičku …
... jak vše do sebe zapadá...jako soukolí koleček ...tyto fotky mám sotva pár dní. Když jsem si pro ně nedávno k našim jela, neměla jsem vůbec tušení, jak moc za ně budu šťastná a vděčná. Dnes je vkládám do projektu  „Babiččina bábovka“. A ty babičko to ze shora vidíš...
 … mám pár pokladů... kromě moji skvělé rodiny, která je plná dětí všech věkových kategorií, od batolete, přes před školačku až po hocha v pubertě a konče mladičkou maminkou … tak dalšími poklady jsou věci po mé babičce. Mám jich pár, ale vážím si jich nade vše. Její zápisky, recepty z rodinné školy a ze života. Její prastará forma na bábovku, porcelánová panenka, která se dávala do prostřed upečené bábovky  má čestné místo u nás a pár starých fotek … vše jsem pro tento projekt použila…
... můj obrovský poklad ... i já píši recepty rukou do starého sešitu, už  čtvrt století ... možná pro svá vnoučata ...
 … pročítala jsem nažloutlé, vetché papíry receptů a tiše žasla. Přemýšlela jsem, že bych měla vydat kuchařku mé babičky  z První republiky. Páni, to byla jídla… i pan Pohlreich by hleděl… o těchto bez éčkových ingrediencí přechází jen zrak.  Nadívaný krocan … králík na smetaně … marcipánky … koblihy s vaječným koňakem … polévka z mozečku s květákem … bábovka dokonce kynutá … myslím, že o pár nádherných receptů se brzy ráda s vámi podělím …
... dala jsi mi babičko toho tolik...všechno co jsi mohla a měla... DĚKUJI  

ten projektový, bábovkový je tu :

Původní receptura třené bábovky

... jak se píše: „ máslo utřeme do pěny, přidáme 6 žloutků, 30 dkg cukru a třeme dále, celkem asi půl hodiny. Naposledy přidáme koflík studeného mléka nebo smetany, 40 dkg hrubé mouky, do které jsme zamíchaly půl pečivového prášku a trochu strouhané citronové kůry, ze 6 bílků tuhý sníh a vše zlehka promícháme. Těsto vlijeme do bábovkového tvořítka máslem vymazaného, moukou nebo houskou vysypaného a upečeme v dobře prohřáté troubě asi  hodinu. Upečenou, trochu vychladlou bábovku vyklopíme a pocukrujeme.“
... pro zapomnětlivé ...  recept na bábovku z dnešní doby vytištěný přímo na utěrce. Zde


 … a víte co je kouzelné? Že si skutečně tuto bábovku pamatuji. Babička ji vždy v neděli krájela po obědě ke kafíčku, které vonělo po celém obývacím pokoji. To byla místnost, kde se jedlo jen v neděli a o svátcích. Babička měla na stole nádhernou broušenou vázu s květinami, broušený popelník (nevím pro koho) a hrací zlatou krabičku v podobě piana. Nádherný, čistý, voňavý ubrus a na něm mísu na noze a na ní … nakrájená bábovka. Voněla mi po citronu a pravém kakau. A to celé umocňovala ta vůně kávy … k nedělnímu odpoledni to prostě patřilo …

... všechno čerstvé a domácí... vajíčka od našich slepiček ... máslo, mléko a smetana z ní z farmy ... a mašlovačku kdysi dělala naše Kristýnka z babiččiných husích brk ... forma má vady na kráse ... ale pro  mne na kráse nabývá ...

… a děda, který sledoval u té vůně koníčky velké Pardubické v televizi, kolem byla pohoda, slunce a vůně…tak si to pamatuji … a  vždycky babičce pochvaloval její kuchyni… a říkal pravdu…babička byla tou nejlepší hospodyní a kuchařkou v mých očích i vzpomínkách. Babička chodívala v nádherných šatech, vždycky. Do města i doma. Měla krásné korálky na krku, nádherně upravené vlasy a voněla. Starala se o domácnost…s takovou láskou a ženskostí…moc mne inspirovala. Babičko, snažím se dělat to samé…děkuji…

... Carolinka, ranní ptáče... ještě v pyžamu přisouvá stoličku ke kuchyňské lince a už se peče ... vůně  babiččiny bábovky probouzí sousedy, našeho psa i ptáky v korunách stromů  ... při pohledu na poslední záběr ...jakoby nám pomáhalo samo nebe ... děkujeme BABIČKO ...

… pamatuji si i její větu plnou pravdy „ když vystydne v domácnosti plotna, vychladne i postel…“ volně si toto moudro překládám … muž je spokojený v domácnosti, kde se dobře vaří… a tak jsem si  babičko tuto větu vzala k srdíčku … snažím se J

...  dnes časně  z rána mě čekala krásná práce... Carolinka vstává se sluníčkem a pro mě, rozenou sovu, to není vždy jednoduché. Dnes bylo. Pekly jsme bábovku od srdíčka. Dle receptu mé babičky, Carolinky prababičky ... často v jejím pohledu ji vidím. Umí se stejně hluboce dívat svými obrovskými modrozelenýma očima. Má v rukou její lehkost k vaření...má v sobě tolik ženskosti, jako měla moje babička... a je velkou osobností, jako bývala ona. Kamkoliv vešla, zašumělo to...kdekoliv se objevila, rozlila se krása...často bývá důvodem mého zastavení a zamyšlení ...


… a já dnes peču s Carolinkou do její staré formy bábovku z dob První republiky… je to mé poděkování tam někam do nebeské dálky… a ta vůně, která se dnes v našem obýváku line … je tu díky mé babičce, mých vzpomínek a je tu jen a jen pro vás…



bábovka od srdíčka – inspirace k zítřejšímu  dni maminek nebo na jakoukoliv nedělní pohodu obyčejných dní...

... všem přeji krásnou neděli ... voňavou ... sváteční ...  srdečně milou ...

Věrka  Carolinka