… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

pátek 27. února 2015

...emaily ...


Nejprve vám musím sdělit informaci, kterou jsem dostala z redakce časopisu Maminka, od šéfredaktorky paní Vandy Ročkové.A to, že článeček o knize Máma, o mém blogu a o vás, vaší nádherné podpoře,  bohužel tento měsíc v březnu ještě nevyjde, byť je kompletně připravený, ale byl snížen počet stran. Hned jak dostanu informaci z redakce, kdy mé veřejné poděkování vám všem účastnicím mého blogu, v časopise Maminka vyjde, dám vědět.


Dalším důležitým emailem byl ten, který mi přilétl do schránky v den,  kdy jsem konečně přijela po 6 dnech z JIPky po operaci na onkochirurgické oddělení. Nebudu zastírat, že mě nepotěšil…dokonce mi po jeho přečtení spadla na zem slza jako hrách. A v první moment jsem si i dokonce řekla, že psát už nebudu... Budu...slíbila jsem to tolika skvělým bytostem...a dala příslib...a ty se mají plnit...
Ale nezlobím se a to dokonce na nikoho. Email upozorňoval na chyby a překlepy v knize, atd.atd.atd.  Věřte, že překlepy mne moc mrzí, ale víte co je hrozně fajn? Že je tu spousta lidí, kteří překlepy našli, přesto mi děkovali a posílali krásná slova. A mě to stavělo na nohy a neslo přes údolí stínů. A štěstí a radost bylo to, co mi vracelo zdraví…skrze vaše slova… A já do konce života budu vám za to šeptat, říkat,  i zpívat  mé DĚKUJI ...


A tak jsem začala poukazované chyby  překlepy, které byly  v emailu vypsány řešit. (jen tak, mezi sbíráním se do života)  K mému překvapení jsem až nyní zjistila, že jak se kniha dávala dokupy ze třech míst, ode mě z onko ústavu, (kde mě bylo vážně špatně a já i přesto dopisovala a vkládala - báseň "babička s vůní mýdla" byla sepsána pod opiáty a pro mne má významné místo v mém srdci) od Petra z domů a z tiskárny. A moc jsme usilovali, aby kniha byla na světě do vánoc… A pořád se upravovalo to či ono... nakonec se vytiskla verze číslo 1. Můj rukopis. Máte v rukou tedy mé prvotní, úplně ty nejčistší myšlenky, které obsahují překlepy, ale v žádném případě ne překlepy myšlenkové. Je to mé nejniternější já…má slova… Za to ručím... Osud to udělal po svém… a Bůh ví proč…A já přesto věřím, že to, co jsem v knize Máma chtěla říci a sdělit světu, jste s láskou přijali a pochopili. Že vás mé řádky pohladily a pokud v tomto mém příspěvku se objeví nějaká chyba …tak tam prostě je ...

vaše Věrka


úterý 24. února 2015

... pár slov...


... dnes bez básně...
... dnes bez vzpomínek ...
... dnes bez poetického vypravování či vyprávění (jak chcete) ...
dnes jen pár slov.

Narodila jsem se před spousty lety ve středu...dny zalité sluncem, o kterých píši v knize Máma, v ty dny jsem neměla ani tušení , že se narodím podruhé, také  ve středu. Ale až za spousty let, za tolik let, co mi život splní moře snů a přání. Po šesti náročných a útrpných dnech mne převezli dnes z JIPky... Ztratila se kila, úsměv ze rtů, i části těla ... měla jsem zvláštní sny skrze Morfium...viděla kolem sebe tolik bolestí... A teď? Hledám v sobě ze všech sil Věrku, kterou znáte. A tak prosím a současně děkuji vám všem dobrým duším...
 za PODPORU...Také mému Peťanovi, který mě vážně překvapil, předchozím příspěvkem ...
 jak krásně mě držíte nad hladinou ...  
Tato slova nepíši jako nějaké melodrama  či veřejnou zpověď nebo dokonce fantastický příspěvek. Píši ho jak to cítím, čistě, upřimně, ze srdce a pro vás ...

děkuji

pátek 20. února 2015

Dobrý den,
Věrka prodělala ve středu 18.02.2015 náročnou operaci,  která dle lékařu dopadla dobře a standartním způsobem. Věrka se pomalu zotavuje po tomto úkonu, Velice děkujeme všem zúčastněným lékařům a taktéž Vám všem, za přízeň a její podporu. Jak to bude možné, ozve se jistě brzy již sama.  

Děkuji Vám
                                 Petr a Carolina Mia

Distribuce knížek pokračuje mojí osobou, mějte proto prosím strpení, Děkuji

úterý 17. února 2015

... osudová středa ...


... zítra, 18.2.2015 od 8.00 hod. do 12.00 hod., postupuji náročné a životně důležité operaci. Všem děkuji za 
pozitivní myšlenky týkající se mé operace, za modlitby, držení pěstí nebo palců... 
Patří vám mé děkuji

Věrka


neděle 15. února 2015

...poděkování vám všem ...


…  když byly ještě naše velké děti, dětmi malými, učila jsem je dávat dárky. Aby udělaly druhým radost, měly by se dívat očima obdarovaného… naslouchat mu…celý rok … celý čas…Pak lze objevit tajná přání … darovat je…a sdílet tu nezměrnou radost obdarovaného. A bonus? Pocítíte rovněž nezměrnou radost…
 


… a myslím, že se to moc dobře děti naučily. Mám z nich radost. Kristýnka mi včera přivezla obyčejný větrník, protože ho mám ke kafíčku moc ráda … a Jája mi daroval plechové srdíčko na svíčku, ví , že miluji plamínky svíček… a řekl mi tím „mám Tě rád…“
  


…a nedávno jsem ukazovala mému Petrovi svícny z obyčejných špalíčků na jednom blogu. Jakou nezměrnou radost jsem jen pocítila, když jsem přišla ze sprchy  a v obýváku na stole plápolaly tři svíčky ve svícnu ze špalíčku, který mi udělal. Je krásné si naslouchat a plnit si přání… Jen tak…nezištně pro radost a štěstí druhého.
 


A vy mi toto činíte též. Myslíte na mě, posíláte pozitivní myšlenky a modlitby. A mě to staví na nohy... A nestojí to nic…a děláte to nezištně… pro mě…pro jednu mámu od tří dětí… pro jednu holku, co má srdce plné lásky a chce ji dát i vám… a já vím, že všechny ty vaše dobré skutky pro mne, se vám vrátí… vím to na sto procent…cítím to a žiji to…
 


…a tak se s vámi na určitou chvíli musím rozloučit…za pár dnů, vlastně skoro hodin odjíždím na operaci. A byla bych vám všem nesmírně dlužna neříci za všechna ta slova, myšlenky a modlitby mé srdečné a upřímné DĚKUJI …
 


Mé děkuji je velká láska,
mé děkuji je i malá vráska.
Mé děkuji jsou tato slova
a říkala bych je dokola zas a znova…
Pro vás…pro všechny lidi dobré vůle,
ať mé já je již zdravé, žádné stůně.
Všem posílám své děkuji do všech koutů světa,
všem patří ta kouzelná a kratičká věta
„moc vám všem děkuji…“

Věrka - máma


PS: o knížku Máma (zde) si pište klidně dál...můj Petr přebírá moji štafetu a vše rád vyřídí sám...
... o věnování nepřijdete ... 

čtvrtek 12. února 2015

... vrátila se ke mě ...


... nedávno mi volala moje máma a ptala se, co bych si přála… povídám, že někde u nich doma, tam na samotě u lesa, možná na půdě, je moje milovaná knížka po mém tátovi „když jsem já sloužil“. Tu si moc přeji… Zatoužila jsem se dotknout dětství…zažloutlých stránek, co voní půdou a dávnem… Chvil, kdy jsem byla malá  a zpívala jsem tuto jedinečnou písničku … a tuze ráda…


...někdy a já myslím, že často, stačí ke štěstí málo …


… z maličkostí se skládá život….



Knížku jsem dnes ráno našla na chodbě, kde ji Peťan večer položil (zapomněl), když přijel od našich. Byla to pro mne neskutečná ranní RADOST.  Voněla přesně tak, jako voní staré knížky, které přečetlo moře generací. Tato byla věnována od mého pradědy, sedláka, co míval velké hospodářství , mému tenkrát malému tátovi. Měl tenkrát zrovna tolik roků, kolik má dnes naše Carolinka….




… tenkrát bylo po válce a můj táta ještě neuměl číst a psát. Jak ten čas letí… zastavme se v tom víru života…na chvíli…


…a do té kouzelné chvíle mi volal Jája, s novinou, že udělal poslední zkoušku a první semestr na vysoké škole má úspěšně za sebou…no není ten život kouzelně krásný ? A já si vzpomněla,  jak byl Jája malý a z této knihy jsem ho učila mluvit… jak dělá kravička…a slepička…a dnes Kačka otáčela listy tohoto kouzelného pokladu a oči ji přímo zářily…

 … vždycky jsem učila děti, aby měly rády knihy…vážily si jich , protože mají duši…


Nikdy nevzaly do ruky pastelku , aby ji počmáraly …věděly, že kniha žije a dýchá a chce být krásná… a Carolinka mě v poslední dny pozoruje, jak u psacího stolu sedím dlouho do noci a vepisuji do knihy Máma vám všem věnování…a moc ráda…a s láskou…
A říkám ji, že toto je jiné psaní … Toto je podpis a punc, který Máma (klik zde) dostává. Tím chci čtenářky potěšit a já pevně doufám, že se mi to daří…


… a já jsem tak moc ráda, že se ke mně vrátila kniha všech knih, má zamilovaná a milovaná knížka, ještě z předválečných dob. Doslova putovní knížka. Kniha mého táty…kniha i moje… a dnes malé Carolinky…
A vzpomínáte si vy na svoji knihu svého dětství?  Na tu krásu krás? 


Věrka s pokladem v ruce

pondělí 9. února 2015

...sněží ...


...dnes dopoledne jsem si uvařila kafíčko, vzala si ho na zahradu a fotila detaily obyčejného dne. Nasávala atmosféru zmrzlé vody padající z nebe...tu bílou krásu v podobě nádherných vloček. Carolinka dováděla se svým milovaným psem a já cítila, že ke štěstí stačí málo. Zastavit se, vnímat, dívat se a obyčejně být ...

Příští týden se mi změní život. Pevně věřím a doufám, že k lepšímu. Ve středu podstoupím náročné operaci. 4-5 hodin spánku ve spánku nikde... Byla bych blázen nebo lhář, kdybych tvrdila, že se nebojí. Bojím. Ale na druhou stranu se i těším. Tolik smíšených pocitů...zvláštních pocitů...neznámých pocitů...že pak si tu uprostřed chumelenice a víru života připadám jako nesmírný boháč. Boháč, který si váží chvíle teď...

...jak vše začalo? Je tomu rok, psala jsem zde na blogu návod na Home made Actimel. Ten mi zastavil úporné stavy střevních potíží. Nevhodně naindikované antibiotika spustili tuto mašinérii. Předcházely a navazovaly šílené nervové situace, které jsem si moc zabírala. Žila jsem 4 životy současně...za všechny členy rodin a kdo ví koho ještě...na sebe jsem zapomínala. Často jsem štěstí a radost snila a málo je žila...
a dnes už vím, jak důležité je říci dost a ne... a pak přišel den...pamatuji si ho jako dnes.... 
Po půl roce kdy mi Home made Actimel, probiotika, šetrná strava, skvělý pohyb a vše zdravé zastavilo střevní potíže, objevila se krev. Ano přímo tam...(na wc) omlouvám se, že to píši takto , ale věřím, že přivedu pár lidí k zamyšlení...a některé z nich třeba mohu směrovat... na správnou cestu. Nikdy není pozdě, dokud není pozdě... nejlepší léčba je prevence.

... objednala jsem se na kolonoskopii, které jsem se bála a není vůbec důvodu se bát. 
To se již psal 15.říjen 2014. Další mé příspěvky od toho dne,  plné tužeb, proseb a modliteb znáte...a já vám za ně MOC děkuji... Ovšem největší mé PROSÍM spadá na den 18.února 2015. V ten den je středa. Narodila jsem se ve středu. Nyní se narodím podruhé...věřím, že to Bůh chce...a já mu tak moc naslouchám...jsem pokorná...naučila jsem se odpouštět...jsem i šťastná ... protože jsem...
 A já si moc přeji, abych mohla být co to jen jde ...Pro své děti, muže, vás...
...všechno mám tak moc ráda...všechno...

... a slíbila jsem Bohu, že mu dám ještě moře krásných slov a vět...tolik toho chci psát...
... on mi dal slova dar ...
Tolik chci udělat lidem radost....( Máma už letí světem) a je tu stále pro vás  ...ukázat jim obyčejné dny, které mají kouzlo a cenu zlata...život má tu cenu  ...
... tu největší ...
... važme si každého dne ... dne, kdy obyčejně sněží ....jako právě teď...

sněží
... do mého srdce právě sněží...
Jemně a lehce a mé chvilky jsou i těžší .

Dotýkám se té ledové krásy
a hledám odpověď spásy.

Vnímám svůj tlukot srdíčka, 
je to jen chvilka kratičká,
ten život ,co žene se jak dravý,
přitom je tak kouzelně hravý.

...a šeptám tam do nebeské dáli, 
aby andělé strážní se ke mě znali.
Drželi mě za ruce a milovali,
byli tu a byli té chvíle králi...

A až otevřu oči, žila jsem ve zdraví a štěstí
a v lásce a k tomu jste mi drželi pěstí ....

Věrka
zvu vás ke Carolince
a také sem a pokud mi zanecháte komentář, uděláte mi RADOST
...děkuji...

pátek 6. února 2015

...krásný den - je zapsáno ...


…každý den je dar… i když je venku pod psa…a soused se mračí…v televizi jdou blbé zprávy … je jen na nás, jaký ten den si uděláme. Co do něho vpustíme a co mu dáme…každý den má šanci být krásný…každý den je krásný… protože je …


… ten dnešní obzvláště. Byli jsme u zápisu do školy. Dlouho jsme přemýšleli, kam Carolinku přihlásit do školy. Je to čistá a jemná duše … je jako motýl s duhovými křídly a vše co dělá, dělá s láskou a opravdovostí. Chtěli jsme, pro ni prima školu, prima učitelku a milé kamarády. Hledali jsme mezi vesnickými školičkami…malé kolektivy ... důvodem i pro mé zdraví... až jsme objevili to pravé ořechové. Proč jsem si tak jistá? Odpověděly mi oči mé dcery. Prošla si třídu, dotkla se obrázků dětí, podívala se na paní učitelku, která ji pohladila a nabídla ji, zda-li jí může oslovovat Kačenko… a naše Kačka nám dala ten nejkrásnější úsměv co umí…


…do teď se do školy netěšila…ač umí číst, psát, počítat…prostě se netěšila. Zřejmě daň za to, že má velké a dospělé sourozence, které ke škole už láskou nehoří… nepomohla ani nádherná aktovka od Ježíška. Co se stalo tak zásadního, že Kačka se do školy už těší ? Otevřelo se srdce paní učitelky k ní. Hned jak jsme včera odpoledne přijeli z exkurze školy domů, běžela Carolinka tvořit pro paní učitelku. Malovala šálek s podšálkem a mističku sloní. Oči ji zářily a od té chvíle slyšíme jenom a jenom o škole. Dnes jsme byli u zápisu. Byl to nádherný zážitek, co nám udělal krásný den.


… sluncem zalitý, radostí, těšením a pohodou. Den malovaný jako šálek s podšálkem. Je krása, když jsou lidé na světě k sobě vstřícní, milý. Tak, jako vy všichni ke mě. Děkuji…
Tento týden jsem byla opět na kontrole v Brně pro plán operace. Ten den se blíží … Mezi tím jsem vytvořila webky pro knihu Máma zde
kopírujte tento odkaz a posílejte ho do celého světa, všem kamarádkám a známým… pro obyčejné krásné dny…pro radost…pro chvíli s názvem teď…


a pořád balím, lepím, otiskuji razítka, vepisuji věnování a rozesílám Mámu do všech koutů světa. A pořád přijímám objednávky, s radostí a nadšením. Myslím, že to knížka cítí a věřím, že i vy. Nemám čas přemýšlet o operaci, o tom co bude pak, o starostech a bolestech…žiji díky vám chvíle teď s láskou a radostí.
Děkuji

 … a milé překvapení – v březnu v časopise Maminka vyjde zmínka o mé, teď už i vaší Mámě…


...jak říkám, svět je krásný plný krásných dnů. Je třeba se jen zastavit a otevřít oči – dokořán…
právě teď



…plno krásných dnů…

Věrka