… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

středa 29. července 2015

...terapie ...


… ticho léčí – příroda uzdravuje… tento slogan je prehistorický a víc než pravdivý. Opět naše kroky směřovaly do přírody, na louku, za krásami motýlích křídel, za nádherným bzukotem včel, čmeláků a koncertem cvrčků…na světě je tolik krásy…křehké a tolik uzdravující…
 



… jen se jí dotknout…prsty, očima, duší…a pustit ji celou, celičkou do svého já…léčí …



… naše Carolinka po přetěžkém roku a v posledním čase po náročných dnech, začala mít zvláštní tik… kroutí tak zvláštně pusinkou … jakoby její ústa říkala „ chci se napít klidu a pohody…“ A tak jsem vzala do dlaně její malou dlaň a opět jsme vykročily do krásy a ticha přírody. Na krk jsme pověsila foťák…Carolinka vzala síťku na motýli a šly jsme  … jak nás nohy nesly…vysokou travou, kamenitou cestou, voňavou loukou …
 

 … potkaly jsme moře krásy. Černou kočičku … spousty motýlů a čmeláčků…Carolinka je chytala do síťky … prohlédly jsme si je a hned je zase pustily… svoboda je tak cenná …

... zachycen motýl v letu - vpravo ...


… a když jsme došly ke stromu s blůmy, se špendlíky, jak jim říkávala moje babička…její oči se rozzářily…. ústa rozesmála … trhala ty krásné maličké plody…trhala je do síťky na motýli … a já si zase vzpomněla na krásné chvíle. Jak jsme jako malé děti trhaly co se našlo v zahradě a v sadu…švestky, blůmy, třešně…podél cest jsme lezly po stromech … trhaly plody za trička a pádily domů na starých kolech, které neměly přehazovačku a mnohdy ani ne blatníky…





…a z těch vzpomínek mě vytrhl déšť. Letní příjemný déšť , který vždy tak krásně voní. A my jsme domů pospíchaly a povídaly jsme si s Carolinkou jaká to je krása…jak voní ten déšť po slunci, po větru a po jetelu…jak voní sladce…jak je příjemný. A foťák jsme schovala pod tričko, jako kdysi třešně ze stromu …a  užívaly jsme si letní deštík a krásu té chvíle…krásu té nádherné terapie…

 A po cestě domů, jsme si krásně povídaly…a plánovaly…obyčejné chvíle…třeba jak si užijeme maminčin sobotní svátek, který slaví po novu opět 1.srpna. Jako malé dítě jsem ho tak slavila a moc se na ten den těšila…ne kvůli dárku…většinou v podobě sladkostí, ale proto, že ten den byl můj…ten mezník půlky prázdnin patřil mému jménu….mému já … a já zase toužím pociťovat to krásné těšení, jako tenkrát…


...a je tomu skoro rok, co jsem ZDE pátrala po mém dávném svátku v půlce prázdnin. A díky vám jsem se dopátrala...a díky vám jsem našla nalezené... a tak jsme si s Carolinkou po cestě z přírody v krásném letním dni, krásně snily, povídaly, plánovaly ...
Nádherná terapie



čtvrtek 23. července 2015

...na tý louce zelený ..


.... v posledních dnech jsem procházela a procházím velice náročným obdobím týkající se mé psychiky. To, že mě padají proudem vlasy, ač má chemoterapie neměla vliv na vlasové folikuly, nebudu komentovat. Na sebevědomí mi to rozhodně nepřidá. Jsou však mnohem, mnohem náročnější vlivy, proč má tvář byla plná slz.
... naši nejmenší a chytání lučních kobylek ...

... luční kobylky ... 

… mé já si žádalo terapii. Obyčejný úsměv…pocit radosti z čehokoli…pocit štěstí, který tu kolem nás je denně a v obrovském množství. Protože žijeme. A já tak moc toužila tyto pocity prožívat. Vzala jsem foťák, děti a vyšlápla do přírody. Na tu louku zelenou. Kroky nás nesly loukou a já fotila každý detail, každý záblesk života…každý ten zázrak…
... uprostřed louky stará opuštěná pumpa...a u ní úsměv mé nejstarší dcerky...

...podívej... 

... zaměřeno na detail ...

A došli jsme, až k pramenu.... sedla jsem si k pramenu léčivé vody, pila z něj a tolik si přála…


A přeji to úplně všem lidem na celém, celičkém světě. Vždy, když si vzpomenu na lidé, co právě teď stůňou, leží na Žluťáku, zakalí se mi zrak. Tak moc je lituji…tak moc… a každičký kousek té krásy z přírody do sebe natahuji a posílám vám všem…pro obyčejné zastavení v tom uspěchaném světě, který někdy moc bolí.
... léčivý dotek přírody ...

… a ten pramen, co se rozprostírá na tý louce zelený, je vážně kouzelný. Nikdy nezamrzá. Pořád tu teče, jako naděje pro všechny lidi …jako naděje, že bude lépe, že bude dobře…

... skvělá zábava dětí ...

… a na tý louce zelený si naše děti našly velkou zábavu. Lepší, než počítačovou hru o 20 levelech. Chytání lučních kobylek. A přidaly se k nim i kolemjdoucí děti a já tu nádhernou soudržnost fotila a říkala si, že svět není tak moc ztracený. Děti umí spolu komunikovat. Neperou se, nepřipojují se skrze facebook , sdílí se opravdově … jsou spolu na tý louce zelený a jsou spolu moc rády.

... léčivý pramen ...

… a to je moc dobře …to je tuze moc dobře … a v tu chvíli se mi v hlavě zrodila nová kapitola do knihy Velká máma. A než jsem usedla k počítači den mě obdaroval neskutečnou a nesmírnou radostí.


Při cestě domů jsme zastavili u starého koupaliště. Takového jaké pamatuje mé já z dob dětství. Betonová nádrž ve které není křišťálově průzračná voda a tobogány, ale neskutečné kouzlo. Kouzlo z dávných dob. Vstupné legračních 5,-Kč a stará terasa s malinovkou. Nádherně teplá voda do které jsem mohla vstoupit v kraťasech a tílku. Nikdo na mě nepískal…byla mi dopřána ta radost. Radost, pár měsíců po operaci zkusit plavat. Mé oči se rozzářily, má duše rozkvetla. Jde to ! Měla jsem větší radost než z prvních temp v pěti letech. A ta radost se kolem mě rozlila a já byla šťastná…


… na světě je přeci tolik radosti …

pondělí 20. července 2015

... vyznání ...


… na naši půdu vede pár sešlapaných, starých, dřevěných schodů. Hned za schody jsou staré kupecké váhy a za nimi kupa alb s fotkami mého života, mých dětí. Když mám splín, sednu  si do toho krásného ticha, otevřu tu dávnou minulost a listuji fotoalbem. Co se jen otočilo v řece vody…co jenom odkvetlo květů v zahradě…co vše život odnesl … co vzal a dal...
 …vzpomínám na tolik detailů…na drobné knoflíčky dětských pyžamek … na malé nožičky, které jsem obouvala a vždy dětem říkala „ no tak mi pomož, zatlač…“ Jak jsme ráno šly do školky a s Jájou jsme si mačkaly ručičky a říkaly mačky mačky…nic to neznamenalo a přitom tolik…byly jsme rozespalí, nechtělo se nám mluvit a tato zvláštní komunikace znamenala
 „ mám Tě ráda – mám Tě  rád “.
 
 Vzpomínám, jak malá Kristýnka uvařila první bramboračku, sotva dosáhla na sporák. Ze židle míchala vařečkou to své dílo a všichni jsme jen mlaskali, jak je to výtečné. A ty jsi v ten moment Kristýnko povyrostla o metr.
A řekla jsi mi „mami, mám tě ráda…“
 Vzpomínám, jak jsme vybírali jméno pro naše miminko, které jsme v tu dobu říkali Cácorka. A pak se narodila Carolinka Mia … jaká radost se rozlila v naší rodině. A všichni jsme cítili to krásné
 „mám Tě ráda…mám Tě rád…“
A dnes poprvé Carolinka spí mimo svoji postýlku. Je na výletě u své starší ségry Kristýnky a její rodiny. A než jsme dojeli s taťkou domů, volala mi asi 10x. Pokaždé mi sdělila
„mami, miluji Tě…“ cítila jsem její stesk v tónu hlasu…cítila jsem mnohem, mnohem víc…

a já vzpomínala na všechny vyznání svých dětí…a ať byly vyřčeny dávno či nedávno ...cítím, že jim právě nyní chci vyslovit  tu nejkrásnější větu světa
„mám vás všechny moc ráda…“ 

pondělí 13. července 2015

... na křídlech motýlích ...


„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená,“ zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse … tento film pro pamětníky mi přišel vždy hrozně moc smutný, ale píseň z něho nezapomenutelně krásná …
…tak krásná, jako je krása křídel motýlích …

... pod utěrkou (též vlastní výroba) překvapení pro milou paní ...
 A tak, když jedna moc hodná paní nás poprosila, zda bychom ji nenamalovaly nějaký hrníček, bylo rozhodnuto. Namalujeme krásu křídel motýlí a hned celý čajový servis.
 





… v průběhu malování jsme vymyslely novou techniku. Puntíky za pomocí smotku do uší. Chvilku jsem přemýšlela, jak by Carolinka namalovala všechny puntíky co nejpřesnější a nejrychleji. Chvilka na zamyšlenou se vyplatila. Smotky do uší to zařídily.


… pokud by měl někdo z vás zájem o tento servis či menší či větší …rádi ho pro vás naší smotkovou technikou namalujeme. Stačí říci, v jakém barevném tónu a krása křídel motýlích poletí k vám … 
Kontaktujte nás skrze kontaktní formulář, umístěný dole na tomto blogu. 
Děkuje Věrka a Carolinka


… motýli byli pro mne vždy symbolem krásy…něčím nadpozemsky nádherným…

Jako malá jsem o prázdninách běhala po louce u babičky za chalupou. Do zavařovaček, tenkrát ještě na gumu, jsem se snažila lapit tu nadpozemskou krásu. Běláska…žluťáska…Paví očko…Babočku admirála…modráska… A když se mi to podařilo, ucítila jsem na vteřinu velkou radost. Motýla jsem ve sklenici měla vždy jen chvilinku … nikdo mi neříkal „pusť ho…dej mu svobodu …“ Jako malá holčička jsem to cítila sama kam patří …


…a když jsem mu dávala svobodu, vždy jsem mu šeptala přání … dnes už dávno ta přání odnesla krása křídel motýlích…už nevím, co všechno jsem po větru šeptala nadpozemské kráse, ale jedno vím zcela jistě. Tam, uprostřed té louky, stála nejšťastnější holčička, co toužila po kráse motýlů a skrze svobodu, kterou jim opět dala, viděla štěstí, které se třepotá ve vzduchu …štěstí ze svobody…ze slunce…větru…a obyčejného dne.



..a z nebe mi přišlo poděkování …za dobrý skutek …za dar svobody, krásným motýlům …
V podobě obyčejné lidské radosti
 
 Přejeme všem nadpozemsky krásné letní dny

vaše dvě holky od porcelánu