… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

středa 30. září 2015

...nápad a kalendář ...


…  můj říjen začíná pečeným srdíčkem plný jablíček z babiččina sadu. Z toho sadu, o kterém píši v knížce Máma. Malinká jablíčka, jako klubíčka vlny… 
... plná vůni, chuti a podzimu …


… a když přichází k nám barevný pán podzim, přichází i nový nápad … záměrně zmiňuji knihu Máma, neboť nápad se týká přímo jí. Nápad s názvem

„ Mámin kalendář  “

 Protože jsem v posledním čase opět padala do horších nálad, strachu a častých stavů Off , nápad Mámina kalendáře přišel jako na zavolanou. Ta práce mě baví, nabíjí a těší. A já pevně věřím, že to bude na celé práci znát …


Mámin kalendář bude korespondovat s knihou Máma, jak obrazem, tak i slovem …
A z celého mého srdce si přeji, aby se vám líbil …
Bude nástěnný, cenově dostupný a blízký lidskému srdíčku.


… zatím se o Máminým kalendáři pouze okrajově zmiňuji, abych měla obrysovou představu, zda bude o něj zájem. Napište mi prosím.


… zítra mě čeká náročný den, kontrola na onkologii v Brně a tak pevně věřím, že až se vrátím domů, už bez strachu a napětí, budou mě zde čekat vaše milá slova …
…moc za ně děkuji …

Věrka


pátek 25. září 2015

...když se plní sny ...


…kdy se plní dětské sny, svět dostává nekonečný rozměr…


Největší dětský sen naší Carolinky byl vždy, hrát na housle. A prý celému světu …


Byly ji tenkrát dva roky. Šly jsme na procházku a pod otevřenými okny ZUŠ, stála jako přikovaná. Hlavičku měla zdviženou k oknům, odkud se lnuly líbezné tóny houslí. Zdvihla jsem ji do náručí a zeptala se jí, jestli se jí to líbí. Kývala a ukazovala k otevřeným oknům. Zeptala jsem se jí, jestli chce tu krásnou hudbu vidět ? Její nadšené kývání a rozzářené oči odpověděly. Zaťukala jsem na dveře, kde bylo napsáno HOUSLE …


… Zdvořile jsem se paní učitelky zeptala, zda je možné si chvilku tu krásu poslechnout. Kývla, že to je jasné, když se mi to tak moc líbí. Odvětila jsem, že to není mé přání, ale této malé cácorky. Paní učitelka s úžasem, nevěřícným úžasem pohladila maličkou Carolinku se slovy, ty budeš jednou houslistka, to jinak není možné…


…tento silný moment si prý Carolinka pamatuje…na paní s houslemi, jak hrála tak líbezně… čas letěl a naše Carolinka si ze svého snu neustoupila ani o píď. Ba naopak, ještě více na svém snu přidávala na síle. Svůj sen dokreslovala slovy, že bude hrát pro celý svět, až bude velká holka…


… a tak jsme se rozhodli jí sen splnit, alespoň co naše síly postačí. Po dlouhém pátrání po prima paní učitelce houslí, nás osud zavál na to pravé místo. K paní učitelce, která hraje srdcem i duší. Ve školičce i ve filharmonii. Když jsem neuvěřitelnou cestou na ni sehnala telefonní číslo, sdělila mi, že má úplně plno, úplně. Slovo dalo ještě slovo a nakonec jsme se domluvily, že to alespoň zkusíme, zda to má či nemá význam. Za pár dní na to, jsme otevřeli dveře její učebny…



… Carolinka tleskala, dupala, zpívala, pískala … přeskočila jiskra …
 Paní učitelka se jí zeptala proč chce hrát na housle? Zda-li to chce maminka s tatínkem, nebo jestli máme doma housle třeba po dědovi?

„ já chci hrát na housle …sama od sebe a pro všechny…“


Bylo rozhodnuto…sen se začal plnit. Paní učitelka i přes plný stav kývla. A když si psala Carolinčino jméno, jakoby na moment ztuhla. Podívala se na ni a říká :

„ ty máš Carolinko úplně hudební jméno “

Carolinka v ten moment povyrostla skoro o metr…

Má své fialové housličky,od tatínka k sedmým narozeninám, které by nedala za nic na světě … a na první adventní neděli, ji prý čeká její první koncert …

Není to hlavní hrát pro celý svět, ale mít pocit, že jí celý svět naslouchá
Věrka


středa 23. září 2015

...byli jsme na zámku ...


Byli jsme na zámku
a pili jsme ze šálků,
povídali si a měli vzácnou chvíli,
jen tak a bylo to moc milý …



Vzpomínáte si na můj příspěvek ze zámecké zahrady v Častolovicích?

Poslala jsem tenkrát tento příspěvek i paní hraběnce Franzisce Dianě Phipps Sternbergové. Majitelce tohoto zámku a překrásné zámecké zahrady, plné zvěře, květin a stromoví . V ten čas jsem měla pár dní po chemoterapii a dny byly pro mne náročné. Paní hraběnka mi napsala nádherný list, který mě velmi pohladil na duši. 
V takový moment je milé slovo víc než poklad světa …


…a já se rozhodla, že za tuto chvíli, za její milá slova, paní hraběnce udělám také radost. Věnováním knihy Máma. Ta chvíle nastala dnes.
Byla to nádherná a nezapomenutelná chvíle.
Díky Bohu za ni.
Díky za nádherné povídání u výborné kávy na zámku.
Díky za dárek, který jsem nečekaně dostala i já od paní hraběnky...
Díky za nádhernou knihu … o její mamince.
A já opět ucítila, že každý den je dar 


…a tak jsme si vyměnily – darovaly knihy … Jen tak, úplně nezištně…jen tak…
… jak to v životě má být…jen tak pro hezčí chvíli, protože to svět dělá hezčím…
Krásně jsme si povídali a dobrou chvíli i vůli spolu měli…



…a když jsme odcházeli, tiskli si ruce a vyměňovali srdečné úsměvy…Carolinka skákajíc po zámeckých schodech, pronesla krásnou větu :

 „ toto si maminko budu pamatovat napořád…“

Jsem tak moc ráda, že si má dcerka zapamatovala, jak se naděluje radost.


Přeji vám všem radostné dny, plné milých slov, listů i úsměvů ... jen tak ...

Věrka



neděle 20. září 2015

...oslavenkyně a výherkyně ...


Včera jsme oslavili narozeniny naší Carolinky. Sedmé narozeniny. Ze všech sil jsem se ji snažila dát vše, aby její den byl krásný. Tolik si to zaslouží...tolik ...
Pohoštění … dort plný ovoce, které má ráda … šampus plný cukru a bublinek, které milují snad všechny malé děti. Pozvala jsem i její novou kamarádku ze školy Nelinku …to bylo radosti a šťastných povyků … přijel i velký (starý) kamarád z  Německa, který umí asi jenom deset slov česky, přesto si s ním Carolinka náramně rozumí … radost ji nadělil i velký brácha Jája, s kterým si Kačka vyšla na místní pouť. Babička s dědou přivezli dárečky a růži z jejich zahrádky. Taťka v podvečer musel též pro velký úspěch, zajít znovu s Carolinkou na pouť … návrat s balónkem byl krásnou tečkou za nádherným dnem ...



…povedlo se mi ji udělat šťastnou…tak, jak jsem to dělala rok co rok, pro všechny mé děti. Rok co rok, sfoukávaly vždy o svíčku více…až vylétly z domu …

O to více si všechny ty momenty dnes skrze Carolinku uvědomuji více a intenzivněji. O to více toužím po jejich šťastných očích s jiskrou v nich … I když jsem musela v průběhu celodenní oslavy si jít dva krát lehnout neb mě přepadl stav Off, kdy už nemám sílu…ležím, někdy 5 minut, někdy hodinu …sbírám sílu a čerpám klid… A přes dveře jsem slyšela hlasy a smích…radost a štěstí…a mě spadla koutkem oka do polštáře slza jako hrách…slza štěstí, lásky a spokojenosti.

Carolinko jsi  mé slunce všech dní



… její šťastná sedmička dne, dnes padla na soutěžící s číslem třináct – Pavlu. 
Gratulujeme … poprosím výherkyni, aby mi napsala na email

Všem z hloubi srdce děkuji za účast i pomoc při rozesílání odkazu mé knihy Máma

(ono vydat knihu na vlastní náklad a být sám sobě distributorem, není vážně nic jednoduchého)
DĚKUJI
Věrka



pondělí 14. září 2015

...jede jede mašinka ...


a je sladká jako vzpomínka…

Vzpomínám, na den, kdy ses narodila. Je to právě sedm let… Venku mžilo, chladno bylo a pro nás se rozsvítil celý svět. Tolik světla jsi v sobě měla a máš od první chvíle na tomto světě. Nechť Tvá zář Carolinko nikdy, nikdy neuhasne.

... Carolinka tvoří radost na zítřek ...

A já Ti včera vyprávěla, jak v den narozenin jsem do školy nosila pytlík Bon parů. Barevných bonbónů, přes které jsem se jako malá ráda dívala na sluníčko. Některé měly v sobě i bublinku vzduchu. A paní učitelce jsem vždycky dala ještě jeden bonbón navíc, jako že zbyl. Ale já ho měla už dopředu u sebe v kapsičce, protože jsem chtěla dát paní učitelce radost… Zní to hujerovsky, ale já to ještě dnes cítím, jako ohromně čistou snahu o kousek radosti.


… a to mi zůstalo dodnes. A ty jsi mě tak hezky Kačko poslouchala, mé povídání o Bon Parech a o radosti a narozeninách, že pak jsi se sama rozhodla, že paní učitelce a dětem taky dáš radost.

 … před pár lety jsme spolu dělaly sladkou mašinku s vagónky z miňonek našemu Jájovi, který pronesl, že to byly jedny z nejlepších jednohubek.

A dnes vytvořila Carolinka mašinku s vagónky pro děti, kamarády do školy.


A do každého vagónku posadila medvídky hned dva. To jsem já a ty mami. Pozorovala jsem ji s povzdálí s foťákem v ruce a vzpomínala … a přemýšlela,  jak ten život letí…jako skutečný vlak krajinou…míjí lesy, města…projíždí tunely…někdy pěkně dlouhými, že tma nás svírá …ale vždy je na každém konci světlo … občas má pauzu na pár nádražích…a pak zase vyráží na svou trasu …některé cesty vlakem zapomeneme…na jiné vzpomínáme po celý život.


… a všude kolem malé oslavenkyně byla upatlaná čokoláda…na tváři, tričku, rukou, kuchyni…a vůbec mě to nevadilo. Když jsem viděla ty jiskry v očích, jak ráda a s láskou tvoří pro své kamarády…viděla jsem rázem ty jiskry v očích malé okaté holky, která nese paní učitelce „poslední“ Bon Par …

Carolinka s maminkou

Stále jste ke mně zvány na Giveaway za podzimním polštářkem PRO TEBE


sobota 12. září 2015

... podzimní polštářek ...


PRO TEBE

Dnes je na programu  Giveaway. Nebo-li soutěž  o tento polštářek PRO TEBE.  
Co je podmínkou mé soutěže?

Poprosím  každou z vás, která se nejen chce zúčastnit soutěže o tento polštářek, ale chce i poslat do světa radost a pohlazení, která mi chce pomoci s rozšířením knihy Máma do světa, o zaslání níže uvedeného  textu. Je jedno kolika svým kamarádkám  emailem  jej pošlete, stačí jedna … každá troška do mlejna, jak se říká … mne potěší.


Prosím o zkopírování tohoto textu do emailu pro vaši kamarádku / kamaráda :

Posílám odkaz na knihu Máma


…na knihu , která hladí, která je plná emocí a lásky. Plná dávných dětských vzpomínek pro potěchu ducha.
Která pomohla k návratu do života mé kamarádce Věrce, která ji napsala.
 Psala ji srdcem pro vás …




… a pošlete tu zprávu (o této soutěži)  po větru dál, ať jste blogerky či neblogerky … ať jste šťastní či méně … ať jste, kde jste …  že je tu soutěž o podzimní polštářek …
 PRO TEBE … 
Připíchněte odkaz mého příspěvku na svůj blog ...  do svého příspěvku  … Šiřte radost a lásku světem dál …

Děkuji
 




… a když odešlete email s kopírovaným textem,  poprosím vás o komentář zde, pod tímto příspěvkem. To je to nejdůležitější pro naše losování …




 Soutěž jsem vyhlásila dnes 12.9. , v den, kdy má moje starší dcerka Kristýnka narozeniny. Ukončení soutěže bude v sobotu 19. Září, v den, kdy budeme slavit narozeniny nejen starší dcerky Kristýnky, ale i mladší dcerky Carolinky, která má narozeniny v těsném závěsu za svoji velkou ségrou.

 Do 19. září 2015 do 12.00 hodin frčí tato Giveaway
 



Po té Carolinka vylosuje jednu z vás, která si bude moci zalenošit na polštářku, který jsme včera  vytvořili, vytiskli.  Nechá si zdát kouzelné sny na polštářku  PRO TEBE.


Přeji všem hodně štěstí




Věrka

úterý 8. září 2015

...Dubínek ...


… v sobotu jsme si vyšly s Carolinkou do lesa. Zjistit, jak si na tom les vede s houbami. Našly jsme „houby“ . Lidově řečeno houbelec. Ale nádherně jsme se prošly, povídaly a co nám spadlo na zem pod nohy, to jsme sebraly…



… Máme tak moc rády tyto procházky lesem, jen tak..do nikam …



… nejen, že čistí hlavu, plíce, mysl…ale utužují náš vztah …na světě je tolik krásy… když padá listí…když zapadá slunce nebo když vychází … mnohdy mě dojme i pes, který běží přes cestu…hvězdy na nebi a ani nemusí padat…lidi pořád čekají na velké věci, velké skutky a velké okamžiky. A přitom jsou tu kolem nás každou chvíli. Jen je třeba vidět…není nutné na ně čekat. Protože velké chvíle jsou právě v těch nejmenších …



… a v takové chvíli Carolinka běhala po lese, sbírala žaludy, jak jim říká dubínky. V takovou chvíli jsem zvedla hlavu k nebi a jen tak pozorovala houpající se větvě vysoko…nad hlavou. Zavřela oči, nadechla se a cítila tu krásu v celém mém já. Vnímala studený vítr, který je tak moc krásný…vnímala krásu té chvíle …té Velké chvíle… Úplně jsem se jí dotýkala celá a všechny pohyby větví mi připadaly jako tanec přírody… nikdy jsem to nevnímala tak intenzivně…vždycky jsem to viděla, cítila a psala o tom básně. Ale dnes to žiji …
... naplno žiji …




… A Carolinka měla skoro plný pytlík dubínků a pořád švitořila, co vyrobíme…Dala  jsem ji do své dlaně její teplou dlaň a bylo nám tak krásně. Byla to Velká chvíle… Vzpomněla jsem si na kroky, kterými jsem zde kráčela naposledy.Bylo to naposledy vloni na podzim …vloni, kdy jsem netušila, co mě za krátký čas čeká…jaká náročná léčba a náročná operace. A skrze tyto dny dnes tu stojím uprostřed lesa a vnímám ten vítr, ty zvuky, tu vůni, nějak jinak…
... s vděčností …
Nic na světě není samozřejmě




… a doma jsme z dubínků udělaly věnec. Dubínkový věnec v bílém hávu …žaludům říkal náš Jája, když byl malý,dubínci. To podle pohádky, kterou měl tak rád … kterou kdysi dávno sledoval v Kuřátkách …předchůdce Kouzelné školy. Ten název dubínci, se líbí i naší Carolince….



…a já měla jako malá ráda pověst o žaludech, kterou mi vyprávěl můj táta. Jak hladový medvěd dostal chuť na žaludy a drápal se po kmenu dubu pro ně. A jak tak šplhal, tlapa mu uklouzla a padal. Strom byl na stráni nad propastí a když padal, zachytil se větve s listmi dubu. Jeho drápy do listí se zaťaly a dodnes ty listy mají tvar medvědích drápů, jak klouzal ze stráně dolů... Do propasti naštěstí nespadl. Avšak na žaludy už nikdy chuť nedostal. Listy ve tvaru medvědích drápů mu to připomínaly navždy …


… pohádky a báje mají své kouzlo …A pro to kouzlo, je mám ráda dodnes …

Přeji všem kouzelné chvíle nadcházejícího podzimu

Věrka