… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

pondělí 30. listopadu 2015

...první koncert ...


První adventní koncert naší Carolinky - dnes. Moc jsem se na dnešní koncert těšila. Předčil však má očekávání…
  



Přijela se na něj podívat nejen má kamarádka z dávných dob mého mládí, ale i Carolinky brácha Jája. Sedl v Praze na Student Agency a zamířil na koncert své mladší ségry. I když její vystoupení trvalo pár minut, ta cesta za to stála…byl to první koncert a Carolinka je šťastná  …
 


… první tóny houslí mi zakalily zrak, po tváři sjela slza dojetí …housle mají magické kouzlo … kdysi dávno někdo řekl, že housle jsou jediný nástroj, který pláče. Dodávám – skrze něho pláču já, dojetím. Je to až nadpozemská krása … Krása, co se dotýká lidského srdce … mého srdce …


Jsou dny, na které se nezapomíná. A ten dnešní, patří mezi ně. A když jsem tak poslouchala tu krásu, co se dotýká lidského srdíčka, zasnila jsem se. Viděla jsem tu maličkou holčičku, co jí byly sotva dva roky, když stála na chodníku pod okny umělecké školy, jak kývala na otázku, zda se jí hudba houslí líbí a zda ji chce vidět…
a dnes tu stojí ve svých fialových šatičkách se svými fialovými housličkami a hraje na ně a prožívá svůj první koncert … je krásné jít za svým snem …

... přijel za mnou na koncert můj velký brácha ...

A její další touha a sen je, zahrát si s jedním (nejmenovaným) muzikantem, který hraje velmi dobře na violoncello, v létě  na pražském mostě … kdo ví … třeba se sen splní a když ne, je fajn za ním jít …


a její maminka

pátek 27. listopadu 2015

...adventní kalendář ...


… jsme si letos vyrobily ze skládačky z Tchiba. Do detailů propracované, jednoduché a pro malé pomocníky přímo ideální. A těšení může začít…
 

...radost z tvoření ...
  

...vyhlížím advent ...
 Na podzim jsme si z lesa přinesli klacky, které postupně různě využíváme. Naposledy jako tyč pro Origami závěs. Nyní pro adventní bonbóny.
 

...vkládáme do bonbónových krabiček sladkosti, dle vlastního výběru a chuti ...
  


Mám nesmírně ráda adventní čas. Měla jsem ho ráda, jako dítě a mám ho ráda dodnes. Tenkrát jsem adventní čas poznala jednoduše. Zamrzly kaluže, z nebe se začal sypat sníh, polobotky vystřídaly zimní boty a ve výlohách se objevily vánoční koule. Vzpomínám si na ten čas s takovou láskou… jak jsem byla šťastná, že výlohy zdobí vánoční výzdoba…že se blíží Ježíšek…
 

... 1.prosinec může přijít ...

A co teprve, když se na náměstí objevil strom, až do nebe a rozsvítil se. 
Obyčejnými barevnými žárovkami. Byla to pro mě doslova ohromující krása. A my jsme se na tu ohromující krásu chodili s našima dívat. Někdo ve škole sdělil, že na náměstí už večer svítí stromeček a já mouzovala doma, že tu krásu musíme vidět. A tak jsme šli …bylo tomu tak rok co rok. A ještě dnes, když se rozsvítí vánoční strom na náměstí, mě krásně a zvláštně zebe po celém těle.

Moc se na tu chvíli opět těším… tak, jako každý rok a celý život…
 

Včera jsem byla v obchodě, kupovala jsem kreativní pomůcky pro radost na adventního tvoření. Velmi mladá prodavačka za pultem měla povídavou, chtěla si povídat a říká :

„ už aby to adventní blbnutí bylo za námi, že ?“

„ Já jsem ráda, že to adventní blbnutí začíná…“ odvětila jsem

„…A vás to jako vážně baví?“

„Moc. Vždyť všedních dnů je v kalendáři moře…a svátky jsou pro radost…měly by být pro radost. A jaké si je uděláme, takové je budeme mít…“

Paní prodavačka domarkovala, už nic neřekla. Možná na chvíli zapřemýšlela. Kdyby to byla setina vteřiny, tak ten rozhovor měl význam…
 

 


... letos má Carolinka adventní těšení na chodbě... je vážně ohromné ...

A když zmiňuji moře všedních dnů v kalendáři, ráda bych vám ukázala novou stránku na webu knihy Máma

Reportáž – Putování Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar, má již svoji prezentaci. Pokud se vám líbí, poprosím vás o její sdílení. Vždyť čas adventní by měl být především o sdílení. O lidském sdílení …o těšení … o lásce a radosti…


Té vám přeji plnou náruč
 Věrka

úterý 24. listopadu 2015

Mámin kalendář v zámecké knihovně ...


… mám ráda kouzlo dávných dob…
  


Kouzlo zámeckých památek… tato místa jsou blízká mému srdci. Mám ráda knihovny…plné knih, které nikdy nikdo nemůže všechny přečíst. Ale lze se jich dotknout…nasát jejich vůni …zastavit se u nich … A tak se stalo i dnes. Když se otevřely přede mnou dveře zámecké knihovny, ucítila jsem tu KRÁSU … 
 

... a ta vůně dávných knih - NÁDHERA ...

Mé dnešní zastavení patří do zámecké knihovny, nedalekého zámku Kostelec nad Orlicí. Do překrásné knihovny pana Františka Kinského, která čítá na 16 tisíc svazků. Je troufalé říci, že kniha Máma patří přímo sem, ale patří do knihovny. A já ji dnes, jako poděkování za volný prostor focení v tomto překrásném prostředí, věnovala právě panu Františku Kinskému. Člověku, který je nejen veliký (vysoký) tělem, ale i duší. Nesmírně příjemný pán, s kterým je radost se poznat, podat mu ruku a pohlédnout do jeho očí…
 

Hance ze srdce gratuluji
  


Člověku, který vrátil Kosteleckému zámku opět kouzlo dávných dob. Oděl zámek do krásného hávu a za tím vším je vidět a cítit opravdu velký kus práce. Také jsme se dozvěděli, že před časy, tu byl v těchto kouzelných prostorách štáb výzkumáku, tzv.prasenčáku. Starý pán Kinský tu žil do roku 1975. Byl odstěhován do horské chalupy, kde se nedalo žít a tak našel střechu nad hlavou na faře ve zdejším městě. Nesmírně milá paní asistentka, která nám byla k dispozici , nám vyprávěla, jak si starého pana Kinského pamatuje ještě jako malá holčička. Vždy, když vycházel z fary, každého zdravil „Pán Bůh požehnej“ a zvedal z hlavy klobouk …

Bylo to nádherné setkání a já vám jej nyní v obrazech posílám.


A já vám slíbila, že jednu z vás, Carolinka vylosuje 
a obdaří Máminým kalendářem 2016 - každý de je dar.
A tak se stalo. Výherkyní je Hanka Š.

Gratuluji


… a když vzpomínám na knížky a knihovnu, nemohu opomenout tu z dob mého dětství. Zavřu oči a vidím každý její detail. Vrzající dveře, sešlapané široké schodiště s nádherným ornamentovým zábradlím, vysoké stropy a ta vůně… Jedinečná vůně knihovny, která se mísila s vůni kávy paní knihovnice. Regály s písmeny, počátečními písmeny autorů … přímo jsem milovala oddělení pohádek …byl to koutek mého dětství …

Honzíkova cesta … Neználek na měsíci … Děti z Bullerbynu …Malý Bobeš … Deník kocoura Modroočka …Sněhová králova … kniha Už vím proč od H.a E.Škodovi a další …


A byly jsme zvídavé děti, které zajímaly příběhy. Naše, vzájemné i ty mezi řádky. Neřešily jsme, co nosí celebrity a nesnažily jsme se tak vypadat. Naši hrdinové byly právě knižní a ten, kdo knihy četl, se jim přibližoval.


Za pultem knihovny stávala milá paní s černými vlasy, jako uhel, s úsměvem a tak milým a tichým hlasem.  Vždycky mi kladla na srdce, abych nezapomněla knížky vrátit včas a za obal mi vložila legitimaci z knihovny. Tuším, že měla číslo 183. A když pršelo, moc ráda jsem byla v knihovně. Dnes už ani nevím proč…prostě knihovna v dešti, měla pro mne zvláštní kouzlo.
 




Tak, jako razítko Městské knihovny na straně 17, úplně každé knížky. Dodnes nevím, proč zrovna na této stránce, ale vím, že číslo končící na sedmičku mi vždy přineslo štěstí. Proto cena Mámina kalendáře i knihy Máma, končí na číslo 7.


A tak i já vám přeji štěstí … ať v dešti či v knihovně. Ať na zámku či doma. Ať ve dne či v noci. Ať vás provází, všude a všechny.
 




A protože mi chodí opravdu hodně emailů, kde píšete, že se vám reportáž Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar, líbí. Rozhodla jsem se jej ještě nekončit.
Budu vkládat, jak adventní přípravy a nápady…tak i reportáž Mámina kalendáře … dokud tu stále v mé krabici bude. Můžete si o něj stále psát sem a nebo sem … vera.si@seznam.cz





s láskou Věrka 

sobota 21. listopadu 2015

Mámin kalendář - navštíven


… už nějaký čas zde probíhá reportáž Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar, kam všude se podíval. Původně jsem jej chtěla představit na netradičních místech  nebo na místech mě velmi blízkých a to do začátku adventu. Blíží se tedy putování Mámina kalendáře do finále, neboť advent nám klepe na vrátka.
 



Tento týden byl Mámin kalendář 2016 - každý den je dar navštíven. Zažil, co znamená návštěva, když jsme s ním vyjeli do chalupy, kde se slavila Cimrmanovská oslava.
 Nyní za ním návštěva přijela, až z jižní (oprava severní) Moravy, z kraje, kde se peče frgál. Ten koláč, který přímo zbožňuji. Vůni hruškových povidel, sladkou drobenku na něm a jeho jedinečnou chuť. A tato návštěva mi ho přivezla. Návštěva zdravotnic, které pečují o stomické pacienty, které vázaly za mnou a za Máminým kalendářem tak dlouhou cestu. Kalendář byl navštíven … a také s nimi (nejeden) odjel do jejich malebného kraje.



… krásně jsme si povídaly, pozitivní energie se doslova tetelila vzduchem. Na světě je tolik dobrých lidí, tolik dobra…jen je zapotřebí za ním jít. Hledat ho a zastavit se… uvědomit si pár obyčejných věcí … zkusit být spokojen i když životem létají třesky blesky … a věřte mi, že za posledních pár dnů, jich v mém životě proletělo velmi mnoho … druhé mé dítě vylétlo z rodného hnízda, netradičně, ale vylétlo …A já mu na tu cestu životem přeji jen to nejlepší, nejkrásnější …aby cestu domů nikdy nezapomnělo a vědělo, že jen doma jsou dva lidé, co mu dali čistou a pravou lásku – máma a táta …


…a také jsem se rozhodla, jeden Mámin kalendář 2016 – každý den je dar, věnovat jedné z vás. Úkol je snadný. Napsat do komentářů váš typ, kde budu příště s Máminým kalendářem. Na tuto příští návštěvu -  audienci, jsem se musela pár dnů dopředu nahlásit. Velmi se na ni těším. Neboť ten prostor (obecně) je velmi blízký mému srdci i knize Máma. Kniha tam nějak patří … A tak Máminu kalendáři v těchto prostorách udělám několik snímků. Ty Vám okamžitě připíchnu na blog a Carolinka vylosuje jednu z vás, které bude Mámin kalendář 2016 – každý den je dar, patřit. 


Ti z vás, kdo mají blog, poprosím vás o sdílení na svém blogu, že zde probíhá tato soutěž. (Samozřejmě soutěž je úplně pro všechny i když blog nemáte. Vy zase můžete tuto akci rozeslat emailem, zkopírovat link )
Soutěž  potrvá chvíli … od této chvíle - do pondělí 23.11.2015 do půlnoci.
 Přeji štěstí … a radost ze hry …

vaše Věrka 

pondělí 16. listopadu 2015

Mámin kalendář na cestě za oceán

ilustrativní foto

Kam se dnes podívá Mámin kalendář 2016 – každý den je dar…?
Je to až k neuvěření … za oceán … do Ameriky a do čí rukou?
  

... ještě teď moji tvář smáčí jedna slza za druhou. Slzy plné radosti, štěstí a dojetí. O tu radost se chci s vámi podělit…o pocit velké radosti, o pocit dojetí, o pocit, že všechno na světě je možné …
 


… před časem jsem napsala dopis mému velkému vzoru. Člověku s obrovským srdcem, člověku, ke kterému s úctou a obdivem vzhlížím už spousty let. Tak jako celý svět. A tak jsem mu napsala. Někdo řekne troufalé ...jiný odvážné ... Já - přirozené...
 A dnes …když jsem otevřela emailovou poštu … čtu … řádky od něho … Neskutečné dojetí…neskutečné pohlazení na duši …neskutečná radost ...
 
A přichází právě v čase, kdy mé já strádalo…řešilo a řeší rodinné problémy… velmi nepříjemné … do noci píši a nespím … uvažuji…rekapituluji…ptám se … nejen sama sebe, ale i odborníků… a mé já chřadlo. 


A dnes ráno, když jsem šla pro rohlíky, vzpomněla jsem si, že v peněžence nosím nějaký ten den a týden tiket z loterie, který jsem jen tak vsadila, protože já nesázím…

A já vyhrála. Malou částku…, která odpovídá přesně poštovnému mého balíku do Ameriky, kam posílám Mámin kalendář 2016 – každý den je dar a knížku Máma zároveň, aby se v tom širém světě Mámin kalendář nebál. 
Letí tam jako dva sourozenci, kteří doufám, že potěší
 pana Miloše Formana
 


S láskou  a radostí v ♥ vaše Věrka