… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

středa 30. prosince 2015

Psaní Tobě ...



… když jsem byla malá, doslova jsem milovala naši poštovní schránku. Nikdy nebyla zamknutá. A já do ní nahlížela i několikrát za den. Proč? Pro ten pocit, že v ní objevím psaní. Dopis nebo pohled. Dodnes miluji ručně psané listy a přání. A já vám všem za všechny ty listy, přání a za všechny ty pocity z nich DĚKUJI.



Vzpomínám si na paní pošťačku, která jezdila na starém kole, na kterém měla háčkovaný potah na sedadle. Na nosiči koženou brašnu a v ní noviny, psaní i telegramy. Jezdila i v sobotu a moje babička se těšila, že ji veze sobotní noviny s přílohou. A já na její zemědělské noviny, na okraje novin kreslila inkoustovou tužkou své představy. Dětské obrázky … domečky jedním tahem …zvířátka a zkoušela i písmenka.



Ty, z kterých jsem zakrátko skládala básničky a dnes spousty vět pro vás.
Mám vás ráda.
 Má ráda tento blog,který nese jméno mé nejmladší dcerky…mám ráda  tento prostor, kde se sdílíme, jak za starých časů. Kde si přijdeme pokecat, zavzpomínat, předat myšlenky a nápady. Kde se všichni tak nějak zastavíme. Za všechny komentáře a slova DĚKUJI ...
 



Dnes jsem vám přišla poděkovat za všechny dny, kdy mě čtete. Kdy mě sdílíte. Kdy mi pomáháte. Kdy mě inspirujete. Kdy mě učíte a nasloucháte.
A já jsem vám za to dnes přinesla pár poskládaných slov k sobě. Sepsala jsem je jako tenkrát na kousku papíru…
 


Psaní Tobě …

... když malé dítko zkouší první krok,
zrovna tak začíná Nový rok.
Nejistě, nově a s velkým odhodláním,
S přesvědčením a velkým přáním.

I já přeji jen samé důležitosti,
zdraví a lásku dosti.
Kus odvahy, aby ten krok nebyl váhavý,
kus štěstí, aby ten rok nebyl strádavý.

Kus chutě dát druhým sebe,
a aby toto přání potěšilo Tebe.
Tak, jako moje kniha Máma, co světem létá,
přeji Ti krásný rok a dlouhé léta.

Věrka






neděle 27. prosince 2015

než ....


… zazvoní zvoneček,
než rozsvítí se stromeček…
než rozžehnou se v dětských očích jiskřičky,
než odejde ten rok unavený a stařičký …

Tak přichází chvíle pohody, ztišení a klidu …
Přichází ke všemu lidu.
Bože, díky za ty chvíle …
pro které je na světě tak mile…
 

Věrka















 vaše Věrka s rodinou
 

úterý 22. prosince 2015

... a zazvonil zvonec



A pohádky je konec. Máte pravdu, tak končí každá pohádka a vy jste to uhodly. Štěstí se dnes usmálo na poslední komentář č.25, na Katku N. ze Švýcarska. Až tam poletí Mámin kalendář 2016 – každý den je dar …
Gratuluji
 



Naše kroky vedly v devátém zastavení ke zvonaři. Návštěva to byla skutečně kouzelná. Venku lilo jako z konve, ale v horské chalupě, kde se rodí zvony, bylo skutečně útulno. Přivítal nás milý pán zvonař a v náručí měl malého chlapečka. Tak malého, jako je kouzelná rolnička. A tu nám milý pan zvonař ukázal, jak se vyrábí.



V obrazech vám její zrod právě přináším. V horské chalupě se ovšem netvoří nejen tato zvonivá krása, ale ještě jedna. Tu vám ukážu jindy.

Chalupu plnou zvonů v Děštném v Orlických horách nejdete snadno a už z dálky ... podle překrásné zvonkohry ...
 



Tuto ještě neodtajněnou krásu vyrábí svými šikovnými rukami zvonařova žena. A musím říci, že se ji to skvěle daří.




Ale zpět ke zvonům, zvonečkům a rolničkám. Víte co cinká v rolničce? Mysleli jste, že kulička nebo korálek? I já si to myslela. Omyl… Překrásný zvuk v rolničce dělá kostička, nebo matička něco co není kulatého. To proto, aby to v rolničce klopýtalo…a vytvářelo tak jedinečný zvuk …


A že to je práce náročná, jsem viděla na vlastní oči. Ale ta práce stojí za to. Člověka těší a zvonaře tiší. Tak, jako kdysi ženy vyšívaly a byla to současně terapie pro ducha tak i tato práce uklidňuje a povznáší.Tolik je na světě krásy, která se rodí pod lidskými rukami…

krok za krokem k rolničce
 



Dokonce jsme se dozvěděli od milého pana zvonaře, že v naší zemi je tolik šikovných lidí a uměleckých řemesel, jako je na celém území sousedního Německa. No, říkám to pořád, že jsme šikovný a kreativní národ. Jen mám pocit, že tito lidé, resp. jejich dech beroucí umění,  vytlačuje kamsi obchod z Číny. Ale protože jsem rozená optimistka, věřím na lepší dny. Na dny, kdy umělecká díla, ruční díla, poctivá práce bude žádanější, než levné zboží bez puncu kvality a bez ducha.


Dotýkala jsem se zvonů rozlišných velikostí, rozlišných tónů.
Zvonů doslova čerstvých i těch prehistorických. Ve všech jsem cítila to kouzlo. A v ten moment jsem  pochopila, proč každá pohádka tak končí.
 Tón zvonečku je jedinečný a kouzelný. Jen tento zvuk dá pohádce tu neodmyslitelnou krásu …


Přeji vám adventní dny, které zvoní láskou
Věrka

čtvrtek 17. prosince 2015

Křest ...


V předminulém příspěvku jsem vám slíbila, že uvidíte fotky, které jsem nepořizovala já neb jsem měla něco jiného na práci než držet  prst na spoušti fotoaparátu. A co že jsem měla za práci? Křest knihy Máma …
 

Přišla ke mně jako, když se snese pírko z nebes. Úplně přirozeně a „náhodou“.



Když jsem byla krátce po operaci, jedna známá mi dala tzv. brouka do hlavy, že bych knihu Máma měla nechat pokřtít. Sama jsem nevěděla , jak na to. Jak to zorganizovat a hlavně koho oslovit. Hlavou mi létalo několik myšlenek a typů, ale protože jsem to pořád necítila , jako to pravé ořechové, upustila jsem od této myšlenky – křtu knihy.
 



… a život šel dál…. Ale jak to v životě chodí, když si člověk něco moc přeje, dřív nebo později to do cesty přijde. A většinou v momentě, který pak nazýváme překvapením. A to se stalo i mě …


Slíbila jsem vám, že vám povím, jak jsem se dostala do Rožnova pod Radhoštěm, kde jsem prožila osmé zastavení při Putování s máminým kalendářem -  ve svíčkárně. Inu přímo zde, v tomto městě, krásném, malebném a lidovém, se odehrál křest knihy Máma. Dokonce si myslím, že si kniha Máma nemohla najít lepší místo a lepšího kmotra. Proč? 




Protože je lidová, lidská a hladí duši. Tak, jako tento malebný kraj, plný upřímnosti. Tak, jako Franta Uher, který mi v jistém směru připomíná pana Menšíka…svoji výřečností, smyslem pro humor, svoji přirozeností a lidskostí. Neskutečnou pozitivní energií a živelností.



Nedávno jsem komunikovala s firmou, která má na starosti stomické pomůcky. Potřebovala jsem to či ono…a slovo dalo slovo a paní z této firmy, si ode mě koupila knihu Máma a její kalendář. Za nějaký čas, tato paní jela do našich končin se sponzorským darem na dětské oddělení fakultní nemocnice. Při cestě se u nás zastavila, ještě se svoji kolegyní.  Opět slovo dalo slovo…popovídaly jsme si … popily kafíčko.




Za pár dnů na to mi tyto dvě milé dámy telefonovaly, že vymyslely plán. Vánoční posezení stomických sester z celé republiky, lékaři a sdružení stomiků. A má maličkost, jako host večera. Povídání, beseda … krásná vánoční nálada. Milé prostředí, milé publikum, obrovský frgál, cimbál a krásné písně, kytice k narozeninám a nezapomenutelný křest knihy Máma…


... díky těmto dvěma dámám kniha Máma zažila svůj křest.  Děkuji Vám, jste skvělé ...


A o ten nádherný zážitek, se s vámi tady nyní dělím.



A protože mám domluvené ještě jedno  zastavení s Putováním mámina kalendáře, čeká vás poslední hádanka.


Zastavení deváté bude tam, kde končí každá pohádka.  Resp. slovy, kterými končí každá pohádka. I toto místo patří k vánocům, ke štědrému večeru a děti na to čekají s jiskrami v očích a s touhou jako trám …

Na vaše odpovědi se těším do pondělí do půlnoci. To abych stihla  kalendář poslední vítězce ještě v úterý odeslat a přišel ji pod stromeček…jako dárek … protože každý den je dar 


Vaše Věrka