… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

středa 27. dubna 2016

...článek ...


Bylo pár dní před vánocemi…čas adventní … objevila se v mém životě, jako přízrak. Zmínila jsem se o této bytosti zde

Navštívila mne  milá paní redaktorka z časopisu Marianne.



Povídali jsme si u nealkohlického punče a kávy. Přinesla jsem obrovský frgál ke kávě,  který jsem dostala pár dní před touto návštěvou, na křtu knihy Máma.

Povídali jsme,  povídali … přemleli jsme, kde co …Bylo to nesmírně milé a příjemné setkání. Paní redaktorka napsala článek o jedné obyčejné mámě … 
Tento článek minulý týden v časopise Marianne vyšel. 
Najdete v rozhovoru pasáže, které nejsou až tak podstatné ... 
Ty nejpodstatnější mi  tam chybí. 


Článek měl začínat slovy:

 „ Když vypráví svůj příběh, napadá mě jediné,  proti mně sedí česká Anita Moorjani, autorka bestselleru Musela jsem zemřít…“

… zmiňovala jsem zde blogerky a dobré duše, které mě na cestě léčby podporovaly. Slovy i skutky. Tato pasáž zmizela z článku v Marianne.  Škoda ...  



Snad bych dnes tento článek ani nepsala. Už se o něm zmínila i milá  Hanka z blogu Šťastné dny. Hani, děkuji… 
Ale mluvila jsem o něm s moji milou paní učitelkou češtiny ze školy…s moji starší dcerou  … s kamarádkami a dnes i s fajn holkou, která zorganizovala křest knihy Máma …

Každý se ptá na to samé „… to je skutečně o Tobě? “ 
"Ano, je to  o mě" ...pokorně odpovídám.

 Tím, jak je článek "osekaný", výsledkem je tak trochu jiná Věrka. 

... vždyť je to jen pár řádků …

Je to pro mě opět další, velká zkušenost… a za tu jsem nesmírně životu vděčná.



Dopisuji tento příspěvek a na mobilu mi zablikala zpráva. Zpráva od mé kamarádky a píše:

„ Před chvílí jsem byla v Kaufu ...s košíkem jsem vjela do sekce časopisy...našla Mariannu, roztrhla igelit s tou přiloženou mini pastou (natěšená a nedočkavá)… našla si Tvůj článek, stojím opřená o ten nákupní košík a čtu ... až do chvíle než mi začalo být smutno…“

A to bylo pro mě potvrzení od života, že tento článek mám napsat…

Není nic o smutku, ale o radosti…
Já, můj pohled na svět, knihy i tento blog …vy i vaše slova… a já jsem za to tááákhle moc ráda…

A také jsem ráda, za váš zájem o knihu Velká máma ...

Jsem ráda, že kniha Velká máma nebude podléhat vlivům redakcí atp. Bude tím, kým jsem ji napsala, cítila a prožila  já ...

  Děkuji vám … úplně za vše …

Věrka

pondělí 25. dubna 2016

Pečené růže ...



Do třetice všeho dobrého. Konečně přináším  slibovaný příspěvek na téma pečené růže.


Carolinka vyslovila přání. „Paní učitelka má svátek a já ji chci udělat radost. Mami, pomůžeš mi udělat pro paní učitelku růži?“

Ač se to jeví, jako Hujerovský nápad, souhlasila jsem. Vždyť učit se radosti a dávat ji, tolik znamená ... A tak jsme zapátraly na netu, jak se skládá papírová růže. Nakonec jsme se stejně rozhodly, růže upéct.


Je zapotřebí chuť,  udělat radost … pár jablíček a listové těsto. Recept uvádí formu na muffiny, kterou jsme neměly, tak jsme improvizovaly papírovými košíčky.
Vyválené těsto – pruhy,  potřeme rozehřátou marmeládou, přeložíme na půl a ty  točíme, zabalujeme.. Názorný recept zde



... samé růže ...


Vypadá to jednoduše a také to jednoduché je. Zvládne to i malá holčička. Růže jsou krásné, jako živé i skutečně voní J Jsou dárečkem pro radost. Takovou, jakou prožívala paní učitelka z dárečků od svých prvňáčků.
 




Ráda bych chtěla zmínit i moji radost, kterou mi činíte skrze  projekt Kniha Velká máma. Dny pomaloučku plynou a kniha Velká máma je pomaloučku prodávána. Předprodej, který uskuteční vydání knihy. Projekt , který končí 2.června. Pokud máte zájem o knihu Velká máma, vaše možnost je zde Pevně doufám a věřím, že se dobrá věc podaří ... Pokud máte jakýkoliv dotaz, pište na můj email.

vera.si@seznam.cz


 ... po růžích voňavé pozdravení … vám všem ...

Věrka

pátek 22. dubna 2016

místo růží ... DIVADLO



V minulém příspěvku jsem vám slíbila, že dnes přinesu pečené růže. Moc ráda vám je přinesu na pocukrovaném podnosu, ale dnes vám přinesu na zlatém podnose příspěvek ryze umělecký.

Vzpomínáte si na příspěvek Tajné přání ? Zde:
Na příspěvek o velké lidskosti. Ta lidskost má další pokračování ... A já o ní chci dnes moc ráda psát. Myslím, že až si mé řádky přečtete, bude mít dnešní den větší lesk a krásu. Větší záři a bude provoněna radostí.




Napsala jsem tenkrát o tomto příspěvku panu Tomáši Töpferovi, řediteli Vinohradského divadla. Hlavnímu aktérovi onoho příspěvku Tajné přání.  Odpověděl mi a velmi mile.  Co víc … pozval mne jen tak, pro radost, k němu do divadla.
 

Ten den přišel. Carolinka si vzala ty nejkrásnější šatičky a korále, co má. Peťan mi nabídl rámě a vykročili jsme do nádherného divadla.  Na kouzelné představení Karla Čapka Loupežník, které má hvězdné herecké obsazení a skvělou režii. Vřele vám jej doporučuji . Vyrazila jsem prvně od operace za kulturou. Trochu strachu a napětí…trochu nejistoty i těšení…. Na představení  jsme byli pozvány člověkem s velkým srdcem. Moc mu za tento počin děkuji, veřejně a upřímně.  Jsou ještě na světě lidé, co dělají věci jen tak …pro radost.




A pro tu samou emoci jsem věnovala knihu Máma, paní herečce Haně Maciuchové. Co víc mě dojalo, když na konci představení, při děkovačce, byla paní Haně Maciuchové předávána na pódiu obrovská kytice a knížka s názvem Máma. Ta radost, ta lidská nezištná radost, se šíří světem dál….
 
Cítíte ji i vy? Tak pak  skutečně dolétla, až  k vám…


A také děkuji ze srdce VŠEM  za podporu mého projektu Kniha Velká máma, který je předprodejí knihy Velká máma pro  všechny zájemce. 

Věrka

úterý 19. dubna 2016

místo růží ...KNIHA




Dnešní příspěvek měl mít původně podtitulek „ pečené růže “.  Růže, které jsme s Carolinkou pekly na její přání … neboť vyslovila své přání …udělat paní učitelce RADOST.
 
Přání bylo splněno, napekly jsme z růží RADOST... a  jak to dopadlo? To vám přineseme v příštím příspěvku.




Ptáte se proč příště? Protože dnes je tu prostor ještě pro jinou radost. Ta je limitována časem, proto můj příspěvek nyní teď a tady.
 

Ale pěkně po pořádku ... 
Nedávno mi do cesty přišel článek z nadace rakovina věc veřejná, kde je aktuálním tématem „pošli příběh“. A tak jsem svůj příběh, který jsem zveřejnila zde na blogu, odeslala. Byl zaregistrován. Milá paní Míša z nadace mi odpověděla… pozvala mě do Prahy … vyměnily jsme si pár emailů … Svěřila jsem se ji o mém projektu knihy Velká máma … Kniha je dopsaná …Nyní na ní pracují další dobré duše.  Editorské  a grafické úpravy … Moře mravenčí práce. Inko a Martine, děkuji ... A aby kniha Velká máma mohla spatřit co nejdříve světlo světa, sháníme finance, seč nám síly stačí. Milá paní Míša ze zmiňované nadace mi poradila.

Odkázala mě na portál, který se zabývá zajímavými projekty. Předložila jsem na něm svůj projekt kniha Velká máma.
V první fázi byl můj projekt schválen. Pak nastaly korekce a korekce a korekce …
a dnes byl projekt spuštěn
 
Oč se jedná a jak to funguje? 



Jde o to, že si knihu Velká máma, nyní zakoupíte za cenu 299,- Kč  (zvýhodněná  prodejní cena včetně balného a poštovného) . Je to prakticky předprodej, předkup zboží – který si zaplatíte předem. Po ukončení projektu bude kniha vydána a po vydání okamžitě vám odeslána již bezplatně. Všem, kdo jst tímto způsobem zakoupili. Doba trvání projektu je 45 dnů. Kniha Velká máma vyjde za přispění tohoto projektu koncem června 2016.




Všem, kdo si knihu Velká máma tímto způsobem předkoupíte, vepíši mj. poděkování do knihy, za tento počin …  

Pokud vás mohu požádat, zkopírujte tento odkaz (link) na tento příspěvek nebo přímo na projekt Kniha Velká máma  a pošlete ho  každému, kdo by mohl mít zájem o knihu Velká máma  … A mít tak zásluhu na tom, že Velká máma třeba něco v dobré změní …




Když jsem si pročítala historii tohoto inteligentního financování projektů, byla jsem až překvapena, kolik skvělých lidí na světě dokáže pomoci skvělým projektům. Týká se to doslova celého světa.
A tak když jsem prošla sítem a můj projekt se zalíbil a dostal tu jedinečnou šanci, můžete - li , podpořte ho. Je to na vás …aby kniha Velká máma ožila a dostala opět křídla tak, jako její první díl Máma.




Kniha Velká máma,  která je živá, tluče v ní srdce a touha po životě. Po krásách světa…po úplně obyčejných pocitech a emocích, které na tomto světě blednou a mizí. Dejme jim opět barvu, zář a probuďme je…Je to na nás.

Z hloubi duše a srdce DĚKUJI
Věrka
 holka, která se porvala a rve s osudem


V případě dotazů piště a ptejte se
vera.si@seznam.cz


Pár ukázek z knihy Velká máma:

kapitola osmá … tátův psací stroj

Za mými víčky jsem viděla sama sebe… Jak sedím v obýváku za stolem, pod zadkem mám polštář, abych dosáhla na tátův psací stroj značky Remington, který měl po svém tátovi, jako poklad pokladů. A já si hrávala na paní spisovatelku nebo jindy na sekretářku a ťukala jsem svými dětskými prstíky do něho, jako o život. Někdy jsem se polštářkem ukazováčku dotkla pásky, která se na psací stroj lehce namotávala. Pak jsem obtiskla svůj otisk na kde co. Jako opravdivý vyšetřovatel a kriminalista. Měla jsem tak moc ráda ty kolečka na psacím stroji, kterým jsem důvěrně říkala klapky. S úctou a respektem jsem si často prohlížela maličká písmenka na železných paličkách. Znala jsem ho tak dokonale a on na oplátku mě. Jeho zvuk, cinknutí, když se dojelo dokonce.
Starý tátův Remington byl tak těžký, že jsem ….(pokračování)




Ten starý Remington mi dal lásku ke všem těm písmenkům. Seděla jsem na tom polštáři celou věčnost a byla vším, čím jsem za starým psacím strojem být chtěla. Dětství má kouzelnou moc…To kouzlo spočívá v jednoduchosti, přímočarosti. Z ničeho nedělat vědu, v ničem nevidět problém. Chceš to – máš to mít … (pokračování) 

kapitola jedenáctá … polévka




Probudila mě vůně jakési polévky. Dostala jsem hlad a to bylo dobré znamení.
Přilétla ke mně po té omamné vůni vzpomínka. Vzpomínám na moji skvělou babičku kuchařku, která vařila jako v nebeské kuchyni … (pokračování)
 
(text)….  schránku mám na plotě u našeho domů? Zelenou s bílým dopisem, kterou jsem rok co rok o prázdninách u babičky natírala, malovala a opravovala. Ta stará krásná plechová schránka, která se mnou roste a stárne. Jen časy se změnily … Už k ní neběžím s nadšením, jako dřív…už v ní nejsou zemědělské noviny a já neskáču z plotu dolů…a  běžím s nimi k mé babičce, která má otevřeno do kuchyně, kde to jak jinak, než voní. Podobnou polévkou a vůní, jako cítím teď. Jak malý kousek života dělí tuto chvíli od té, kdy jsem vběhla udýchaná s rozcuchanými, krátkými vlasy do voňavé kuchyně. Je to jako včera …  (pokračování)




(text) … V kuchyni u stolu pod oknem seděla okatá holčička s rozcuchanými vlásky. Míchala babiččinu polévku těžkou lžící. Prohlížela se v ní a viděla se naruby. Občas celý život bývá naruby…ale musíme ho ochutnat, prožít nejen přežít.
Míchala polévku a stoupající pára  ji pošimrala její dětský nosík. Mělo to velký a hluboký význam. Pro tuto chvíli TEĎ. (pokračování)


kapitola dvanáctá … čekání na naděj


(text)…. Učím se novému životu. Učím se novým pohybům… Učím se … Ještě mě čeká dlouhá cesta… nelehká, náročná…ale musím a hlavně, moc chci …
Hodně spím. Operace mi vzala moc sil a kil. Mohla bych být spokojená, že vážím teď tak málo. Mám svoji dávnou velikost. Ale je mi to jedno. Je mi jedno,  jaké písmenko má moje cedulka za krkem na mikině. Chci žít a být v pořádku. Je mi jedno, kolik ukazuje ručička na váze…nepociťuji radost z toho, co váha ukazuje…dříve bych ji měla … chci se najíst. Mám „černou listinu“ potravin, které jsou nevhodné pro pacienta po onkologické operaci se založením stomie, vývodu bokem. Ochutnávám, zkouším. U stolu všichni sedí a jí dobré jídlo. Úplně přirozeně a automaticky. Já jsem u stolu  … (pokračování)





(text) … Teď ji tu podpírá do nekonečných schodů … nese ji polévku, tak voňavou, jako bývala polévka její babičky. Sedí tu a vzpomíná pro radost a lásku celého světa.
Pro okamžiky ztišení, které k ní přišly přes všechny ty ohromné bouře života. Vlny rozbouřených vod a síla uragánu ji nesla až sem…Tolik bolestí se do ní naskládalo…Pustila je  ... odpustila všemu a všem. Prosí za odpuštění… Sedí tu na plaveckém kruhu, ohřívá si ruce i duši slepičí polévkou a je šťastná, že je …

(texty ještě bez korekcí) 



sobota 16. dubna 2016

Dětská radost II.



Dnes bych ráda navázala na nedávný příspěvek Dětské radosti. Ta první k nám přilétla z Japonska, skrze můj „vychytaný“ nákup na Amazonu. Měla podobu veverčí rodinky a užily jsme si s ní velikou legraci při focení … a pro Carolinku jsou stále top hračkou.

... to to voní ...to je asi jaro ...


Ve čtvrtek v podvečer jsme přijeli domů z Brna, kde jsem byla v MOÚ na kontrole, která ač přes určité problémy v tomografu, dopadla dobře.  Když jsme přijeli domů, ve schránce byl  balíček.


... to malé kulaté a mokré na zemi je asi kapička...


Se známkou s dalekého Irska.

 A v balíčku?

Radost jako trám !!!



Rodinka maličkých ježků. Radost pro Carolinku a její mamku.

... česat ježky je zábava ...



Z Irska přilétli nový sousedé Carolinčině rodince veverek. Od milé blogerky Marcelky z blogu Všednodennosti

Marcelko z hloubi srdce děkujeme

... darovaná květina...darovaná ježčí rodinka ...
DÉKUJEME




Můj Peťan  při prohlížení obálky a žasnutí nad tím, že balíček z Irska je u nás ve schránce za dva dny… vzpomněl si, že jsem kdysi posílala do Irska nějaké koření… Ano, je to už pár let a představte si, že ono koření – hořčičné semínko, skrze tento příspěvek, jsem posílala skutečně do Irska. Měl pravdu. A adresát? Milá blogerka Marcelka J

Život je vážně bumerang. Každá radost se vrací …



... je mi s Tebou dobře ...

... ťapy ťapy...naučím vás první kroky ...

A aby ji bylo na světě ještě víc … posíláme obálku  milé Marcelce do Irska a v ní knihu Máma.  Ať se jí líbí v tom světě a hlavně milé Marcelce.

Ahoj kamarádi ...vy jste asi broučci ...



Velký ježek, střední…malý,

všichni krásně usměvavý.

Radost s nimi přiletěla na ježčí bodlince,

náramná radost Carolince a mamince.

Kus z ní posíláme světu dál,

aby tu emoci vítr neodvál…
 

Dětství je KRÁSA

...a šplháme ...

...takhle se mazlí ...
 



 A že jsme si tu radost užily i s foťákem … jarem … kytkami i broučky … o to se právě s vámi dělíme…
 


radostné dny vám všem


Věrka  Carolinka    ježci