… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

sobota 30. července 2016

V rozhlase ...



... čtvrteční den byl pro mě moc pěkným dnem. Cesta do Prahy rychle utekla…nebyla bych to já, kdyby mi do cesty nepřišla zase nějaká překážka. Ale je bezpředmětné o ní psát.

 Požádala jsem svého Peťana, zda-li bychom zastavili v Karlínském kostele.
Měla jsem potřebu se uklidnit …srovnat si myšlenky…načerpat sílu …zavzpomínat na pana Koláře z tohoto kostela.




Skutečně jsem byla vyždímaná jako houba a toto místo mě plně dalo sílu a energii. Myšlenkami jsem létala sem a tam…po chvíli jsem, jako by usedla a cítila příval klidu. Poděkovala jsem za vše…v ten moment mi pípnul mobil. Pro mě mystické znamení, že vše bude ok. Mobil mi oznámil dostupné WIFI sítě. Já stejně uvěřila svému znamení.



Chvíli jsme se procházeli s Peťanem parkem před kostelem, který mi ukazoval ve věžích nádherného chrámu přijímač WIFI. J Objal mě a sdělil, že to bylo dobré znamení …




Za chvíli na to, mě čekalo živé vystoupení v Českém rozhlase. Ještě mi zapípaly krásné smsky s virtuálními pěstičkami a palečkami…Vkročili jsme do budovy, která na mne doslova dýchla kouzlem. Pár fotek přikládám. Všude příjemné ticho a příjemní lidé. Přichází moderátor, pan doktor Jiří Pešina. Jak jinak, než s úsměvem na tváři. Ten můj je lehce strnulý, neboť  s přibývajícím časem se dostavuje tréma. Tu celou rázem rozbíjí znělka Hajaji. 



Sedíme na chodbě, v atriu, povídáme si o všem, nejméně však o tématech a věcech, co budeme za malý okamžik říkat nahlas ve studiu. Vyprávíme si obyčejné a úsměvné příběhy ze života…Tréma je pryč, směji se, popíjím ledovou vodu a je mi fajn. Peťan mi dává poslední rady, jak si nemám představovat nabytý fotbalový stadion pro který hovoříme, ale jen mikrofon a pana Pešinu…




20.00 hod. nade dveřmi se rozsvítí červené světlo …4 minuty zpráv … vysílání




20.04 vstupuji do studia…útulný prostor, který bude celou hodinu patřit panu doktorovi Pešinovi, mé maličkosti a našim myšlenkám. Zde je vše jen na našich slovech. Minuta znamená věčnost…mlčení třebas pár vteřinové v tomto prostoru znamená věk. Vše záleží jen a jen na nás…




Vysíláme…
... živě a pro všechny…nemyslím na fotbalový kotel… soustředím se na svůj hlas, který mě první minuty skrze trému, lehce zrazuje. Ale jako malé dítě, které naskočí na kolo, chvíli chytá rovnováhu, vrklá se na něm a najednou jede. Ustojí to a  šlape ... a má doslova radost z té jízdy. Užívá si větru ve vlasech…slunce v zádech…a pohybu…Tak bych přirovnala své pocity čtvrtečního vysílání.




S moderátorem, panem doktorem Pešinou se skvěle doplňujeme … jako dobrý tanečník vede svoji tanečnici na parketu, pan Pešina mě vede před mikrofonem. Usmívá se a má tréma se rozplynula jako pára nad hrncem. Naše povídání, srdečné, upřímné a žoviální střídají s citem a vkusem vybrané písně k danému tématu.




Mám moc ráda píseň , která nastupuje jako první - Cesta…snad ruka osudu ji pro mě vybrala…i druhá a třetí…čtvrtá píseň…všechny jako by mi osud naladil na moji notu…
Jsem moc ráda, že mi ten samý osud dal možnost veřejně a nahlas poděkovat vám všem…za vaši pomoc, sdílení a bytí…


Věrka

neděle 24. července 2016

Poděkování a krásná gesta …



…co takhle si nadělit krásná gesta? Tak jdeme na to …

Takovéto gesto je na tomto blogu poprvé. V pátek odpoledne jsem gratulovala emailem Marcelce – výherkyni knihy Velká máma s dotazem, komu mám vepsat věnování, jaké jméno?  Milá Marcelka děkovala a vzhledem k tomu, že je vlastníkem knihy Velká máma, dohodla se se mnou a rozhodla se udělat tzv. „losování po druhé“.  Štěstí se usmálo na Martinku z blogu My Happy Angels 

GRATULUEME !!!



Ještě jednou bych chtěla moc  poděkovat Marcelce za její solidární, krásné gesto. Ještě dodala, kdyby jen mohla, knihu Velká máma by nadělila všem … 
K jejímu přání se přikláním i já …



Také bych chtěla poděkovat všem, kteří přijeli za mnou pobejt na autogramiádu na Svatoanenskou pouť v horách. Ač jsem pobyla se svým mužem zde chvíli (cca 2 hodiny - vzhledem k mé únavě … soustředění a dlouhodobé aktivitě…)  bylo to setkání milé. Musím myslet hlavně na své zdraví a tak jsem již odpoledne pěkně spala ve stínu v našem altánku … jako šípková Růženka – celou věčnost.







Pro ty, kteří by se se mnou chtěli sejít … je tu další možnost. 
Ve čtvrtek 28.7.2016 ve 20.00 hodin, ve večerním live vysílání na Českém rozhlasu  bude má maličkost a hovory o tom, že život je fajn…že každý den je dar… že život stojí za to…
život je prostě  KRÁSNÝ

Pokud máte  dotazy nebo mi chcete cokoliv sdělit,   piště na adresu (myslím, že od teď)

Nebo můžete telefonovat přímo do živého vysílání a můžeme být spojeni éterem
221 552 525 nebo 221 552 424 

Děkuji




Poslední krásné gesto dnešního příspěvku se mě dotklo v pátek ráno. Přilétl ke mně dopis, lehký jako vánek. Snad nevážil nic. Uvnitř však byla slova, co mají sílu a váhu, jako hrom.



Slova plná lásky a něhy …poděkování za knihu Máma od paní herečky Hany Maciuchové. Byla ji věnovaná na konci představení při děkovačce na prknech vinohradského divadla kniha Máma. Nic jsem nečekala…věnovala jsem ji pro radost … po dobrý pocit … jak já říkám „ jen tak…“



A „ jen tak…“ … „ za to…“  ke mně po větru přilétl dopis, který mě dojal a celým mým tělem se rozlilo doslova  teplo krásy.Ten pocit teď posílám dál. Neboť dobro a dobrá gesta by se měla světem šířit dál…

vaše Věrka


čtvrtek 21. července 2016

Vůně jetele, dětství a pohádek



Carolinka  dnes udělala opět jednu z vás šťastnou. Věnuji pár řádků a fotek naší dcerce.




Dnes Carolinka vylosovala paní Marcelku.  Ze srdce jí gratulujeme. Kniha Velká máma míří k ní. Určitě ještě jednu soutěž v létě o knihu Velká máma zorganizuji. Takže do třetice všeho dobrého.



My v sobotu míříme do horského městečka Rokytnici v Orlických horách na Svatoanenskou pouť. Jak se píše na letáku, budeme velebit a slavit tento den. Ti, kdo míří do těchto končin též, přijďte pobejt na kus řeči a slova za námi. Kolem poledne mě určitě na nádvoří zámku najdete.







Fotky, které vám dnes přináším, jsou z míst  mého rodného domu. Moje máma snesla z půdy na přání Carolinky koloběžku, která už něco pamatuje. Koloběžku, na které jsem kdysi dávno lítala jako drak já … koloběžku s brzdou.




Musela jsem se smát, když jsem na ní viděla stejným způsobem jezdit Kačku. Stejným způsobem ji zaparkovala … prostě ji upustila …kdekoliv a kamkoliv. Stejně na ní brzdila  …smála se…a užívala jízdy z kopečka…




Stejně leze přes ploty  … a stejně ráda z nich skáče …



Stejně miluje kočky … a hladila by je celou věčnost.  Předení ji přijde jako kočičí řeč … a stejně má ráda ta místa, co kdysi dávno já.




A pole s jetelem? To voní jako slaďoučký med…a bzučí tak intenzivně, že není možné tu řeč včeliček neslyšet. A Carolinka se té bzučící a voňavé krásy vůbec nebojí…stejně, jako kdysi dávno já.






 Dětský svět je kouzlo, vůně a nádhera …

Dětský svět je štěstí, láska a pokora.

Tolik se toho vejde do dětské dlaně a srdíčka,

je toho vážně moře, žádná trošička.

Ten dětský svět, jako pole jetele voní,

a  já chci psát pro něj a pro ní…

… pro děti …



Toto básničkou jsem právě vyjádřila svůj plán. Vím, je to ode mě velmi, velmi nečekané. Ráda bych nyní napsala Maminčiny pohádky.
 
Pro děti pár slov, co je dobro a co ne…co je krása… co jsou základní lidské vlastnosti. Myslím, že děti potřebují obyčejné pohádky, které pohladí dětskou dušičku. Které zaťukají na vrátka dětského srdíčka. Bez zbytečných dramat … ale lidsky…citlivě…a vnímavě.



 Než se s láskou a chutí do toho pustím, zajímají  mě názory mých čtenářů. Děkuji vám za ně.
A než si vytvořím pohádkový plán … zkusím zaslouženě odpočívat…




vaše Věrka

neděle 17. července 2016

Příběh z knihy ...



Včera v noci, jsem vložila na blog příspěvek home made presso. Ráno jsem se vzbudila a říkám si : 
„Věrko, co blbneš? Jsi plná nádherných emocí z pátečního příběhu a píšeš o kávě…? “
Takže o kávě někdy jindy a dnes o příběhu z knihy Velká máma.
V pátek jsme byli v Praze na jednání s generálním sponzorem a když jsem byla v Praze, chtěla jsem knihu Velká máma předat člověku, o kterém knize píši….člověku s obrovským srdcem . Stařičkému knězi, který mě v čase před operací krásně podpořil. Můj vděk jsem mu vyjádřila v knize…ale přišlo mi správné, mu tato slova věnovat.





Hledala jsem na netu, kdy slouží v pátek, v Karlínském kostele mši. Už neslouží…. Nestihla jsem mu pokračování knihy Máma věnovat. Na klávesnici uprostřed modré tmy kanuly mé slzy…Utřela jsem je a začala jsem hledat, na kterém hřbitově odpočívá. Do toho jsem si vzpomněla na milou, mladičkou asistentku, která mu tenkrát nahlas říkala do ucha má slova v tom obrovském  nádherném chrámu.
 

Ano, našla jsem ji. Zvonila jsem dlouze na zvonek jejího bytu…neotvírala. Dole byla krásná, útulná cukrárna. Požádala jsem paní cukrářku, zda-li by mi mohla pomoci milou a mladičkou asistentku najít. Točila zmrzlinu a nejevila moc zájmu. Začala jsem ji v té vůni laskonek, větrníků  a dortíků vyprávět příběh…ten co skrývá kniha Velká máma, kterou jsem svírala v rukou.



Vstala, utřela ruce do zástěrky a vzala mobil. Volala asistentku se slovy :

“ Magdičko, přijď do cukrárny hned…máš tu návštěva… milou…“

Usměvavá Magda přede mnou stála na to tata. Okamžitě si na mě vzpomněla a její úsměv byl ještě větší. Povídala jsem ji své city a knihu Velká máma dala do jejich rukou. Vždyť knize píši i o ní… Požádala jsem, aby tu druhou, položila na hrob pana Koláře. Požádala mě, abych chvíli posečkala a někam odběhla.





Přinesla dvě maličké kartičky s fotkou pana Koláře, s nápisem „Děkuji, děkuji pěkně…“ Pan Kolář požádal svoji asistentku, že když kdokoliv na světě udělá něco pěkného, má ho obdarovat tímto krásným slovem. Prý svět na toto slovo hodně zapomíná.
 
Pan Kolář byl pověstný touto větou…děkoval skoro pořád…když mu slečna Magda zavázala boty…. podala příbor….





Stála jsem v té nádherné ,až dojemné chvíli uprostřed vůně dortů. Vedle mě stál můj Peťan a  naše děti, Carolinka a Jája. Chtěla jsem v ten moment jim ty krásné kartičky dát…ale nechala jsem si je v ruce. 
Vložila večer doma do knihy, kterou mi vloni věnoval pan Kolář.
Je moc hezké, když lidé dělají věci jen tak a jen tak k nim přijde slovo "Děkuji, děkuji pěkně"




Věrka
PS: soutěž o knihu Velká máma stále probíhá zde a zde

čtvrtek 14. července 2016

Carolina ...



Jméno naší nejmladší dcerky …jméno tohoto blogu … jméno, které má dnes svátek




Jméno, které doslova tančilo se sluncem ve zlatém poli ….



Při západu slunce jsem fotila šťastné dítě jménem Carolina…a skrze její štěstí jsem ucítila tu krásu i já…Věřím, že nyní i vy …




Minule jsem vám slíbila, v den Carolinčina svátku,  pokračování soutěže o knihu Velká máma. Soutěž je tu. 
Podmínky soutěže jsou stejné, jako minule.

1)    Sdílejte tento příspěvek na svých blozích nebo na facebooku zde

2)    Napište komentář

Soutěž trvá do 21.července  do pravého poledne. Přeji všem štěstí a radost ze hry…. 

Protože ten kdo si umí hrát, umí být i šťastný.




Mezi tím tu určitě přinesu další příspěvky. A nezapomněla jsem ani na tajemství, co ukrývá můj zápisník. Jsou to náměty a nápady pro Mámin kalendář 2017 – každý den je dar …



Také dalším námětem, pro všechny koho nohy, cesta a chuť zanese či zavede na svatoannenskou pouť do Rokytnice v  Orlických horách  23.7.2016 … na nádvoří tamního zámečku, bude má maličkost mít autogramiádu knihy Velká máma. Moc ráda poznám nové tváře, nové přátelé … Také nádech dávných časů … Na nádvoří budou lukostřelci, kejklíři, kartářka, skotští dudáci, Královská čokoláda … a další….



Protože má cesta za Velkou mámou byla velmi náročná, šetřím své já … a na nádvoří budeme krátce … přesto se moc a moc těším… 
Těšení je tuze krásná emoce . Je fajn se těšit z každé maličkosti.




… z ranní rosy … zpěvu ptáků… z úsměvu paní zmrzlinářky ….z hvězd posetých na letní, večerní obloze …každá radost, každé těšení tolik…TOLIK … znamená …

vaše Věrka