… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

pátek 31. března 2017

Kabelka jako hrom ...



Tak bych nazvala moji novou kabelu. 

Celý život jsem řešila v otázce koupě kabelky, aby byla kožená, kvalitní, šmrncovní, praktických barev, které se dají dobře kombinovat …atd.atd.

Až do této chvíle, kdy jsem objevila něco, co mým požadavkům vůbec neodpovídá. resp. je pravým opakem mých kritérií. Objevila jsem kabelu jako hrom.




Je tak ohromná, že se do ní vejde téměř celý svět.

Třeba ten největší medvěd, kterého Carolinka miluje … a zbude plac ještě pro milion nezbytností.




 Do kabelky se vejdou knihy … i vše pro nezbytné poznámky … v mém případě zápisník s tužkou. Někdo preferuje notebook … i ten se sem celý vejde.




 Já nejvíce preferuji fotoaparát. Vejde se sem jakoby nic…




Nezapomínám ani na pitný režim … kabelka schová malou i velkou  láhev. Pro zimní dny určitě i termosku s horkým čajem či grogem. Můžete sem hodit i něco dobrého na zub. Do této kabelky se vejde i objemnější balení sušenek …klidně celá pixla.




Jak říkám…kabelka, do které se vejde skoro celý svět. 

Cokoliv do ni dáte, schová se to v ní jako kapka v moři. Uvnitř je kapsa na zip, druhá je zvenčí. Mám tu zkušenost, že ať máte malou kabelku nebo velkou…nebo snad do konce extra velkou, v každé je chaos.

Jak říká můj muž „ bordél jako v tanku…“



Vzpomínám si na jeho výraz před lety, když jsem před ním vysypala kabelku neb jsem nemohla rychle najít vyzvánějící mobil.

Co jsem vysypala, ho přikovalo k zemi


… peněženka … žvýkačky …Tic Tac   … vlhčené ubrousky…náhradní silonky …kapesníky (několik balení)  … papíry, letáky, poznámky …nutno podotknout , že doslova útržky s cennými informacemi … věrnostní kartičky …Carolinky rukavice … panenka … klíče …parfém … igelitka z Billy …žlutá vajíčka od Kinder, které jsem dostala za úkol nevyhazovat … náplasti, kdyby náhodou … multifunkční nožík s vývrtkou, kdyby náhodou … různé léky prakticky odstřižené po jednom kuse, takže kromě růžového Ibalginu ostatní neidentifikovatelné … Fidorka pro případ stresové chvíle …šitíčko bez jehly …skládací deštník…vyschlá řasenka, kdyby náhodou … 
No, chyběla už jen lopata a hrábě, kdyby na mě přišla chuť zahradničit, náhodou…




Jo a vyzvánějící mobil nikde…jasně, vždycky si vzpomenu, že je v nějaké praktické zapnuté kapsičce, až když své poklady vysypu. A než tu praktickou kapsičku rozepnu, toho na druhé straně  aparátu, přestane bavit mě prozvánět celou věčnost. Vypadá to, že nemám čas mu  zvednut mobil … Určitě mi rozumíte. A to vůbec nemluvím o situaci, když se zasekne zip u praktické kapsičky, ve které mobil vyzvání.

Pro tento případ  tu je vždy antistresová Fidorka. (radši dvě)




Nedělám si iluze, že moje nová kabela by mi vnesla do mých dnů nějaký řád. 
Myslím, že to tak máme nastaveno všichni. Jsme přeci praktické a všechno se hodí. Ostatně, nejednou jsem skutečně překvapila i sama sebe … Třeba, když v dešti chyběl v kabelce deštník a tak nezklamala igelitka z Billy na hlavu. Nakonec z této story vzniklo fajn seznámení s panem Tomášem Töpferem. Dodnes si myslím, že o mě pochybuje …


Tento příspěvek není reklamního charakteru ... je pouhým sdílením ze světa kabelek ...


Na každý pád moje nová kabelka, která svým nápisem předesílá, kdo je její majitelkou, mi dělá radost. Jasně, že se žádnou královnou necítím, jak bych taky mohla…ty určitě takové kabelky plné nezbytností nenosí…

A možná i právě proto mají tak pěkné a rovné držení těla, královny. Protože obsah takto velké kabelky musí nás praktické ženy zákonitě táhnout na stranu.

A víte co je na kabelkách ještě fajn? Umíme si o nich báječně pokecat.

Tak to byl po delší době ode mě příspěvek z dámského šatníku ... 

PS: Věřím, že  v tom nejsem sama...

 Věrka

 ♥ 

úterý 28. března 2017

Jeníkovi narozeniny ...



Náš vnouček Jeník oslavil své 4 narozeniny.

 

Moje stará dobrá zatáčka ...v které jsem si jako malá  tak moc hrála ...

... teta a synovec ... za stodolou ...


Kromě dortu se 4 svíčkami a dárky, které si přál … jsme si udělali prostě hezký den.





A kam jsme si to vyšli? Podél potoku mého dětství. Tam, kde jsem se učila přeskakovat dravou vodu…brouzdat v gumácích potokem, až mi do nich nateklo. Tam, kde jsem objevovala skrýše žab i mloků. 
Podél potoka kvetly mé nejzamilovanější kvítka – podléšky.


nejkrásnější kvítek, který znám - podléška




Cesta kolem potoka je téměř stejná. Plná dobrodružství, žab, podléšek, vody, klouzavých kamenů, překážek, větví … a naše děti, ta cesta bavila stejně, jako kdysi dávno mě…



Potok to je dobrodružství



Prožít den jen tak, tolik znamená.


Procházka lesem, podél potoka …kde je i stará křížová cesta …pomníčky …klid a ticho…Nasály jsme nejen atmosféru dávného dětství…ale i čerstvý vzduch do plic, protáhli jsme svaly a do paměti si uložili krásný narozeninový den malého Jeníka …



... když se staré kaštany vyhřívají na jarním sluníčku ...



Tolik poznání na obyčejné cestě lesem, kde jinde to objevit? Třeba, že zapíchnutá tříska v prstu tlačí … že potok vážně hodně studí i když už svítí teplé sluníčko. Že se pod listím skrývají ještě podzimní kaštany … Nebo že petrklíč voní jarem a ze stromů teče jarní míza …A také, že když se spadne ze stromu, že to pěkně bolí … tolik poznání v jedné obyčejné procházce lesem, podél potoka  …



potok mého dětství

dobrodružství v lese ... cesta přes lávku plnou překážek ...

... místo, kde jsem snila, jako dítě ... místo v lese ve skále ...

Přeji všem mnoho dní … jen tak … Bývají těmi nejhezčími.


... nejlepší prolejzačka na světě ...stromy ...



Věrka



sobota 25. března 2017

Pokaždé ...




když  se vrátím z kontroly z nemocnice …vše ze mě spadne…cítím příval štěstí. 
A v té chvíli pokaždé fotím naší Carolinku. 
Mám prostě fotografickou potřebu … a radost z focení máme obě.

 



Tentokrát jsme zkusily retro  focení … jako z dob První republiky …




Focení je pro mě velký relax, koníček a radost.  Naplňuje mě a obohacuje.
 A já se snažím tu radost poslat dál …




Jsem pamětnice ještě černobílých fotek. Vzpomínám, když jsem nesla tátův filmek na vyvolání k paní fotografce. V jejím krámku byl stůl, na něm silné sklo a pod ním fotky všeho druhu. Svatební, výroční i obyčejné do občanky. Za závěsem byl její ateliér, kde byla velká paraplata … fotoaparát do kterého vsouvala desky … V ruce držela balonek na šňůrce, který zmáčkla, když fotila.





Přes hlavu si přetáhla tmavou látku a dlouho focenou osobu  směrovala, jak si má sednout…usmát…zvednout hlavu …naklonit ramena…





Když bylo dílo hotovo, napsala malou ceduličku s datem, kdy si mám pro fotku přijít. Tzv. na zkoušku.  Na té mi ukázala ze tří možných fotek a tu, kterou jsem si vybrala, tu vyhotovila na čisto. Měla jsem to tam moc ráda … a taky jsem se moc ráda fotila…Už od malička. 
Asi jako dnes naše Carolinka.





Vzpomínám si na tátův starý foťák.

Když nás fotil s dortem, máma držela v ruce na hlavou obří žárovku 1000 W. 
Aby bylo řádné světlo. Celá akce musela probíhat na to šup. Protože jakékoliv zdržování, znamenalo, tání dortu. Tály i hořící svíčky. A to teplo v obýváku. Páni to se musel točit elektroměr …



Prohlížení fotek, alb, byl doslova rodinný rituál. Když jsme s tátou lepili růžky do alba, byl to pro mě svátek. Psala jsem bílou pastelkou na černé tvrdé listy datumy, místa a jména. 

Možná i proto mi utkvělo tolik věcí v paměti.






Také si vzpomínám, jak mi jedna teta říkala, když nevíte, jak zvednout návštěvu k odchodu, vyndejte rodinná alba. Prý to bylo nepsané pravidlo, že je konec návštěvy…že si lidé už nemají co říci … že si už vše pro dnešek řekli.





Nyní mnohem více stojím za aparátem než před ním a vážně mě to baví.  
A já tajně, kouskem duše věřím, že mé fotky baví i vás.





Krásné dny

Věrka



středa 22. března 2017

Chtěla bych říci ...

zdroj net


… včera jsem měla náročný den … kontrola na onkologické klinice v Brně.
Každá kontrola je náročná na psychiku. Proto o svých pocitech píši otevřeně. Nejen v knihách, ale i v životě…Třeba právě teď a tady.

Moc mi pomáhá vaše pozitivní energie, vaše držení palců a pěstí…Prostě vaše myšlenky a sdílení.
 Je to pro mě něco, jako když jsme se kdysi dávno učili jezdit na kole a měli jsme ona přídavná kolečka. Později nám je táta oddělal a lehce nás přidržoval při jízdě za sedátko …
Měli jsme pocit, že na to nejsme sami…že nám to s pomocí půjde lépe…

A tak to funguje pořád…



Po takto náročném dni, většinou následující den celý prospím. Tak vypadá psychické vyčerpání …

Mé dnešní řádky jsou o nejkrásnějším slovu na světě … patří vám … DĚKUJI…


Věrka


pondělí 20. března 2017

S kousky čokolády ...



jsme o víkendu udělaly buchtu. A taky s kousky jahod. 
Vůně to byla náramná a chuť jak by smet.

 




Nafotila jsem ji ještě horkou, protože  … ráno u snídaně se po ní jen zaprášilo …





Tím, jak teď hodně pracuji na psaní pohádky …a dávám velký prostor mé fantazii …dala jsem prostor fantazii i v kuchyni. Do světlého těsta, které jsme nalily do koláčové formy, jsme zapíchali čtverečky čokolády.

Carolinka jak jinak, než asistovala.

 




Řeknu vám, byl to nápad doslova fantastický. Chutná skvěle. Čokoláda v kombinaci s jahodami  nemá chybu.




Recept na buchtu dle fantazie

400 g polohrubé mouky
150g mouč.cukru
3 vajíčka
2 dcl oleje
2dcl mléka
prášek do pečiva


Vše smícháme . Do formy naliji doprostřed světlé těsto. Kolem dokola naliji tmavé těsto, které jsem vytvořila přidáním 2 polévkových lžic kakaa do zbytku světlého těsta. Do světlého prostoru  napíchám čtverečky čokolády na vaření ( i jahody). Do tmavého jahody. Peču cca 30 minut na 170 °C.


... voňavá snídaně ...


Vychladlé pocukruji a servíruji s láskou, k voňavé kávě.
 Je to vhodný doplněk k pohodové chvíli.


... už jen pocukrovat ...



No a protože u nás už „buchta dle fantazie“ zmizela rychlostí světla…
... jdu zase něco vymyslit …


Přeji všem krásný, sladký a vypečený týden.
Mě čeká zítra opět kontrola na onkologické klinice v Brně. Tak mi držte pěstičky.

Děkuji



Věrka