… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

pondělí 30. ledna 2017

Slíbená buchta ...



V minulém příspěvku jsem se zmínila o jablko-čokoládové-rumové buchtě. Přislíbila jsem vám receptůru.

Zde je:


Slíbená buchta

-       2 hrnky polohr.mouky
-       1 hrnek cukru (dávám třtinový a trochu méně)
-       2 vajíčka
-       půl hrnku mléka
-       půl hrnku oleje
-       1 kypřící prášek
-       2 polévkové lžíce kakaa holandského typu
-       pořádný panák (velká bota) Rumu
-       3 jablíčka (sladší)





Ingredience promíchám v jedné míse vařečkou. Je to rychlé, je to hned. Nezapomeňte na Rum, dodá koláči ten správný zimní šmrnc.Jablíčka nakrájím, slupky jsem ponechala. Těsto naliji do formy. Na vrch zasypu pokrájenými jablíčky.

A je to




Peču cca půl hodiny v předehřáté troubě na 150°C. Slíbená buchta voní po celém domě a vážně chutná. Kombinace kakaa, jablíček a rumu, je vyvážená a lahodná.




U nás už finišují přípravy na křest, na který vás všechny srdečně zvu.


Švadlena došívá poslední stehy na mých světlemodrých šatech v barvě knihy Velká máma. A aby Carolinka prožila onu chvíli také natěšeně, s radostí  a do vzpomínek si ji uložila víc než pozitivně … i ona bude mít dnes po poslední zkoušce u švadleny.

 



Kdyby jste jen viděli její velké oči, jak září, když ji švadlena před zrcadlem špendlí špendlíky do jejich šatiček … To jsou chvíle, co stojí za to. To jsou momenty, které zůstanou v paměti i její mámě….


Do barvy ladíme i mašličku do vlásků … prostě to prožíváme jako ženské. A že jsem tento pocit hoooodně dlouho nezažila. Jo, stojí ty chvíle za to.






Jak mi řekl nedávno můj kamarád …toto je ten Tvůj bumerang, o kterém píšeš lidem… Skrze křest knihy Velká máma prožiješ to, co šíříš světem …

Uvidíme…co středa přinese…

Přeji vám, ať slíbená buchta chutná a pokud dorazíte na křest Velké mámy, ať se vám ten den jednoduše líbí





Věrka



neděle 29. ledna 2017

My guljáli v párke ...



… I katális na kaňkach. 

Ti, co pamatují povinný ruský jazyk ve škole nebo znají film „Vrať se do hrobu…“ ví, o čem je řeč.
My guljáli v párke i katális na kaňkách
( procházeli jsme se v parku a bruslili)





Odpoledne jsme dostali chuť na něco sladkého. 
Upekla jsem jablko – čokoládovo – rumovou buchtu. 
Ještě horkou fotím, abych mohla vložit recept na blog.


V tom přichází nápad naší dcerky, že by nám ráda ukázala, jak se naučila ve škole, na zimáku ( v jiném městě) bruslit.

Jako postarší rodičové, plni zájmu,  zanecháváme všeho.
Odkládám foťák, strojíme se a vyrážíme. Ač venku mrzne, jako když praští, nevíme vlastně kam…V naší obci žádné ledová plocha není.




Napadá mě stará strouha na okraji parku.  Asi před 14 dny jsem tam zaslechla hlahol dětí, kteří se tam VE DNE klouzaly.
A tak vyrážíme s tupými brusličkami do tmy. Pro radost naší dcerky.


Za 14 dnů se stalo v přírodě hodně. Třeba napadlo i dost sněhu. Led sice starou, úzkou stoku lemuje … Avšak led je nevalné kvality. Sněhu podél strouhy břehů hodně. Tma jako v pytli a zima, jako v Rusku.




Dcerka má utkvělou představu se prezentovat svými prvními bruslařskými úspěchy před rodiči stůj co stůj. A tak v té tmě ji můj muž nazouvá brusličky, špačkuje velmi intenzivně…

„  Já se teda vážně nenudím… celá maminka…palice paličatá…“

Na druhé brusli provádím operaci – upínací akci já. Opáčím svému muži:

“ ... jako to máš na mysli mě? Tou paličatostí? Jako jak?“

Rozhovor nabírá grády

Funíme…lopotíme se…šněrujeme  brusle nevalné kvality …

V té zimě a tmě

Zážitek




Dítě stoupá na zamrzlou strouhu o šířce půl metr. Dělá dva kroky…padá k zemi lamentuje…že led je nevalné kvality…

Špačkuje, jako tatínek

Od naproti z pizzerie, od stolu u okna někdo mobilem natáčí, zřejmě nějaký mladý youtuber, tři podivné lidi, co provozují noční bruslení ve tmě na úzké strouze v parku. 
Věřím, že se doslova smíchy láme v pase .





Na druhý den na to … VE DNE …vyrážíme na led, mimo naši obec … na led, který nemá chybu. 
Celá rodina vybavena ledovým ostřím. Přiznám se, že máme z bruslení první chvíle dost obavy. Nestáli jsem na nich věk … Během krátké chvíle se rozpomínáme … a bruslení se stává radostí.
…  jako za starých časů …





Je fajn, když leden je o ledu a radovánkách s nimi spojených





A recept na jablko-čokoládovo-rumovou buchtu … někdy příště...

                                                                 Věrka a spol.



čtvrtek 26. ledna 2017

Za humny ...



je drak, jak praví pohádka … a nebo taky krásný statek …a to je teprve pohádka




Dlouho jsem plánovala, že na toto místo musíme zajet. Přitom je to od našeho domu, coby kamenem dohodil … a zbytek došel…
 Největší krásy a kouzla bývají na dosah ruky




Na místo, které možná někdo z vás pozná …Na místo, kde jsem vyfotila ovečky pěkně v řadě za sebou. Na místo, kde na podzim roku 2015 začalo Putování s Máminým kalendářem. U prkenné ohrady ovcí - zde.



když si ovce šeptají
 Přijeli jsem hodnému farmáři věnovat kalendář letošní. A že to byla krásná vyjížďka, je patrné z fotek.
Zaťukala jsem na okno stavení. Starý pán mi s radostí otevřel, pamatoval si mě. Hned se mě ptal, jak mi slouží zdravíčko. V krásném slunečním svitu jsme spolu vedli na zápraží rozhovor.


tolik života pohromadě ...krása


Pozval mě na jaře k nafocení jehňátek, která se v sobotu narodila. Nabídku jsem s radostí přijala a o fotky se s vámi se stejnou radostí podělím.
Všimla jsem si položených běžek na lavičce u dveří stavení, kde jsem zrovna fotila kočku, co si vyhřívala svůj kožich v záři slunce. 



Ptám se farmáře, kdo u nich běžkuje? 
Nevycházím z údivu, když mi 82 letý nesmírně vitální farmář ukazuje trasu kolem lesů, kudy si to po ránu šupajdí. 

"A do nedávna  jsem to běhal, až k Přestavlkům."

„ ... jak je to daleko?“ 

Farmář se usmívá …“no, docela dost…“

zátiší s běžkami


Až doma na počítači mi zvědavost nedá a zjišťuji vzdálenost.
32 km jedna cesta.
Smekám pomyslný klobouk



zvědavé kozy


husí úprk při západu slunce


Pán mi ukazuje další cestu kolem lesů, kde jsou krásné koně.
 Pomalu zapadá slunce…neváháme ani chvilku a jedeme o dům dál.

majestátní  krok pána ohrady

... s těmito tvory je nesmírná zábava ...

s klidem, pohodou a nadhledem

Než mi sluníčko vzalo všechno světlo a schovalo se za obzor, stihla jsem udělat ještě pár fotek.
Povídáme si s další dobru duší od koní.

 Ptá se, pro koho fotím? Odpovídám, že pro sebe … pro radost… jen tak na blog... pro virtuální kamarádky. Prostě jen tak …

Usmívá se a říká :
“ tak to má být … jen tak … to totiž přináší nejvíce radosti a užitku…“




 A mě v tu chvíli s nadsázkou a vtipem napadla věta:

„To je fajn, žes nás táto vyvez ..“


když slunce jde spát v šarlatu

Věrka


neděle 22. ledna 2017

Srdečně vás zvu ...




na křest knihy Velká máma

Chvíli to trvalo, ale to počkání na tu pravou chvíli věřím, že stálo za to…

Přijďte prožít hezkou chvíli … v mrazivých dnech zahřát duši … vytvořit si milou vzpomínku.
Jak říkávala moje stará babička „ jen tak pobejt…“





Těším se na vás

Věrka s celou rodinou



pátek 20. ledna 2017

Ticho, které je slyšet ..



cestou lesem …až k ohradě koní …




Od ohrady koní, dolů z kopce…nevídanou krásou zasněžených polí, až k další ohradě.




To je cesta tichem a krásou. Tak velkou, až zrak přechází …až to ticho uši slyší …až duše jásá a plesá …





Krajina nikoliv posedlá tmou…ale světlem sněhu a mrazu …
Krajina v bílém hávu …krajina jak z Ladových obrázků … Krajina co je krásná a tichá.


... oko, do duše okno ...

Mám ráda procházky v tomto čase…pozoruji líně stoupající dým z komínů … všechny ty třpytky sněhu, co se doslova ve svitu paprsků předhání, která lidské oko oslní více.
 Je leden …krásný leden…




tolik dětské radosti ...díky ledne


A v té kráse…slyšíte …TICHO. Přímo lupe ve vzduchu…Nádhera


MRÁZ ... i ten lze slyšet...

u další ohrady
 

když sluníčko se touží vyfotit

Užívejte lednových dnů


... překrásné perly ve větvích vrby ...


Příště vám přinesu novinku pro měsíc únor
Krásnou novinku plnou radosti




Věrka