Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 28. června 2019

výherce Moji knížky ...



Pro vyhlášení výherce  v soutěži o „Moji knížku“ s podpisem mým 

a podpisem herce Michalela Dymka, 

jsem vybrala fotografii Povídáčka z této knihy, myslím, že stylově.


Chce se mi věřit, že potěším nejen výherkyni, ale i vás všechny. 

 Nejen chladivou, mrazivou fotografií, ale i zprávou,

 že do konce měsíce června, je poštovné na knihy s duší  (v ČR) ZDARMA.

ZDE




Dovolte mi poblahopřát paní Růžence, která získává "Moji knížku"

včetně růžového a modrého pochvalného lístečku.

 Vždyť co je víc, než si obyčejné dny života kořenit obyčejnou radostí.






A takovou jsem prožila, když jsme dostaly vysvědčení.

Víte, že Carolinka je domoškolák, proto mohu říci,

že jsem dostala letos po letech také i já vysvědčení.




 Nejde o samé jedničky, (ze školy i z houslí) 
z kterých máme samozřejmě radost,
jde o větu, která následovala.

„Mami, já Ti chci dát něco za to, že ses mě učila.“

Za jejími zády svírala dáreček, který je sice malý, ale v mém srdci obrovský.

Maličký hrneček.



A mě opět přišla na mysl pravidla paní Marie Montessori, 

které jsme si s Carolinkou četly na závěr tohoto ročníku 

a Carolinka mi ke každému bodu dávala svůj osobní výklad.

 ZDE


Dává mi smysl učit se do života s chutí a radostí.




A na závěr školního roku ještě jedno 5 minutové video. 

Přiznám se, že začátek mě nudil, přišlo mi to , jako reklama,

 ale po druhé min. se odvíjí příběh, který vím už nyní, že není možné zapomenout.

Myslím, že nejedna máma si vybaví kus svého života ...




 Přeji krásné léto, moji milí



úterý 25. června 2019

Giveaway za vysvědčení



V neděli při cestě z Prahy mě chytlo takové bolení v krku, 

že jsem skončila na ORL s antibiotiky. 

Takže konečně klid a prostor pro čtení. 

A že jsem toho za ty dva dny přečetla. 

Z některých názorů a článku se mi i přitížilo.

Některá slova mě naopak zahřála velmi na duši.

 A pro stejný pocit tu je i moje nabídka.




Je tomu rok, co jsme s Michaelem Dymkem, legendárním „Tomášem“ z filmu Páni kluci,
 dali hlavy dohromady a udělali nádhernou akci.

 V den vysvědčení jsme jednomu z vás věnovali „Moji knížku“ z mé autorské dílny. 
Nikoliv za růžové a modré pochvalné lístečky, ale za otevřené srdce.
 Za sdílení a pro dobrý pocit. 

Podobnou akci jsme pak udělali i v nemocnici v Motole, pro dětské onkologické pacienty. 
Přijeli jsme dětem nadělit radost. Obdarovat je pohádkovým příběhem. 
Proto nesla tato dobročinná akce název „Srdce pro Tebe“. 

Uskutečnila jsem ji rovněž s kmotrem knih s duší, Laďou Kerndlem. 
Nezapomenutelné okamžiky.




A víte, co je kouzelné a krásné?

 Před chvílí jsem objevila ještě jednu, zapomenutou „Moji knížku“ 
s podpisem a věnováním od Michaela Dymka, (i ode mě)

včetně růžového a modrého pochvalného lístečku. 

A vy už víte, co to znamená. 

Je tu "Moje knížka" pro vás. 

Je jen na vás, napsat komentář, 

nebo postačí sdílet. 

Kniha čeká na jednoho/jednu z vás. 

Losujeme v den vysvědčení 28.6.2019 v poledne.


Hodně štěstí! 

Věrka


sobota 22. června 2019

Louka, jahody, úhel a kytara ...



Dnes vám přináším takové pel - mel posledních dnů.




Po náročných dnech, ztráty hlasu a antibiotik,

kdy jsme otevřeli výstavu v Mladé Boleslavi,

  absolvovali natáčení MEDxTalks v Divadle pod Palmovkou,

a složili všechny testy z naší domo školy,

jsem doslova padla únavou.





Životní baterky mi dobil opět objektiv fotoaparátu.

Louka, ticho, pozorování přírody.

Scénář, který bere dech…


Dva mravenci na nektaru


Za mě největší pochoutka – lesní jahody, z dlaní Carolinky.





Jo a taky si u nás pod krovem udělaly hnízdo vlaštovky.


Prý nosí štěstí do domu. 

Kéž by to byla pravda.





A tak, když jsem načerpala energii 

a mé baterky začaly vykazovat nějaké procento,

sedla jsem si k počítači a jen tak hledala staré dávné písně,

 písně s kytarou,  které jsem dodnes neznala.

Prostě relax, který mi hodně dal.




Objevila jsem tuto úžasnou dámu s tak pohodovou hudbou,

že mě ihned inspirovala.

K čemu?

Započala jsem práce na Mámině kalendář 2020

„každý den je dar“

Při těchto tónech, je radost tvořit….






Jsou to pro mě tak pozitivní a hravé tóny plné energie

 a života, (ač zpěvačka se dlouhého nedožila), že mě víc než inspirovala.

Nedávno jsem šla koupit špejle do papíráku 

a Bůh ví proč jsem vložila do košíčku i úhle.

Přiznávám, že s nimi neumím ...





Při poslechu lahodných tónů Kate Wolf jsem třídila fotky ...



Ta křehkost, něžnost a nádhera...

Z očí do očí ...


a najednou mě popodla taková obrovská chuť malovat...

 Vyndala jsem úhle a šla to zkusit.




Vím, nemá tento příspěvek moc velký koncept,

ale při poslechu té nádherné kytary a andělského hlasu,

 při létání myšlenek mojí hlavou

a přes všechny záběry mého objektivu

se naskýtá otázka

„a je zapotřebí?“





Přeji vám krásné letní dny, co voní jahodami,

dávají energii rozkvetlé louky

a hladí duši,

jako tóny kytary…




Věrka



čtvrtek 20. června 2019

Pozdě v noci ...



Pozdě v noci jsme dnes přijeli z natáčení MEDx Talks z divadla Pod Palmovkou z Prahy.
 Mezi úžasné hosty, inspirativní lidé, posadila ruka osudu i moji maličkost. 
Na toto natáčení jsme dostala úkol, pohledat fotky z dětství...,
Hodně jsem vzpomínala a bylo mi tak nějak fajn.





Minulý týden mi vypověděly službu hlasivky vlivem klimatizace v autě.
 Nyní vypověděla službu klimatizace v autě, takže jsem na natáčení přijela s hodně blbým hlasem, s malou dávkou energie, mokrá, jako myš. 
Před jakýmkoliv vystoupením se snažím zkoncentrovat síly. 
Neříkám si scénáře v hlavě, nevymýšlím povídání, 
prostě se jen snažím najít rovnováhu v sobě. Klid a harmonii.
 A protože v mém životě je tolik aktivit, už se někdy ztrácím, o čem mám povídat…
Kde začít, kde skončit, na co nezapomenout…




Pro mě je nejdůležitější, abych se ve svých myšlenkách neutopila a hlavně, 
abych lidem dala alespoň kousek sebe. 
Kousek hezké chvíle, kousek zamyšlení a pořádný kus radosti z obyčejného dne.



Protože „ každý den je dar…“

Děkuji celému úžasnému týmu MEDxTalks. 
Děkuji za úžasnou možnost poznat další zajímavé osobnosti, navázat osobní kontakt, který je vždy nadevše. 
A tak i když hlasivky byly tak trochu mimo,
 byl to nádherný podvečer, o který se s vámi velmi ráda brzy podělím.

Věrka




sobota 15. června 2019

taková jiná vernisáž ...



Vernisáž výstavy "každý den je dar"
konaná v galerii Městského divadla v Mladé Boleslavi
dne 14.6.2019
(do 28.6.2019)

byla taková jiná ...



Vnímala jsem ji, jako srdeční, milou, přátelskou.
V komorním duchu a s neskutečnou dávkou empatie.

Vnímala jsem ji, jako setkání s lidmi, které znám léta.
Jako blogerské setkání.
Holky děkuji vám všem.

Za vaše milé dárečky, za váš čas,
 za naše setkání.




Děkuji za tolik pozorností, které jste mi věnovaly.


Martě za domácí třešňové marmelády. 
Za čas, který vkládá současně se mnou do projektu
"Sad nadějí".




Inko, Tobě za tolik ručních dárků,
 které udělaly radost nejen mě.

Děkuji za květiny, za Tvá slova, za Tvoji energii.

Vážím si jí, vážím si Tebe.





Děkuji za všechna srdce od vás.
Navždy mi budou připomínat
tak trochu jinou vernisáž.





Álo, děkuji za všechny pozornosti. 
Za Tvé vřelé objetí, stisk rukou, pohled očí.
Jsi báječný člověk a bylo mi ctí se s Tebou sejít mimo pole virtuální.





 Ač jsem se ráno vzbudila s bolestí a  knedlíkem v krku, 
ač jsem dostala ihned antibiotika,
i přes překážky to bylo pro mě nádherné setkání.

Děkuji za něj.








V neposlední řadě děkuji panu moderátorovi Jiřímu Pešinovi,
 který opět svoji přirozeností a šarmem byl jedinečný.




Věrka


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...