Jedinečná a jediná chvíle ...

Některé dny mi připomínají jízdu na kole, když mi bylo 6 let.

Neuměla jsem ještě pořádně zvládat rovnováhu,

ale jízdu jsem si prostě užívala.

Vítr v kraťoučkých vláskách…

Pocit, že jsem se naučila to, co umí velcí…

Pocit, že mě to baví…

Překonání obav a užívání nekonečné volnosti.

Tak přesně takové dny vážně miluji.

Takový den byla i vernisáž výstavy „ každý den je dar“

V Klicperově divadle v Hradci Králové

/potrvá do 20.12.2019/

Všechno zorganizováno během pár dnů.

Bez velkých plánů, slov a aktivit.

Výsledek nádhera.

Děkuji všem za podporu a spolupráci.

Za průvodní píseň  "Andělská" od Zuzany Navarové

Na tuto vernisáž dorazila i má kamarádka, jak já říkám, z pravěku.

Z dob, kdy naše velké děti byly malé děti…

Kamarádka přijela s celou rodinou,

která se snad musela naskládat do zájezdního autobusu.

Všichni do jednoho mi udělali VELKOU radost.

A co víc… domluvili jsme se na druhý den,

na setkání v Nebi.

Do toho přijel další kamarád, 

největší kámoš naší Carolinky.

A i když špatně mluví česky,

seděli jsme  venku u hrnku kafe 

a všichni jsme si krásně rozuměli.

Na plechu malé plynové bomby kámoš pekl pečené kaštany

a myslím, že dlouho na tuto chvíli všichni budeme vzpomínat.

Vzpomínali jsme při loupání kaštanů všichni na všechno

 a na všechny a bylo nám dobře.

A když padla tma, nebe se poselo hvězdami,

povídali jsme si u ohně.

Můj pohled skrze hřejivé plameny byl rázem hodně daleko…

V dobách, kdy jsem se učila držet rovnováhu na kole.

V dobách, kdy jsem učila jezdit na kole malé děti,

které jsou dnes velké a které na svém kole jménem život,

zmizeli v nekonečnu všedních a nevšedních dní.

Ten žár a plamen ohně mě přenesl zpátky desítky let,

do časů tak dávných a tak živých …

Skrze ten žár a plamen jsem vnímala krásu té chvíle.

Každá chvíle je jedinečná, jediná.

Mám tu pro vás ještě jedno pozvání.

Na jedinečné a jediné setkání.

30.10.2019 od 18.30 hodin v Luxoru na Václavském náměstí v Praze

bude probíhat křest knihy „Holky to někdy nemaj lehký“.

Kniha Radkina Honzáka, Aleny Večeřové a Kláry Mandausové.

Kniha s příběhy několika žen.

Jsem poctěna, že ten můj příběh, se s pokorou sobě vlastní,

mezi tyto příběhy a do těchto stránek zařadil.

Budu se snažit na křest knihy přijít 

a prožít tak jedinečnou a jedinou chvíli.

Chvíli, jako když jsem se tenkrát učila držet

rovnováhu při jízdě na kole…

Chvíli, kdy mě hladil vítr v mých kraťoučkých vlasech

a já cítila štěstí…

Věrka