Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 19. května 2020

Objevila jsem ...



Objevila jsem ...



"Ameriku"



Často ve svých knihách s duší vzpomínám na dávné dětství...




Vzpomínky na  zvláštní ticho po nedělním obědě,

na staré lampové rádio a pohádku v něm.

Na dědův šlofík po obědě..


Říkával, že si jde dát dvacet /20 minut spánku/

A já se v té chvíli tuze nudila a tak jsem

pozorovala svět optikou duhové kuličky.





Moře těchto obyčejností najdete třeba v mé poslední knize

Recept na štěstí?





Chvíle, kdy jsem v babiččině světnici míchala těžkou lžící polívku

a pozorovala ve lžíci svůj odraz.






Všechno v ní bylo  úplně naruby...

Někdy svět bývá naruby...


A pak objevíte něco, co vás přenese v čase i v prostoru.



Třeba úplně "obyčejná" skleněnka.




V kombinaci s foťákem umí divy.




Mám pocit, že jsem objevila "Ameriku".

Jak málo mnohdy stačí ke štěstí ...




Z té ohromné radosti posílám kousek dál ...

Třeba vás potěší i poštovné na knihy s duší
je free.





Mějte šťastné dny

Věrka

12 komentářů:

  1. Věrko, to jsou kouzelné fotografie. Focení přes skleněnou kouli znám např.od Vendy. Krásný objev.
    Vzpomínám si na dětství, že jsem tu duhovou kuličku nikdy neměla a moc jsem po ní toužila.
    Měj krásné májové dny. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji za Tvé řádky. Mít skleněnku, tu velkou , těžkou, to bylo tenkrát fakt něco. Já ji měla po mým strejdovi, když byl malý. Babička ji měla schovanou v šuplíku nočního stolku a když jsem si ji půjčila, byl to pro mě svátek. Pak jsme měli takové malé na cvrnkání ale ty už nedělali taková kouzla. Jo a taky hliněnky. Jednou jsem je zapomněla do rána venku. V noci pršelo a zbyl po nich jen barevný flek. Tenkrát jsem to obrečela... Tato skleněná koule je fakt nádhera. Kolik jen nabízí úhlů pohledu na svět...Musí se s ní jen opatrně fotit na sluníčku :-) Umí pěkně spálit. Měj prima dny. Věrka

      Vymazat
  2. Taková skleněnka, to byl poklad a kdo ji měl, začínal hrát jako první - Bože, kde ty bezstarostné časy jsou...….. Věruško, nádherné obrázky - vlastně, jako vždy by se chtělo napsat, ale tyhle jsou fakt s bonusem vzpomínky na dětství (minulé století, ba tisíciletí-hrůza, co pamatuju). Přeji nádherné květnové dny...z Jizerek zdraví Olina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Oli, děkuji. V posledních dnech mi doslova naskakuje tolik vzpomínek, že jsem si diář určený pro rok 2020 zvolila jako vzpomínkovač. Jak přiletí, šup s ní do diáře. Věřím, že se to šikne :-)
      A krasohled nebo kaleidoskop, to byla taky vychytávka. Měla jsem i takovou maličkou televizku a cvakalo se v ní. Měla jsem ZOO a taky Rumcajse :-) Krásné dny. Věrka

      Vymazat
  3. Věruško, knihu právě čtu, přes skleněnou kouli fotí Dáška. Já zas s nostalgií vzpomínám na krasohled. Ten byl naším oblíbeným kouskem.
    A dovol popřát krásné dny. Tobě, tvé rodině i Růžence. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jiřinko, jéé teď jsem zrovna na něj vzpomínala. Milovala jsem krasohled. Korálky jak se přesýpaly...těch tvarů - nekonečno. Jiřinko opatruj se a ať se knížka Recept na štěstí? líbí.
      Věrka

      Vymazat
    2. Věruško, až dočtu, půjčím druhé babičce Květušce, hezké myšlenky se mají šířit!
      Jako dobré skutky, jeden jsem včera zažila. Pa Jiřina z N.

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Milá Sabi, děkuji moc. Fakt je to focení velká zábava. Tolik se naskýtá možností, míst a objektů...a těch úhlů. Baví mě to, moc.
      Přeji hezké dny. Věrka

      Vymazat
  5. Kuličky jsem hrála převážně se skleněnkami. Měla jsem všelijaké velikosti v různých barvách. Hliněnkami jsem pohrdala :-)
    Krásně sis s Tvojí skleněnkou pohrála - vznikly kouzelné fotky !
    Hezké dny, Věrko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hanko, děkuji za Tvé řádky. Kdyby jsi jen viděla, co já s tou koulí už nafotila fotek...Zkouším tolik možností, třeba v kaluži, úžasné. Ta optika odkrývá nekonečné možnosti. Zase někdy vložím další fotky s koulí. Jo, hliněnky byly vždycky o level níž. Já si vzpomínám, jak jsem z nich dělala obrázky v hlíně. Vmačkávala jsem je do ní a pak šly pracně vydloubnout ven...Měla jsem na ně takový plátěný sáček, byl pak jako prase :-) Měj krásné dny. Věrka

      Vymazat
    2. Děvčata, ani nevím, zda ještě děti v dnešní době cvrnkají kuličky a jestli se dají koupit? Jak přišlo jaro, hned se vyhloubil důlek a už to jelo. Můj o 4 roky starší strejda měl kuličky ve velké lahvi od okurek a žárlivě je střežil a hrál nepoctivě!Měl hliněné, skleněné i duhové a kovové.
      Nedávno hrál manžel s malým Honzíkem Člověče, nezlob se a to bylo taky zajímavé je sledovat.
      Jiřina z N.

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...