...poklady z půdy ...

… miluji staré věci s příběhem … Našla jsem po mé babičce něco, z čeho jsem úplně na větvi. Skříňku se skleněnými kořenkami. A jako bonus - porcelánovou naběračku. Říkám si, kolik polévek s nimi babička a prababička nalila. Vzpomínala jsem skrze tyto věci celý den na svou babičku. Měla jsem dvě, jako asi většina dětí. Jedna byla malinká, drobounká, upracovaná, žila na samotě u lesa mezi zvířaty a tichem a vařila tak jednoduše. Druhá byla krásná, nosila krásné šaty, její vlasy byly pořád upravené, stříbrné s nádechem do kouřové modři, měla krémy co voněly jako vyprané prádlo a vařila tak poctivě . Vzpomínám s láskou na obě. Byly jako black & white, tak rozdílné. Obě vařily a každá úplně něco jiného. Jedna humník a kucmoch, druhá kuře na cibuli s knedlíkem a rajskou zahuštěnou perníkem. Inspirovaly mne do života obě. Posílám velkou vzpomínku plnou lásky do nebe …

...poklad po mé babičce s kouřovými vlasy...

... kolik  jenom  koření se za ta léta v šuplících  vystřídalo ...

... když jsem skříňku cídila, dotýkala jsem se dávné minulosti. Smývala doteky  a ožívala vzpomínky ...

... bonus - naběračka a pěkně stará ...

... pro mne už jen na parádu ...

... když je řeč o babičkách, je tu i babí léto ...

... přilétlo až do kuchyně. Možná symbol mého vzpomínání ...



... přeji všem krásný víkend, tak krásný,  jako poklad ze starých časů ...