... pohlazení kašpárka ...

 

… předně chci vám všem upřímně  poděkovat za všechny komentáře a obrovskou podporu v minulém příspěvku. Děkuji…jste skvělé, hodné, milé, vnímavé a umíte druhému dát milé slovo…to je obrovská věc … moc děkuji

♥

... ranní slunce za oknem ...

 … a protože jsem slíbila, že příští příspěvek bude veselejší, příjemnější, pozitivnější … vkládám jej. Je to obyčejná neděle …  plná slunce … kvetoucí zahrady … hraní s pejskem … houpání na houpačce… rajské k obědu baštěné venku na sluníčku… kafíčku a sladkostech …o vůni vzduchu  ve vlasech…o obyčejné neděli s neobyčejnými pocity…

♥

... ranní slunce na zahradě ...

 … obyčejné neděli s neobyčejnými pocity, pro mne tak vzácnými, cennými po dnech minulých. Takové dny, kdy to s vámi zahrká jako s užíváním, pak pociťujete dny obyčejné, jako neobyčejné. A to je to kouzlo, to je ta radost, krása a poznání …

♥

... Carolinky víla, co patří našim bylinkám ...

♥

... černý či červený ... všechen rybíz u nás skončí v nějaké buchtě ...

... jedlička mi dělá radost... ať je zima nebo jaro ...

... dva největší kamarádi ...
♥

… a závěrem toho neobyčejně obyčejného dne, jsme zajely do divadla. Do loutkového divadla na krásné kašpárkovo představení. Všimla jsem si, že v divadle bylo hodně prarodičů s vnoučátky a pár maminek a tatínků …takových jiných. Neumím to popsat…asi jako, když otevřete dveře do zakouřené putiky, přesně víte, který host je denní štamgast. Má jakýsi nepsaný punc. Tak takový pocit jsem měla v dnešním divadle… když jsem pozorovala o přestávce rodiče a prarodiče. Jako by nás Pán Bůh tvořil do forem J Možná i na tomto principu fungují sympatie… kdo ví …

♥

... milující ptáčci, co z naší zahrady neodlétají ... asi dobré znamení ...
♥

 … každopádně jsem si vybavila svá dětská představení, jako dítě. Jak jsme chodívaly na představení „střevíčky“, v neděli odpoledne. Na první film v kině. Kino jsem milovala a mám ho ráda dodnes. Bydleli jsme pár metrů od kina a nezapomenutelný pocit ve mě zůstal, když se vysílalo v létě. Byly otevřena všechna okna v kině a nádherný tlumený hlas se nesl celou naší ulicí. Často jsme sedávaly na horkých letních schodech u kina a film poslouchaly…do aleluja … Kino je moji srdeční záležitostí …

♥

… co je však zvláštní, že když vybírám Carolince film, pohádku v kině, nikdy ne v Cinestaru. Mám ráda stará kina, kde jsou dřevěné sklopné lavice, kde cítíte  filmy všech dob, kde voní těžká červená opona a akustika je taková … nešizená. A takových kin je hodně…

♥

... moje ♥ záležitost... hrušeň ... babička jich měla v sadu spousty ...

... na anglickém trávníku už dávno nebazíruji a náš pes už vůbec... tak proto...

... nedělní rajská na sluníčku ...pohoda klídek ...

... po rajské  - siesta ...
♥

… naše Carolinka dnes odjížděla šťastná z divadélka a víte proč? Pohladila si v zákulisí kašpárka a já v tu chvíli věděla, že moje chmury jsou na ústupu … Její štěstí je mojí terapií a lékem na všechno na světě …

♥

přeji vám všem týden plný těch nejšťastnějších doteků 

Věrka

♥