...dnešní příspěvek
je jiný, než všechny před tím... před čím? Před dnem, který nazývám BEZ. Nemám kousek síly o tom psát, co se
v mém já děje...je to jedno z nejsložitějších období mého života...je
bez ... moje rodina je neúplná, moc doufám a věřím, že dočasně...je bez ...
♥
... bez jednoho člena
rodiny...bez skvělého a jedinečného člena...někdy se věci seběhnou tak rychle,
že se pak člověk zastaví...pláče...přemýšlí...bilancuje...a ... modlí se ... a
moc si přeje...
♥
...a přitom ty věci přicházejí
pozvolna a potichu a my dospělý pořád něco řešíme a děti bereme jako součást
svého já a našich problémů. Naši nikdy problémy
před námi dětmi neřešily...a my je stejně jako radarem vycítily...a já
pak našim vždy říkala, že to bylo špatně, že před námi mlčeli a říkali pssst...
A když jsem vyrostla a dospěla, řešila jsem s dětmi kde co...povídala si
s nimi...snad o všem ... a oni se staly součástí mých radostí i
starostí... malých i velkých ...
♥
a já si dnes kladu
otázku - je to tak dobře?
...bylo toho
v mém životě tolik, že v momentě spokojenosti a štěstí, přišlo
vzduchoprázdné bez ... všechno má nějaký důvod a já se teď sama v sobě
ptám jaký ... všechno má svůj čas ...ani jablka nesklízíme na jaře...ani hned
druhý den života neběháme...všechno má svůj čas...
♥
...a tak dnes
...uprostřed mých permanentích slz, jsem natrhala bez. Musím začít dělat věci
jako dřív... těšit se, usmívat se...a ono to je zatím bez ...bez těchto
krásných pocitů.
Musím jít dál
...vařit..péct ... šít...vychovávat ... a stále mít všechny a všechno ráda. Až se otevřou v našem domě, o kterém jsem
si vždy myslela a stále myslím, že je skvělý, dveře ... a vrátí se ... budu tou nejšťastnější mámou na
světě...beze slov... s prostou a tou nejkrásnější radostí ...
♥
...někdy si děti rády
hrají na dospělé a jindy by rády dospělí byli dětmi... a jindy zjistíme tak
nějak nečekaně, že z dětí se staly dospělí ...
♥
... a když jsem dnes
trhala a vařila ty krásné obrovské žlutobílé květy bezové, vzpomínala jsem na
kde co a na kde koho...a říkala si, zda mám toto psaní připíchnout na blog... a
já tak činím...není to žádný návod...žádný recept...žádná krása ...žádné
vzpomínání...je to článek BEZ ...
vaše Věrka
s bolestí na duši
♥
nechť vaše dny zaplavuje jen pocit štěstí
Věruško, to je život, někdy je "bez" to nej...řešení, můj syn se mnou nemluvil víc jak dva roky, moje já zestárlo za tu dobu o tisíc let....nikdy na to nezapomenu a vždy budu ve střehu, přes to všechno, ho miluju,stejně jako Ty, která jsi ho porodila, narozdíl ode mne.
OdpovědětVymazatA vždy čekáme na návrat...
OdpovědětVymazat...pořád jen pláču...je ve mě tolik bolu a citu...pořád prosím nebe za odpuštění...je ticho... někdy jsou lidské cesty nevyzpytatelné ...je to asi vzdor začínající dospělosti...ale tady stojí máma plná slz...co s tím?
VymazatVěruško neboj určitě bude lépe. Po bouřce vždycky vyjde sluníčko. :-) A myslím, že tím, že samarozdáváš spoustu lásky se Ti tato láska musí vrátit. I já jednu dobu měla s rodiči krizi a "odešla".A nebylo mně žádných "náctů". I když vím, že mě milovali a milují, tak byly věci se kterými jsem zásadně nesouhlasila. A přestat komunikovat s rodiči bylo psychycky hrozně nárořné. Jsem moc ráda, že jsem se s mini opět ve vztahu jako předtím. Ustoupit jsem nakonec musela jak já, tak moji rodiče. Každý ze své pravdy kousek. Ale v tomhle případě sluníčko opět vyšlo a jsem za to moc ráda. Sluníčko už se chystá někde i pro Tebe. Musíš věřit a i když to bude třeba chvíli trvat, tak vyjde. Hlavně se neboj udělat po čase první krok. Držím palečky a posílám spoustu síly. Lenka
OdpovědětVymazatMilá Leni, rozumím každému písmenku co píšeš. I já si něčím podobným prošla...rozumím tomu...ale v tomto případě je to úplně jinak...neumím tolerovat rozjívenou pubertu a manýry, které nikdy neměl a ze dne na den domů přinesl...je neskutečně hodný a ohromně pracovitý kluk ... mohla bych vyjmenovávat sto a jeden dobrý skutek a jeho vlastnost...ale...je tu ale... někdy člověk řekne a udělá něco a pak ho to mrzí...a třeba neumí se vrátiti zpět, je zahanben...znám ho dobře...o to víc mě to celé bolí. Mám tak strach o něj...že to ani vyslovit neumím...Věrka
VymazatMilá Věrko, často mi připadne, že je BEZ určitou podstatou života... podstatou osobního růstu, růstu našeho JÁ...
OdpovědětVymazatOliver Wendell Holmes se jednou účastnil setkání, na kterém byl nejmenším ze všech přítomných. "Pane Holmesi," utrousil jeden z jeho známých, "myslím, že se mezi námi velkými cítíte docela malý." "Cítím," odpověděl Holmes, "asi jako diamant mezi uhlím."
Krásný den. Lidka
... I když Ti je teď ouvej, bude zase dobře...
VymazatVše co se v životě stane, má nějaký důvod. Držím palce...
Lidko, děkuji...nějak potřebuji slyšet každé slovo, které mne nutí přemýšlet jiným směrem ... potřebuji činnosti, ale cokoliv začnu dělat všude vidím fragmenty minulosti. Všichni mě hladí po zádech, i moje Carolinka ai můj muž i moje dospělá dcera..dokonce i její přítel, s kterým jsem neměla dobrý vztah. A všichni mi říkají to samé...on se vrátí...musí roztáhnout křídla, popoletět a nabít si ... doma je doma...to musí ucítit ...zde je láska, rodinný krb, máma a táta co ho milují...domácí knedlíky v guláši ... pes na zahradě s kterým si tak rád hrál... dílna plná jeho nedodělků...toho všeho se dotýkám...doteky i pohledy...a puká mi srdce...Věrka
VymazatVěrko, vůbec Vás neznám, na Váš blog jsem přišla (šťastnou) náhodou. Je krásný, lidský a láskyplný.
OdpovědětVymazatNevím co se stalo, ale přeji Vám hodně síly......snad by mohlo pomoct uvědomění si toho, že pokud někdo odešel kamkoliv-může se vrátit. Mnohem horší by bylo, kdyby odešel tam odkud není návratu.
Michaela.
Milá Míšo, je to tak, uvědomuji si to, ale v těsném závěsu je za tím strach...strach o mého skvělého syna, který se rozhodl, jak píšu, roztáhnout křídla a letět do života... před týdnem maturoval, psala jsem tu o tom a tolik z vás mu drželo palce...a já děkovala a děkuji stále...a pak dostal ten papír s razítkem na konec dětství...a kdyby mi někdo řekl, že za týden tu nebude s námi snídat, vstávat, mluvit a třeba se i hádat..nevěřila bych...já cítím velkou bolest, tvář mi smáčí slzy...to je to co cítím už 4den ...a je pravda, že cesta zpět jistě existuje...bez myšlenky, že by nebyla, by pozbyl můj život velkého smyslu ... Děkuji.Věrka
VymazatTolik pohádek je o tom Jak šel Honza do světa.....asi to tak má být, aby chapci odcházeli ,,na zkušenou". Určitě ví, že se může vrátit....on se vrátí.
Vymazat...bylo to mé jedno z posledních slov, které jsem mu ve dveřích řekla..."Měj se v tom světě pěkně Honzo..." Poprvé v životě jsem ho tak oslovila....měla jsem na mysli pohádkového Honzu...on je pro mne vždy Honzin - Honzík - Jája... už nikdy mu nechci říci Honzo...nepatří mu toto oslovení a mě by vždy připomnělo tu ošklivou chvíli...
VymazatAhoj Věruško, budu držet palce, aby se ti splnilo přání a bylo brzo "s" - nejdřív jsem si myslela, že je článek o bezu....ale někdy je třeba dát dětem volnost - oni se vrátí a vztah je o to lepší - a jako rodiče tu nebudeme věčně....asi to bylo nečekané, ale jednou by se osamostatnil. Věř, že to nakonec bude k dobru všem. Držím palce a myslím na vás. ahoj Zuzana - a vybrala jsi krásnou hudbu - mám klavír ráda:-) a šťávu z bezu miluji.
OdpovědětVymazatZuzi, asi máš pravdu...tedy určitě..jen je to těžké žít...každý den a hodinu...Krásnou a klidnou neděli. Věrka
VymazatI kdyz mam deti jeste malinke tak vim,ze tohle jednou prijde..spise jde o to kdy a za jakych podminek..pokud za beznych a normalne lidskych,tak je vse v poradku,nekdo odejde v 18 nekdo v 35..ja vim ze pro nas to budou stale deti,ale nejde o to myslim zda se vrati na stalo..preci jen je uz dospely,i kdyz kratce,ale spise jde o to aby se vracel rad a casto.Proste jako domu,kde travil detstvi..i kdyz mu zacala nova etapa.
OdpovědětVymazatKačko, souhlasím , že se vždy jedná o situaci a podmínky...a ty v tomto případě byly velice nestandartní...konec konců, hádka je vždy ta nejhorší okolnost... zvláště, když ji trpí všechny členy rodiny.Včera jsem zrovna říkala své dospělé dceři, že nic není na vždy, ale co se týče dětí, měly by se domů vracet rádi a často. A vím já, zda se mi kdy vůbec syn vrátí ??? To jsou momenty o kterých zde píši... těžké momenty...a já si vážně moc přeji, aby mi s přibývajícími lety starosti ubývaly, ne naopak.Věrka
VymazatMilá Věrko, přeji vám hodně sil k zvládnutí současného BEZ, které se určitě dříve či později změní v S. I já si zažila odchod obou dcer z domova a musím říci, že odchodem se náš vztah s mladší dcerou dokonce upevnil a hlavně zlepšil.Nějak jsme společně nezvládly pubertu, ale teď se vše srovnalo a dcera se vrací domů pokaždé, když to jen jde. Hodně sil a miljící rodinu vám přeje Jitka
OdpovědětVymazatMilá Jitko, toto jsou slova, které mé já nyní potřebuje.Naděje...pocit, že si tímto prošel i někdo jiný s dobrým koncem...Děkuji, moc děkuji.Věrka
VymazatMilá Věruško ♥
OdpovědětVymazatnechci, aby ses cítila BEZ. Bohužel teď je to tak, nevím co přesně se stalo, že se Honzík takto rozhodl. Musím říct, že i já se teď s tebou cítím BEZ. V posledních dnech jsem si ty naše dvě maturující děti nějak v té starosti, aby vše dobře dopadlo, spojila. Vím, že teď prožíváš velikou bolest.Co zbývá...jen věřit, že přijde čas a vy si vše vysvětlíte a Honzík najde cestu zpět a budete zase všichni "S".
Věruško drž se, Carolince posílám pusénku na čelíčko.
a pa Martina
Milá Marti, i já jsem ještě jako ve snu, ve zlém, hrozném snu...chci se probudit, jít pro rohlíky a vědět, že se otevřou dveře z pokojíčku a Jája mi řekne "ahoj mami..." to mi ke štěstí stačí...říkám si, proč je ješitnost...proč zloba a hněv tak zaslepí srdce i oči...já je mám skrze to plné slz... I já spojila v ten čas naše děti myšlenkami...a dokonce náš Honzík byl zvědavý na vaši Terku...ukázala jsem mu ji...říkala jsem si, co vše ho jen zajímá...i můj blog, který mu byl vždy lehce k smíchu....a teď? Kdybych jen věděla co se mu honí v hlavě. Je zatím u sestry v Praze a hledá si podnájem...to je prostě hrůza...kdyby jsi věděla jak zle to celé nesu...jak moc mě puká srdce a má duše je jako rozervaný hadr v bouři... tak jsme se snažili být dobrými rodiči...dobrou mámou...Věrka
VymazatVěruško, neboj, všechno se usadí...život žijeme v kruzích, někdy se rozpojí, ale vždycky se zase pospojují. Tak si třeba říkej, že teď synovi zarostla cesta k domovu trním, ale docela jistě časem pochopí, že domov má jen jeden a tu cestu zpátky si vyseká. Bolí to, já vím, zažila jsem to před lety s bratrem a dneska jsme opět rodina. A jak moc se potřebujeme a že se umíme podržet jsme zjistili v posledních dnech opravdu intenzivně. Koukni na můj blog. Držím pěsti, Radka
OdpovědětVymazatMilá Radu, večer až Carolinka usne, bude čas a já si pročtu Tvé řádky. Za tyto Ti moc děkuji. Potřebuji to nyní ze všeho nejvíc...dobré slovo...vážně se mi z toho podlamují kolena...Věrka
VymazatMilá Radu, přečetla jsem si...posílám přání hodně sil ...Věrka
VymazatVěru, mé nejlepší kamarádce odešel její syn v necelých 19 letech navždy..BEZ návratu..nemoc mu nedovolila jít dál...Ty máš NADĚJI..a tvůj syn se jistě vrátí...někdo potřebuje čas..my všichni vlastně potřebujeme čas...čas na NÁVRAT ...a i on se vrátí určitě ve vzpomínkách k Tobě, rodině, ke svým kořenům...raduj se z maličkostí , jdi dál a těš se na návrat...věř mu...i když je to mnohdy moc těžké...myslím na Tebe a myšlenkami budu popohánět tvého syna k Tobě...Inka
OdpovědětVymazatMilá Inko, furt si říkám, vždyť má tak kvalitní základ. Pořád byl s námi, pořád pomáhal...a on ví, že jsme byli moc rádi...jen se někde něco pokazilo a já nespím, nejím, bloumám, tápu a to TO pořád hledám.... Moc děkuji za pozitivní myšlenky, které budou popohánět Honzíka ke mě, domů...vím, že myšlenka má velkou moc a sílu. Vlastně i to co se stalo, bylo vyřčeno v myšlence. Kdykoliv jsme měli s Jájou konflikt, ubližoval mi větou, tak to se mnou vydržte do maturity...a ono se to stalo...musím myslet pozitivně...vlastně všichni bychom tak měli myslet...Věrka
VymazatVěruško, neboj se vše bude zase dobré a Honzík se vrátí. Ví , kde má domov plný lásky, citu, porozumnění. Najde cestu , možná to chvilku potrvá, ale najde, protože ví, že tam na něj čeká jeho milující máma.
OdpovědětVymazatJani, děkuji za pohlazení na duši...ještě včera jsem váhala připíchnout tento příspěvek na blog...příspěvek plný bolu, trápení, ale reality. Dnes jsem ráda...píšete mi...a mě to tak moc pomáhá...Děkuji. Věrka
VymazatVěrko, přeji vám, aby se syn brzy vrátil domů a vše se v dobré obrátilo. Někdy je prostě musíme nechat odejít, aby si to mohli srovnat v hlavě, on určitě ví, že ho milujete a vrátí se. Růža
OdpovědětVymazatMilá Růži, děkuji za tyto řádky...asi to tak má být...kdyby byly jen nějaké prášky na bolest na duši... jsem tak orvaná z toho všeho ...Věrka
VymazatVěruško, to bude dobré , neboj ♥, složil "Zkoušky z dospělosti" a teď zkouší, jestli uspěje i sám v životě a zda-li je skutečně dospělý, pozná, že maturita není vše a že rodina, kde se mají všichni rádi a respektují se -je nade vše.
OdpovědětVymazatMoje dcera taky maturovala, jak jsem psala a já mám najednou pocit, že si myslí, že ví vše líp a je trochu jiná. Bude mi nějakou dobu trvat, než se srovnám s tím, že je to skutečně dospělý, za sebe odpovědný, o sobě rozhodující člověk. Jen bych ráda, aby i ona si uvědomovala, že dospělost nejsou jen výhody, ale že jsou tady i povinnosti a že jich není málo.
Držím pěsti a modlím se, ať brzy uslyšíš klepání na dveře a slova- mamko, tak mě to zase máš, a máš pro mě něco dobrého na zub?
Hodně sil, Věruško ♥♥♥
Milá Drahuško, ono to bylo už asi půl roku náročné. Vždy si člověk našel důvod proč tomu tak bylo. Nejprve pololetní vysvědčení, pak maturák, pak maturita v mezi čase soud s biologickým otcem ... také kupa práce ...hodně pomáhal a ještě se učil...věděli jsme to všichni a hlavně viděli ...a on má pocit neuznání...pocit, že táta ho jen kárá...a přitom to tak není...milujeme ho...a víme, že řekl slova, co bolí...a poté zákonitě i my...a mrzí nás to všechny. Psal mi to a já jemu....a on má tak silné kořeny na domov a teď se má někde protloukat Prahou, shánět si byt a brigádu...a do toho má před sebou přijímačky na VŠ. Je toho tolik a nejvíce ze všeho bolesti. Vše má své meze, oboustranně myšleno. Ale slovo mrzí mě to...promiň...je tak krátké...jednoduché...a někdy stojí tolik sil a slz ... a čas při tom tak rychle běží...Kéž by jsi měla Drahuško pravdu. Vím, že nezaklepe zítra....ale kéž by ten den byl brzy. Za 24 dnů má svátek ...neumím ho neslavit ...Věrka
VymazatVěruško, že jste stále v kontaktu, je to dobré, on ví, že se může vrátit.
VymazatA Honzík se vrátí, jen toho na něho bylo najednou naloženo hodně a kolikrát stačí nevhodně vyřčené nebo jinak pochopené slovo a horká hlava a už je to tu.
On se má kam vrátit !!!!!!
Věru, já se odstěhovala k příteli po půlroční známosti ve 23 letech -100 km daleko, on u nás byl všehovšudy 2x. Za tři měsíce jsme se vzali a jsme spolu 21 let.
Měla jsem nevlastní matku- táta byl při ní a jejích dětech, s vlastní sestrou jsem si moc nerozuměla a doteď nerozumím,a od otcova pohřbu před 13 lety jsem tam nebyla.Do té doby to byla povinná návštěva jednou za rok.
Domov -takový, na který se vzpomíná jsem ztratila, když mi bylo 10 let - mamka zemřela a tím dnem domov přestal být domovem.
Tvůj syn má krásný domov, plný lásky, radosti a pochopení a opravdu věřím, že brzy najde cestu zpět, jen co si to vše srovná a bude mít sílu a odvahu se vrátit.
♥
D.
Drahuško, děkuji za všechna Tvá upřímná slova...cením si toho.Věrka ♥
VymazatVierka ... na tvoj blog chodím už dlho a veľmi, veľmi rada ... cítim sa tu úžasne. Dnešný príspevok je smutný, ale aj smútok patrí k životu. Si veľmi citlivá dušička a všetko prežívaš vo svojom vnútri intenzívne ... tak ako ja ... preto ťa chápem a viem si predstaviť tvoj bôľ. Ja mám syna veľkého, dospelého (35r.) ... žije 150 km od nás a som rada, že je šťastný. Jeho odchod z domu bol veľmi podobný ako odchod tvojho synka ... pre nezhody s otcom odišiel do sveta, iba cez net si našiel podnájom a vraj sa uvidí ... nemal prácu, zázemie ... bolo mi tiež ťažko ... nestratil sa, uchytil sa a teraz ide si kupovať vlastný byt. Vierka neboj ... teraz to bolí, ale máme šikovných a múdrych synov ... všetko prejde, časom sa vyrieši a zas bude dobre. Niekedy jeho vzťah s otcom zahapruje aaj teraz a ja to preciťujem veľmi ťažko a tiež sa trápim ... sme my mamy už také ........
OdpovědětVymazatPrajem ti veľa sily a zdravia ... tvoja rodinka nech ti je oporou a ty buď oporou pre nich ... pozdravujem a objímam ... :)
Milá moje Laura, moc děkuji za Tvůj úhel pohledu a povídání o velmi podobném příběhu. Dnes jsem posadila malou Carolinku do auta a jela k rodičům...ani nevím proč...kdo mne zná, ví, jak složitý vztah s nimi mám. Přesto jsem to udělala...mé kroky pak vedly k babičce na hřbitov...položila jsem tam květiny...má zítra narozeniny...a když jsem udělala toto vše, co jsem cítila, chybělo jen poslední...zvolala jsem Honzíkovi. Telefon vzal během vteřiny... ale pořád povídá to samé...pořád... jeho klučičí ješitnost je tak silná...plakala jsem celou cestu...a pak drobný hlásek zezadu, z autosedačky se ozval..." maminko, chci aby jsi byla veselá...neplakej" A já si uvědomila, že tu je ještě ta malá holčička, náš Benjamínek, který si nezaslouží toto vše žít a prožívat...přes ty slzy se mi začala ztrácet...a to se nesmí stát... Když jsem dojela domů, napsala jsem dlouhý email svému synovi co cítím, ale víc už nevím, co udělat víc...modlit , doufat a věřit...Věrka
VymazatVero vzdyt kazde ptace jednoho dne vyleti z hnizda .Vetsinou se to nestane jen tak najednou ale je to naplanovane ze strany deti a pak uz leti.Neboj casem se bolet zahoji a Honzik se vrati urcite neni daleko a cestu domu zase najde. Tak jak se tady rika bradu nahoru a usmev na tvar .
OdpovědětVymazatMilá Eliško, víme kde je...píše mi...dnes jsem mu i volala...ale ne nadarmo je ve znamení býka. Zarputile si vede svou...jsem z toho zoufalá a ochromilo to chod celé rodiny...ono je něco jiného, kdy dítě do života vyletí...a něco jiného, když v emocích uteče a neví, jak zpět...to je vážně rébus...pro všechny. Krásný týden.Věrka
VymazatMilá Věruško,
OdpovědětVymazatani nevíš, jak Ti rozumím. Prožívám něco podobného - brečím, srdce bolí.
Zítra napíši mail. Moc držím palce, aby Honzík našel cestu zpátky.
Milá Pavli, děkuji za řádky a ještě více za ty, co mi pošleš. Děkuji za palečky...jsou teď tak moc potřebné...Věrka
Vymazatach zlaticko, neboj sa vsetko bude dobre...uvidis, chlapci niekedy potrebuju vyletiet z hniezda aby sa z nich stali chlapi...potrebuju si dokazat, ze sa v tomto svete nestratia... ale pamataj aj na drobca, co je este doma... nezasluzi si slzy a smutok maminky... je este drobnučká, potrebuje lásku a pohladenie...drzim palce! Zuzana
OdpovědětVymazatZuzanko, ... já vím ... přesto pořád pláču a moje duše...tolik to celé bolí ...já jsem máma co pro děti dýchá...a když nemůže pro ně dýchat, dusí se... je to tak moc těžké, moc...Krásný den plný štěstí.Věrka
VymazatVěruško nezoufejte.Dopřejte mu na chvíli samostatnost.Má nyní prázdniny,tak se o sebe bude muset postarat.A pokud půjde dále do školy,tak tu školu někdo bude muset platit.Určitě si na ní nebude sám vydělávát.Napiště mu,že má domu cestu vždy otevřenou a již to neřeště..netrapte sebe ,ani zbývající členy rodiny.Dospěl do plnoletosti a je zodpovědný za své činy.Především musí chtít sám a pokud mu dáte najevo,že věříte v jeho samostatnost,tak záhy bude u Vašich dveří zvonit.NECHTE MU,ABY SI DOKÁZAL,JAK UMÍ BÝT DOSPĚLÝ SE VŠÍM VŠUDY.Měla jsem 5 dětí a vím o čem mluvím..jeden syn si také myslel jak je lehké se osamostatnit..tak zkusil a přiznal,že to není jednoduché.Přestože Váš Honzík odešel v afektu,tak mu již nic nevyčítejte pozvěte ho na oběd,podejte mu naopak pomocnou ruku k samostatnosti (tím ale nemyslím peněžní pomoc).Věruško máte maličkou rozkošnou dcerku,která Vás potřebuje více,než dospělý syn .Dnes je taková doba,že vesměs mladí hned po maturitě vyletí z rodinného hnízdečka a jdou do podnájmů.Smiřte se s realitou..vím jak to bolí.Ale bude lépe a budete na jeho začátky vzpomínat potom všichni s úsměvem.Tak se Věruško držte.Anna.
OdpovědětVymazatMilá Aničko, děkuji moc za přínosný komentář. I my to tak tady doma cítíme...on to sám všechno nemůže dát...a pokud si myslí, že ano a třeba i na krásno by to dal, nemůže být spokojený ... možná to vidím hloupě, ale jak má mladý člověk studovat, vydělávat na byt, studium, živobytí a učit se? A kde je zábava, dívka? Vždyť to nejde...Má v Praze sestru, která má již rodinu...mám pocit, že to je momentálně jeho ostrov zázemí...ale mám obavy, aby nesuploval domov...i když si najde byt...celé to pořád vidím s tím bytem jako šílenost...modlím se za Honzíkovo poznání...to ho třeba zavede domů...Věrka
VymazatVěruško podívejte se tady k paní Jolance ..
Vymazathttp://www.nova-cesta.com/2013/11/1-vselek-zvany-horka-voda-z-mych.html...
má moc pěkně napsané záhlaví a motto..Pěkný večer Věruško.Anna.
Aničko, děkuji moc...sice mi oči už padají únavou, ale toto čtení je velice pro mne přínosné.Jdu pročítat.Ještě jedno děkuji a hezké sny...Věrka
VymazatMilá Věrko, kdybys ty věděla jak moc ti rozumím. Prožíváme tohle s naším již dospělým synem a navíc nás odtrhli se snachou i od jejich dvou dětí, našich vnoučátek. Holčička je už 5 letá, ta si nás bude pamatovat, ale chlapeček má rok, nebude nás znát. Rozešli jsme se ve zlém, hodně zlého bylo na nás vyřčeno a nevím, když se to změní. Ale jak píšeš ty, já také neumím vzít věci tak, že se prostě staly, některé věci tolerovat nehodlám, bolí to, ale jsem taky hlava paličatá, někde přece musí být nějaká mez.
OdpovědětVymazatdrž se Věrko, Majka
Milá Majko, a já pořád žiji v iluzi, že všechno na světě jde...jen někdy nevíme jak na to...Věrka
VymazatMilá Věrko (až jsem měla chuť napsat "moje"), dej mu důvěru, dej mu lásku a svobodu... Pošli mu tohle celé a on se ti celý a s láskou vrátí... ♥
OdpovědětVymazatGabčo, moje Gabčo...zjistila jsem, asi i touto nehezkou zkušeností, že vše co chceme udělat, říci prožít...udělejme teď...a pokud možno hned. Vždyť zítra ta šance nemusí být. Dnes jsem první den neplakala v kuse...přišla mi jedna z nejkrásnějších sms na světě...slova, jak nás má rád...jak by rád přišel domů...ale necítí ten správný čas... tak mu posílám moře důvěry a skrze ní, třeba najde sílu a kus poznání... Děkuji Gábi za Tvá slova...jsou trefná. Věrka
VymazatMilá Věruško, je mi moc líto co právě prožíváš, ale já si vždykcky říkám, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se navaří.. moje sestra v Austrálii má 4 děti dnes už téměř všechny dospělé , dlouhá léta je vychovávala sama a jejich puberta až na jednu z dcer byla něco pro nás nepředstavitelného, také od ní odešly jak nejstarší dcera , tak první syn a co myslíš dnes má je doma zpět v domě i když už jsou dospělí, prostě se za čas její děti vrátily zpět a mají opravdu krásný vztah..i když to tak když odcházely vůbec nevypadalo ... je těžké být bez.. dětí , ani domyslet to nedokážu , ale asi to tak prostě potřeboval, nemysly na to všechno co by se mu mohlo stát ale věř že bude v pořádku.. udělejte si s Karolinkou bezinkovou limonádu s meduňkou ať se cítíš líp ♥ Dita
OdpovědětVymazatMilá Dituško, děkuji za nádherný komentář, který mne dobyl nádhernou nadějí...vzpomněla jsem si na jednoho kamaráda z mého mládí, který moc věřil v Boha a já to tenkrát jako puboš nechápala. Řekl mi větu z Bible, co nosí v sobě..."A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska." Dnes po tolika letech, ji chápu a nosím stejně v srdci, jako on... Věrka
Vymazatcitace:
VymazatKdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
Krásné.. Korinským 13 poprvé jsem tuto část četla před mnoha lety na vysoké škole přesně si pamatuji kde a kdo mi jí přečetl .. je to překrásně a moudře napsané vždycky mě to dojme... asi je dnes pousta lidí která se i takto krásná slova nedotknou.. Věruško doufám , že dnes je zase o chlup lépe než včera.. pa Dita
VymazatDituško, i já si přesně pamatuji na ten moment, kdy mi to bylo čteno...do detailu...i na slzu v kamarádově oku...a dnes ji mám já ...dojetím a krásou z těch slov...Dnes je lépe, i na nebi vyšlo slunce...Honzík napsal...jsou to pro mě velké dary ...pár slov...dokáže být pokladem...Věrka
VymazatTak dnes ti píšu i když nerada píšu na mobilu,jsme na chalupě a tak jen čtu,ale nekomentuji.Určitě si pamatuješ jak jsem skuhrala,že jsem se na vánoce nepohodla se synem a on na štědrý den odjel.Vydržel to dva měsíce dělala jsem uraženou , ale byla jsem šťastná,že ho mám a vše je jak má být.Určitě to dopadne dobře,dej tomu čas.Marie
OdpovědětVymazatMilá Maruško, děkuji. Pomalu se začínám zvedat...jako uschlá květina...hltám první kapky vláhy, které přicházejí, pomalu...křísí mne můj muž...Carolinka...telefonáty od Kristýnky...a sms od Honzíka... a v neposlední řadě od vás blogerek...udělaly jste všechny velký kus práce a já říkám DĚKUJI ! ... zvedám se... možná jednou pochopím, proč to celé bylo. a stalo se ...mě velké mámě a nám skvělé rodině ... Věrka
VymazatMožná,že tak trochu žárlí na holky.Někdy to tak kluci cítí.Má vás rád a to je hlavní.M
Vymazat...možná...ale vím, že je obě nesmírně miluje... ke Kristýnce, k té starší má otevřené dveře a kdykoliv potřebuje, zvoní u ní...ať na mobilu či u dveří...a ona je ráda otvírá...a Carolinka? To je nejkřehčí vztah který mé já kdy uzřelo...tu miluje tělem i duší ...prý po ní pláče... neumí bez sebe žít...
VymazatMilá Věruško..sleduji vše od chvíle ,co jsem vložila komentík.Jsem moc ráda,že jste již ušli takový kus cesty k sobě.Věřím,že bude zase dobře.Také je dobře,že jste i Vy na tom o poznání lépe.Tak se držte a opatrujte.Anna.
OdpovědětVymazatMilá Aničko, děkuji, moc děkuji. A já jsem si včera všimla sledovanost mého příspěvku...tento článek je nejsledovanějším článkem na tomto blogu za celé 2 roky. Moc jsem se styděla ho sem dát ...měla jsem pocit selhání...ale něco vyššího mi řeklo, řekni to světu...a svět se ozývá...a hladí mě...a dává naděje...a já vím, že žádný stud na světě nestojí za to, se uzamkout do sebe a plakat... Dnes jsem dokonce vzala na zahradě do ruky foťák a fotila a my s Carolinkou sely ...a já večer napíši možná další příspěvek...a když ne večer, tak jistě brzy ...Přeji všem krásný den...plný radosti a štěstí...co víc si přát? Věrka
VymazatMilá Věrko,život ....to je taková plavba po moři...klidně si pluješ....nečekaně se nebe zakaboní,přijde bouřlivé vlnobití.Sluníčko se vrátí....vítr se uklidní....mořskou hladinu čeří drobné vlnky.
OdpovědětVymazatKdyž děti naznají,že mají už dost síly....zkoušejí,co sami dokážou....odchází,někdy i nečekaně.
No vše zlé,je pro něco dobré....určitě cestu domu zase najdou,no pravda je,že někdy to trvá i déle.
Slunečné dny přeje Jitka
Milá Jitko, děkuji za Tvá slova...pořád to celé moc bolí ...a mé, naše bez není vůbec jednoduché ... Krásný den...Věrka
VymazatNaprosto Vás chápu,tu bolest, kterou cítíte.Já jsem se ze své bolesti vzpamatovávala půl roku.A posílilo mně to.Plakala jsem denně a ptala se sebe proč ? kde jsem udělala chybu?. Z láskyplné výchovy a naprostého obětování pro dítě skok do naprostého nedorozumění. Trvalo mi dlouho, než jsem si v hlavě všechno rozebrala a pochopila , že láska může i dusit a svazovat .Nastane doba, kdy si naše děti myslí, že najednou zvládnou všechno, třeba to dělají i špatně, ale hlavně po svém. Potřebují to,posiluje je to,musí se postavit na vlastní nohy a stát si za svými rozhodnutími. Časem se vše urovnalo ... navzájem jsme si všechno vyříkali, odpustili a pochopili.Vím, že se to muselo stát, i když to bylo tak bouřlivé, že jsem někdy byla na konci svých psychických sil....Věřte svému synovi a v myšlenkách ho podporujte... on je teď ve světě sám, vy jste stále mezi svými.....Tamara
OdpovědětVymazatMilá Tamaro, děkuji za tyto řádky...Honzík je zatím u své sestry, která má již rodinu...je se mnou ve spojení...shání bydlení pronájem...je to celé složité, těžké a pro mne zničující ... denně se modlím za to, aby jsme všichni došli k poznání a usmíření ... Krásný den...Věrka
VymazatAhoj mám takový podobný problém máme ho rádi ale po studich ho jedna osoba znměnila a stal se jiným člověkem a nemáme si moc co říct je nám z toho moc smutno ale doufáme že přijde čas návratu. Zdraví Eva
OdpovědětVymazatMilá Evi, věř a bude Ti dáno ...
VymazatPodařilo se mi získat svého manžela s pomocí doktora kouzel jménem dr Ajayi, když jsem zjistil, že ho okouzlila jiná žena, byl jsem velmi šťastný, že jsem kontaktoval sesilatele kouzel, protože právě díky němu jsem byl schopen získat svého manžela zpět a teď žijeme v míru. kontaktujte doktora Ajayiho za veškerou vaši kouzla, pomohl mi získat zpět mého manžela. Věřím, že vám pomůže s tím, co vás trápí. E-mail drajayi1990@gmail.com nebo whatsapp: +2347084887094.
OdpovědětVymazat