...čtvrté a čtyři ...

14.února, v den lásky, slaví můj blog Carolina Mia, čtvrté výročí a oslavila jsem to, jak jinak než čtyřkou. Přijeli za mnou čtyři úžasní kluci z Prague Cello Quartet. Nádherná tečka za Putováním Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar.

 ♥ 

A jak se to celé semlelo? Původně jsem měla vymyšlené, že uděláme pár fotek na starém automobilu z dob První republiky. Starý Mercedz, překrásné dílo. I to jsem měla domluveno se skvělým majitelem auta. Jenže…čím více lidí je do akce zapojeno, tím větší je šance, že někde něco klekne. A to už vůbec nemluvím o počasí, kterému nelze poručit.

♥ 

Majitel auta přislíbil vůz, ale pokud bude pršet či padat sníh, je po focení. Chápu, staré originální chromy … A do toho musel odjet na celé dopoledne. Pro mé focení je nejdůležitější světlo a když jsem se dozvěděla, že auto bude možná k dispozici po třetí odpoledne, jala mě hrůza.

Ráno, když jsem nesla našemu psovi misku s jídlem, přiběhla jsem domů celá promočená. Liják je slabé slovo. Kluci z Prahy se svými hudebními nástroji na cestě za mnou, veterán k focení v nedohlednu, mračna všude… v dešti se fotit Quartet nedá. Vždyť jejich nástroje vozí, jako v peřince. Co já budu dělat? Nezbývalo než improvizovat. Mezi vařením sobotního obědu, jsem odbíhala k netu a zadávala do googlu, co mě jen napadlo.

Do toho přišel do kuchyně můj muž se slovy:

 „ tak jsi něco vymyslela?“

„ Jo. Prosím Tě zajeď na jez a zeptej se tam někoho, jestli nás pustí dovnitř. Jsou tam krásné, staré turbíny a neprší tam…“

 Můj Peťan vytřeštil oči na můj praštěný nápad.

„ Jo, myslím to vážně. V kostelích jsou hudební tělesa focena  běžně. Já vymýšlím něco jiného a hlavně, nemáme vůbec čas. Kluci jsou už prý na dálnici…“

Zajel tam a protože neznám lepšího vyjednavače na světě, focení skutečně vyjednal. Správce objektu volal majiteli a majitel, když se dozvěděl od mého muže můj příběh a vše o Putování Mámina kalendáře a také o mé dnešní prekérní situaci, rozhodl se, že přijede se na tu show podívat.

Za zvuku staré turbíny z dob První republiky se nesly tóny z filmu Jamese Bonda a když se struny rozehrály, nádherné tóny se doslova spojily u obrovského stropu vodní elektrárny, obřími okny začalo svítit slunce. Byla to krása všech krás. Industry fotky mezi olejem, kolomazí, lomozem turbín a překrásné hudby. Majiteli vodní elektrárny z hloubi duše děkujeme.

♥ 

V ten moment mi v kapse zazvonil mobil, s informací, že historické auto je připravené a že můžeme přijet s kluky s violoncelly fotit.

Jenže já ještě v mezi čase, když jsem mixovala svíčkovou a můj Petr sháněl majitele vodní elektrárny, jsem obvolala skvělého človíčka, který je majitelem nedalekého skanzenu. Milý pán Záruba neváhal ani vteřinu a sdělil mi : „ to víte, že přijeďte, to je jasná věc… vezmu Vás s hochy do starého mlýna.“

♥ 

A ač byla dnes ve skanzenu svatba a pan Záruba nevěděl kam dřív skočit, kývl mi na mé poslední zastavení Putování Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar. A tak jsme zamířili do staré chalupy, do mlýna. Byli jsme přivítaný s úsměvem, pevným stiskem rukou a dokonce i řehtáním koní. Nádhera… Kluci s violoncelly nestačili mrkat na souběh událostí. Smekám před nimi, jak rychle své nástroje vybalovali a zase ukládali do speciálních futrálů. A všude hráli … kluci jste jedineční, děkuji vám.

♥ 

 ... ve starém mlýně ... 

Neskutečný zážitek

Všude jsme pobyli chvíli, protože světlo bylo to, co jsme nechtěli ztratit. Ale ve staré roubené chalupě jsme si našli čas na ohřátí a na dobré kafíčko. Hezky  jsme si popovídali a jeli zase o dům dál. Čekal na nás nablýskaný Mercedez, krása všech krás. Kluci se okamžitě projevili, jako správní kluci a jali se tvořit na svých mobilech své selfie. Citoslovce údivu byli prostě úžasné.

♥ 

Myslím, že ten údiv a nadšení se projevilo i na fotkách.

A když jsem začala fotit Prague cello Quartet, šikovné a úžasné kluky, stalo se něco nevídaného a nečekaného. Mezi mraky se vybarvil neskutečně nádherný západ slunce, který svými teplými paprsky probarvil poslední dnešní fotky. Jako by mi nebe řeklo:

„Věrko, ušla jsi kus cesty. Se skvělými lidmi…ukázala jsi kus krásy světu a já Ti ji teď na chvilinku posílám. To je děkuji z nebes . “

♥ 

Kdybychom přijeli o čtvrt hodiny dříve nebo o čtvrt hodiny později, nebylo nic z této kratičké krásy. A co z toho plyne? Vše je v životě tak, jak má být. Ráno, když padají z nebe trakaře, není třeba věšet hlavu. Protože večer můžeme zažít jeden z nejkrásnějších západů slunce.

♥ 

A já se dnes s vámi loučím

14.zastavením  Putování Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar

♥ 

V krabici mi zůstal jeden jediný, poslední kalendář, který posílám pro radost paní Daně Bobešové. Gratuluji.

Všem dobrým duším, které jsem v tento krásný den měla možnost potkat a poznat, jsem věnovala též kalendář, ale hlavně ta nejkrásnější slova světa.

„ Děkuji,  jste hodní, skvělí, úžasní… ať vám nebesa žehnají. “

 ♥ 

A tato slova posílám i Tobě, Tobě a taky Tobě…

Čtete mě, sdílíte a podporujete …

♥ 

Jednu obyčejnou holku, co odhaluje krásy světa.

A ještě jeden slib. Knížku Máma posílám do rukou paní Marcelce z blogu Nordic Passion,  s osobním věnováním k výročí mého blogu Carolina Mia. A pokud zde v následujících dnech nebudu tak často, tak sedím za psacím stolem a píši velkou Mámu…

♥ 

zazvonil zvonec a Putování je konec

… pro vás všechny … pro všechny krásy světa …

Věrka

♥