pátek 6. května 2016

...článek II.




V předminulém příspěvku jsem se zmínila o článku, který byl zveřejněn v posledním čísle Marianne. Nyní se chci zmínit o jiném článku, který je hodně, hodně starý. Jak by řekla moje babička, jako černé uhlí.



Psalo se minulé století a psala se minulá doba. Já v ten čas byla středoškolačka, holka s hlavou v oblacích … Osud tomu chtěl a já byla na zadní straně jednoho časopisu vyfocena a byl se mnou vytvořen rozhovor. Na této zadní straně bylo v každém čísle nějaké děvče a nějaké povídání o něm...

Do této chvíle není na mém příspěvku vůbec nic zvláštního. Ale…příběh pokračuje a abych řekla pravdu, do teď mu vůbec nerozumím. A právě proto o něm píši neb mě moc zajímá váš názor  …



... do emailové schránky mi přilétl email. Záhadou, která je pro mne skutečně záhadná. Byla to pozvánka od  paní Marcely J. na výstavu pana fotografa, který slavil své životní jubileum. Jednalo se o slavnostní uvedení jeho nejnovější výpravné publikace.

Email jsem si přečetla…nejprve si myslela, že se jedná o spam. Ale během chvíle mi doslova bouchlo do očí jméno odesílatele, Marcela J. Asi dva dny jsem přemýšlela, odkud to jméno znám. Bylo mi moc povědomé a já si ne a ne vzpomenout, kam ho zařadit.  Za dva dny, po intenzivním vzpomínání, mě to při krájení zeleniny do polévky, trklo … Ano, je to jméno té paní, co se mnou skoro před 30 lety dělala rozhovor do časopisu.



Otevřela jsem starý kufírek, kde mám své poklady (i z mládí). Prolistovala historický  časák, jméno bylo to samé, jak jsem se domnívala. Napsala jsem paní Marcele J. email…odpověď přilétla na to šup. Neskutečné, cesta osudu nás spojila opět po tolika letech. Ale kde na mě paní Marcela J. našla email? Proč mi ho poslala?
 

Vůbec to nechápala ani paní Marcela J. Dodnes si to neumíme rozumně vysvětlit. Každopádně jsme na výstavu skvělého pana fotografa, kterou pořádala Marcela J. jeli. Poznaly jsme se na první pohled. Prý holku , co píše básničky nemohla zapomenout, byla jediná… Věnovala jsem ji knihu Máma a paní Marcela J.mi na oplátku věnovala knihu skvělého fotografa. A nejen to…krásně jsme si popovídaly…a zavzpomínaly.



Poznali jsme skvělého pana fotografa, který fotí ještě na kinofilm, jeho dokumentaristické fotky jsou z celého světa. Jeho objektiv fotil prezidenty, děti z Afriky, lidé z ulice … život. Na konci této akce se odehrávala autogramiáda. Carolinka nesla knihu věnovanou Marcelou J.  k podpisu. Milý pan fotograf si s Carolinkou povídal a ta mu sdělila, že maminka také ráda fotí a že nafotila kalendář…tááákhle velký.



Já se usmála a kývla. Neměla jsem ho u sebe a tak jsem mu sdělila, že mu ho mohu poslat. Pan fotograf vyndal z kapsy vizitku se slovy, že předem děkuje a že se bude těšit.



Asi za týden na to,  můj muž měl opět cestu do Prahy. Já byla nastydlá a tak  vyhledal pana fotografa sám a předal mu Mámin kalendář 2016 – každý den je dar. Krásně si popovídali a kalendář se panu fotografovi moc líbil … Toto hodnocení pro mne hodně znamená.



 Ale naskýtá se otázka, jak je možné, že jsem se dostala k tomuto fotografovi touto cestou? Emailem, který mi ani nepatřil, od ženy, kterou jsem viděla jen jednou,naposledy víc, jak před čtvrt stoletím. V době, kdy emaily neexistovaly. A že jsem si po dvou dnech jméno této ženy vůbec vybavila a spojila … jsou to všechno jenom „náhody“?





vaše Věrka

16 komentářů:

  1. Náhoda?Neexistují v životě náhody,všechno má svůj důvod a pravý čas...
    Neskutečné,jak umíš zachytit skutečné světlo na fotkách, kdybych to tak někdy dokázala.Měj se sluníčkově ;-) H.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahojky Věruško,
    miluji, když se věci dějí a my jim nepomáháme. Potom je i radost daleko větší. Mám ráda Tvůj blog, můžu zde krásně vzpomínat a snít. A hlavně mít ráda to co zde teprve poznávám....... Vše co se nám děje, nás někam posouvá. Krásné sluncem zalité dny babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá babi Jířo, vím už dlouho, že jsem magnet na "náhody" ...zvláštní sledy událostí...ale jsou chvíle a momenty, které mi hlava nebere. Jako tento příběh. A nebo ten, co se mi stal dnes...ale ten musím pořádně vstřebat a nechat v sobě uležet...Přeji kouzelné dny a jsem moc ráda, že Ti je tady dobře. Věrka

      Vymazat
  3. Věruško, nádherné povídání.
    Moje babička říkala, že vše je v rukou Božích....a já myslím, že je. Takhle to mělo být a stalo se.
    Při každém čtení Tvého povídání se čím dál víc těším na Tvou Velkou mámu. Už se nemůžu dočkat.
    Věruško, měj se moc krásně. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, absolutní souhlas s Tvoji babičkou. Jo babičky ... moudro samo... Opět nechám v knize Velká máma promlouvat babičku...Krásné dny. Věrka

      Vymazat
  4. Věru, čtu Tvůj článek a mám úplně husí kůži, ano, jak píší holky, náhody neexistují. vše je tak jak má být.
    měj moc krásný den. Majka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, děkuji za Tvé řádky. Čas ukáže mnohé...Přeji kouzelný víkend. Věrka

      Vymazat
  5. Taky si myslím, že náhody neexistují a i když tomu hned nerozumíme proč se TO děje, vysvětlení přijde v ten správný čas :-) hezký den D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, také si to myslí. Dokonce si myslím, že i tento příběh bude mít ještě dovětek...jen mi hlava nebere ten způsob, jak se ke mě email dostal...Každopádně setkání bylo krásné...Krásné dny Danko.. Věrka

      Vymazat
  6. Věrko, cesty životem jsou někdy těžko vysvětlitelné. Také si myslím, že to tak mělo být. Už jsem něco podobného zažila a pak jsem si říkala, že mě vedl osud. Měj krásné dny plné sluníčka. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji za Tvé řádky, za Tvůj názor. Přeji krásný víkend. Věrka

      Vymazat
  7. Tak to je opravdu dalsi uzasny zazitek, moment. jak to vsechno postupne do sebe zapada, ze? Nekdy jen zasnu:-). Pekny den, Veru. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jo...jen ten příběh je v rozpětí čtvrt století :-) Víc takových :-) Přeji Marcelko krásné dny a děkuji za Tvé řádky. Věrka

      Vymazat
  8. Milá Věruško, sama dobře víš, že nic v životě není náhoda, vše se děje z nějakého důvodu, má nějaký smysl, cíl.... Možná tomu hned nerozumíme, nevíme proč to tak je, ale časem to pochopíme... Měj se moc krásně, zdraví Alena H

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, vím...tuším...myslím a cítím. Dnešní den měl nádech podobný tomuto příběhu. Ještě teď jsem těch pocitů a emocí plná...Tobě za ně moc děkuji. Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka