Polovina prázdnin ...

… jsou tomu dva roky, co jsem právě zde, na blogu začala pátrat po mém dávném svátku z dětství, který jsem slavila právě v tento den. Díky vám, jsem se pravdy právě zde dobrala. 

Ano, kdysi bylo v kalendáři , v den 1.srpna uvedeno jméno Věra. Různě se posouvalo a přemísťovalo, ale pro mě byl vždy den mého svátku 1.srpen.  

Na polovinu prázdnin jsem se prostě těšila. Na den, který byl napsán – nenapsán v kalendáři. 

Na babiččin sváteční oběd ... na babiččino kuře na másle a cibuli  … na její domácí knedlík, který vždy krájela nití a s láskou.  Na domácí nudlovou polévku, která k svátečnímu obědu prostě patřila. Na dort na broušeném tácu s vysokou nohou. Na obří broušenou vázu uprostřed babiččina stolu v obýváku, kde to tak krásně vonělo – svátkem.

Ve váze byly čerstvě nařezané mečíky, které pěstovala moje máma… všichni jsme seděli kolem stolu, kam proudily sluneční paprsky hřejivého léta. Dědeček nalil do obří číše víno a nechal kolem stolu číši kolovat. Všichni jsme si připili na zdraví. Na ten rituál nelze zapomenout. Všichni dávali pozor, abych jsem si jen cucla a nepila…ač jsem byla svátečnice…malá svátečnice. Ráda jsem si dělala legraci a předstírala, že padám a motám se… To byl můj svátek, který vůbec není dávno zapomenutý.

A protože dnes je 1.srpna … dostala jsem pár písní, které mě moc potěšily. 

Už jen proto, že píseň „Jsem optimista“  zde je doslova a na míru pro mě šitá.

Každý den je svátek a je fajn ho slavit…a když má nádech dětství, jeho pozitivní energii …radosti…a touhy…nemá ten den chybu.

Přeji všem dny plné radosti

Věrka

♥