Věnování ...

zdroj net

Dnešní příběh je tak trochu mystický…trochu opředen tajemstvím…a tak nějak potvrzuje mé pravidlo bumerangu.

♥

To, které vypovídá o tom, že vše se v životě vrací. Ne vše musí však dávat smysl ... Některé věci se mohou dít jen tak ...

Možná si vzpomenete na zvláštní příběh, kterému jsem mj. dodnes nepřišla na kloub, psala jsem o něm na jaře minulého roku. 

Nepochopitelným způsobem ke mně přišla pozvánka na fotografickou vernisáž pana Jiřího Všetečky. Ten email cinknul v mé schránce z adresy paní Marcely J. 

Dny a noci jsem přemýšlela, odkud to jméno znám. Bylo mi tak povědomé.

Mohla jsem přemýšlení ukončit slovy “je to spam“. Ne nebyl…a dodnes nikdo zúčastněných neví, jak se to stalo. Prostě stalo.

♥

Jméno paní Marcely J. jsem si nakonec vybavila. 

Ano, před 30 lety se mnou dělala rozhovor do časopisu … s obyčejnou holkou, co ráda psala básničky …

Napsala jsem ji a na vernisáž jsme jeli. Poznaly jsme tak nejen sebe po třech desítkách let, ale poznali jsme i skvělého a úžasného Pana fotografa. Záměrně píši Pana s velkým P. Tento člověk se svým fotoaparátem procestoval celý svět křížem krážem.

 Vydal knihy a vyvolal kilometry filmů skvělých fotek.

♥

Věnovala jsem mu Mámin kalendář – každý den je dar, oba. 

Byl jimi upřímně nadšen. Tolik to pro mě znamená.

 ♥

Když měla mít kniha Velká máma křest, rozesílala jsem pozvánky. Chtěla jsem poslat pozvánku i Panu fotografovi Doc.Ing.Jiřímu Všetečkovi. Pro jistotu jsem se chtěla podívat do Wikipedie na jeho titul, abych mu neubrala na oslovení. 

Když jsem rozklikla stránku, strnula jsem. Oči se mi zalily slzami, které padaly na klávesnici. 
Pan fotograf 9.11.2016 zemřel. 

Přesně 14 dnů poté, co jsem mu věnovala Mámin kalendář 2017 –každý den je dar.

Přislíbil mi za něj svoji poslední knihu. Domluvili jsme se, že až pojedeme do Prahy, tak se sejdeme… Trval na tom, že mi ji chce věnovat. Moc mě to potěšilo.Byl to tak úžasný člověk, s tak velkým srdcem. Čestný a skromný. Mám ho ráda.

Pozvánku na křest jsem poslala paní Marcele J. (jeho pravé ruce)

Neskrývala jsem své překvapení a lítost.

Tento až mystický příběh končí víc než dojemně.

Druhý den po křtu knihy Velká máma mi telefonuje paní Marcela J. Omlouvá se, že nedorazila na křest. Je mnoho zařizování a papírování…mnoho starostí i komplikací i kolem dědictví. Ale musí mi říci něco, co mi vyrazí určitě dech.

V šuplíku Pana fotografa Všetečky byla nalezena kniha. Jeho poslední kniha, kterou vydal.  Uvnitř je věnování. Pro Věru Finu.

Nikdo neví, kdo to je …komu patří.  Paní Marcela J. ví.

Telefonuje mi …knihu balí a posílá ji.

A já nyní píši tento příběh …

Za mými víčka vidím, jak jsme se potkali na širokém schodišti „náhodné“ vernisáže … Podávám mu ruku a oslovuji ho větou : “Vy musíte být Pan fotograf Všetečka…“

Ruku mi tiskne,  usmívá se a oči mu září … slovo dává slovo …povídáme si  ... krásně.

Nyní se s láskou dotýkám nádherných fotografií …

Pohladila jsem věnování od Pana fotografa…se zavřenými oči zvedám hlavu k nebi a šeptám:

„ Pane Všetečko Vaše šlechetnost si zaslouží obdivu…“

♥

Věrka

♥