od nás z "lavice" ...

Vzpomínám si na větu mé kamarádky, která mi kdysi dávno říkala, když se jí narodilo dítě:

„ Já vůbec nevím, kam zmizel můj čas?“

Známe to asi všichni …

My nyní prožíváme další časové změny v podobě individuálního studia.

Povím vám, že pojem času je pro mě velká neznámá …

Je dobré si vše pěkně naplánovat.

Třeba tak, že dvakrát zazvoní pošťák, 

pak PPL a nakonec mobil, 

kde mi moje láska sděluje, zda bych nepřijela tam a tam, že mu kleklo auto.

Každý začátek je těžký.

Zjistila jsem spoustu věcí.

Třeba, když jsem dala Kačce po probrání nové látky samostatnou práci,

sdělila jsem ji:

„Chtěla bych Tě poprosit, pokus se vytvořit toto cvičení.

Na známky zapomeň, ráda bych viděla, zda tomu rozumíš.“

Carolinka se na mě nechápavě dívala a odpověděla:

„Ty mě mami prosíš? To slovo nám ve škole paní učitelka neříkala.“

A já si v ten moment uvědomila, že tady to všechno začíná.

Je třeba komunikovat tak, jak chceme, aby život fungoval.

Už od dětství. Od školní lavice.

Vyžadujeme po dětech kouzelná slova a je dobré,

abychom jim je také říkali.

Je pravdou, že třeba v hodině čtení, nám postačí 20 minut.

Protože „v lavici“ mám jedno dítě.

Je pravdou, že vše okamžitě vysvětluji.

Dítko nemá stud se zeptat.

A co nevím, máme pohádkového Děda Vševěda – Googel.

Jako třeba dnes na téma

Yankee Candle.

Vím, nepatří to do učiva 4. třídy a myslím, že žádné třídy.

 Když v hodině psaní jsme zvolili napsat dopis Ježíškovi,

padlo přání svíčky Yankee Candle.

Plynule jsme navázaly na předmět angličtiny

a zjistily vše o historii svíček Yankee.

Jak šestnáctiletý chlapec Mike neměl dárek pro maminku

a do Vánoc chybělo jen pár dnů.

Jak rozehřál barevné voskovky a nalil je do krabice od mléka.

Knot si vypůjčil z jakési svíčky v kuchyni.

Přišla o  Vánocích na návštěvu sousedka a moc se jí jeho práce líbila.

První zakázka byla tu.

Tak utržil Mike první dolar a 36 centů…

„A co z toho Kačko, plyne?“

„Nó, jak říkáš, že nic není náhoda?“

„A co si myslíš ty?“

„ Nó, že ten kluk asi už věděl, co příští rok dát mamince...“

 Myslím, že toto je škola hrou.

Je jasné, že musíme splnit učivo a já zjišťuji,

že se dají k němu přidat i bonusy.

A tak mi Carolinka pomohla i naaranžovat kalendář a knihu,

pro vánoční nabídku, pro vás.

Ať je to třeba pracovní vyučování nebo  pomoc mamince,

jsem moc ráda, že nám je dobře.

Závěrem mi dovolte, vás pozvat

na adventní vystoupení mé maličkosti a pana Ladi Kerndla.

V ten den, na tom samém místě v MOÚ Brně, 

mě čeká v dopoledních hodinách vyšetření kolonoskopie, 

tak uvidím, jak to odpoledne budu zvládat.

Na každý pád vás srdečně zvu.

zde

Věrka

♥