že to pole někde na mě čeká…
Má smysl věřit a hledat…
A o tom je i pár mých
slov,
která jsem vložila včera na facebook.
Příběh, který se dotýká
lidských srdcí.
Posílám také na blog s fotkami,
které jsou moji srdcovkou…
Už je to nějaký pátek...
Tenkrát jsem
čekala v čekárně onkologické kliniky,
na další dávku ozařování.
Naproti mě
seděl zamyšlený muž.
Čekal na svoji ženu,
která byla uvnitř, za dveřmi s
nápisem
"lineární urychlovač".
Začali jsme si povídat.
O všem a o ničem. Jak to chvíle nesla.
Vyprávěl mi, jak se stará
o svoji ženu,
která na tom není vůbec dobře a taky o golfové hřiště...
O jeho pocitech i o tom, jak je těžké žít radost,
O jeho pocitech i o tom, jak je těžké žít radost,
kterou člověk musí dávat, a přitom ji necítí.
Najednou sáhl do kapsy a vyndal růžový golfový míček.
Najednou sáhl do kapsy a vyndal růžový golfový míček.
"Vezměte si ho pro štěstí a pro sílu jít s úsměvem dál...
Má to smysl.
A třeba jednou golfový míček
přinese radost někomu
dalšímu."
V tom vyšla ze dveří jeho žena.
Přiskočil k ní a s
úsměvem ji pomohl do kabátu..
Podali jsme si ruce a život šel dál...
Nevím, jaký další průběh měl jejich životní příběh...
Golfový míček mám od té
doby vedle svého počítače
a pokaždé, když mi je mizerně se na něj podívám.
Vzpomenu si na slova toho muže a i když to nejde,
Vzpomenu si na slova toho muže a i když to nejde,
člověk musí najít sílu a
cestu pro další kroky.
Nikdy jsem o tomto příběhu nemluvila a ani nepsala.
Včera mi psal jeden
onkologický pacient,
s kterým jsem v úzkém kontaktu.
Pomáhám mu s
"maličkostmi" na jeho
onkologické cestě.
S detaily, z kterých se
právě skládá život...
Detaily, jako je jeden zapomenutý růžový
golfový míček v
jedné kapse.
Míček, který se pro mě stal jistým symbolem...
Včera mi zmiňovaný onkologický pacient psal,
jak v
čekárně na chemoterapii potkal ženu,
která byla zamračená, bez nálady.
Začali
si spolu povídat.
A najednou tam byla v očích jiskra.
Detail obyčejné chvíle...
Detail, pro který je smyslem lidské bytí.
Rozdávat si jen tak radost.
Ať je to slovo, pomocná ruka,
anebo neobyčejný golfový
míček.
Život je jako mozaika, která se skládá z maličkostí.
Mějte krásné dny plné hezkých detailů.
Věrka
Moc krasne napsáno!
OdpovědětVymazatMilá Sabi, děkuji a přeji krásný den, plný krásných detailů. Věrka
VymazatVěrko, naprostá pravda, někdy stačí málo. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatMáky se moc povedly, ve tvých fotografiích... dokonce mi vykvetlo pár velkokvětých před domem, loni jsem si někde nasbírala pár semínek.
Milá Jiřinko, děkuji za Tvé řádky. Jj, ty velké se mi také moc líbí. Babička je měla v zahrádce pod okny. Vzpomínám ...
VymazatKrásný den. Věrka
Věrko, někdy nám takové náhodné setkání pomůže.
OdpovědětVymazatKrásné fotografie, moc Ti přeji, že jsi potkala své pole s máky.
Měj krásné dny. Růža
Milá Růženko, jj, je to tak. Na náhody už nějaký čas nevěřím, vše se děje tak, jak má. Ale pokud bychom to nazývali náhodami, děje se mi jich v posledním čase vážně hodně a povětšinou mají smysl. Jako třeba toto pole vlčích máků. Stojíme u kamarádky na dvorku a mé oko zahlédlo v dálce, přes plot něco červeného. Říkám ji, tam vzadu u lesa jsou máky? Ještě ten večer jsem tam jela. A do rána pršelo a polovina červené krásy ulétla...Pá Věrka
VymazatMilá Věrko, včera jsem zase jela kolem vlčích máků a jeden květ jsem utrhla a dala lisovat do knížky. Pro jistotu. To kdyby jsi letos žádné nenašla. Jsem ráda, že se sny plní a že jsi ty svoje nalezla. Přece jen, živé květy jsou něco jiného, než ty usušené. Alena (modrý kvítek)
OdpovědětVymazatMilá Alenko, úplně jsem skoro zapomněla na vylisovaný modrý kvítek, který jsem Ti kdysi poslala. No to je krásné. A pak, že život není bumerang. Je a krásný. Děkuji moc za nádhernou chvíli. Věrka
VymazatÚsměv na tváři i v duši a krásné dny. Posílám růžový pozdrav 😊
OdpovědětVymazatMilá Maru, ze srdce děkuji a posílám též po větru přání krásného dne. Věrka
VymazatKrásné fotky a krásná slova!
OdpovědětVymazatHezký den, Věrko!
Hanka
Milá Hanko, rádo se stalo a přeji Ti den plný krásných detailů. Věrka
Vymazat