Slunce na návštěvě

 

Na stůl nesu šálek horké kávy s pocitem, že tahle chvíle je jen moje. Těším se, si něco přečtu. Jsem doma sama a chci být chvíli sama se sebou. ❤️

V tu chvíli slyším našeho psa, jak běduje ovečkám.

Nálada klidu je ta tam…

Vyběhnu ven. Ovečky rozbily krmelec.

Vracím se domů, popadnu mošnu se suchým chlebem. Ovečky zaženu do ovčína a důrazně jim říkám, že tohle se nedělá!

Sypu jim chléb, zavírám vrátka.

Otáčím se k lesu… 

Ta krása mi vyrazila dech.

Spěchám domů pro foťák.

Ta krása na mě počkala.

Úplně titěrný je problém s rozbitým krmelcem.

Pryč je mé rozčilení.

Zapomenuta je chvíle u horké kávy se čtením.

Tohle bere dech ❤️

Tohle je nejvíc …

Pocit, když v Nebi přijde do lesa na návštěvu slunce. Tam nad obzorem, uprostřed lesa se posadilo a možná si dalo i kávu. Pobylo chvíli.

Dokázalo rozlít ve mně pocit ohromné vděčnosti. A když odcházelo z lesní návštěvy, sklonila jsem hlavu a pošeptala do krajiny zalité sluncem “diky”. 🙏

Díky, že můžu…

Doma na stole stojí vychladlá káva a já vím, že takhle vypadá chvíle, která je jen a jen vaše.

Ucítíte ji v každém koutku ♥️ srdce.