Tohle je už však přes čáru!

 

Člověk šel přes dva roky šílenou a nelehkou cestou tady v našem Nebi. Udání, stálo na startovní čáře onoho náročného boje. Přicházely jiné a další. Se všemi jsme se popasovali. Čelili jsme jim čelem.

Tohle je už však přes čáru!

Když zazvoní pošťačka a veze dopisy s pruhy. 

Udání na nejčistší duši pod sluncem, co znám.

Udání na Anděla bez křídel. 

Udání na dceru.

Udání skrze dobrý skutek, který jsem sdílela na Facebooku.

Skrze darovanou květinu v den žen.

Pár bledulí ze soukromé zahrady.

Slyšíte dobře.

Dobrý skutek musí být po “zásluze” potrestán.

Měsíc naše dcera těžce usínala.

Jinými slovy:

Měsíc si v tom pochoďte.

Od obdržení dopisu s pruhem, až po předvolaní.

Měsíc přeci není žádný čas…

Co asi cítí rodiče a dcera, když čte v předvolání “obviněna”…. ?

Ta, která toho už tolik prožila.

Ta, která by si naopak zasloužila metál za to kdo je, kým je a jaká je.

Nejdřív jsem zvažovala, že uzavřu všechny své sociální sítě.

Pak jsem si uvědomila, že právě to je cílem udavače. A možná má i jiné osobní pohnutky…

Toto je osobní vzkaz člověku, udavači.

Udavačství bylo, je a vždy bude nejnižší forma osobní malosti. A víš co je udavači osobní malost? 

Zloba napěchovaná v tvé duši, proti které jde čas.

Měsíc.

Žádný čas…

U tohoto “bumerangu života” bych vážně stát nechtěla.