Netradiční začátek adventu ...

Tak letos náš advent začal vážně netradičně.

Popakovala jsem nějaké adventní dekorace, 

má drahá polovička nějaké pakování na dodělání vody

 a hurá do Nebe.

To jsme ještě netušili, jaké perné chvilky nás čekají…

Nazvala bych je víkend ve znamení vody.

Nejprve jsme se do nebe nemohli vůbec dostat, neb mráz tady, „na konci světa“, 

řádil už před plánovanou kalamitou. Ale nakonec jsme se sem dostali.

Sotva jsme zatopili, nazula jsem si na doma žabky a vyndala jsem si naivně z báglu adventní věnec a svíčky.

V tom slyším divný zvuk a volání mé drahé polovičky.

Budu konkrétní, šílené volání o pomoc.

Seběhla jsem v žabkách dolů a slyšela v hlavě tóny osudové.

Z kohoutu se valila voda příšerným tlakem a rychlostí.

Vodní uzávěr, ač osazen nezámrzným kohoutem prdnul a voda konala svoji službu. 

Tekla, stříkala, valila se…Petr lítal jako blesk a jen nám dával povely.

„kladivo…těsnění …kleště…“

Nevím, jak dlouho to trvalo, měla jsem pocit,

že pojem času úplně zmizel.

Dlouho budu vidět, jak jsem se brodila v žabkách vodou po kotníky domem

 s pocitem konce světa. 

Moment, kdy Peťan vůbec nevím jak, vodu nakonec zastavil.

Vodní spoušť všude...

Jak poté seděl s omrzlýma a bolavýma rukama u kamen.

Jak Kačka nosila suché věci na dva durch promáčené rodiče.

Pohroma zažehnána. Voda odstraněna.

V klidu sedíme u adventního věnce, pijeme horký čaj a soused nám telefonuje,

 že je zákaz vycházení ven, že je všude ledovatka.

A tady z „našeho konce světa“ se dostaneme asi tak „za 150 let…“

Tak jsme uvězněni v horách, poprvé zažili pocit, odstřihnutí od světa.

Kopec jedna sklenice.

Vybavila jsem si pasáž z filmu Sisi, která s císařem, 

skrz rozmar počasí prožila uvězněna v horách, nádherné dny samoty.

Představa by to byla pěkná, až do chvíle, kdy se nám tenčily zásoby a to úplně všeho.

Můj „císař“ za dva dny sjel autem kopec mimo cestu, 

po zmrzlé louce doslova pluhem.

Škola smyku v reálu.

Na další komunikaci jsme potkávali spadané větve,¨

 polámané stromy, odkloněné cesty. 

Mrazík hadr.

Úplná adventní apokalypsa.

Povím vám, že to byl hóóódně adrenalinový začátek adventu.

Když jsme přijeli domů, kde nebylo po ledu ani vidu ani slechu,

nikdo nechápal, kde jsme to vůbec byli.

No, u nás v Nebi, na konci světa…

Přeji všem pohodové dny bez katastrof

♥

 Věrka a spol.

♥