Když jí byly asi tři roky, zamilovala se do houslí. Její touha na ně hrát, byla nevídaná. Sen se začal od první třídy plnit. Pro výrazný talent se dostala záhy do orchestru, kde po letech usedla do prvních houslí. Přišla i příprava na konzervatoř. Dokonce i tak, že se díky tomu stala domoškolačkou, aby vznikl větší prostor pro specifickou přípravu.
Jenže ! Čím víc se připravovala, tím méně ji hra začala naplňovat. Přišel den D. Šly jsme spolu a se psem do lesa a dcerka položila životní otázku:
“Mami, a co se stane, když bych se nepřihlásila na konzervatoř?”
“No, nestane se vůbec nic. A co bys chtěla v životě dělat?” Carolince spadl kámen ze srdce a usmála se.
“Léčit zvířata.” Tu odpověď si budu navždy pamatovat.
Někdy jde člověk za svým cílem cestou necestou, doslova přes hory a doly a přitom ta správná cesta se mu vykresluje už dávno. Jen nechat promlouvat více srdce.
Dnes do rána jsme napětím skoro nespali. Po páté hodině ranní mě manžel vzbudil se slovy:
“Podívej…”
Na mobilu je psáno PŘJATA
Další sen se může plnit skrze střední veterinární školu.
A housle? Ty se staly tím největším koníčkem. ❤️