Svědomí je odpověď…
S úctou a pokorou jsem přijala zprávu, že mě Pardubický kraj vybral a odsouhlasil jako osobnost pro „Cenu Za zásluhy o Pardubický kraj“. Je to čest a potvrzení, že mé činy mají smysl.
Krátce nato mi však bylo sděleno, že mé ocenění se „pozastavuje”. Důvodem mají být mé aktivity, které jsou vnímány jako jednání proti zájmům Pardubického kraje a jeho dobrému jménu.
Je možné, že někdo takto vnímá pomoc mladé generaci?
Poslední půlrok stojím jako pevná opora za studenty gymnázia v Žamberku. Byla jsem jim oporou ve chvílích, kdy cítili nejistotu, když se obraceli na kraj, i když hledali odpověď na otázku „co dál“…
Stála jsem a stojím při nich i při jejich rodičích.
Mám chápat ten vzkaz - být ticho výměnou za cenu?
Být ticho v situaci, kdy se na mě lidé obracejí s důvěrou?
Byt ticho v situaci, kdy 120 studentů podepsalo petici a snaží se hájit svůj názor?
Být ticho, když hledají oporu?
To bych přestala být sebou.
Za těchto okolností považuji za čestné toto ocenění nepřijmout a zůstat věrná svému svědomí.
Mám snad přijmout ocenění za cenu svého mlčení?
Mám dětem ukazovat, že zásady se dají takto lacině vyměnit?
Politické spory pominou, ale to, co zůstane, je příklad, který dáváme nastupující generaci.
Nezištná pomoc lidem v těžké situaci, ať už jde o onkologické pacienty nebo studenty je mým celoživotním posláním. A v něm budu s čistým srdcem pokračovat dál. Bez ohledu na ocenění.
Jako nositelka státního vyznamenání vím, že skutečný odkaz člověka je v tom, zda dokáže být oporou ostatním v nelehké životní situaci. Tak jak o tom mluví mé motto :
„Podáním pomocné ruky zkusme dělat lepší svět…“ ❤️
Nezištně pomáhám lidem v nouzi, ať jsou to onkologičtí pacienti nebo studenti gymnázia v Žamberku.
A v tom budu s čistým srdcem a svědomím pokračovat dál. Bez podmínek a bez kompromisů.
Děkuji všem, kteří má slova sdílejí.
Více ZDE
