Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 29. srpna 2017

Moje knížka je na světě ...



Je tu pro vás



(dotazy emailem :  info@knihamama.com)



Vše, co se odehrávalo kolem Moji knížky, přicházelo na svět velmi rychle a bez problému. Až do takové míry, že to vidím jako jedno velké znamení.
Znamení, že Povídáčkova věta:

„ Zázrak přijde, když otevřeš srdce… TEĎ “

♥

bude naplněna




Třeba jen namátko, jako příklad.  Na kód ISBN , kdy jsem čekala u předchozí knihy Velká máma 3 týdny. Tento kód ISBN byl  Moji knížce přidělen za neuvěřitelných 24 hodin.

Povídáček prostě otevírá srdce

 ♥



A co se týká křtu Moji knížky?

I ten na sebe nenechal dlouho čekat.

 ♥



Přichází na svět takovou rychlostí, že se nestíhám ani divit.

Ženy v mém věku mají své dvorní kadeřnice, manikérky, švadleny.
Já mám svého dvorního kmotra, který pokřtí další moji knihu.

Moji knížku

♥

Zpěvák a úžasný člověk Laďa Kerndl  pokřtí tuto knihu

dne 8.září 2017 v 10.00 hod.

Při slavnostním otevření radiokavárny Českého rozhlasu v Hradci Králové.
Tímto vás na tento kouzelný den
srdečně zvu 

Věrka

♥




čtvrtek 24. srpna 2017

Kvítí z Nebe ...



Některé kvítí prostě voní jinak. Voní láskou.

♥



Moc ráda fotím a nejraději momentky. I ty voní jinak. Přirozeností.

♥



Takových pár fotek jsem pořídila, když jsem pozorovala svoji lásku, jen tak ležet v lučním kvítí. Tiše a nepozorovaně jsem hledáčkem fotoaparátu sledovala čistou krásu. Jak mi Peťan trhá kvítí v Nebi …

♥



Opět se mi potvrdilo, že ty nejobyčejnější okamžiky bývají nejsilnějšími.
Pár vám jich přináším v podobě kvítí z Nebe…

♥



To jsou ty chvíle, které jsou kořením života.

I když nás někdy osud zkouší, dává nám těžké chvíle … bere sílu a posílá do cesty nejednu náročnou zkoušku, pak stačí malá kytička lučních květů…

Ta chvíle převáží všechno to těžké a náročné.



O takových chvílích ráda píši a takové chvíle ráda fotím.
Další, doufám, že milou, příjemnou a neopakovatelnou chvíli vám nabízím v podobě osobního setkání.  

Dne 1.9.2017 v 18.00 hod.  v krajské knihovně v Havlíčkově Brodě. Více zde v pozvánce.


♥





Těším se na setkání

♥



Věrka s rodinou

♥


pondělí 21. srpna 2017

Titulní strana - Moje knížka



Je mi ctí, vám dnes v tomto prostoru, představit titulní stranu pohádkové knihy
Moje knížka

♥



Kniha vznikala téměř rok.
Psala jsem ji v momentech, kdy ke mně přilétla múza.
 Úžasná výtvarnice Pavla tvořila dle mých představ pohádkové postavy. Mezi postavami jsou i dvě dřevěné postavičky, které na mé přání zhotovil řezbář, kterého jsem poznala již při putování s Máminým kalendářem.

♥



Na fotografiích, které knihu provází, budou i reálná zvířátka.
Hlavní postava skřítek Povídáček ze země Srdce je zachycen na fotografiích na podzim, v zimě, na jaře i v létě. Z tohoto důvodu jsem na psaní knihy nechtěla pospíchat, aby v knize bylo na fotkách zachyceno čtvero ročních dob.


Na knize spolupracovalo více lidí, které doslova tvořili team dobrých duší.
Ze srdce jim všem děkuji.

♥



Jak vznikl nápad napsat pohádkovou knihu?

Když spatřila světlo světa kniha Velká máma, cítila jsem, že bych ráda napsala další knihu milou, laskavou, něžnou i poučnou. Hodně jsem se dívala kolem sebe a hledala inspiraci. Přilétaly múzy, psala jsem si poznámky…ale pořád to nebylo ono. Až jednoho dne, kdy jsem sledovala, jak si hraje naše dcerka Carolinka s naším vnoučkem Jeníkem, ucítila jsem, o čem další kniha bude.

Bude to kniha pro děti.

♥



Viděla jsem, jak malý Jeník bravurně zvládá práci s tabletem (tenkrát ve 3 letech) a na druhé straně komunikace vázla.
Děti dnešní doby mají rády virtuální hry. A já si uvědomila, jak se vzdalují těm reálným.

Moje knížka je možná i jistým návodem …

Je také zastavením a pohlazením.

♥



V knize se snoubí svět pohádek a zázraků se světem reálným. Přímo hovořím se čtenářem, který mi odpovídá …Kniha se prolíná z minulosti do dnešní doby.

Obě korektorky mě potěšily slovy chvály.

Můj taťka četl pár kapitol a sám mi sdělil, že to je víc než pohádka.
„To Ti je radost číst a vnímat. Po těchto řádcích se mi i lépe spí…“

Moje velmi dobrá kamarádka pronesla větu, která mě přímo přikovala k zemi:
„Mám pocit, že na svět přichází novodobý Malý princ…“

Rukopis jsem předložila i úžasnému člověku - režisérovi Antonínu Kopřivovi, který mi svým náhledem do obsahu také mnohé sdělil. Jeho slova pro mě a pro pohádkový příběh moc znamenají.
Děkuji za pochvalu, za motivaci, za přátelství.

♥

Důležité pro mne byly i reakce dcerky Carolinky, kdy jsem ji kapitoly četla. Skrze ně, jsem texty v průběhu tvorby upravovala .... dle dětské reakce.

Měla jsem radost, že vždy na konci mých řádků žadonila
"mami čti ještě prosím..."





Moje knížka je především o lásce a cestě za ní.
Také o cestě za láskou ke knihám. Proto i tento název knihy.
Moje knížka

♥

Aby si malý čtenář navázal přátelský vztah s knihou.
Patří jenom jemu.




A já tajně v duchu si přeji, aby jednou, až malý čtenář vyroste, vzpomněl si, že měl kdysi dávno, modrou knihu posetou hvězdami, která patřila jenom jemu.

Kniha, co otevírala srdce

Moje knížka

Každá z nich bude mít opět punc originality. Podpis autorky s věnováním

Děti, těším se na vás … už brzy …

♥


 Dnes se s vámi loučím slovy Povídáčka:


„Když otevřeš srdce, přijde zázrak…“

Vaše Věrka

♥


středa 16. srpna 2017

Květy, co nikdy neuvadnou ....




Obraz s názvem „Máky ve stříbrné louce“

♥




Někdy člověk neví, jak poděkovat druhému. Někdy koupený dárek ani slova nestačí. A tak preferuji osobní dárek. 
Namalovala jsem poděkování.

♥



Pohádková „Moje knížka“ bude brzy na světě. Spolupracovalo na ni hodně lidí.
 Řekla bych, že tato parta lidí, byla teamem s duší. Každému jsem nějakým osobním způsobem poděkovala.
Ještě chybí poděkovat opravdovému kocourovi civilním jménem Harley-Davidsonovi.
 Něco vymyslím. Byl úžasným modelem pro fotky do knihy.

♥




Květiny, co nikdy neuvadnou, patří korektorce. Tentokrát na knize spolupracovali dvě, úžasně pečlivé ženy.

Děkuji vám.

♥




Každý z teamu odvedl práci dle mých představ.
K rukopisu se vyjádřilo již více odborníků. Všichni mě velmi potěšili.
A protože v tyto dny právě vzniká titulní strana knihy, příště vám ji velmi ráda, jako prvním, představím.

Bude plná lásky.

♥





Takové dny vám všem přeji

♥



Věrka

♥


pondělí 14. srpna 2017

Povídání při západu slunce ...



Díky Bohu za lesní stezky, cestičky i cesty. Za kopce i kopečky. Za slunce, které tak moc ráda pozoruji, když mění barvy kopců i stezek. A celou tu krásu vůkol, kterou sleduji, vnímám a fotím…

♥




Kolik jen myšlenek mi ta krása navodila. A v té kráse se mě zeptal dětský hlásek mé dcerky:

„Mami, máš ty kopečky ráda, viď?“

♥




jeden a týž kopec ...tolik podob ...


„Mám a moc…“ a myšlenka mine jedna druhou. Mít rád …

Můžeme mít jídlo, film, blog, knihu, písničku …i kopce… Určitě moře dalších věcí, činností a dějů.

Milovat …
To je víc… milujeme své děti, partnera, rodiče … lidé, na kterých nám záleží.

♥




Co víc je nad lásku?
Mé myšlenky mi přerušil opět dětský hlásek s otázkou?

„Mami a jak se pozná, že Tě mají ty kopečky taky rády?“

 „No jednoduše … dávají Ti ten pocit. Pocit blaha, krásy. Pocit, který si chceš zapamatovat a ráno pro něj zase vstáváš a těšíš se na něj. Je to vzájemné…“

Kačka se dlouze zamyslela, podívala směrem, kterým jsem se dívala i já…
„Mají mě kopečky rádi. Hmm, mají...“ a svým výrazem jsem v její tváři četla, že ví …

♥





A já si přála tu chvíli zastavit. Vnímat ji co nejdéle a co nejintenzivněji. To byl ten moment, kdy jsem cítila, že jít příkladem dítěti je krása a radost. Která se nemusí zúročit, nemusí se vždy ani povést, ale je moc fajn ji žít v momentě TEĎ. Ten kopec se zapadajícím sluncem v našem Nebi, se mi vryl do mých vzpomínek.

♥



Slunce zapadalo, za sebou nechávalo stín a já si moc přála a toužila po dalších takových dnech.

To jsou ty démanty života. Chvíle, které nenahradí nic materiálního. Nic.
Je nám tu V Nebi tak dobře. Ticho v mracích jsou nejlepší antidepresiva. A slunce nad kopci je ten nejúžasnější film, který bych mohla sledovat milionkrát a neomrzel by se mi. Možná by vyhrál i na festivalu ve Varech. Květy na louce, jak se zavírají, když slunce bere čáru k lesu, to je nádhera, která bere dech.

♥




Krása na křídlech motýlů … nekonečný seriál a každý díl je jiný, ač se zdá pokaždé stejný. A co inspirace mi ta krása mezi kopci dává … Už jsem si pořídila i blok, kam si píši zápisky a myšlenky…

 A i když se najdou lidé, kteří nechápou, proč chceme žít právě tady V Nebi …, kde lišky dávají dobrou noc… vím, že jen toto místo je tím, které nás naplňuje i přes veškeré úsilí, které mu dáváme. A věřte, není malé … Ale stojí zato.

Za moment, kdy vedle sebe všichni tři sedíme, večeříme krajíc chleba se sýrem a vnímáme tu krásu krás … ten nejohranější scénář, který pro nás lidi vymyslel ten nejlepší režisér…

♥





Krásné dny

♥


Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...