Tak přeci!

Tak přeci jsem nakonec letos viděla podléšky.

Jsem za to nesmírně vděčná.

S moji polovičkou jsme jeli na místo mého dětství.

K mezníku na kraji lesa…

Děkuji za tu chvíli.

Je až podivné, že až nyní po tolika letech,

povšimla jsem si vytesaného letopočtu v onom mezníku.

Vůbec mi přijde, že tato doba a čas,

 dává a nabízí mnohé k povšimnutí.

Zastavení vždy přináší poznání.

Funguje jako lupa.

Zvětší to, co v nás už je.

A všechno TO, je na nás, jak přijmeme, změníme, posuneme …

Proto jsem se rozhodla opět pro pozitivní směr a cestu.

Negací je kolem tolik…

Ale víte, že i těch pozitivních věcí je také hodně?

Třeba podléšky, které jsou už v odkvětu.

Dřív by mě mrzelo, že jsem nestihla si je vyfotit v plné kráse.

Nyní jsem přešťastná, že jsem se mohla dotknout krásy odkvétající…

Stát tam a být…

A v ten moment prolétl kolem mne motýl, 

možná posel pozitivní myšlenky.

Na každý pád vím, přesně o čem jsem v tu chvíli přemýšlela…

Že budu méně poslouchat negativní zprávy.

Pustím k sobě  informace,

 které mne poučí, nikoliv poničí.

Pustím k sobě více světla, méně temna.

Pustím k sobě více ticha a hudby,

méně monotónních slov a depresivních zvuků.

Budu nadále zodpovědná, budu doma.

Když to jen bude možné, budu se snažit najít cestu 

do přírody, do samoty a krásy.

Pro radost svoji a skrze fotek i pro vaši.

Budu jej přijímat s vděkem, pokorou a láskou.

Strach je 5 písmen…vzpomínáte?

Píši o tom v pohádkové knize…Moje knížka.

Vždyť Povídáčka jsem před lety stvořila pro radost,

poučení, lásku a krásu všem.

V těchto dnech otvírám svoji pohádku a čtu si ji…

Ten motýl mi přiletěl říci, že uvažuji správným směrem.

A dokonce mi zapózoval…

Myslím, že jeho krása ke mně přiletěla pro pochopení událostí.

V momentě, kdy zamával křídly a odlétl,

slyším v kapse vyzvánět mobil.

Volá mi paní farmářka od ovcí.

„Věrko, chcete se stavit u nás u ohrady? 

Vyfotit si jehňátka?

Nikdo tady není. 

Nechám vám na zápraží, jestli chcete, mísu s tvrdým chlebem pro ně.

Vyfoťte si je v klidu sama, beze strachu... “

V tu chvíli jsem pochopila, že směr je správný.

Beze strachu… 

Přeji vám všem skutečně poklidné dny,

s notnou dávkou zodpovědnosti, opatrností,

se schopností adaptace

a zkusme beze strachu.

Myslím, že to je cesta k psychické odolnosti.

Věrka

fialky ...

Přináším vám obrovskou krásu,

která je ukryta v maličkých kvítkách…

fialkách

Už je to skoro dva týdny,

co trvá má dobrovolná karanténa.

Poslední tři dny už jsem cítila, bolest hlavy.

Mé já mi říkalo, že potřebuji vzduch.

Jeli jsme autem ven…

Míjeli jsme ve městě lidé,

které jsem nepoznávala.

Tak ráda bych zase na někoho zamávala…

stáhla okýnko a zeptala se,

úplně obyčejně

„jak se máš?“

Naše cesta vedla do lesa…daleko do ticha…

I v tom lese vnímám silnější ticho…

Sedla jsem si na pařez,

v ruce držela foťák.

Dala jsem na něm off a jen tak byla…

Poslouchala ptáky v korunách stromů.

Dotýkala jsem se pařezu,

 dýchala a cítila tak silnou volnost…

Až mi po tváři sjela slza.

Nevím, co obsahovala, 

bylo v ní toho tolik…

Setřela jsem ji, 

v duchu poprosila a nahlas poděkovala…

Vstala jsem, zapnula jsem na foťáku ON.

A když jsem se podívala k zemi,

 nevěřila jsem vlastním očím.

Všude kolem mě

fialky

Možná proto, že jsem si tak moc přála…

 … jako dobré znamení…

Možná proto, že jsem letos poprvé v životě neviděla

 své milované podléšky…

Možná proto, že člověk nějak víc vnímá…

A tak jsem plná té fialkové krásy a vděčnosti

namalovala kytičku fialek.

Jen tak…pro radost ...

aktuálně

foto zdroj net

Vím, že tento článek už mnozí z vás četli. 

Létá napříč všemi soc. sítěmi.

Mnozí se ptají, kdo je autorem? 

Ani já jsem se to nedozvěděla. 

Důležitý je obsah a poučení z těchto slov.

foto zdroj net

Citace / zdroj.net /

"Lidstvo dostalo přesně takovou chorobu, jakou potřebovalo ..
Přestávali jsme si vážit zdraví a proto jsme dostali takovou chorobu, abychom si uvědomili, že na něm úplně nejvíc záleží..
Přestávali jsme si vážit přírody a proto jsme dostali takovou chorobu, aby byl pobyt v ní pro nás tak vzácný..
Přestali jsme umět fungovat v rodinách a proto nás tato choroba zavřela do našich domovů, abychom se jako rodina opět naučili fungovat..
Přestávali jsme si vážit starých a nemocných a proto jsme dostali tuhle chorobu, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní..
Přestávali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, a proto jsme dostali tuhle chorobu, abychom zjistili, jak jsou nepostrádatelní..
Přestávali jsme mít úctu vůči učitelům a proto nám tato choroba zavřela školy, aby si to rodiče mohli sami vyzkoušet ..
Mysleli jsme, že si můžeme koupit všechno, být kdekoli a s kýmkoli chceme a proto jsme dostali takovou chorobu, abychom si uvědomili, že to vše  není samozřejmost ..
Náš volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato choroba zavřela, abychom pochopili, že štěstí si nemůžeme koupit..
Zaměřovali jsme hodně pozornosti na náš vzhled a porovnávali se, proto nám tato choroba zakryla tváře, abychom pochopili, že tam netkví naše krása..
Mysleli jsme si, že jsme páni na téhle zemi a proto jsme dostali tuto chorobu, aby nás něco miniaturní, co ani není vidět dokázalo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory.. 

Tato choroba nám hodně bere, ale zároveň nám dává možnost se toho tak strašně moc naučit a pochopit co je v životě nejdůležitější.
Dostali jsme chorobu ušitou na míru.. Asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali…"

foto zdroj net

A dnes ještě na téma mé Home made 

Tak jsem si říkala, 

že si udělám nějakou fotku s tou mou novou knížkou.

Jenže vlasy jako Ezau  ...

Narafičila jsem si tři zrcadla, musím říci, 

že optika je vážně věda... a jala se ostříhat.

Mno a aby ty zuby nebyly tak vidět...  

tak jsem si namíchala i barvy na home made melíry.

Pak jsem se i home made vycvakla a home made si fotku upravila.

Takže, až pomine těžká doma, možná se dám na frizuérku...

Ale myslím, že spíš zůstanu u psaní a focení..

.

No a TADY je ta knížka.

Věrka

Recept na štěstí? je na světě ...

Když jsem před rokem začala psát knihu o štěstí, 

neměla jsem tušení, že spatří světlo světa v době, 

která bude víc než náročná.

Ba co víc, když jsme vymýšleli název knihy, 

ani ve snu by mne nenapadlo, že bude tak moc důležitý pro tuto dobu.

Recept na štěstí?

Spatřil světlo světa.

Nabízím ho všem, pro pozitivní pocity, 

dobrou náladu a mnohým pro návod na dobrý recept jídla,

 která vařila má babička.

Před lety jsem objevila v babiččině kuchyni, 

v šuplíku starého stolu, poklad.

Byl zapomenut tam, kde babička říkávala, že je duše rodiny. 

Ukrýval se v kožených deskách a listy byly tak vetché, 

že jsem při otáčení a čtení skoro ani nedýchala.

Díky těmto receptům jsem si vybavila „tisíc“ vzpomínek na dávné dětství,

 které jsem vložila do této knihy.

Ano, je svatou pravdou, 

že všechno k nám přichází v pravý čas a chvíli.

Bylo mi ještě před pár měsíci líto, že jsem knihu Recept na štěstí?

 nestihla vydat do Vánoc, jak si mnozí, včetně mě, přáli. 

Tak, aby kniha potěšila druhé právě pod stromečkem…

Kniha je na světě nyní. 

Otvírá jaro a možná i mnohá srdce a oči.

Kniha, která je návodem na hezkou chvíli, na pocit štěstí…

Něco málo z tvorby knihy Recept na štěstí?

Je pozdě večer, procházíme s grafikem online předtiskové práce na knize.
Zjišťuji, že fotografie pro recept a kapitolu č.9
"O lásce a božích milostech", jsou hodně špatné...
Nejprve hledám na všech diskách a ve všech složkách lepší fotografie...

Nic.
Nastává lehká panika a vymýšlím, jakou jinou fotku,

která by korespondovala s kapitolou toho nejlepšího cukroví,

která moje babička dělávala, by mezi "tisíci" mých fotek byla vhodná...
Pak se zastavím. Nadechnu a vydechnu...

Jasně...otvírám ledničku,

vyndávám zakysanou smetanu, vajíčka, máslo... a další suroviny...
Těsto uplácám "natotata".
Vyválím jej, vykrojím a už se smaží ...
Celý dům voní po cukroví "božích milostech" a po vzpomínce na babičku ...
Ruce od moučkového cukru utírám a mačkám spoušť fotoaparátu.
Jsou to jediné fotky v knize Recept na štěstí?

které nemají denní světlo...
O to více mají v sobě autentičnosti, vzpomínek na babičku,

která tyto sladké a voňavé kousky tvořila s nesmírnou láskou...

knihu naleznete 

ZDE

Přeji všem štěstí

Věrka