Vždycky
jsem měla ráda sobotu a mám ji ráda stále. Když jsem byla malá … když jsem byla školačka… i když jsem byla na
mateřské … nebo chodila do práce…vždy to byl pro mě jiný den … den volna …den klidu a pohody. Den dobrého
jídla … den, kdy jsme spolu …
♥
A
když bylo v plánu moře práce, byla to vždy sobota. Den, na který jsem se těšila.
♥
♥
Vzpomínám
na soboty, kdy jsme, jako děti pomáhaly sušit seno…. Nebo na podzim sklízet v sadě
úrodu jablek…Na soboty, kdy táta řezal dříví na pile, která měla kožený řemen …
všechny tyto dny byly soboty.
♥
V kině
tenkrát hráli dětské představení za dvě kačky zásadně jen a jen v sobotu od tří odpoledne. V sobotu
jsme chodili na diskotéky a na zábavy. S přespolním klukem i na rande. Nebo
do leťáku do kina…V sobotu nebylo třeba se učit. Sobota se vždycky užívala…
♥
Pamatuji
si i povinné tzv. pracovní soboty (jednou za čas) a jejich smysl mi nějak unikl,
naštěstí.
V sobotu
vždycky babička i máma odpoledne pekly … buchty nebo koláče nebo štrúdl … Táta
spravoval auto nebo ho myl a já ho nadšeně pastovala. Jakýmsi auto balzámem a
hadříkem z jelenice… i to byla sobota.
♥
V sobotu
odpoledne vysílali Triangl, hudební pořad, který sledoval snad každý ze třídy. A
v rádiu Větrník, písničky, které jsme s nadšením nahrávali…
♥
A já
dnes fotila jednu obyčejnou sobotu. Kdy naše Carolinka si užívala sluníčka,
zahrady, houpačky, jejího nejlepšího čtyřnohého kamaráda a mamky s taťkou.
Asistovala taťkovi při opravě houpačky … kreativně vymýšlela, co se zbytky dřívek, které tatínkovi zbyly …
♥
♥
Sluníčko
vystřídaly kapky deště. A déšť zase sluníčko. Z Kaččina altánku, který je altánkem
válecím, díky dvěma postarším matracím, se stalo místo úkrytu před deštěm. Pro
mě i před sluníčkem, neboť mám od včera předepsaná antibiotika. A tak jsme si v altánku
četly a četly a četly…. Protože k sobotě
čtení tak nějak patří.
♥
Přeji
všem krásné dny
♥
Věrka
