Naše “bejby” minulý týden časně zrána
odjelo s orchestrem a svými houslemi
koncertovat do Německa.
Mít doma “bohéma” s hlavou v oblacích je někdy pěkně o nervy.
Odjíždíme a ve dveřích si vzpomene,
že nemá peněženku (ve které má doklady).
Hledáme, pátráme. V minutě vypadá její
pokojíček jak po tornádu.
Venku taťka nastartuje auto, páč jako že nejvyšší čas.
Hysterie sílí.Peněženka nalezena.
Popadnu housle, kufr.
Carolinka batoh.
Pádíme. I když je čas doslova našlapaný,
loučí se s našimi zvířaty.
V autě mi zezadu podává tenisku a
sekundové lepidlo s otázkou, zda jí to pomůžu spravit?
"To myslíš vážně?" lepit botu za jízdy, skoro
po tmě, cesta lesní kostrbatá, přebíhají
srnky, no fakt zážitek.
Prsty mi drží u sebe.
Je to adrenalin mít pohodové dítě.
Najednou padne otázka:
"Kdo bral tu taštičku s dárkem pro hostitelskou rodinu v Německu?"
Ticho.
Ve zmatku zůstala stát přede dveřmi…
Není čas se vracet.
Na pumpě přibržďujeme a kupujeme
náhradní dárek.
Do té chvíle padne uklidňující věta naší
dcerky "všechno je tak , jak má být."
Jo, tenhle dárek, který jsem trhala, sušila, lisovala, lepila pinzetou, ani nedýchala, zasklívala si nakonec pověsím doma v kuchyni a vždy mi připomene větu
"všechno je tak, jak má být."
Autobus měl skoro tři čtvrtě hodiny sekeru.
Prsty od lepidla jsem nakonec nemusela ani umývat odlakovačem.
I ten dárek se vyřešil. Stres a napětí pominulo v upřímnou pusu se slovy:
"Mami, já vím, že Ti dal ten obrázek práci, promiň. Mám tě ráda ❤️"
"Já Tebe taky ❤️ a kup si v té dálavě nový kecky."
Bůh ví, proč si vzala zrovna ty nejhorší,
možná právě pro to obrovské objetí,
které po mých slovech následovalo.
Jo, tak jsem si plánovala, jak vytvořím
příspěvek na obrázek KVÍTÍ z NEBE,
které tvořím pro každého, kdo chce věnovat
svým blízkým nebo sám sobě KVÍTÍ z Nebe,
které neuvadá.
Nakonec … “všechno je tak, jak má být.”
.jpeg)
.jpeg)
