Lavička naděje v Praze

 

Od 18.9.2024 má Praha svou Lavičku naděje v nádherném parku Domova pro seniory na Chodově. 

Slavnostně jsme ji odhalily s paní náměstkyní primátora hlavního města Prahy Alexandrou Udženija a paní ředitelkou Domova pro seniory Chodov Ilonou Veselou. 

Tento projekt vznikl primárně pro onkologické pacienty. Nyní nabírá na rozměru. Pomáhá a dává radost seniorům. Vždyť naděje člověka provází po celý život. Toto slavnostní odhalení Lavičky naděje bylo úplně jiné. Někdy pocity člověk neumí přesně pojmenovat. Takové, co se dotknou přímo srdce.❤️

Po skončení této ceremonie se lidé dotýkali vyřezávané holubice na Lavičce naděje s tak nesmírným citem, úctou a pokorou. S mnohými jsem si stiskla ruku a povídala. Vděčnost seniorů byla přímo hmatatelná. Pro mě, jako autorku projektu Lavička naděje, byl tento den výjimečným dnem. ❤️

Na závěr jsme si všichni do jednoho připili na zdraví a NADĚJI ❤️🙏

Fotografie tuto úžasnou energii zachycují.

Cesta je cíl

Je středa pozdě v noci a já googlím vše o padající vodě, páč cesta pro Lavičku naděje vede přes půl republiky. Čím více čtu, tím více narůstají mé obavy. Jenže…

Jenže, když člověk zamíří strach jedním směrem, jakoby se odrazí a zasáhne vás z úplně jiné strany. 

Jedeme a po několika km se na přístrojové desce vozidla rozbliká oranžová kontrolka! Žhavení. Současně začnou žhavit i naše nervy. A aby toho nebylo málo, rozbliká se záhy další oranžová kontrolka. Motor!

No tvl a v půlce Mohelničáku. Kdo zná tento kopec, ví své. Na první odbočce z něho sjíždíme. Stres dělá své a tak místo doleva říkám manželovi, doprava. Cesta se zužuje a čekám, kdy začneme přejíždět kořeny stromů. Nad hlavou kopec, jako prase, na jedničku se sotva plazíme. Vidím poprvé v životě Mírov zblízka. Paráda …

Mezi tím googlím Autoservis. Hurá! Nalezeno. V autoservisu Auto Kelly v Mohelnici nám napíchli diagnostiku a uklidnili nás, že dokud to nesvítí červeně, je to cajk. 🙃 

“Chybu mažu, než dojedete do cíle ještě se vám to párkrát stane. Vypadá to na váhu vzduchu. Pojedete lážo plážo.”

Jj, pro řidiče za námi to naše lážo plážo zas takový cajk nebylo…

Po cestě nás ještě čekal ještě sjezd z propustku do příkopu a to naštěstí téměř v cíli. Takže nás řezbář Radek, který na nás již čekal,  vytáhl. Lavičku naděje, která váží skoro 300 kg chlapi dostali šťastně na korbu auta.

Ani nám už nevadilo, že jsme promoklí.

Manželka pana řezbáře nám uvařila výborné kafe. V dílně, kde jsme si chvíli povídali, nám naslouchal (dřevěný) sv. Josef s nataženou dlaní. A já si uvědomila, že tohle je ta naděje. Síla, kterou můžeme dostat i dát. Vzájemně si ji předávat. 

Tahle Lavička naděje má svůj příběh. Naděje ji lemuje od samého začátku náročné cesty. Když jsme se loučíli, pan řezbář mi dal kousek dřeva se starým dlouhým hřebíkem.

“Tohle bylo, Věrko, uvnitř kmene z kterého jsem dělal Lavičku …”

Vnímám to velmi symbolicky. Naděje je mnohdy ukrytá velmi hluboko. A když spatří světlo světa, je to jako zázrak… 🙏

Tahle Lavička naděje našla své místo v prostorách Nemocnice v Rychnově nad Kněžnou 16.9.2024

 Zítra 18.9.2024 slavnostně odhalíme Lavičku naděje v Praze v překrásném parku Domova pro seniory na Chodově. Srdečně vás zvu. 

 

Legenda o obrázku

Naše Carolinka dostala ve škole domácí úkol, napsat legendu z našeho okolí. 

Jak se toho zhostila?

Poslechněte si sami…

K Tvým nedělním narozeninám, nejmilejší ze všech Carolinek, jen to nejlepší.

❤️

Diář bude

 

Diář - každý den je dar 2025

letos bude ❤️

Dotknete se opět Nebe 🙏

Zavoní v něm moře bylin i kouzlo domova.

Potěší vás naše zvířata Nebeská. 

Vše kolorované citáty z mé autorské dílny.

Diář, který má duši ❤️

Dnes snad už dokončím a brzy vám přinesu malou ochutnávku přímo z Nebe.  

ta paní z plakátu…

 

Tak tenhle plakát vozí můj muž teď na autě ❤️

Zastavíme na parkovišti před obchoďákem a postarší dáma jde ke mně a povídá mi:

“Jéé Vy jste ta paní z plakátu.”

“No jo, né každý by mě chtěl mít na plotě. Tak si mě manžel vozí s sebou…” 😂

“Tak to je láska ❤️

 A už jen proto bych si Vás já na plot teda dala… Láska má nejvíc bodů u mě… ”

Dlouze a dlouho jsme si ještě povídaly…

Třeba o tom, jak náročnou onkologickou cestou jsem si prošla. Bojovala jsem o život, o změnu legislativy i o samotnou střechu nad hlavou. Všechny ty boje mi řekly, jak je naděje důležitá. 

Pomáhám, motivuji, sdílím, naplňuji, propojuji a spojuji (i napříč demokratickými stranami) 🙏.

Kdysi jsem řekla větu:

“Kdyby mé skutky pomohly jednomu jedinému člověku, mají smysl…”

V té chvíli se neznámá paní na mě usmála a odpověděla: 

“Jsem ráda, že jsem Vás poznala blíž. Víte, politik by měl být lidem blízko. Škoda, že tomu tak není…”

Ano, ta paní měla naprostou pravdu. 

Lidé by si měli být blíž. 

Volby do krajských zastupitelstev jsou o lidech, kteří jsou lidem tzv. na dosah ruky. Můžete za nimi jít, mluvit s nimi a své starosti společně nést. 

Hledat cesty a odpovědi. 

A protože už nějaký ten pátek pomáhám, naslouchám, druhým dávám směr, rozhodla jsem se kandidovat (BEZP) a být tak ku pomoci druhým ještě blíž. ❤️

Pozvánka

 

Už je to moře let. Půl století.

Kdy si vzájemně můžeme říct, že jsme úplně nejvíc nejlepší kamarádky. Seděly jsme spolu ve třetí lavici u okna a paní učitelka nám tenkrát říkala:

“Holky vy dvě byste spolu jednou měly něco vymyslet. Obě hezky malujete a máte dobré nápady…”

Trvalo nám to drahně let než jsme to vymyslely. Společnou výstavu s názvem mého motta “každý den je dar”. Výstava na podporu motivačních projektů pro onkologické pacienty. I tato nemoc nám oběma vstoupila do života, pkaždé jiným způsobem, ale když jsem výtvarnici mé kamarádce Lucce nabídla tuto možnost výstavy, neváhala ani vteřinu.

Společně dáváme naději.

A nejen my dvě. Dozvíte se na této vernisáži výstavy z úst pana náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje a poslance Pavla Bělobrádka a pana ředitele Rychnovské nemocnice Luboše Mottla mnohem více, co chystáme a připravujeme.  

Přijďte v pátek 6.září v 17.00 hodin zhlédnout obrazy, které berou dech.  

Pojďme se společně zastavit ve Společenském centru v Rychnově nad Kněžnou. 

Srdečně vás zveme. ❤️

#spolecnedavamenadeji

Nový začátek

Rodičům a učitelům přeji nadhled, páč s ním je život šťastnější. 

Občas stojí za to pustit se řídítek a užívat si jízdu. Tolik nelpět… 

 

Prázdniny končí. A na každém konci je vždy něco pěkného - nový začátek.

Mějte ho,děti, prostě parádní… 

Naučit děti chyby přijímat a učit se z nich…  mít rád svět. 

Šťastné šlápnutí do pedálů všem.