Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

neděle 26. září 2021

První Strom Naděje v Rokoli

 



První Strom Naděje v magické Rokoli
Když jsem včera v podvečer odjížděla z poutního místa v Rokoli,
kde jsme vsadili První Strom Naděje v projektu Sad nadějí pro onkologické pacienty a pacienty v remisi,
dostala jsem krásné znamení přímo z Nebe.

Dostala jsem i krásný vzkaz od paní režisérky ČT Ivy Terezy Grosskopfové,
která byla součástí této události.




"Věrko, děkuji za možnost být s Tebou, protože to je Jedinečný zážitek. Všichni kluci ze štábu jsou nadšení a děkuji. Bylo to silné, byl to dar, který člověk dostává jednou za čas.
Dar, který se jmenuje Život, Láska, Srdce..."

Moc ráda bych navázala na tato slova.
I pro mne to bylo velmi silné a vnímám to jako DAR.
Dar tu být.
Dar pomáhat druhým.
Dar posílat do světa slova, že "každý den je dar".
Dar sít světem NADĚJI.




Děkuji všem přítomným i vzdáleným, kteří souzní s mými činy.
Děkuji p. Pavlu Bělobrádkovi, protože on je člověk na pravém místě.
Podporuje tento projekt od samého začátku.
Děkuji za vytvoření Cen nadějí, které jsem měla tu čest předat
v Sadu nadějí nejen onkologickým pacientům,
kterým jsem mohla podat pomocnou ruku.
Cenu naděje jsem předala i panu Pavlu Bělobrádkovi,
protože on sám ví, jak NADĚJE je důležitá.




Cenu Naděje, která čekala na jazzmana Laďu Kerndla a jeho manželku Miladu, jsem s jejich svolením ponechala v poutním místě Rokoli.

V místě naděje, aby si všichni, kdo naději hledají si doslova
a do písmene mohli na ni sáhnout.
Má podobu vyřezané holubice, která je poslem dobrých zpráv.
Děkuji řezbáři Radku Zdražilovi, který je s láskou vytvořil.
Určitě je na přání vytvoří každému,
kdo naději hledá a kdo si o ní požádá.




Nesmím zapomenout na upřímné poděkování paní Ester Horákové, která věnovala Sadu nadějí První Strom Naděje.
Dub, který symbolizuje pevné zdraví.
A o tom celý projekt je.
O pokoře k životu, o cestě za zdravím, o sounáležitosti a lásce k životu.
A možná i o zázracích...

Stromu Naděje a celému projektu bylo včera požehnáno knězem.
A jak řekl, dobro se pozná samo a je dobré mu podávat pomocnou ruku,
žehnat mu...
A jak poroste tento strom, poroste naděje, která nikdy nesmí pohasnout.



Děkuji všem, kdo vážili cestu třeba přes půl republiky za touto chvílí.
Protože toto je pravé sdílení a souznění.
Některé momenty nelze vyvážit ničím na světě...
Třeba, když onkologická pacientka v remisi mě objala doslova k slzám a předala mi obraz, který sama namalovala Strom Naděje.
Další žena vezla stovky kilometrů chodské koláče pro radost.
Ano, takto vypadá mé motto v praxi "každý den je dar"...




Další Strom Naděje vsadíme příští týden 26.9.2021 od 15.00 hodin v obci Podbřezí , v místě mého rodiště.
Srdečně Vás zvu a těším se na vás, na paní starostku
obce Podbřezí Ester Horákovou,
pana Pavla Bělobrádka a na pana senátora Jana Grulicha.




Těším se, neboť radost je to, čím bychom si měli své dny života proplétat.
Vždyť "každý den je dar".





pátek 10. září 2021

sdílení

 


Dnes přináším trocha toho sdílení.
Kam jsem to měla namířeno?

Byla jsem pozvána na předávání cen Žena regionu 
v prostorách Valdštejnské zahrady v Senátu.







Sdílela jsem povídání o Ženě regionu před rokem. 
Vítězkou se stala Marcelka, dnes i díky soutěži, má kamarádka.
Opět jsme se potkaly. Byla jsem pozvána a vůbec jsem nechápala proč. 
Jo, život je bumerang. Předávám naději a naděje se ke mně vrátila.

Získala jsem tzv. divokou kartu, nebo-li ocenění poroty a ambasadorek, 
kdy porota zvolila jednu ženu, která získala toto ocenění.

Je mi ctí a potěšením, že jsem se touto ženou stala. 
Děkuji za krásný večer, milé setkání s inspirujícími ženami,
které v mých očích jsou všechny do jedné vítězkami.

Děkuji předsedovi Senátu p. Miloši Vystrčilovi, paní senátorce Miluši Horské.
Všem pořadatelům a organizátorům samotné soutěže Žena regionu.
Své poděkování jsem včera veřejně s pohledem k nebi poslala i tam nahoru.
Poděkovala jsem Bohu, za druhou šanci na život a za to, že mě vede cestou necestou a já mohu druhým pomáhat.

Také bych ráda sdílela pár počinů z Nebe.



Náš psí pán roste jako z vody a když je to pastevecké plemeno, 
má na starosti kamarádky.




Tak zase se staví sen.

Obydlí pro kamarádky psího pána.





A zde kamarádky psího pána z Nebe.


A tato se jmenuje "koza Maxa."

Když bylo Kačce asi 4-5 let, koupila jsem jí v hračkárně malou kozičku.
Hrála si s ní a každému na potkání vyprávěla, 
že jednou bude mít tu živou a bude se jmenovat Maxa.




Jmenuji se Maxa .



Babička říkávala:
"kdo nic nedělá, nic nezkazí."

A já dodávám, že můj muž mě umí stále ještě pěkně překvapit.
Přesněji šokovat.

No, nenudím se s ním.



Přeji všem pěkné dny

Věrka a spol.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...