Bertík, Bubu a vlčí máky

 

Tyhle mikrochvilky štěstí si sem musím odložit …

Člověk nepotřebuje ohromnosti megalomanského rozměru.

Naopak velké kouzlo umí ty nejmenší chvilky.

Vůně vlny Nebeských jehňátek 

Bertíka a Bubu

❤️

Doteky nejkřehčí krásy, co znám… 

vlčích máků

❤️

❤️

Osmá kniha na počátku

 

Ten pocit, když dopíši knihu…

Nevnímám nostalgii ani stesk.

Vnímám neskutečnou lehkost bytí. ❤️

A tak to mám pokaždé.

Knihu “Zpověď srdce” jsem žila a psala zároveň - dva roky. Kus života, který navždy bude vložen do knihy s duší v barvě samotného nebe.

Příběh Nebe.

Vždycky si dám chvíli pauzu, klid k načerpání energie a motivace ke psaní další knihy. Tentokrát to mám jinak.

Už se nemohu dočkat začít psát novou knihu na motivy skutečných událostí z poválečné doby Sudet. Z místa, kam mě osud zavál…

A možná, Bůh ví, i právě proto. 

Román “Dívka z hor” má v mém šuplíku už hodně podkladů, rešerší, které k sobě skládám, jako obraz z puzzlí.

Díky i prostoru sociálních sítí.

Osud mě spojil s mužem, který má chalupu v lokalitě bývalých Sudet ve starém mlýně. Během jednoho dne jsem ve mlýně, ve staré světnici seděla a pila horký čaj. Všude kolem kupy sněhu a já se nesla historií, až tam…

Díky tomuto muži jsem získala další kontakt 

Ještě ten večer mě osud spojil s dcerou “Dívky z hor”, žijící v Americe.

Ráda bych toto dílo vydala i vícejazyčně.

Osud určitě ví jak… věřím…

Jsou chvíle, kdy mě osud překvapí, dojme, zahrne úžasem. Jindy bezmocí a bolestí, ale vždy pocitem, že cesta je cíl… 

❤️

Jahodová zmrzlina

 To celou zimu sypete ptáčkům do krmítka.

Na jaře do všech stromů umisťujete ptačí budky.

Pak zasadíte jahody a ptáci vám je za odměnu sjedou.

No a to, co zapomenou a ponechají v záhonu, z toho s vděčností a radostí uděláte domácí zmrzlinu.

O to vzácnější je.

❤️

Recept je vskutku Nebeský.

Tedy alespoň výsledek je přímo Nebe v hubě.

Rozmixujete jahody.

Trochu jich jen nadrobno pokrájíte.

Vyšleháte šlehačku.

Smícháte vše asi se třetinou salka.

Vložíte do mrazáku a pokud vám to nesjede rodinný zvědavec, máte skutečně štěstí a radost z vypěstované jahody 

a home made zmrzliny.

❤️

Dobrou chuť 

❤️

Sedmá kniha dopsána

2. června pozdě v noci jsem dopsala knihu 

“Zpověď srdce” 

♥️ 

V den, kdy se narodila moje babička.

Měla by dnes 117 let. 

A ty víš, babi, že na sedmičku já věřím. 

Tahle srdeční záležitost bude moji sedmou knihou. 

Tak tam nahoru… ať nás štěstí provází na nebi i na zemi… a také v Nebi…

♥️

Knížku čeká ještě kus cesty.

Půjde z ruky do ruky. 

Od korektorky, ke grafikům… až po tiskárnu.

A pak…

Spatří světlo světa.

♥️

Poděkuji životu, přičichnu k ní, pohladím a pošlu do světa.

Třeba právě tobě.

♥️

Den dětí

 

1. červen Den dětí 

Ať se všem dětem splní přání a sny 

❤️

Tobě Carolinko, ať se líbí koncert.

Jak ty říkáš:

“Dárek s velkým D” 

❤️

Pozvánka

 

Někdy připomínají životní náhody navlékání korálků na nit. Každý korálek má své místo, půvab a smysl. Dohromady tvoří krásu. 

❤️

Přesně tak vznikal projekt Lavičky naděje v Praze v Domově pro seniory Chodov.

 Vloni jsem hledala cestu, jak pomoci emeritnímu panu primáři v Boskovicích, který v náročném onkologickém onemocnění hledal naději. Slíbila jsem, že mu pomohu.

Na pomyslnou nit jsem navlékla první korálek v podobě sdílení tohoto přání v tomto prostoru. 

❤️

 

 Život mi přivedl skrze sdílení do cesty úžasnou dámu, díky ní jsem nakonec tento projekt mohla představit na Magistrátu hlavního města Prahy paní náměstkyni primátora pro oblast sociálních věcí a zdravotnictví Alexandra Udženija. Projekt Lavičky naděje jsme ve spolupráci s MHMP uskutečnili v Domově pro seniory Chodov v jejich kouzelné zahradě na podzim loňského roku.

 ❤️❤️❤️

Nezapomněla jsem ani na slib, který jsem panu emeritnímu primáři z Boskovic dala a tak Lavička naděje spatřila světlo světa i před nemocnicí v Boskovicích také na podzim 2024. Pan primář sem téměř denně chodí, čerpá zde sílu jménem naděje a posílá mi reporty plné vděčnosti. 

🙏 Děkuji. 

 Slavnostním odhalením Lavičky naděje spolupráce s Domovem pro seniory Chodov neskončila. Vytvořila jsem Domovu pro seniory Chodov ilustrace do “Průvodce k závěru života”. 

Když venku mrzlo, až praštilo, za okny se sypal sníh, já od šálku horkého čaje malovala jemné ilustrace plné citu pro ty, kteří to tolik potřebují. 🙏

Doteky mezi nebem a zemí ze samotného Nebe. 

 

Je mi ctí a potěšením být součástí křtu této tolik potřebné knížky

“Průvodce k závěru života.”

🕊️

Tento ceremoniál se uskuteční 4. června 2025 od 14.30 hodin, kde bude následovat program “křeslo pro hosta” tedy beseda s moji maličkostí. 

Budeme si povídat, číst z mých knih s duší a sdílet své životní příběhy. Stejně, jako když navlékáte korálek ke korálku, tvoříte krásu a vnímáte, že “každý den je dar”. 

❤️

Jste srdečně zváni 

radost do zahrady

 

Tyhle maličkosti dělají to, čemu se říká radost. 

❤️

Mé roztrhané rukavice do zahrádky vzal čas. Jednu schoval pes, druhou bůh ví kdo.

Nemalý důvod pro novou radost.

❤️

Pokaždé mi vytahuje muž či dcera trny z rukou, když přicházím ze zahrádky.

O zničených nehtech a ekzémech na rukou ani nemluvím.

Dnes měly mé ruce svátek, páč si oblékly tuhle parádu.

Jak důležité je, aby si člověk dělal radost.

Jen tak 

❤️

Maličkostí 

❤️

❤️

A právě z takovýchto momentů se skládá život. 

Z malých kousíčku radostí. 

❤️

Až doma jsem zjistila, že jsem si udělala radost do zahrady rukavicemi “za babku” úžasné značky.

Tak tyhle budou mít své čestné a vyhraněné místo.

❤️

Mějte dny zalité radostí 

❤️

Jak dobít baterky…

 

Když má člověk tak nějak stop stav všech negací, tohle je zaručený návod na vnitřní restart.

Připojení na zdroj. 

Tohle připojení nepotřebuje nabíječku ani žádný kabel.

Jen tebe, tvé rozhodnutí a čas. 

“Jen tak být.”

Ani slov není třeba.

Být pod širým nebem chvíli pasákem ovcí. 

Během pár vteřin svítí vnitřní kontrolky zeleně. 

Baterie života dobity.

Kus té Nebeské energie posílám i vám… 

❤️

Pro nezasvěcené - Nebe je místo, prostor, louka a ovčín, kde žijeme.

Nic víc, nic míň…

Den maminek ❤️

 

Druhá neděle v květnu patří všem maminkám 

❤️

Věřím, že každý si na tu svou vzpomene.

A kdyby náhodou na některou bylo zapomenuto, tak té patří tato kytice z Nebe … ode mě. 

❤️

Ve váze otevřených dlaní …

jakoby ji darovala sama příroda, kdyby ji chtěla obejmout a říct ji ”děkuji”. 

❤️

Za všechny něžnosti, tichá rána, pohlazení i sílu, kterou dává, i když už nemá z čeho brát…

Krásnou neděli 

❤️

PS: A pro aktivního pátrače (slušně řečeno)

Pryskyřník (Ranunculus) – žluté květy

Zvonek rozkladitý (Campanula patula) – světle fialové květy

Šťovík (Rumex) – hnědočervené klasy s drobnými kvítky

Sedmikráska chudobka (Bellis perennis) – bílé květy s nažloutlým středem

Jetel (Trifolium) – případně některé druhy jetelovin

Tohle je už však přes čáru!

 

Člověk šel přes dva roky šílenou a nelehkou cestou tady v našem Nebi. Udání, stálo na startovní čáře onoho náročného boje. Přicházely jiné a další. Se všemi jsme se popasovali. Čelili jsme jim čelem.

Tohle je už však přes čáru!

Když zazvoní pošťačka a veze dopisy s pruhy. 

Udání na nejčistší duši pod sluncem, co znám.

Udání na Anděla bez křídel. 

Udání na dceru.

Udání skrze dobrý skutek, který jsem sdílela na Facebooku.

Skrze darovanou květinu v den žen.

Pár bledulí ze soukromé zahrady.

Slyšíte dobře.

Dobrý skutek musí být po “zásluze” potrestán.

Měsíc naše dcera těžce usínala.

Jinými slovy:

Měsíc si v tom pochoďte.

Od obdržení dopisu s pruhem, až po předvolaní.

Měsíc přeci není žádný čas…

Co asi cítí rodiče a dcera, když čte v předvolání “obviněna”…. ?

Ta, která toho už tolik prožila.

Ta, která by si naopak zasloužila metál za to kdo je, kým je a jaká je.

Nejdřív jsem zvažovala, že uzavřu všechny své sociální sítě.

Pak jsem si uvědomila, že právě to je cílem udavače. A možná má i jiné osobní pohnutky…

Toto je osobní vzkaz člověku, udavači.

Udavačství bylo, je a vždy bude nejnižší forma osobní malosti. A víš co je udavači osobní malost? 

Zloba napěchovaná v tvé duši, proti které jde čas.

Měsíc.

Žádný čas…

U tohoto “bumerangu života” bych vážně stát nechtěla.