Den otců

 

Někdy si říkám, že bych mohla napsat i knihu o tom všem, co mě napadá, 

když brouzdám vysokou travou a skládám kvítek ke kvítku v dlani. 

Myšlenky, které ke mně přilétají, jako motýli na květiny v louce. 

❤️

Vzpomínám na drobné detaily všedních dnů, když jsem byla malá.

 Jak jsme spolu, tati, chodili na houby a ty jsi na mě volal, 

ať ti tu houbu pomůžu vydloubnout ze země.

A já běžela, přeskakovala pařezy a mlází jen abych tu houbu mohla vyndat. 

Chtěl jsi mi udělat radost. 

A já tímto kvítím dnes, teď a tady, 

na oplátku radost dávám tobě. 

❤️

Někdy člověk nemusí říkat mnoho slov. 

Někdy to dokáží luční kvítka nebo houba v lese a někdy pár písmenek. 

Tyhle patří tobě a taky všem tátům, 

na které nikdo nemyslí… 

A tohle video je od srdce k srdci 

❤️

Slib

 

Před čtvrt rokem jsem dostala zprávu od jednoho úžasného pana primáře, který mi položil otázku, kde by v blízkosti jeho bydliště Boskovic mohl nalézt Lavičku naděje. Velmi ji potřebuje. Prochází opět náročnou životní etapou, onkologickým onemocněním. A já jemu i sobě slíbila, že udělám všechno proto, aby Lavička naděje v Boskovicích byla, aby na ni usedl. Tento slib jsem učinila i veřejně, tedy vám všem. Nekonečné dny, týdny a měsíce jsem oslovovala doslova kde koho. Nekonečný seznam lidí a institucí. A pak…řekla jsem si větu “netlač řeku, teče sama.” 

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Jedné ženě zde na Fb Janě V. jsem věnovala pro jejího muže, který rovněž prochází onkologickým onemocněním malou radost.  Diář s mým mottem “každý den je dar”. Radost se uskutečnila a také dovětek. 

“Zkuste ve věci Lavičky naděje oslovit paní senátorku Jaromíru Vítkovou. Je úžasná.”

Toto jméno na seznamu oslovených chybělo.  Ano, paní senátorka je úžasná. I jí oslovil motivační projekt Lavička naděje.

Díky ní, obci, nemocnici, šťastným náhodám, dobrým lidem a skutkům a možná i díky mottu “každý den je dar”  bude v Boskovicích Lavička naděje. 🙏

Pro všechny, kdo naději hledají a potřebují se o ní doslova opřít. 

Pane doktore, svůj slib jsem Vám dala a svůj slib plním… ❤️

MERCI ❤️

MERCI ❤️

Začátkem týdne jsem sdílela příspěvek o naší cestě do Paříže. 

Sen a odměna za úspěšně přijímačky Carolinky.

A jak často sděluji, že sdílená starost se dělí a sdílená radost se násobí, 

mi život skutečně sdělil. 

Díky vám, vašim radám, tipům, odkazům a zprávám jsme se dostaly tam, 

kam bychom nikdy se nedostaly. 

Na krásná místa, kostely, zahrady, restaurace s jedinečnou atmosférou a nejlepším raclettem pod sluncem… 

Naše poděkování patří Blance, která Paříž zná a miluje, 

Otovi, který v Paříži pracuje, Zuzce, která ve Francii žije, Božence, Zdeničce, Hele, Janě…

Merci ❤️ vám všem, že sdílíme a jsme vzájemně propojeni.

Merci ❤️ mému muži, který střežil naše Nebe, a všechnu faunu a flóru v něm.

 

Zastavení …

Zastavení u vítězného oblouku Arc de Triomphe a zastavení v cukrárně, 

kde jsme ochutnaly tradiční francouzskou  cukrovinku Éclair. 

V překladu znamená „světelný záblesk“, 

těžko ale říct, jestli je to proto, že tyto 

„eklérky“, jak se jim také česky někdy říká, 

mizí v milovnících sladkého rychlostí blesku. 

Možná i pro svůj tvar, který připomíná světelnou linku. 

Rozhodně věřím, že každému dokáží rozsvítit den. 

A tímto videem třeba teď a tady i já vám.

Krásný den všem 

❤️

 

Sen…

Často zmiňuji, že člověk má mít své sny a jít za nimi.

 Po tááákhle dlouhé době jsme se rozhodli 

ten náš sen zrealizovat TEĎ a TADY.

❤️

Po všech těch nervech a strádání, 

co nám život nadrobil jsme naznali, 

že přišel ten pravý čas. 

Okořenit život radostí.

❤️

Tak nejprve jsme si zařídili ubytko, které bylo podvod jako hrom,

 takže do teď řešíme reklamaci. 

Pak letadlo mělo zpoždění a to takové,

 že jsme přistáli v noci.

 A aby toho nebylo málo, mimořádně zavřené metro, asi nějaký průšvih. 

Rozhodně tohle byl slušný adrenalin pro začátek. 

Díky třem letuškám a pilotovi, 

které jsme oslovily nás vyvedli správným směrem,

a dostaly jsme se na správné místo. 

Začátek špatný, konec dobrý. 👍

Když jsem fotila Carolinku na břehu Seiny  proletěl na dosah ruky holub. 

Jak symbolické. 

Jako by nesl zprávu,

 že sny se prostě mají žít, 

mít a za nimi jít. 

❤️

Nedělní povídání

 

Nikdy nevím, co ta rebarbora je vlastně zač. 

Rozhodně vím, že koláč s ní pro mě znamená začátek léta.

 A když ji milujete, není co řešit.

❤️

Babička vždy na neděli pekla koláč nebo buchty.

Neděle byl pohodový a voňavý den.

❤️

Když jsem byla malá holka, milovala jsem nedělní pohádku z rádia. 

Ležela jsem na starém kanapi u babičky. 

Prohlížela si na stěně ornamenty válečku, prstíkem jsem ty linie obtahovala a fantazie při poslechu pohádky se pomalu rozjížděla. 

Když je dnes ta neděle, a má babička by měla dnes narozeniny, posílám vám i tam kousek z mé knihy  “štěstí z Nebe", 

pro hezký pocit…

❤️

A jak se pomalu schovává slunce, jsou víc a víc patrné světlušky. Dcerka je nahání a chce je chytnout do dlaní, záhy na nás volá:

„mamíííí, tatíííí já ji mám…Já ji chytila…“

Otvírá své dětské dlaně a vidí malého černého broučka.

„Mamííí, kam zmizelo to světýlko?“

Je ve tvých dlaní. Když nadělíš svobodu tomu malinkatému tvorečkovi, zase ti ukáže to, proč je na světě.“

Carolinka vyhazuje do výšky nad hlavu malou světlušku…

Jo, svoboda je nejvíc! Dokáže svítit do široka do daleka.  Stejně, jako maják v širém moři. Jak ji chceme odebrat, světlo pohasne. 

Nejen světlušce, ale všem tvorům na celém, celičkém světě. I nám, lidem…

Svoboda je stejně důležitá, jako světlo. Bez něho by nevyrostlo vůbec nic.

A to světlo, je cesta ke štěstí. 

Nedovolme sobě ani žádné světlušce na světě, aby zmizelo…

Skrze tyto vzpomínky vnímám pocit hřejivého, světélkujícího štěstí.  Je tak mihotavé, pomíjivé, ale neskutečně kouzelné…." ❤️

Poštovné ke knihám s duší ZDARMA

ZDE