Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pondělí 23. října 2023

Podzimní svícení



Tohle voňavé svícení patří k podzimu. 




Stačí do aromalampy nakrájejte jablko, 

hrušku, dát skořici, badyán, citrón 

nebo  pomeranč.








Během chvíle to doma voní podzimem 

a taky tak trochu po štrúdlu. 





Carolinka  mi dala myšlenku.

“Tyhle “home made” nápady by nebylo 

marný dát za rok do Diáře …”

Tak zase mám o čem přemýšlet.



Aktuální diář “každý den je dar” 2024,

který je na světě pár dni

najdete zde



Přeji krásné, podzimem provoněné, dny

středa 18. října 2023

Je na světě



 

Dopravce mi veze zásilku (mé usilovné práce) Diáře - každý den je dar

 ❤️


Voláme si, páč musím odjet.

 Dvě auta jedou po hřebenech hor, 

aby se potkala a zásilka byla předána. 

Stalo se.




V autě říkám dcerce:

"Otevři ten balík a podívej se, jaký to je..."

Mám obavy, aby se Diář povedl.






Carolinka dlouho mlčí. Listuje. 

Podívám se do zpětného zrcátka. 

Usmívá se...

"Tak co?"



Mami, je to krásný. 

Je to Nebe ❤️

 I ten papír hladí ruce. 

Píšu ti jedničku.”




Snad potěší i vás ❤️






neděle 15. října 2023

Diář-každý den je dar

 


15. říjen se vepsal navždy do mého života.

Tenkrát bylo chladné a přesto slunečné ráno. Odjížděla jsem na vyšetření koloskopie. 
Vracela jsem se domů a život byl rázem úplně jiný. Jako když otevřete do místnosti okna i dveře dokořán. 
Nastane vír vzduchu, průvan, vše je naruby... Čekala mě dlouhá a náročná cesta. 
Cesta za zdravím. 
Před cílovou páskou, po onkologické operaci, jsem učinila slib. 
Budu -li žít, budu velebit každý den na tomto světě, protože 
 "každý den je dar".

❤️

A možná tomu tak chce sám osud, protože zítra zastaví u nás v Nebi dopravce a přiveze balíky mé usilovné práce. 
Diáře - každý den je dar  

❤️

Vnímám to velmi symbolicky.

Budete tak prostřednictvím 
Diáře- každý den je dar 2024 po celý rok v Nebi.

Každé motto, které jsem do něho vepsala, je z mého srdce. 
Každé kvítko, které jsem do něho nakreslila, jsem tvořila s láskou.
Každá fotografie, která zachycuje přírodu na samotě u lesa v našem Nebi, je oslavou života. 
Diář, který je tak trochu knihou, tak trochu příběhem,  je hlavně naplněním mého slibu. 
Kdykoliv ho vezmete do ruky, kdykoliv do něho budete psát, 
vybarvovat si kvítka nebo v něm jen tak listovat, číst, 
prohlížet si krásu světa, vždy připomene to nejdůležitější....  

každý den je dar
 ❤️



pátek 13. října 2023

Pár slov o knize z Nebe



 


Vy, kdo jste čtenáři mých knih s duší, víte, že píši příběhy na motivy skutečných událostí. 

Jsou to příběhy plné lásky i bolesti. Vzpomínek i neuvěřitelných životních zvratů. Knihy bez příkras a mnohdy, až na dřeň. 

S odvahou a odhodláním žité. 

Takové, co potřebuje tenhle svět.

Pravdivé.

 ❤️ 



Nejinak je tomu i u mé poslední, stále rozepsané knihy "klíč k nebi". 
Měla jsem v plánu ji vydat na podzim tohoto roku. 
Staly se však důležité události, které pohnuly významně dějem. 
Ano, zlu se neustupujte, nikdy! 




A vždy bychom měli mít na paměti,aby naše stopy dávaly smysl, pomáhaly druhým 
a staly se nezapomenutelné na cestě nejen naším životem. 
Ty opačné, ty které život narušují a ničí, tak ani ty nepadnou v zapomnění. 
Mějme na mysli, že právě o nich někdo může právě teď a tady psát knihu. 
Vše do knihy vkládám a v  čase odpočinku, v zimě od horkého čaje budu psát. 

Ten vytoužený klid, zkusím i přes velké drama, do řádků dát. 
Pro vás. 
Pro tenhle svět.
Pro samotnou NADĚJI
 ❤️



Před lety v mé první knize jsem napsala větu, že se těším, až jednou usednu na verpánek vysoko a hluboko v horách, 
tam, kde se špičky stromů dotýkají skoro nebe, a budu psát knihy... 
  Dnes, jsou tyto stromy o mnoho větší. 

Jejich špičky jsou v mracích, v samotném nebi. 
Skládám slova k sobě, která budou klíčem... 




 Nebát se, postavit se zlu, najít odvahu,  dávat naději a sám ji neztrácet, 
přes potok slz držet si úsměv v duši, 
zůstat věrný sám sobě
 a jít za svým snem... 

tak tohle všechno je klíč...







pátek 6. října 2023

Podzimní svícení

 


Z vyhořelé prázdné sklenice od svíčky jsem 

si udělala podzimní svícení.

Z kousku pečícího papíru vystřihnu pár 

podzimních listů. 

Nalepím na sklenici

 a vložím čajovou svíčku. 





Jak říkala má babička, všechno se dá 

zužitkovat, když je vůle. 

Narodila se před první světovou 

a často mi vyprávěla o životě…

Vzpomínala, jak její maminka nevylila ani 
vodu od brambor. 

Tolik škrobu v ní bylo, že i tu zužitkovala. 






Babička neměla ráda hnědou barvu. 

Kdysi byly podšívky v hnědé barvě a ona, 

jako poslední holčička v rodině, 

nosila šaty po starších sestrách 
mnohdy právě sukýnky z hnědé podšívky... 

Tak moc si přála novou, barevnou sukýnku. 

❤️ 




Tolik věcí mě napadá, 

když jsem"recyklovala" prázdnou sklenici na 

podzimní svícínek. 

Babi, dnes se tomu říká DIY. 

A myslím , že je úplně fuk jak se tomu říká, 

důležité je, že právě v tom vzniká pokora. 



Úcta k životu, k věcem …

 Naučit se žít z malá, je ohromné bohatství.

O tom píší v knihách s duší…
…❤️


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...