Adventní čas není jen o úklidu, pečení cukroví, zdobení dekorací. Je o světle v nás ❤️
Světlo, které září i pro druhé.
Nazvěme ho láska, empatie, pokora, slušnost.
Mnohdy stačí obyčejný úsměv.
Láskyplný pohled.
Vlídné slovo.
To vše může být světlem v nás pro druhé.
Většinou druhá neděle adventní přichází v den nejen mých narozenin, ale i narozenin mého manžela. Jsme o den a deset let. Letos by mohl mít náš společný dort dohromady 120 svíček.
Už jsem o tom v minulosti psala. Letos zase.
Psal se tenkrát osmý prosinec. Bylo těsně před půlnocí, venku dul vichr a mrzlo, až praštilo.
Moje máma byla v 9. měsíci těhotenství.
Bydleli jsme na samotě u lesa.
Cesta mezi lesy byla v tu noc sněhem zavátá.
Táta nemohl ani nastartovat auto a vypadalo to, že se miminko narodí uprostřed noci, sněhu, větru a mrazu v autě mezi lesy. Jak příznačné mému příchodu na svět…
Nakonec se štěstí usmálo, starý Spartak chytnul, a naši dorazili po půlnoci do nemocnice.
Ve stejném fofru se 9. prosince miminko narodilo.
A od té chvíle to je vážně pořádná jízda.
Doslova jak s větrem o závod. Mnohdy i o život.
Nechybělo málo a můj příchod na svět připomínal
narození zpěvačky Cyndi Lauper,
která se narodila v taxíku.
❤️
A já děkuji za každý rok života.
Někdy to je pořádná chumelenice a jsou to vážně perné chvilky, ale o to víc jsem vděčná za každý záblesk slunečních paprsků.
Děkuji za každý den, neboť
“každý den je dar”
❤️
