...jako kdysi dávno ...

… jako kdysi dávno jsem oslavila svůj svátek. Vyjeli jsme si na pouť…

♥

... Carolinka a Máňa ...

... srdce z pouti, pro  lásku, nesmí chybět ...

♥

…abych přivedla na pravou míru den mého svátku. V kalendáři z První republiky bylo jméno Věra 

1. srpna. A můj dědeček, synek velkostatkáře, si  na tradice potrpěl. A tak jsem to jako dítě slavila 1.srpna, jako za starých časů. Pak mi to naši v 15 letech (to už děda nežil) přesunuli na 8. října. Jak bylo uvedeno v soudobém kalendáři. V ten den v podstatě zmizel můj svátek z mého života… Zmizelo těšení na půlku prázdnin…zmizelo těšení na porcinkuli, kam jsme v den mého svátku jezdili. A protože život je moc krátký, rozhodla jsem se, znovu se těšit…znovu jet na porcinkuli v den mého svátku …

♥

... kdyby se jen dalo štěstí tak lacině koupit...
♥

… stanovila jsem si opět svůj svátek na den, který byl vždy blízký mému srdci -1. srpna.

A tak k úctě k tradici, slavím svátek dnes a moc ráda...

♥

...tolik barev a tónů všude kolem sebe...a radosti ...

…a tak jestli jsem nedávno psala o mém štěstí, že plavu, jako dřív …jako před operací, dnes jsem mé štěstí ještě umocnila. Dnes jsem pár měsíců po náročné onkologické operaci jezdila na horské dráze. Lidi to vám byla krása…cítit vítr ve vlasech…rychlost…šťastný pokřik a radost mé dcerky. Naposledy jsem jela na horské dráze, když jsem byla stará jako Carolinka dnes…A pro radost a štěstí té malé Cácorky bych horu přenesla. Ta dnešní měla podobu jízdy na horské dráze.

♥

… náš děda s babičkou si dole zakrývali oči a ťukali na čelo…ale my pociťovaly něco, jako život je fajn…a život je vážně, jako jízda na horské dráze. Jednou jsi dole, jindy nahoře… A každopádně to je pěkný fofr…

♥

... tuto chuť má jenom pouť ...
♥

… jak vzpomínám v knize Máma, na časy, kdy jsem si nesla z pouti maličký balónek na gumičce plněný pilinami… papírové paraplíčko…kus tureckého medu…a hlavně meloun . Dnes jsme nenesli ani jedno z toho …ale odnášeli jsme si stejné pocity. A to má svátek člověku přinést …

♥

... a všude tolik vůní ...z každého kouta jiné... a dohromady tvoří nádhernou atmosféru ...
♥

... nesmírně příjemný pan flašinetář, udělal Carolince radost ...viděl jí její přání na očích ...
♥

... šťastný růžový motýl ...
♥

… Carolinka odcházela z pouti jako růžový motýl, který několikrát jezdil na ponících…na krásné Máně s hustou hřívou …na kolotočích …a s maminkou na super rychlé dráze, na které se skvěle vříská … na ruce přivázaný provázek s balónkem a chuť cukrové vaty na špejli…a se vzpomínkou na prastarý, prehistorický dřevěný kolotoč s pánem, který měl na nohou škorně … a na točení kliky flašinetu, který ji propůjčil elegantní pan flašinetář…tolik krásných vzpomínek na jeden krásný den, na den maminčina svátku …

♥

... tolik zážitků na jednom místě, pod jedno blankytnou oblohou ...tomu se říká krásný den...
♥

... z této atrakce jsem bla úplně paf. Nejstarší kolotoč na této pouti... krása s velkým K
♥

... jízda na starém čertovi ...
♥

...škorně a měšec... pan kolotočář roztáčí kolotoč ručně...
♥

…a taky mi přišlo pár esemesek se zdravicí všeho dobrého, ty náš Oskare J

... pouťový balónek plný barev ...
♥

A taky mi můj Peťan koupil nedávno šaty, které jsem očima obdivovala ve vitríně…bála jsem se jich skoro dotknout…a když to viděl, neváhal ani vteřinu a chtěl mi tu radost dát…jen pro mě… vždyť svátek mám za dveřmi … a naše Carolinka, která už zvládá fotit zrcadlovkou, mi udělala dnes jednu fotku v nich …

♥

…a já když ji viděla, hned jsem si vzpomněla na jednu, kterou mám už skoro sedm let v počítači …

Kolik se jen za ten kus života stalo věcí…kolik změn…

A právě skrze tyto změny já opěvuji krásu všech dní…všech chvil…protože život stojí za to.

♥