Psaní Tobě ...

… když jsem byla malá, doslova jsem milovala naši poštovní schránku. Nikdy nebyla zamknutá. A já do ní nahlížela i několikrát za den. Proč? Pro ten pocit, že v ní objevím psaní. Dopis nebo pohled. Dodnes miluji ručně psané listy a přání. A já vám všem za všechny ty listy, přání a za všechny ty pocity z nich DĚKUJI.

♥

Vzpomínám si na paní pošťačku, která jezdila na starém kole, na kterém měla háčkovaný potah na sedadle. Na nosiči koženou brašnu a v ní noviny, psaní i telegramy. Jezdila i v sobotu a moje babička se těšila, že ji veze sobotní noviny s přílohou. A já na její zemědělské noviny, na okraje novin kreslila inkoustovou tužkou své představy. Dětské obrázky … domečky jedním tahem …zvířátka a zkoušela i písmenka.

♥

Ty, z kterých jsem zakrátko skládala básničky a dnes spousty vět pro vás.

Mám vás ráda.

 Má ráda tento blog,který nese jméno mé nejmladší dcerky…mám ráda  tento prostor, kde se sdílíme, jak za starých časů. Kde si přijdeme pokecat, zavzpomínat, předat myšlenky a nápady. Kde se všichni tak nějak zastavíme. Za všechny komentáře a slova DĚKUJI ...

 ♥

Dnes jsem vám přišla poděkovat za všechny dny, kdy mě čtete. Kdy mě sdílíte. Kdy mi pomáháte. Kdy mě inspirujete. Kdy mě učíte a nasloucháte.

A já jsem vám za to dnes přinesla pár poskládaných slov k sobě. Sepsala jsem je jako tenkrát na kousku papíru…

 ♥

Psaní Tobě …

... když malé dítko zkouší první krok,

zrovna tak začíná Nový rok.

Nejistě, nově a s velkým odhodláním,

S přesvědčením a velkým přáním.

I já přeji jen samé důležitosti,

zdraví a lásku dosti.

Kus odvahy, aby ten krok nebyl váhavý,

kus štěstí, aby ten rok nebyl strádavý.

Kus chutě dát druhým sebe,

a aby toto přání potěšilo Tebe.

Tak, jako moje kniha Máma, co světem létá,

přeji Ti krásný rok a dlouhé léta.

Věrka

♥