místo růží ...KNIHA

Dnešní příspěvek měl mít původně podtitulek „ pečené růže “.  Růže, které jsme s Carolinkou pekly na její přání … neboť vyslovila své přání …udělat paní učitelce RADOST.

 ♥

Přání bylo splněno, napekly jsme z růží RADOST... a  jak to dopadlo? To vám přineseme v příštím příspěvku.

Ptáte se proč příště? Protože dnes je tu prostor ještě pro jinou radost. Ta je limitována časem, proto můj příspěvek nyní teď a tady.

 ♥

Ale pěkně po pořádku ... 

Nedávno mi do cesty přišel článek z nadace rakovina věc veřejná, kde je aktuálním tématem „pošli příběh“. A tak jsem svůj příběh, který jsem zveřejnila zde na blogu, odeslala. Byl zaregistrován. Milá paní Míša z nadace mi odpověděla… pozvala mě do Prahy … vyměnily jsme si pár emailů … Svěřila jsem se ji o mém projektu knihy Velká máma … Kniha je dopsaná …Nyní na ní pracují další dobré duše.  Editorské  a grafické úpravy … Moře mravenčí práce. Inko a Martine, děkuji ... A aby kniha Velká máma mohla spatřit co nejdříve světlo světa, sháníme finance, seč nám síly stačí. Milá paní Míša ze zmiňované nadace mi poradila.

♥

Odkázala mě na portál, který se zabývá zajímavými projekty. Předložila jsem na něm svůj projekt kniha Velká máma.

V první fázi byl můj projekt schválen. Pak nastaly korekce a korekce a korekce …

a dnes byl projekt spuštěn

 ♥

ZDE

Oč se jedná a jak to funguje? 

Jde o to, že si knihu Velká máma, nyní zakoupíte za cenu 299,- Kč  (zvýhodněná  prodejní cena včetně balného a poštovného) . Je to prakticky předprodej, předkup zboží – který si zaplatíte předem. Po ukončení projektu bude kniha vydána a po vydání okamžitě vám odeslána již bezplatně. Všem, kdo jst tímto způsobem zakoupili. Doba trvání projektu je 45 dnů. Kniha Velká máma vyjde za přispění tohoto projektu koncem června 2016.

Všem, kdo si knihu Velká máma tímto způsobem předkoupíte, vepíši mj. poděkování do knihy, za tento počin …  

Pokud vás mohu požádat, zkopírujte tento odkaz (link) na tento příspěvek nebo přímo na projekt Kniha Velká máma  a pošlete ho  každému, kdo by mohl mít zájem o knihu Velká máma  … A mít tak zásluhu na tom, že Velká máma třeba něco v dobré změní …

♥

Když jsem si pročítala historii tohoto inteligentního financování projektů, byla jsem až překvapena, kolik skvělých lidí na světě dokáže pomoci skvělým projektům. Týká se to doslova celého světa.

♥

A tak když jsem prošla sítem a můj projekt se zalíbil a dostal tu jedinečnou šanci, můžete - li , podpořte ho. Je to na vás …aby kniha Velká máma ožila a dostala opět křídla tak, jako její první díl Máma.

♥

Kniha Velká máma,  která je živá, tluče v ní srdce a touha po životě. Po krásách světa…po úplně obyčejných pocitech a emocích, které na tomto světě blednou a mizí. Dejme jim opět barvu, zář a probuďme je…Je to na nás.

Z hloubi duše a srdce DĚKUJI

♥

Věrka

 holka, která se porvala a rve s osudem

V případě dotazů piště a ptejte se

vera.si@seznam.cz

Pár ukázek z knihy Velká máma:

♥

kapitola osmá … tátův psací stroj

Za mými víčky jsem viděla sama sebe… Jak sedím v obýváku za stolem, pod zadkem mám polštář, abych dosáhla na tátův psací stroj značky Remington, který měl po svém tátovi, jako poklad pokladů. A já si hrávala na paní spisovatelku nebo jindy na sekretářku a ťukala jsem svými dětskými prstíky do něho, jako o život. Někdy jsem se polštářkem ukazováčku dotkla pásky, která se na psací stroj lehce namotávala. Pak jsem obtiskla svůj otisk na kde co. Jako opravdivý vyšetřovatel a kriminalista. Měla jsem tak moc ráda ty kolečka na psacím stroji, kterým jsem důvěrně říkala klapky. S úctou a respektem jsem si často prohlížela maličká písmenka na železných paličkách. Znala jsem ho tak dokonale a on na oplátku mě. Jeho zvuk, cinknutí, když se dojelo dokonce.

Starý tátův Remington byl tak těžký, že jsem ….(pokračování)

Ten starý Remington mi dal lásku ke všem těm písmenkům. Seděla jsem na tom polštáři celou věčnost a byla vším, čím jsem za starým psacím strojem být chtěla. Dětství má kouzelnou moc…To kouzlo spočívá v jednoduchosti, přímočarosti. Z ničeho nedělat vědu, v ničem nevidět problém. Chceš to – máš to mít … (pokračování) 

♥

kapitola jedenáctá … polévka

Probudila mě vůně jakési polévky. Dostala jsem hlad a to bylo dobré znamení.

Přilétla ke mně po té omamné vůni vzpomínka. Vzpomínám na moji skvělou babičku kuchařku, která vařila jako v nebeské kuchyni … (pokračování)

 ♥

(text)….  schránku mám na plotě u našeho domů? Zelenou s bílým dopisem, kterou jsem rok co rok o prázdninách u babičky natírala, malovala a opravovala. Ta stará krásná plechová schránka, která se mnou roste a stárne. Jen časy se změnily … Už k ní neběžím s nadšením, jako dřív…už v ní nejsou zemědělské noviny a já neskáču z plotu dolů…a  běžím s nimi k mé babičce, která má otevřeno do kuchyně, kde to jak jinak, než voní. Podobnou polévkou a vůní, jako cítím teď. Jak malý kousek života dělí tuto chvíli od té, kdy jsem vběhla udýchaná s rozcuchanými, krátkými vlasy do voňavé kuchyně. Je to jako včera …  (pokračování)

(text) … V kuchyni u stolu pod oknem seděla okatá holčička s rozcuchanými vlásky. Míchala babiččinu polévku těžkou lžící. Prohlížela se v ní a viděla se naruby. Občas celý život bývá naruby…ale musíme ho ochutnat, prožít nejen přežít.

Míchala polévku a stoupající pára  ji pošimrala její dětský nosík. Mělo to velký a hluboký význam. Pro tuto chvíli TEĎ. (pokračování)

♥

kapitola dvanáctá … čekání na naděj

(text)…. Učím se novému životu. Učím se novým pohybům… Učím se … Ještě mě čeká dlouhá cesta… nelehká, náročná…ale musím a hlavně, moc chci …

Hodně spím. Operace mi vzala moc sil a kil. Mohla bych být spokojená, že vážím teď tak málo. Mám svoji dávnou velikost. Ale je mi to jedno. Je mi jedno,  jaké písmenko má moje cedulka za krkem na mikině. Chci žít a být v pořádku. Je mi jedno, kolik ukazuje ručička na váze…nepociťuji radost z toho, co váha ukazuje…dříve bych ji měla … chci se najíst. Mám „černou listinu“ potravin, které jsou nevhodné pro pacienta po onkologické operaci se založením stomie, vývodu bokem. Ochutnávám, zkouším. U stolu všichni sedí a jí dobré jídlo. Úplně přirozeně a automaticky. Já jsem u stolu  … (pokračování)

(text) … Teď ji tu podpírá do nekonečných schodů … nese ji polévku, tak voňavou, jako bývala polévka její babičky. Sedí tu a vzpomíná pro radost a lásku celého světa.

Pro okamžiky ztišení, které k ní přišly přes všechny ty ohromné bouře života. Vlny rozbouřených vod a síla uragánu ji nesla až sem…Tolik bolestí se do ní naskládalo…Pustila je  ... odpustila všemu a všem. Prosí za odpuštění… Sedí tu na plaveckém kruhu, ohřívá si ruce i duši slepičí polévkou a je šťastná, že je …

♥

(texty ještě bez korekcí)