na náhody nevěřím…

Před nedávnem jsem psala email jednomu spisovateli.

V momentě, kdy jsem odesílala email, cosi v chodbě spadlo.

Zrovna jsem myslela na babičku, že bychom měli zajet uklidit hrob. Odeslaný email mj. obsahoval slova o právě připravovaném románu 

“Dívka z hor” 

❤️

 ke kterému tvořím rešerše.

Šla jsem se podívat do chodby, co spadlo.

Z obrazu, který visí v chodbě, a který jsem před lety nafotila a nazvala “Andělské světlo” v dlaních mé dcerky, spadlo z nápisu na něm jedno písmenko. 

Sebrala jsem ho. Dívám se na obraz s andělským posláním, kde zůstal zbytek slova “OMA”.  Německy “babička”. Zrovna když jsem odeslala email s informacemi o knize ze Sudet s myšlenkou na babičku. ❤️

Písmeno “D” jsem hned přilepila. Ještě chvíli přemýšlela o “náhodách”, které k nám přicházejí do cesty a jak důležité je, jim naslouchat a vidět je… 

 

  Myslím, že tuhle knihu “Dívka z hor”, provází opravdu hodně “náhod”. 

A tak mé kroky vedly do míst, kde téměř před 100 lety, začal se odvíjet příběh…

Příběh, který si ke mně našel cestu úplně sám… 🙏

Rozhodla jsem se, že o něm napíši knihu.

Román z poválečných let ze Sudet s názvem “Dívka z hor”.

Hodně silný příběh. 

Šla jsem po cestě, kudy dívka z hor chodívala. Zastavila jsem se u rybníka,  který tolik milovala.

Zaklepala jsem na dveře domu, kde se narodila. Otevřela mi postarší dáma. Stáli jsme v paprscích ranního slunce a povídali si.

Takhle vznikají rešerše pro román 

“Dívka z hor”. 

❤️

O dalších náhodách, které knihu provází zase někdy příště 

❤️