... dětské přání na Velký pátek ...

… dnes ke mně přišla radost v podobě dětského přání. Už delší čas vím, že vůně od Yankee Candle „Dětské přání“ (Yankee Candle A Child's wish)… je v mém žebříčku vůní na prvním místě. A dnes ke mně dorazila … voní nám po celém domě…v čase před velikonočním, kdy vše chystáme, pečeme, připravujeme…

♥

… je krásné, když člověk nechá promlouvat život… a já vím, že mi tímto balíčkem šeptá, že mě má rád…. Delší čas jsem sháněla tuto vůni…ale znáte to, pořád je něco důležitějšího… a pořád sháníte lepší cenu …a pořád něco… V den Velkého pátku, v den, kdy je velký půst a odříkání, ke mě přichází radost , voňavá, plná lásky a přání… Dětského přání…

Nějak cítím z ní, že mě ten osud má rád… i když se ne vždy daří…i když někdy doslova padám na hubu… i když mám moře starostí… a trápení …a strádání …. přesto vše - mám moře lásky… kupu dětí ….milujícího  muže…. zdraví … a dokonce se mi plní i sny… co přát si víc?

♥

… jsem šťastný člověk, co zapaluje vůni dětské přání … člověk by si i v dospělosti měl svá dětská přání přát…jen tak bude mít jeho život chuť, vůni, nádech kouzelného dětství… kouzla radosti a štěstí …

♥

… a kdybych měla tu moc, nechala bych vám všem přivonět našemu domovu… ta  vůně je kouzelná … kousíček ranní letní rosy … kousíček rozkvétající louky… kousíček vzduchu a nebe… kousíček všeho, co nás provázelo v dětství, když jsme běhaly bezstarostně loukou … všechno tam je … všechno …

♥

... jsem slavící typ ...miluji všechny svátky... dekorování, přípravu jídel, liturgii....atmosféru ...
♥

... Carolinka to bude mít asi stejné, jako maminka ... těší se na vše, co svátky spojuje se svátky... vložila do košíčku tyto ubrousky...sice nejsou velikonoční, ale dávám prostor pro její názor a vkus ...
(prý jsou andělské)
♥

... na dveřích nesmí chybět věneček, co voní jarem ...
♥

... a ze zbytku proutí je umotán i tento ...  obyčejný věneček  ... ten nejhezčí v mém životě, byl z pampelišek na hlavě ...
a s hnědými flíčky od pampelišek na triku ...
♥

… právě jdeme péct s Carolinkou velikonočního beránka a zajíčka, tak správně tušíte, jaký že příští příspěvek na tento blog připíchnu …

♥

PS: tak změna plánu. Pečení na programu zítra. Právě jsem se dozvěděla, že v dnešní den, na Velký pátek se nesmí ani péct. Víte někdo, jaké pořekadlo se k této činnosti traduje?

…  z maličkostí se skládá život …

Věrka

♥

... kozičky, rybky a dobré jídlo ...

… jsem toho názoru, že dobré vzpomínky jsou jídlem našeho ducha. Živí nás po dlouhá léta. Vždy jsem se snažila dětem, mému muži, celé naší rodině poskytnout hodně zážitků pro hodně vzpomínek. Vymýšlela jsem výlety, výšlapy, cesty necesty… však oni by vám vyprávěli … třeba jaký má jejich maminka  orientační smysl J Kam se má jet doleva, já jsem přesvědčena, že doprava… a tak se následuje rada maminky a záhy vidíme rozhlednu z druhé strany kopce … kam se máme přibližovat, tam se vzdalujeme… při cestě lesem se vždy cesta pod mým vedením zužuje a rázem končí…no, jak říkám, děti mají velké a bohaté vzpomínky na výlety s maminkou…

♥

… jak se píše v jedné knize …proč se muži neumějí vyznat v lednici a ženy v mapách… při této větě si každý , kdo mě zná vzpomene na mě J

Naštěstí v autě jezdím dle navigace, ale neuvěříte mi, minulý týden i ta mě hnala na druhou stranu mého cíle… asi karma… J a tak jsem měla s Carolinkou pěkný výlet na půl nádrže …jsem optimista a věřím, že vše pro něco je. Představte si, že když jsme dorazily domů, zapnula jsem rádio a v něm hlásili, že si řidiči mají dávat pozor na odklon dopravy v obci Dolní Roveň skrze dopravní nehodu. Přes tu jsem měla jet, ale navigace mě ušetřila…Bůh ví čeho … všechno pro něco je…

♥

... náš výlet ke Zběhlíkovi ...
♥

 … a tak tento výlet za kozičkami a dobrým jídlem vymyslela naše Kristýnka, řídil táta, užívali jsme si ten den všichni a vše dopadlo náramně pohodově. Nu posuďte samy …

♥

... všude samá krása. Venku i uvnitř ... všude na vás dýchá teplo domova kus poctivé práce...

... Carolinka s tatínkem vybírají něco dobrého k jídlu ...
♥

... pár záběrů poctivé polévky, jako od babičky ... a velkého hladu ...

... ať skopové s domácími knedlíky... nebo pořádný kus řízku ... či předkrm husích jater s domácím chlebem...vše na jedničku s třemi hvězdičkami ...

... spokojeně napapaná Carolinka hladí vše, co ji přijde do ruky ... kytičky i zvířátka...
♥

... Carolinka musela vyfotit spokojenou maminku, sestřičku  Kristýnku a synovce ...
♥

... venku ... dětská chaloupka ... hádejte o čem jsme mluvili cestou domů ...
♥

... no a o kozičkách samozřejmě také ... naše Carolinka nutně potřebuje všechna zvířata... ale koza je na programu přání  u ní již delší čas...asi nás to nemine ...
♥

... krásné dny jarní a nějaký ten krásný výlet správným směrem

Věrka

♥

... nová jarní energie ...

... když do života vpluje nová jarní energie ...
♥

… po minulém příspěvku, kdy jste mi zde zanechaly moře krásných a milých komentářů, když jsem pociťovala smutek, mé já doslova nasáklo pozitivní energií a pocitem radosti. Tuto energii jsem přetransformovala do obrázků … povlaků na polštáře. Je to mé děkuji … za to, že jsou tu duše, co dokáží být k druhým chápavý, milý, souznějící  a plný porozumění…. Děkuji

♥

... koláž z jarních květů ...

... zabaleno do novinového papíru ... s láskou ♥

... všechna tato tvorba je k nalezení v mém krámku ...
♥

Slovo … na počátku bylo slovo … a pro nás všechny na tomto světě je to motor, pro který žijeme….

slova -  těší nás, hladí na duši … otvírá srdce … jsou-li to krásná, láskyplná a chápající slova… Dávejme je druhým, svým dětem, přátelům  a světu co nejvíce… stojí to za to ...

♥

… moje babička ne nadarmo říkávala, že práce je nejlepší lék na každé trápení a neduh …

 staré pravdy fungují …pomáhají … a já vám všem přeji moře prima pocitů … z práce, z vašich dílek, ať v kuchyni, na zahradě či v práci … mějte ten krásný pocit ze života, plný nové jarní energie 

♥

 Věrka 

... staré fotky ...

♥  já  ♥

... nějaký čas tu jdeme spolu a

 … některé z vás ví, že nemám jednoduchý vztah se svými rodiči, s mámou především…

… některé z vás ví, že píši knihu o dětství a krásných chvílích pro zrovna takové chvíle …

                                                                                      

…jsou v tomto virtuálním světě duše, které mi hodně dali a naučili …

…naučili, jak se odpouští, krok po kroku a já to tak udělala… a udělala jsem moc dobře…

 … odpustila jsem mámě slova i neslova a vše co mě trápilo …

přišlo to tak samo a přirozeně … tenkrát, když mě tak moc bolela duše, když jsem mámě vše řekla, jak preferuje pořád jen a jen svého syna (mého bratra), který rozhádal celou naši rodinu, protože je negativní a baví ho to, jak mne vždy pleskovala a ponižovala a přitom se mi tak dařilo … nikdy jsem podle ní nic neudělala dobře a přitom jsem se tak moc snažila… bylo toho moc , co mě tak moc trápilo …spousty let …a já se tu na tomto místě vyplakala.

A já pak napsala  básničku „teď“ … a tím vše začalo. Začal mě blog bavit … našla jsem spoustu kamarádek … velkých poznání … a já si začala i sebe vážit… uměla jsem říci pravdu do očí i když jsem se bála, co mě tak moc bolela a dlouhá léta tížila…přestala si dělat iluze o krásné budoucnosti s mámou a přijala jsem fakt, že je jaká je …že mi jen neumí říci „mám Tě ráda“, že mě neumí pohladit, protože jsem její dítě … že mi nikdy nezavolá, protože ji asi nechybím … nepřijede za mnou, protože a proto … nevidí, jak jsem spokojená, šťastná a někdy i zoufalá a utrápená … necítí vůni oběda, který vařím ...nevidí novou vázu a v ní kytky od mého Petra ...neslyší smích mých dětí a vnoučka, protože o to asi nestojí … tyto skutečnosti jsem prostě a jednoduše přijala. Přijala, po dlouhých letech otázek, večerních rozhovorů sama se sebou …

a slz ...po dlouhých letech, kdy jsem hledala pořád odpověď na jednoduchou otázku „ proč?“ …

Odpověď není … a dnes už ji ani nechci znát… Proč to celé píši?

Jak jsem na začátku uvedla, píši knihu. Ráda bych do ní vetknula pár mých fotek z dětství, pár záblesků dávných časů, které v sobě nosím… pár pohledů mojí babičky … té skromné z chalupy od lesa… i té krásné s blankytnými oči i naušnicemi, co nosila krásné šaty a krásně voněla… A protože jsem dodnes žila doma bez fotek z mého dětství, poprosila jsem mého tátu, aby mi nějaké nechal … dnes jsem pro onen poklad mých dávných vzpomínek jela. Jela jsem se svými dcerkami Kristýnkou i Carolinkou a malinkým Honzíčkem. Krásný slunečný den. Táta byl šťastný, že mě zase vidí i mé děti a objímal nás. Měl připravené stohy fotek a alb a já si mohla vybrat, které jsem chtěla. Listovala jsem v té minulosti a vzpomínala, s úsměvem... Máma a její láska ke mně je stále stejná, stále zvláštní. Přinesla mi obálku, kde pro mne vybrala fotky. Spousty fotek. Na všech těch fotografiích byla jen okatá holčička s hubeným klukem …já a brácha … jenom my … my dva pokrevní sourozenci, kteří se tak moc nemají rádi … kteří se nestýkají … naše rodiny se neznají … při třetí fotce mě začal mrznout úsměv, který mi těsně před tím táta radostí udělal …všude jen já a brácha...všude.... asi u desáté fotky mi sdělila, že si mohu vybrat fotku, jakou chci … řekla jsem, že bych ráda fotku, kde je babička s dědou, spolu … jednu takovou fotku jsem  v jiné kupičce našla. Slušně se ptám „ mami, mohu si vzít tuto fotku?“ striktní „ne!“ mé zmrazení dodělalo úplně. Projel mnou doslova mráz. Jak je možné, že když dcera, která hledá cestu domů a přijede i s dětmi s dobrou náladou, radostí…musí odjíždět s náladou pod psa… s pocitem viny…s pocitem, že je někde něco špatně … už jsem nestála o víc fotek…táta mi jich dal až až … vlastně táta mi toho dal mnohem víc… mám ho ráda…a já vím, že i on mě… jen na některé otázky jsem hledala zbytečně dlouho odpověď …

♥

… a tak když jsem si ten černobílý poklad večer prohlížela, pochopila jsem, že víc než minulost na kouskách papírů je důležitá přítomnost v našich srdcích … a v srdcích našich blízkých ... a proto zítra sebereme všechny naše děti i s vnoučkem a jedeme na výlet… pro vzpomínky, které třeba budou i na fotkách, ale hlavně pro hezký pocit, že jsme a že se máme vážně rádi …

♥

... žijte krásné chvíle teď ...

♥ 

vaše Věrka

... jarní utěrky ...

… přináším vám novou kolekci  (digitálním profesionálním strojem Kornit )jarních utěrek, které jsou doslova ještě vlhké. Včera jsme dodělali nové návrhy utěrek s pozitivními, jarními, slunečními motivy. Jsou k mání, ke koupi. Stačí mi napsat nebo vás zvu do mého krámku…

♥

... motivace mého dětství ...tam kdesi dávno v dětských vzpomínkách ...
♥

…tento týden je skutečně nabitý plány, tvorbou, nápady… budu se snažit aspoň něco zaznamenat a poslat to dál …. Na programu je po stránce pracovní další kolekce jarních polštářků, která jde v těsném závěsu za kolekcí jarních utěrek. Také realizace Carolinčina zahradního domku, zahrádky, kterou nutně musí u svého domku mít. Nakoupily jsme spoustu flory … cibulky mečíků … muškáty a malé truhlíčky, které budeme přidělávat na domeček …  a také přijedou se k nám podívat na víkend pražáci, Kristýnka (starší dcerka) s malým Honzíčkem (vnoučkem)… tak možná přijde na řadu i nějaký prima výlet. No a do toho hodně vaření, pečení a chystání pomalu a jistě velikonoc…a to nás baví …

♥

... babička nosívala každé ráno z kurníku v proutěném košíčku čerstvá vajíčka ...
♥

... dělávám to stejně babi, jako ty  ...
♥

... babička i máma měla vždycky nejraději lněné utěrky...tak jsem jich pár vytvořila ...
♥

…a když jsem zmínila kytičky, které budeme spolu s Carolinkou vkládat do země, vzpomínám si na ony mečíky. Miloval je můj děda. A moje máma je asi i kvůli němu na zahrádce pěstovala. Mě se líbily ty nádherné barvy, ale vždycky mi tato květina přišla zvláštní. Děda na ni měl speciální  obrovskou broušenou vázu na stole v obýváku. A když se do ní mečíky dali, u oběda jsme na sebe skrze ní ani neviděli. Po pár dnech bylo kolem vázy na ubruse spousta pylu … těžké a mohutné květy mi zůstaly navždy v paměti. Letos poprvé jsem dala v obchodě do košíčku cibulky mečíků a Carolinka si je bude zalévat u svého zahradního domku. A až vykvetou, dám je do obrovské vázy doma na stůl … pro pocit nostalgie a kouzla dětství …

♥

... utěrka s vůní lučního vánku ...
♥

… a kde že mě napadly motivy z utěrek ? No opět v mém dětství … Vzpomínám si na ten pocit, když jsem držela ve dlani to žluté chmýřaté  kuřátko, to lehounké, krásné skoro nic…ten pískot když jim babička dala namleté kopřivy…vydržela jsem u nich sedět pozorovat je a hrát si s nimi celou věčnost… a jsem moc ráda, že vloni na jaře i naše paní kvočna vyvedla kuřátko a naše Carolinka u něj strávila nejednu dlouhou chvíli… s kuřátkem vedla dlouhé rozhovory na úrovni a možná, kdo ví, jednou bude psát o malém kuřátku podobně krásné vzpomínky, jako dnes já. A aby byly věčné, ztvárnila jsem je na jarní  utěrku …

♥

… krásné jarní dny …

♥

Věrka

PS.: a všem milovnicím a milovníkům českých tradic, jara, kuřátek ... krásných písniček ... pohody ... doporučujeme a dáváme tip na nádherné české pohádkové příběhy - zde. Jedná se o nové příběhy chaloupky na vršku. Ráno u nás zazvonil pan pošťák a tu krásu nám přinesl. Stojí za to ...

... sobotní koláč ...

… když jsem byla malá, rebarbora měla místo v každé zahrádce. V té naší, byla na kraji dřevěného plotu a často jsem tam tvořila obydlí panenkám. Listy rebarbory panenkám poskytovaly nádherný stín a nikomu nevadilo, že občas něco pošlapu…rebarbora byla brána asi za plevel. Za to na pekáči se plevel proměnil v úžasnou dobrotu. Už nikdy …nikdy…jsem nejedla tak dobrý rebarborový koláč, jaký dělala moje babička a dělá dodnes moje máma…

♥

… zdrojem mé rebarbory je naše hodná stará sousedka, která vždy v létě volá přes plot

 “ Věruško, pojďte k nám na zahradu, mám tam pro Vás tu Vaši dobrotu…“ a já vždy s nadšením běžím…vzpomínám na bydleníčko panenek… řežu tvrdé stonky toho „plevele“ a pak dlouho do noci krájím a krájím a krájím a pak během roku peču a peču  a peču…

♥

… máte holky některá z vás svůj recept na rebarborák ? …  moc ráda jej od vás přijmu. Třeba je mezi nimi ten z mého dětství. Tento mám od hodné sousedky, co rozdává rebarboru a já pak za to u ní zvoním s talířkem na vokošt. Tak říkávala moje babička ochutnávce… všechno koštovala … nikdy se nepřejídala… jedla jen to, co ji vyrostlo v zahradě, na dvorku a ve chlívku… a byla tak zdravá, čilá a rozumná…a nade vše skromná …

♥

sobotní rebarborový koláč  naší Carolinky

♥

drobenka : mouka, máslo, cukr

těsto: 2 žloutky vyšlehá úplně sama s cukříkem do pěny. Úplně sama ohřeje a nalije mlíčko, máslíčko. Přidá hladkou mouku a prášek do pečiva. To nalije za pomocí maminky do formy. Zato úplně sama na těsto nandá rebarboru, kterou dopředu procukruje se skořicí a kakaem. A nakonec s velkou chutí a nadšením sype  (všude) drobenku… V troubě na 150°C pečeme něco málo přes půl hod. To pečlivě hlídá. Poté maminka krájí a servíruje a všichni tleskáme, jakou, že to máme doma velkou kuchařinku  J

... poprvé ... sama šlehám ... je to paráda ...
♥

... je to fofr vyfotit naší Carolinku, když tvoří ...

... Carolinka drobí s nadšením a láskou...všude... práce se vůbec nebojí a to je tůze dobře ...

… také mám ve svých vzpomínkách, že v sobotu se peklo ve všech obydlích. … u nás doma…u sousedů a to u všech… když jsme běhaly mezi těmi domy, všude to vonělo jinak a všude krásně….byla sobota…

♥

... rebarborový koláč a vychlazený pravý jablečný mošt ...
♥

… ptala jsem se, proč tomu tak bylo? Proč se všude peklo v sobotu? V neděli bylo všude zavřeno a na snídani se podávalo upečení ze soboty. A také v neděli po obědě se lidé často navštěvovaly. Prostě to byl takový ženský nepsaný rituál …  v sobotu se peklo. Já od té doby, co naše Carolinka objevila lásku pomáhat mamince v kuchyni a jsme doma, peču sobota ne sobota, pátek nesvátek … pořád. Stačí říci jednu jedinou větu „ mohly bychom dnes něco upéct…“  a já díky našemu Benjamínkovi peču moc ráda … kdykoliv…. a to i když se mi nechce 

♥

voňavou sobotu i všechny dny další

Věrka   ♥  Carolinka