...mořská ...

... jenom tlesknu třikrát do dlaní 
a je tady léto.
A je všude volně k dostání 
a je tady léto...

☼
...a taky nová letní, mořská kolekce ...

... dnes jsem vytvořila kolekci mořskou (zde). Tiskla jsem mořské motivy a nějak jsem si u toho uvědomila, jak ten čas letí. Jak jedno léto střídá druhé. Když jsme byli s dětmi u moře, vezli jsem s sebou nafukovací věci všeho druhu – lehátka, mega kruhy, ploutve, vodní foťák, který byl totálně na nic ...velké děti byly ještě malé ... nějak nám rychle vyrostly a my od té doby už u moře nebyli. Člověk se pořád za něčím honí...něco shání ...něco řeší ...a najednou přijde den a říká si  „ a proč?“

☼

... vždyť život bychom měli žít i pro pocity ...pro vzpomínky ...pro krásu všedních dnů. A jak jsem se tak dotýkala mušlí na plátně, zatoužila jsem zase po zvuku mořských vln... po slunci, které tak blahodárně hřeje .... po teplém písku .... po osvěžující vodě ... po klidu ...

☼

... a nějak jsem při tom tisku vzpomínala na všechny ty dovolené...obyčejné i neobyčejné...vlastně moc jich nebylo. A proto všechny byly pro mne neobyčejné. Nejsem cestovatelský typ i když to o mě všichni říkají, že jsem...i když to mám v horoskopech ...ve své osobní charakteristice ... povím vám tajemství... před každou cestou cítím vnitřní chaos...bušení srdce ...paniku v hlavě...tisíc otázek ...a plno rozporů. A pro tyto pocity miluji domov ...pohodu a klid na zahradě ... usednout do houpačky s hrníčkem dobré kávy ...zavřít oči a obyčejně snít... a poslouchat ptáky ... a smích pobíhající Carolinky...a slyšet její povely, které dává psovi ... vnímat obyčejný den ... to je pro mne víc než dovolená, kterou si maluji ve svém já ...

☼

... a jak to máte se svými sny vy? A co vy a dovolená? ...

☼

... také jsem poslouchala u mé tiskařské aktivity rádio. Vyprávěl tam kněz o dovolených. Že jejich poslání nemá času dovolených a jak jsou pro člověka nezbytně nutné chvíle klidu a pohody pro načerpání nových sil pro překonávání překážek. A nějak mi najednou došlo, kolik těch všech překážek mé já s mými blízkými překonalo za posledních 5 let...za 5 let, kdy jsme nebyli na dovolené ... A někdo by se za to mohl stydět ...a jiný by mi to nemusel věřit...a další by ťukal na čelo ... či krčil rameny... a já si přitom uvědomění jen lehce sním ... a moje myšlenky se prolétají jako stébla trávy ve větru...a v konečné fázi je vypouštím ze sebe ven , píši je pro vás  ....

☼

... a taky vzpomínám na léto v dětství... jak jsme se koupaly za každého počasí ... skákaly do vody, kde plavali i pulci ... potápěly se pro řasy a ty si pak dávaly na hlavu, jako opravdoví vodníci... a na to, jak bazén na koupališti klouzal...dno bylo jako na ledu ...bez čističky ...bez azurově průzračné vody ... bez topogánů ... bez fontánek a vířivek ...a přesto jsme byly  šťastní ...obyčejně... jen tak ...že je voda  ...slunce...prázdniny...a kamarádi ...

 ☼

... krásné letní dny ...

Věrka lehce snící

☼

... když prší ...

... když prší ráda vařím, peču a taky šiji. Dnes jsem se konečně díky dešti přiměla k vyhotovení střihu na princeznovské šatičky pro naši princeznu Carolinku. Když jsem střih přišpendlila na látku a jala se stříhat, přiběhla Carolinka ze zahrady -   obří oči a jedním dechem vypráví, jak moc a nutně a honem potřebuje sklenici zavařovačku. Hádejte co vzápětí donesla domů ...

♥

.... šnečí rodinku . Cituji : „Mám maminku, ta je štíhlá a krásná ( to mě pobavilo) a tatínka, ten má pruhy jako v pyžamu...a je veliký, jako šéf. Kristýnka je bílá a krásná ...Honzík je taky bílý jako Kristýnka a má tááákovéhle tykadla a já jsem taky bílá a mám nejhezčí boudičku, co se leskne jako diamant. A taky mám Honzíčka, hnědého a když se tak nějak bedlivě dívám, tak má i bílé proužky ... A zítra prosím mami je  pojedeme ukázat kamarádovi Mikuláškovi, víš ten co měl doma špačka a sýkorku ...“

♥

... a tak jsem dostříhala na šatičky a věnovala se šnečí rodince. Vyprávěla a také poslouchala a Carolinka jim nosila trávu a kytičky a kapky vody ... a já udělala do víčka díry, aby se jim hezky "dýchalo"...a všichni jsme žili tím zázrakem v zavařovačce. A když jsem měla dnes tu touhu šít, tak jsem spíchla alespoň něco. Fusak - kabátek (podšitý vatelinem)  na Carolinčin tablet . No to vám bylo radosti. Tak dnes říkám, díky dešti.... je fajn, že prší ...je fajn, že je radost...je fajn ... a když bude ještě pár dní pršet , budou i princeznovské šatičky ...

♥

... šneček s diamantovou boudičkou ....

 ... vzpomínáte na své zázraky v zavařovačce svého dětství? ...

... my jako děti chytaly do ní čolky ...pulce ...  taky bělásky ... i berušky ...  pozorovaly kouzla přírody a pak ony úlovky opět do ní vypustily ... učím to i mé děti ... dotýkat se přírody ... mít svoji kouzelnou zavařovačku s dírami ve víčku ... na chvíli ... vždyť svoboda je to největší kouzlo ze všech darů ...

♥

... na šatičky je nastříháno ... tak snad brzy se v nich bude Carolinka točit na sluníčku ...
♥ 

... kabátek na Carolinky tablet ...

♥

.... vaše Věrka a Carolinka ... a šnečí rodinka J 

♥

...zahradní slavnost ...

... jak jsem již v nejednom příspěvku uvedla, jsem slavící typ. Mám ráda oslavy a když jsem se sama sebe zeptala proč? odpověď  byla nasnadě ... mám ráda kolem sebe pohodu, klid, dobrou náladu...stůl plný dobrot, které moc ráda připravuji ...a moc ráda vidím, jak všem chutná ... mám ráda dárky...když je dávám... mám ráda úsměvy...a celou rodinu pokupě... tento víkend, tato zahradní slavnost... svátků všech našich chlapů ...měla pro mne zvláště velký význam... byli jsme na ni úplně všichni ...

♥

... k zahradní slavnosti patří víla Zvonilka a maličký Zvonílek ...

... měla jsem ráda zahradní slavnosti už jako malé dítě. Babička a dědeček s překrásnou zahradou slavili také uprostřed léta jména - svátky v rodině. Babička pekla kuře na cibuli s knedlíkem na másle...toto vonělo...a já si přidávala ...a pak běhala mezi stromy ...naši seděli pod slunečníkem a pili kávu, která mi voněla od dětství. A babička měla na krásných broušených tácech napečené dobroty. Tažený štrúdl a letní roládu ... a dozrávaly maliny ...jahody ...a my děti to celé plácaly dokupy ... a babička nám dělala skvělou limonádu ... a děda nám na zahradě postavil kolotoč, houpačku, kruhy a teepee ... nic nám nechybělo ...

♥

... v altánku se vaří ... dnes z rybízu a ze sedmikrásek ...

...a po tomto skvělém vzoru...jak se rozdat malým dětem...se snažím o totéž...malým i velkým ... jen kolotoč nám chybí J ten mám občas v životě sama ... jsem tak moc ráda, když děti, malé, velké i ty odrostlé doslova plácají všechny ty bašty dohromady... a Carolinka trhá vše co zahrada plodí a vaří z toho pochoutky ... a užíváme si léta, pohody a samy sebe navzájem...

♥

... tato lízátka od naší Kristýnky z piškotů a fondán neměla chybu ... děti právě vaří ve svém altánku ... a když nevaří , tak  v něm spinkají ... a krásně se tam spinká ...

... a taky vzpomínám, jak moje babička milovala pařížský dort ... a já jako malá kremrole ... a naše Carolinka muffiny, naší Kristýnky. Ty s třešněmi, po kterých se raz dva zaprášilo vytvořila Kristýnka, starší dcerka. Mám z ní radost...je dobrá hospodyně a doufám, že jednou bude z Carolinky též. Pozorovala jsem ji, jak kuchtila s malým Honzíčkem a vzpomínala jsem na své kuchtění v železných bábovičkách a taky na starou dřevěnou kredenc v mém altánku. Jak jsem vařila, míchala, cukrovala a trhala také kde jaký babiččin plod v zahrádce...a všechno to mělo velký a hluboký význam a smysl ...

♥

...slavnostní dort pro kluky s jménem Jan a Petr ...

♥

... Carolinky oblíbené muffiny ...od její VELKÉ ségry ...

♥

... Carolinka přinese nápad - Honzík ho ochotně realizuje ...

... miluji zahradní slavnosti ....vím, stojí to kupu práce...příprav... ingrediencí ... sil a energie ...a pak kupu uklízení...ale to celé stojí za to ... za ten pocit rodinné pohody ... za ten pocit voňavého léta ...za ten pocit, že tvořím všem vzpomínky ...

♥

...oslavenci ...dárky...gratulace ... CD pro taťku od našeho Honzíka mne dojalo - název Mammas and Pappas  ...

... sousedův Zetor z roku 1959, na kterém jsem ještě jezdila já, jako malá holka, završil oslavu klučičích svátků ... nádherný den jsme prožili ... a my vám máváme pro vaše nádherné letní dny ...

... Věrka a její rodina ...

...letní buchty ...

... za poslední týden jsem nenapsala ani čárku, nenapsala jediný příspěvek sem na blog.... A tak vám konečně přináším pár slov, pár fotek , pár receptů, pár mých pocitů... Co jsem celý týden dělala? Žila ! Vnímala slova celé rodiny...užívala si opět přítomnosti našeho syna Honzíka ... naslouchala jsem všem slovům ... pozorovala jsem gesta ... prožívala klid...jakoby se ve mně zklidňovala hladina...šplouchání vln ...  to vysněné ticho po bouři...

♥

  ... v mé hlavě jsem snad stokrát řekla...Honzík odešel 28. května uprostřed noci...moc pršelo ...a byla tak hustá tma...a mé srdce se v tu chvíli proměnilo v jednu obrovskou ránu...a já plakala tolik nocí a tolik dní...a bědovala  a taky nadávala...a všechny pocity všeho druhu prožívala...bylo to pro mne nekonečně dlouhých 21 dnů...a o to větší radost mám teď...zase normálně vařím... a vařím a peču všechna jídla, co má Honzin rád...užívám si jeho přítomnost...tak ráda ho objímám ... pozoruji...a nekonečně dlouho hovořím...často sedává u mě v kuchyni u ledničky na verpánku a jen tak mluvíme...já zadělávám na knedlíky, které má tak moc rád...a mluvíme...a jsme... Často ho pozoruji oknem z kuchyně, jak venku na dvoře brousí a sváří...pomáhá tátovi ...  nebo, jak si hraje venku se psem ... jak si povídá s Carolinkou ... jak se mají krásně rádi ...

♥

... do detailu zachycené tlapky naší Carolinky, která právě přiběhla ze zahrady ... čistota půl zdraví J

Jahodový koláč zamilovaný

2 sklenky polohrubé mouky

1-2 sklenka mléka

½ sklenky oleje

1 sklenka cukru
1 prášek do pečiva

2 vajíčka

na vychladlý korpus  dáme zchladlý krém ze šlehačky a jogurtu. Na to jahody a na ně želatinu. Mizí rychlosti světla. U nás to je doslova na minuty.

... a nějak už nelze zapomenout na to, jak mi padaly na zem slzy...bolesti, jindy zoufalství...často i beznaděje...a já se tak moc modlila...a prosila...a klekala v kostele a všude nechávala slzy ... a ony měly význam ... jak moc si teď vážím naší rodiny...už to nejsou jen slova ... a pocity... Je to zkušenost, která přinesla poznání... pro nás všechny... pro naše lepší dny ...

♥

... a tak když na zahradě dozrává letní ovoce, peču letní buchty. Naše děti je zbožňují. Milují sladké . Z rybízu  jsem upekla „ koláč paní hraběnky“, z jahod zamilovaný koláč se šlehačkou a jogurtem ...maliny na německý koláč teprve dozrávají. Ale Carolinka pilně jejich barvu kontroluje, v puse J A já se ve volných chvilkách pilně zaučuji s novým foťákem ... a protože se  blíží  pátek -velký den...oslavy všech chlapských jmen v naší rodině, mám vážně co dělat ... jak v zaučování s technikou, tak v kuchyni. A obojí mě moc baví...

♥

koláč paní hraběnky

25 dkg másla

15 dkg cukr moučka

1 ks prášek do pečiva

4 ks vejce (žloutky zvlášť, bílky zvlášť)

misku rybízu

50 dkg polohrubá mouka

Rozdrobené těsto dáme do formy + sníh z bílků, na to poklademe rybíz. Na vrch nadrolíme zbytek těsta. Je velmi křehký, proto onen název.



... pečeno s PENTAXEM ...

... zasněžený rybíz ...

...přeji všem jen prima dny ...

Věrka

♥

...čas návratů ...

Návrat, ten vždycky je krásný,
návrat, ten musí být šťastný,
návrat, je nejhezčí z chvil co znám.
Návrat, ten musí se sdílet,
návrat, z těch prokletých mýlek,
návrat, je nejhezčí z chvil co znám.

♥

... toto je text, refrén z písně „Návrat“ od Jakuba Smolíka, kterou jsem milovala jako dospívající holka. Lyrická píseň plná citu, její smysl slov jsem plně  pochopila až

po 30 letech. Dnes ...

♥

...  dnes se nám vrátil Honzin. Na zádech měl krosnu a v očích strach. Zazvonil a Carolinka běžela ze schodů jako s větrem o závod ... běžela s klíčemi ...podávala mu je přes bránu, aby si otevřel domů sám ... jeho slova budu slyšet navždy ...“mami tady něco máš ode mě, jako omluvu.“  Podal mi hnědou obálku a v ní super SD karta na focení. A záhy i foťák, který jsem zosnovala s dcerou Kristýnkou, aby v Praze zakoupila.

Honzin pořád stál venku , čekal až vyjde ven táta ...viděla jsem jak jeho nervozita stoupá ... táta vyšel ... Honzík mu dal  drahou filipínskou láhev ( na kterou vydělával na brigádě) s názvem

„ Don Papa“ (jak příznačné), se slovy „ promiň, že jsem se choval jako debil...“

♥

... táta měl krátký monolog na téma, že toto se nebude nikdy opakovat a že to bylo celé zbytečné. Že nás to mrzí moc všechny. Všichni jsme pochopily, že víc slov není třeba. Proběhla lítost ...slzy... ticho ... Já měla pocit, jako kdyby zrovna skončila světová válka či nastal stav absolutního míru na celém světě ... Nad hlavou mi létaly vlaštovky, ale já je vůbec neslyšela... neslyšela jsem ani zvuky z ulice, ze zahrady...ani nevím, co říkala pobíhající Carolinka... vidím jen sklopený pohled mého syna ... oči zalité slzou a cítila jsem jeho bolest, až v morku svého já ... a v tu chvíli jsem věděla, že nás má hrozně moc rád ....

♥

...v tu chvíli jsem věděla, že překročil vlastní stín...že jeho pýcha předešla pád ... že jeho láska k nám je velká  ...že neztratil zodpovědnost ... že objevil pokoru ...že se mění z kluka v chlapa ... že má dobrý základ a to celé ho přimělo najít sílu a odvahu pro slova, která nám dnes přijel říci. Nepřijel na pořád ... chce žít chvíli v Praze..chodit na brigády... poznávat svět ...

... dnes je na cestách od ranních hodin. Ve 3.30 ráno vyjížděl z Prahy do Brna vlakem na přijímačky na VŠ. Po přijímačkách z Brna domů, dalších 120 km ... teď spí ...nevím, co se mu zdá , ale já vím, že jsem nejšťastnější mámou na celém, celičkém světě ...

♥

Věrka – máma s velkým srdcem plný lásky

♥