... rostou ...

 ... mám moc ráda čas, když houby rostou. A že teda rostou ....

♥

... dnes ráno se naše Carolinka rozhodovala, jestli se půjde  cákat do bazénu nebo půjdeme na houby. Ta kombinace je k neuvěření, ale je tomu skutečně tak. Když jsme si to štrádovaly k lesu, z nejedné zahrady se ozývaly povyky a cákance a stříkance a radost z letní vody. Naše Kačka má nové gumáky a ty musela řádně protáhnout hvozdami, houštinami, maliním a kapradím... Je to naše malá – velká houbařka... skutečně neznám většího houbaře ...

♥

... Carolinky houbařská taštička... s příznačným sloganem... Důležité věcičky, šup do mojí taštičky ...

 ... od svých dvou let chodí do lesa s námi pravidelně se svojí plátěnou taštičkou, kudličkou a atlasem hub. Nebylo tomu ani jinak dnes. Trošku jsem si připadala jako rapl, jít v letním dnu v gumácích do lesa na houby,  ale co by člověk pro svého potomka neudělal. A dobře jsem udělala ...

♥

... výsledek mě vážně šokoval. Do Carolinčiny malé plátěné taštičky jsme doslova našlapaly dva pekáče hub. A co jsme jich tam nechaly ... však oni dorostou ...a nebo budou mít radost ti houbaři po nás ...

♥

... když měsíc dorůstá houby rostou. Na nebi je úplněk jako stodola a hub je, že by na ně jeden mohl s kosou ... tak třeba vás trochu inspirujeme ...

procházky v lese miluji ... dýcháte z čerstva ... vnímáte nějak čistěji, bystřeji, pohodověji...vlastně ani moc nevnímáte...a to je asi ono ... les je oáza pozitivní energie...jen šum větví ... občasné paprsky slunce ... klid ...

♥

... a já si vzpomínám na houbaření mého dětství. Sbírala jsem jen to, co mělo hnědou hlavu. A maličké houby jsme nechávaly v lese, babička říkávala, že je to hřích je nosit domů. V lese dorostou a v talíři by byly nic...a tak jsme si dělaly v lese značky, kde máme schované mrňousky. Další cesta do lesa se tak stala pátrací a stopovací akcí...

♥

... dnes ve znamení babek ...

...a kola značky Pionýr či Favorit jsme nechaly na kraji lesa jen tak... a vždycky jsme je našly... a na řidítkách kola jsme vezly domů tašku s houbami a babička vždycky lámala rukama a klela, že ji domů zase vezeme práci ...

..a babička dělala skvělou bílou polévku z hub. Všichni ji měli rádi s octem, já ne a tak babička mě dávala stranou do plecháčku. A taky čerstvá smaženice s čerstvým chlebem...hmmm. A taky dělávala hubník. Ten měla v troubě ještě několik dní a jedla ho k obědu i  k večeři. Už nikdy jsem ho od těch dob nejedla. Vlastně už ani nevím, jak chutnal...A tak se ptám, znáte někdo starý český hubník? Já si ho jen matně vybavuji, že vypadal jako žemlovka....

♥

... zde neodmyslitelný atlas hub naší Carolinky... jak v něm důležitě listuje ... neumí ještě číst, ale lebky se skříženými hnáty ji prozradí, že taková houba do polévky nepatří ...

... a co je paradoxní, že naše malá – velká houbařka sbírá nejlépe z nás všech houby, ale nejí je. Odpověď nezná, proč ne...ale nenutíme ji. Jsme moc rádi, že má rád houbaření a procházky lesem ... a tuze ráda pomáhá houby nakládat, zavařovat, míchat, smažit ... a třeba někdo z vás má nějaký prima recept, který by ji zachutnal. Předem děkujeme...

♥

... krásný den přejí vaše houbařky ...

...jak umýt duši? ...

... terapie pro duši ...

 ... ořezala jsem si tužku, vzala papír a začala psát, čím vším během jednoho dne jsem.

Jako očistnou terapii to doporučuji všem. Papír se začal plnit slovy ... máma na plný úvazek (Carolinka nechodí do školky) tudíž i učitelka... vychovatelka... kuchařka (denně vařím obědy a mnohdy i teplé večeře) ... uklízečka (uklízet neumí u nás snad nikdo) ... zahradnice ... ošetřovatelka naší fauny (psa a slípek)... sekretářka, pravá i levá ruka mého muže ve firmě... tudíž i operátorka ...spojovatelka...nákupčí ... ekonomka...poradkyně ... a také pátračka, pořád někdo něco hledá...klíče, brýle, hagusy, lepidlo polyuretanové, svěrky, manuály všeho druhu,  letovací pistoly, klíč číslo 8 ... a také jsem žena ... a také babička ... a naslouchatelka ...a vypravěčka ...a těšitelka ...a řešitelka problémů všeho druhu  a po večerech spisovatelka...po odpoledních malířka a tvořilka ... a taky švadlena, když zbývá čas J, ráda spíchnu malé Kačce šatičky nebo závěsky do chaloupky ... a také hlídačka, sleduji jak se Kačka potápí v bazénu, od této činnosti nelze odejít ... a v neposlední řadě blogerka a fotografka ... a celé to podtrhnu a sečtu a vychází mi - milovnice života, co nezná nudu...a vším jsem moc ráda ...

♥

... jemně se dotýkat ... jeden druhého ... krása...

... kolik odstínů zeleně má obyčejná louka ? ...

...jenže znáte to... někdy přijde den a všeho čím jste ráda, máte dost ...a co s tím? Mám pro vás jednoduchý recept, který nic nestojí a dokonale funguje. Jak umýt duši? Procházkou do přírody... jen tak... vnímat jen hlas cvrčků ... vnímat teplý vítr ve vlasech... vůni louky...všechny barvy světa...

♥

... cesta do přírody...cesta za klidem a pohodou ...

... mamí, tohle je šnečí maminka a její miminko ... a tady zase pláče kvítek ...

... vzala jsem s sebou foťák a malou Carolinku...šly jsme po cestě a já ji vyprávěla, jak jsem jako malá chodívala do lesa na špacír se starou, drobnou a na výsost skromnou babičkou...co měla drobounké ruce samou vrásku...od práce a od života....

... a dnes jsem velká máma, vlastně taky babička a moc ráda na ty chvíle vzpomínám...a až jednou vyrosteš Carolinko, třeba si vybavíš tuto cestu, co vede k louce ...do klidu a pohody ... tam, kde lze umýt duši ...

♥

... když louka čaruje... den je jak vymalovaný ...

... motýlí kamarádi ...

...seděly jsme asi čtvrt hodiny ve vysoké trávě a číhaly na motýli. „mamíí foť to, už roztahuje křidélka...no to je krása... a podívej bělásek u něho....vidíš jací jsou kamarádi... pozorují naše stíny...hýbou se stejně... myslí jeden na druhého ... jsou to opravdový kamarádi .... to je krása maminko...“

♥

...letní pavučiny ...

... doteky... babí léto v prstech  ... a tu včelka vletu... a tam za stromy jde zase slunce spát ...

...a já si v té duševní očistě uvědomila, jak moc jsou naše činy, gesta, kroky a slova důležitá...nejen pro nás samotné, ale pro naše blízké ...pro naše děti ... jakoby z nás pily...a obsah, který je v nás je zákonitě v nich ... jsme spojené nádoby ...

♥

... kus louky doma ...

... a dnes je den Svatého Vavřince, budou padat hvězdy (slzy Sv.Vavřince) a já se už moc těším, jak je budeme s mým mužem a Carolinkou  na terase pozorovat ...tiše si do noci šeptat a přát tajná přání ...

♥

... jak pranostika praví : Jak Vavřinec navaří, tak se podzim zadaří. A protože dnes Sv.Vavřinec navařil vážně dobře, věřím, že i podzimní dny budou krásné ... věřím na krásné dny ... a ze srdce vám všem je přeji 

s láskou vaše milovnice (mn.č.) života

Věrka & Carolinka

♥

...kniha...jak dál? ...

 ... dnes jsem při otevření emailu plakala...dojetím...zvláštní pocit se ve mně rozlil ...takové teplo na srdci, co se rozlévá po celé hrudi... a slzy se lnou z očí a moje malá dcerka stále vedle mne a ptala se „proč pláčeš maminko?“

♥

 „ Kačenko a byla bys ráda, kdybych vydala knihu?“

„ano ... a ty bys mi ji četla...a až bych vyrostla, četla bych ji svým dětem...a až by moje holčičky vyrostly, četly by ji zase svým malým dětem...“

„a kam by sis tu knížku dala?“

„...no přeci do mé knížkárny ... a byla by tam navždy“

♥

...a já Ti do ní Kačenko napíši věnování ... Pro mé největší sluníčko na světě, které svítí i když to opravdové je za mraky ... a ty až vyrosteš a budeš velká , pohladíš si ty řádky a ucítíš z nich to sluníčkovské teplo plné lásky  ...

♥

... kniha srdcem psaná ...

 ...a co mne tak dojalo? Ano, konečně mi svitla malinká jiskra naděje. Dostala jsem email od člověka (z literárního sdružení), který je ochoten mi alespoň poradit s mojí knihou, kterou píši, jak řádky z ní  dostat na světlo světa...alespoň se o to pokusí... každá snaha se cení ...a já za ní říkám velké díky ...

♥

... znamení přímo z nebe ...

 ... do vánoc musí být na světě ...vloni, když jsme procházeli nelehkou životní situací...dala jsem pod stromeček svému muži malou ceduličku se slovy „miluji Tě ... a povím to klidně celému světu...napíši o tom i knihu..o lásce, kráse a hezkých dní ...o dnech zalitých sluncem...o dnech dávno minulých...o cestě do minulosti...“ tak za rok...A já jsem člověk, který rád plní sny i svá slova... a nedělá si ze své pusy jak já říkám větrák ... a tak píši ... plním řádky ... myšlenky vypouštím ven ... baví mne to...dělám to s láskou ...

♥

... a pokud je mezi čtenáři tohoto blogu člověk, který ví a může mi pomoci na světlo světa s mými řádky, které tu jsou jen a jen pro potěchu lidského ducha...pro radost...pro pocit klidu a pohody...pro nic víc...pro obyčejnou chvíli obyčejného dne ... kterých je v tomto uspěchaném světě tak málo ... tak předem děkuji za jeho vstřícné gesto podání pomocné ruky...

♥

... všechno k nám přichází z nějakého důvodu ... mnohdy dokonce přiletí ...

...vlastně má kniha vznikla i skrze tento blog...skrze „anonymní“ čtenářku, která mne hezky upozorňovala na to, že bych své myšlenky měla sepsat v knihu...nejprve jsem se pousmála ( a potěšilo mě to) ...když přišel onen komentář podruhé a záhy se přidávaly i druzí...zamyslela jsem se... a začala psát... a tak budiž veleben blog...všichni, kdo do něho zavítají...kdo mne inspirují...pohladí na duši...na srdci... děkuji vám všem ...

♥

... MÁMA ...

... a když jsem dnes odpoledne  fotila na zahradě pro tento příspěvek... z nebe se sneslo holubí pírko. Jako vystřižené z pasáže z filmu Forrest Gump. Vložila jsem jej do knihy...taktéž...

Tak jako vkládám čtyřlístky, pro potěchu oka i ducha...holubí pírko je třeba šťastným znamením v mém konání ...v mých dotazech... v tomto příspěvku...

♥

... a já toto pírko beru a chápu jako dobré znamení mých drahých holubů, kteří mě již léta provází životem. Dvou holubů, kteří se mi vždy ukáží, jako dobré znamení...seděli na římse okna, když se narodila Carolinka...proletěli nad našimi hlavami  před gymnáziem, když jsem syna vezla k maturitě... vrkají vždy na protějším domě v jakékoliv ročním období, jako moje morální vzpruha a podpora. A já vím, že nic není náhoda...ani pírko, která se dnes sneslo na knihu ...

♥

děkuji všem lidem dobré vůle

Věrka

♥

...svátek nesvátek ...

... na zdraví ... k svátku i nesvátku ...

 ... tak co vlastně? I to je otázka nejen pro mě. Od malička jsem slavila svátek 1. srpna. Tak hrozně jsem se na ten den těšila, že mi bylo jedno, že je půlka prázdnin pryč. Prostě 1.srpen byl jen můj den. Stejně se jmenovala i moje teta a sestřenice, kteří žili na Slovensku. O prázdninách vždy bývali na prázdninách u babičky, tady. Svátek se tedy slavil ve velkém stylu. Ale...

♥

... když se taťka s dětmi rozhodne mamce udělat radost ...

 ... když jsem povyrostla... sestřenice přestala jezdit k babičce na prázdniny (dospěla) ... a naši se rozhodli, že mi svátek stanoví, jak kalendář praví na 8. října. V ten den jsem v podstatě ztratila svůj svátek. Ztratila jsem těšení na půlku prázdnin... pozbyl smysl svátek v mém já ...

♥

... večerní tabule s levandulí ... pro maminku ...

... ptala jsem se časem, proč jsem vlastně slavila svátek jako malé dítě uprostřed léta, 1.srpna. Odpověď ? Podle starého kalendáře. V pubertě mě tato odpověď jakš takš uspokojila. Jenže časem přišel na svět internet a já googlila. Neobjevila jsem nikde  v žádném kalendáři jméno VĚRA v den 1.srpna. Hledala jsem i v církevních kalendářích, dokonce i ve Slovenských. Nic jsem nenašla. Možná, že někdo, kdo bude číst tyto řádky, zná odpověď na moji otázku...kdo ví ... byla bych moc ráda...

♥

... jako když to osud chtěl, ptal se mě před pár dny můj muž, kdo je teď u nás na řadě s nějakým svátkem či narozeninami. A já mu vyprávěla o mém svátku...a jak jsem se jako malá těšila...a že v ten den bývala a je Porcinkule (velká pouť) na kterou jsem jako svátečnice jezdila a mohla si dopřát cokoliv. Většinou se prodávali na ní první melouny ... to bylo něco J a vždy jsem si vezla z Porcinkule balónek na gumičce plněný pilinami... přesladký cumel ... bary mandle ... a papírové paraplíčko... a hlavně – pocit radosti...

♥

...a ten mi dnes moje rodina nadělila. Rozhodli se, že mi po letech připraví a opráší můj prastarý svátek... Přinesli kytičku ... nalili jsme si skleničku...já s Carolinkou připravila dobrou večeři , bylinkové brambory s nivou a panenku zapečenou ve Schwarzwaldské šunce... zapálili svíčky ... a udělali si kolem sebe hezky ...

♥

...a já si teď večer, když už jen plápolají svíčky uvědomuji, že to krásno máme všichni na dosah ruky. Nezáleží na výročí, svátku ...záleží jen na nás a našich rozhodnutích...na našich myšlenkách a chtít udělat druhé šťastnými... pro jejich radost získáme tu naši... zkuste to...stojí to za to ...

♥

...a když mi naše Carolinka na moji otázku, co by si nejvíc na světě přála, odpověděla :“ melírky, jako máš ty mami...“ rozhodla jsem se pro její jiskru v očích, je vytvořit...“ 

... vím, je malá ...vím, má čas...ale kolik podobných odpovědí by nahradilo tu její nezměrnou radost ? A právě pro takové chvíle tu na světě jsme...pro chvíle nezměrných radostí ...

a možná právě tato chvíle, obyčejných zlatých pramínků v dětských vláskách  v ní zůstane navždy... v jejich vzpomínkách na mámu, která ji snášela modré z nebe...

♥

... moře radosti vám všem ...

Věrka – svátečnice J

... slívy ...

... včera přinesl můj muž z trhu slívy. Má tuze rád buchty... a já, kulinářka tělem i duší, je tuze nerada peču. Dokonce si myslím, že to je jediné, co nerada peču. Na dotaz herce Martina Zounara, co nerada vařím či peču , jsem tenkrát odpověděla „  ... cokoliv z kynutého těsta...“ Od té doby se to posunulo do dimenze, že s kynutým těstem jsem již kamarádka...ale buchty...to je moje achillova pata ... a nedaří se mi ani z krabice ... možná se jen moc snažím J

♥

 ...moje babička dělala buchty, co se vešly do dvou dlaní. Velké, sladké slíváky i s peckami. Ještě horké je pocukrovala. Druhý den byly tak krásně vláčné, vlhké, nasáklé...úžasné... a my je snídali o víkendu a když nějaké zbyly, měly jsme je v pondělí do školy na sváču. Na ubrousek se lehce přilepily a my tak plivaly nejen pecky, ale i kousky ubrousku J Byly to slíváky našeho dětství.

♥

 ... a vždy, když dělám slíváky, jako bych cítila, že se do léta pomalu a jistě vkrádá podzim... a protože si myslím, že letošní léto je krásné, teplé, blahodárné, milé.... slíváky nepeču (na štěstí ). Podzim do našich stále otevřených oken ještě vpouštět nechceme...a tak jsme včera večer pekly švestkový koláč a lá mřížák. Resp. tvořila Carolinka. Kynuté těsto Carolinka potřela zakysanou smetanou. Tu pokladla švestkami – slívami a na vrch vytvořila mřížky ze zbytku kynutého těsta...

♥

... a dnešní snídaně byla na světě ...  letní snídaně s nádechem podzimu...s vůní švestek a propletena láskou naší malé pekařky Carolinky ... tak ráda pomáhá v kuchyni a já zpovzdálí fotím a ukazuji ji co a jak...a naviguji ...a přitom si vždy uvědomím staré indiánské přísloví, že děti jsou jako šípy. Dokud je držíme v rukou, udáváme jim směr, sílu, dáváme do nich naši energii. Pak je jednoho dne vypustíme a už letí tím směrem samy... tak snad bude ten směr správný a do zad ji  jednou povane jen ten nejlepší vítr či vánek ...

♥

 ... a když jsme spolu vypeckovávaly švestky, padala jedna otázka za druhou ... o peckách ... proč? a na co? a k čemu? A já opět vyprávěla příběh o semínku a Bohu. Vyprávěla jsem ho už tolikrát a všechny naše děti ho měly tak rádi.

♥

... o semínku a Bohu ...

... starý mudrc se ptal dětí , jak si představují Boha. Když projdete děti kolem stromu v sadě a řeknu vám, kde je tady Bůh? Co mi odpovíte?  Děti si vzájemně skákaly do řeči a každý chtěl říci a prosadit svůj názor. ...je ve větvích.. je v hlasu ptáčka, co v nich sedí... je v listí co padá na zem....křičely jeden přes druhého... Starý mudrc se usmívala ptal se dál... " můžete se ho dotknout? vzít ho do rukou a mít ho? " ... nastalo ticho... jako by dětem došla řeč ... Starý mudrc rozkrojil jablíčko a z jeho jádra vyndal malou pecku. "Je toto děti Bůh?"  Děti se smály ... Slovo mudrce znělo - "ano je." Když půjdete sadem, Boha neuchopíte, nevidíte, přesto tam je a bez této malé, nepatrné pecičky ukryté v jádru, by nebylo nic. Nebyl by strom, jablko ani sad. Děti pochopily, že Bůh je podstata ... mudrc k nim promlouval srdcem...a jejich očima ...

♥

... a oči naší Carolinky jen zářily...má ráda mé vyprávění...příběhy...povídání...a já ji povídám tuze ráda... třeba o semínku či pecce uprostřed slívy ... pro tyto chvíle mám ráda  život... a moc ráda o takových chvílích píši ... třeba právě teď a právě pro Tebe ...

♥

 ...a kdyby jste někdo měl zaručený recept na buchty slíváky, budu za něj tuze ráda ...

♥

... prima letní dny ...

Věrka