... lahodná jablíčka ...

... lahodná jablíčka ...

... není na tom širém světě tolik vzpomínek ,

co napěchuje se do dětství a náručí maminek.

A patří tam i vůně a chutě a obyčejnosti,

je to nad bohatství víc než dosti.

A do těch mých patří i jablečný sad.

Má tam své místo a je tam rád.

Patří tam neb provázel mne kusem žití,

je tam jak korálky provlečený nití.

Ve staré jabloni byl můj úkryt, dům ve větvích,

já šplhala po ní v keckách prastarých,

vím, jak kůra toho stromu drsná je,

vím, jak plod toho stromu mezi všemi kraluje.

Svoji chutí, vůní, tvarem, barvou i jménem,

je odhaleným dávným tajemstvím Evou a Adamem.

Je krásou nad pozemsky čistou,

je motivací pro mě jistou....

Pro obyčejnou báseň co píši právě teď a tady,

neb patří  mezi mé vzpomínky i poklady...

Věrka

♥

... křehoučký jablkový koláč ... vůně podzimu ...

... není to tak dávno, co jsme zde opěvovala krásu hruštiček, lahodných hruštiček. Dnes bych ráda vyznala hold jablíčkům. Ovoci mého dětství. Patřím do generace dětí, kteří znaly tropické ovoce jen o vánocích. Mikuláš přinesl balíček s mandarinkami při troše štěstí i s banány. A tak jsme byly odkázány po zbytek roku na české sady. Hrušky, švestky, ryngle, třešně a lahodná jablíčka...

♥

... spadaná jablka v babiččiným sadu, to je pro mne nostalgie vzpomínek. Babička do zástěry sklízela jablíčka, nosila je na jednu velkou, bzučíci  kupu plnou vos a včel a tou pak krmila zvířectvo... A také vzpomínám na tzv.korunu, kterou máma sklízela jablka z koruny stromu. Stála na žebříku, v ruce dlouhé bidlo a na něm tzv. železnou korunu s plátěným pytlíkem. Do něho se sklízela ta nejkrásnější jablka, která drželo dlouho v koruně stromů, až do prvních přímrazků...

♥

... polohrubá mouka, cukr, vajíčko, mléko, olej, prášek do pečiva, hrst ořechů a pražených ovesných vloček a JABLKA ...

 ... v kamenném sklepu babiččina starého stavení, byly tyto skvosty uloženy v dřevěných bedýnkách. Máma je měla popsány a myslím, že je poznala i bez popisku ... odrůda Matčino... Sparťan...Kožené...dodnes si ty názvy pamatuji. A co víc, zavřu oči a cítím tu vůni jablek v chladném sklepě...

♥

... u nás šmakuje ...

♥ 

...jablkový koláč jsem osladila ještě řeckým medem ...

 ... to je pro mne podzim...vůně jablek...ale také vůně dehtu, líně se valící z komínu všech obydlí. Bydleli jsme v údolí a když jsem na podzim k večeru běžela domů, vždy jsem cítila tu líbivou vůni kouře...venku chlad a doma teplo, i to je pro  mne podzim. Rozvrzané křeslo u kamen starých kaborek, mámin štrúdl z domácího listového těsta, jak já jen milovala okraje štrúdlu... a na kraji kamen plecháček s meltou. A babiččin hrnek o který si brousila nůž. A teplo... a puštěné staré lampové rádio a z něho se linou tóny a slova večerní pohádky Hajaja... ... to je pro mne podzim...

♥

... a také vás zvu na Carolinčinu procházku podzimem  zde ...

...a co pro vás znamená  podzim? ...

Věrka

♥

STOPKA

  

...není to tak dávno, co jsem psala na Carolinčině bogu o STOP dnu. V ten čas jsem ještě neměla tušení, jak moc blízko jsem k opravdové STOPCE. Původně jsem o tom nechtěla vůbec psát. Vždyť tento blog je o pozitivních vzpomínkách, o vaření, pečení, tvoření...o mém životě. Ale v něm jsou i občas třesky plesky...a bouřky a vítr podobný vánici. A já bych byla vám všem dlužna říci , že jsem byla zastavena.

 ...Osud mě zastavil. Pořád jsem tak nějak se zmítala v kruhu...prosila o pomoc...i zde, vás. A vy jste mi dávaly cenné rady, hladily po duši a chápaly. A já vám všem z celého mého srdce děkuji. Jste všichni do jednoho skvělé bytosti  a všichni do jedné si zasloužíte mé upřímné děkuji.

  

... kdysi dávno jsem slyšela větu, že člověku se nestanou v životě věci, které by neunesl. A já před pár dny, dostala poslední kapku. Obyčejnou , malichernou hádku o ničem. Kdybych vám řekla kvůli čemu, všichni do jedné by jste propukly v neskutečný smích. Kvůli totální blbosti s moji láskou. Ale co bylo méně úsměvné, že mne to tzv. dorazilo. Složila jsem se jako dětské leporelo. Nekončící pláč, zírající oči do nikam... kapičky na uklidnění...klid a ticho.... STOPKA

... starší dcerka si mě odvezla do Prahy. Mě a Carolinku. Procházely jsme se Prahou, uličkami, kde nechodí tolik lidí...klid a ticho... Objednala pro mne neskutečně krásný zážitek ve SPA, v luxusním hotelu s relaxační masáží... uvolňující koupele... kyslíkovou terapii ...blahodárné ticho a klid...

... také nás v ten čas oslovil syn, že má slavnostní imatrikulaci a že by si z celého srdce přál, abychom tak přijeli. A my tam byly. Padaly mi na zem slzy jako hrachy dojetím, když jsem toho uličníka viděla jak skládá přísahu, vysokoškolský slib. Viděla jsem všechny ty dny, kdy jsem ho učila mluvit, počítat, podepsat se... zdravit sousedy, mít rád svět...a být slušným klukem...a mezi tím i hodně zlobil...a já viděla ty dva vztyčené prsty, jak přísahá děkanovi...a rozlila se ve mě nekonečná radost...

... a pak jsem splnila přání malé Carolince, tolik si to zaslouží. Tolik si toho ustála při mém boku za poslední dny. Chtěla vidět zrcadlové bludiště a my tam byly. (zde) A její živý sen si teď ponese ve svých dětských vzpomínkách...

... jsme opět doma...nabíráme nových sil pro další tvoření, ať za stolem, v kuchyni či Kornitem... a o všechny ty chvíle se s vámi rádi zase podělíme....

...  krásné dny plné pohody, klidu a zdraví...

Věrka

♥

... lahodné hruštičky ...

... hrušky jsou mému srdci tak moc blízké. Dokonce bych je nazvala, jako nejvíce sexy ovoce. Jak jsem již psala dříve (zde) 

... jejich tvar připomíná sedící ženu...jejich chuť - ženskou jemnost -ze všech ovocí nejemnější...jejich vůně je nevtíravá, podmanivá...je sexy... jako ženskost sama ...

♥

...podzimní list - výtvor Carolinky...

A když jsem vzala do rukou foťák, zjistila jsem, že bych toto ovoce mohla fotit celou věčnost, ze všech stran a úhlů, ze všech světelných záblesků i stínů...

♥

... podzimní hruškový koláč na podzimním tácu... zde

... nová vůně od Yankee Candle - hrušková, je víc než vzpomínka na mé dětství, na spadané hrušky na starém chodníku ... je skutečné kouzlo .... kdo miluje přirozené vůně - doporučuji. U nás ubývá rychlostí světla ...

...naše děti, všechny tři,  hrušky doslova milují. A tak není divu, že jsem se jala upéct hruškový, tak trochu netradiční koláč. Vřele všem doporučuji...je lahodný...vždyť v něm jsou schovány lahodné hruštičky...

♥

... ovoce, co má neskutečné kouzlo ...

... vzpomínám si na babiččiny hruškové povidla...míchala je v nízkém širokém rendlíku na okraji kamen...dělávala z nich koláč...říkávala mu tenká netýnka ... asi opět slovo odvozené z němčiny od nett - pěkný, pohledný ... a babiččina netýnka byla vždy pohledná, pěkná, zvláště s hruškovými povidly...

♥

...Carolinka pečící, ochutnávající ... mj. blogující ...

Zde

... a také si vybavuji, jak nás před lety, mě a moji lásku, (to ještě Carolinka chodila po horách)... kroky zavedly do skanzenu v Rožnově. A já poprvé ochutnala nejtenčí koláč na světě s lahodnými hruštičkami - frgál. A hned jsme ho doma zkoušely s Kristýnkou upéct... a jindy jsme ho zkoušely upéct s tvarohem a švestkovými povidly (zde) ...

... ale bez lahodných hruštiček to není ta pravá gastronomická symfonie...

♥

...Carolinka, jak ji dobře znáte ... velká pomocnice, kuchařka a cukrářka ....

... Carolinka v akci ...

... vzpomínám na dlážděný chodník plný vos, 

nikdo by si netroufl jít po něm bos.

Ten chodník voněl tak lahodně,

tak sladce, poeticky a víc než hodně.

Ta cesta byla plná hrušek spadaných,

ta cesta navždy zůstala ve vzpomínkách mých...

Cítím tu vůni ještě dnes stále,

slyším ten bzukot vos a včel i nadále.

Vidím tu žlutou krásu, co se do mě přímo vpila,

opěvuji obyčejně neobyčejné hrušky,

když jsem ještě jako dítě žila...

...a pro tyto chvíle  je dodnes ráda mám,

 vám všem o nich hruškovou báseň posílám ...

♥

... a přitom voňavém, lahodném, hruštičkovém pečení,  jsme si zapálily vůni karamelu ...no to vám byla  krása ...

♥

... všem přejeme provoněné , lahodné, podzimní dny ...

Věrka a Carolinka

... Carolinka bloguje ...

... moje virtuální kamarádky. Jdete tu se mnou nejeden pátek a znáte mé kroky, mé děti, mé sny, radosti i starosti. A protože jich v poslední době byla doslova lavina, nějak mě to převálcovalo. Zastavilo...ochromilo...Ale nevzdávám se...

 ☼

... doslova vstávám z mrtvých a zvedám hlavu... Dívám se kolem sebe...uvažuji a vnímám ...a do toho smutného ticha se ozval hlásek ... „ maminko, uděláš mi blog?“

 ☼

Hlásek naší Carolinky...našeho sluníčka. A já usedám k počítači a tvořím...pár večerů...počítač vypínám ve 2 hodiny ráno ... hledím do tmy ...a cítím za ní světlo ... radost a mír...musí přijít...cítím to ...

A skrze tyto pocity jsem vytvořila radost a jiskru v očích malé holčičky, kterou všichni tak moc dobře znáte. Naší dcerky, podle ní jsem pojmenovala i svůj blog před lety Carolina Mia.. Vymýšlím její blog...název...design...Vše pro její radost. Jde to samo... jako po másle... Ráno se probouzí malá Carolinka a já mám pro ní překvapení... A ona ho má pro vás ...

 ☼

... jste zváni do její  princeznovské, holčičí komnaty ...

♥ ZDE  ♥

.. .lék pro duši ...

... když odlétá babí léto do dáli,

když končí něco, co sotva jsme začali...

když podzimní sluneční záře,

barví stromy, tůně i tváře ...

to přichází podzim

malíř, básník , skladatel, kouzelník i velký pán...

pán podzim, kterému je smysl krásy dán...

♥

... Carolinky výtvor ... podzim v jejich očičkách ... dožínkový věnec ...

... lék na bolavou duši, na podzimní splín či na obyčejné slzy... je jím odjakživa práce, tvorba ...zaměstnat ruce, mysl...

Pro mne to bylo odjakživa tužka ... musela jsem se z toho vypsat , vykreslit, vymalovat, vytvořit... a tak zase píši básničky...malé, dlouhé i kratičký ...

... a zase malujeme... dnes podzimní svícny pro krásné chvíle pohody...jak moc si ty chvíle přeji... přej a bude Ti přáno ...

♥

 ... miluji svíčky, oheň, blahodárné a teplé plameny, které doslova tančí. Dokázala bych se do ohně dívat celou věčnost. Miluji vůni ohně...vůni svíček ...vůni podzimu ... rána začínajícího podzimu voní tak krásně...plodně, nostalgicky, unaveně ...

♥

...vzpomínám na podzim mého dětství ...na pálení bramborové natě. Do ohně jsme jako děti dávaly vykopané brambory. Ty jsme pak černé jako uhle olupovaly ze slupky a ještě horké jedly. Tu připálenou chuť mám na dně dětských vzpomínek. Je nezapomenutelná....voní podzimem ... voní dětstvím, voní chalupou na samotě u lesa u babičky...voní kamarádstvím...dobrodružstvím...prostě voní  ...

A my se v tom doutnajícím kouři mokré bramborové natě honily. Kdo déle vydrží stát v kouři. A babička na nás volala, ať jdeme z toho kouře, že bude po nás smrdět celá chalupa...

...a já vzpomínám, jak jsem byla kouřovým vítězem až mě pálily a štípaly oči ...a to vítězství za to stálo ... natáhla jsem do sebe tu podzimní vůni a když teď zavřu oči, je se mnou ...

♥

... podzimní svícny s odlétajícím chmýřím i časem ...

... a tak v posledních dnech hodně tvoříme...hodně pracujeme ... hodně přemýšlíme...hodně bilancujeme ... a já hodně vzpomínám...na své dětství...na dětství našich dětí ...a otáčím se za sebou a vidím tu dlouhou cestu plnou bohatství ... plnou bohatých zážitků, prožitků ... a jsem nějak podzimně unavená... možná právě přišel čas se zastavit.

♥

... a také tvoříme ze sádry ...odléváme zvířátka ... a Carolinka je barví všemi barvami ... nechávám ji volnou ruku působnosti ...

...a v tom zastavení jsme pro vás vytvořily kolekci svícnů pro voňavý podzim (zde). Svícny s podzimním chmýřím, které letí kamsi do dáli..tam, kam letí všechen čas...

 ♥

... přeji všem nádherný, provoněný podzimní čas plný světla ...

Věrka

♥

... otázka ...

... mám v hlavě plno otázek,

komu je říci? Komu ?

Nenapadá mě nikdo a tak je říkám Bohu ...

Bože ty víš, jak má cesta životem byla nelehká,

kolik já jen měla snů ...

kolik to bylo nocí a dnů ...

A ty mi ty dny plnil těmi sny,

znáš mě od A do Z a víš co cítím,

víš co chci, po čem toužím, co vidím ...

A také jsi mi toho moře vzal,

proto, aby přišel den a ty mi zato více dal ...

Ale dnes je jiný den ...

mé já má pocit, že je to zlý sen.

Dnes ztrácím .... a bereš mi ...

... dnes můj syn odchází z rodného hnízda,

letí ... sám ...a beze slova,

letí zase, zas a znova ...

A já stála u brány se zakaleným zrakem,

dívala se jen na něho ...

dívala se na kluka, v jakém jen kruhu je, v jakém?

Na jeho hrdost, zarputilost i bol,

na jeho dospívání i vzdor.

A nad hlavou mi prolétli  holubi a já zvedla hlavu.

V ten moment mi skanula slza, tak velká,

co symbolizuje jen mámu ...

... až jednou odletí i moře dní,

až jednou budeš tátou od dětí, co také sní,

pak vzpomeň si na tuto chvíli,

pak vzpomeň si na nás,

jak moc jsme pro Tebe žili ...

Pak ucítíš tu bolest, kterou mi pomohli odnést ti holubi ...

Jak Tvůj vzdor nás bolel, vše bylo tak „zbytečné“ a naruby...

a v tu chvíli ucítíš i tu bezednou lásku

a já si přeji, aby sis nikdy nemusel klást, jako já teď,

tu otázku

...Bože proč? ...

♥

... Carolince ...

... k narozeninám ...

... bylo tenkrát pondělí -15.září a bylo to nedávno,

a tenkrát jemně mžilo, sotva začalo ráno ...

... nebylo ještě osm hodin ranních ...

a ty jsi na našich lících vytvořila smích....

a padaly nám slzy štěstí, jako velké hrachy

a táta Tě držel v náručí a ty jsi neměla žádné strachy.

... viděla jsem Tvoji tvář,

a já cítila tu velkou zář ...

jsi našim andělem , poslem dobra a nadějí..

jsi nám vším , pečetí lásky i obětí ...

... jsi symbolem touhy a velkých přání,

jsi důkazem pevné vůle, žádné zdání.

Jsi naším živým snem,

za kterým v životě s láskou jdem...

... Tvá zář je s Tebou stále,

ať prožíváme chvíle velké i malé.

Voníš jak letní heřmánek v poli

a každý den s Tebou za to stojí...

... lidé se Tě dotýkají, jako kouzla a krásy...

jako blahodárné spásy.

Jsi výjimečné děvčátko, snad pro svou obyčejnost,

pro přirozená slova, pohledy a lidskost.

Je jí v Tobě tolik, až mne dojímá,

jsem šťastná máma, co Tě má ...

...a šťastný tatínek, co pro Tebe dýchá,

jsi jeho pokladem i pýcha.

A velký brácha , co Tě zbožňuje a vždy rád objímá

A velká ségra, co Tě též v srdci nosí a má ...

A Tvůj věrný pejsek, který je větší už než ty,

A maličký ptáček v kleci, kterému dáváš dobroty.

Všichni Ti chceme říci, že jsi našim sluníčkem

a přejeme Ti zdraví, lásku, štěstí...každým dnem ...

Tvoje milující rodina

... Kristýnce ...

... byl tenkrát čtvrtek – 12. září a bylo to už tak dávno,

a tenkrát svítilo slunce ze všech sil, sotva začalo ráno.

... bylo poledne a devět minut navíc k tomu,

ty jsi spatřila svět a věděla jsi, že patříš už komu...

... byla jsi krásná , jako to slunce co zvěstovalo Tvoji sílu,

byla jsi milá , kouzelná a já měla pocit, že držím maličkou vílu ...

... tak moc jsem si Tě přála a najednou byla jsi v mém náručí.

Já byla ještě mladá a měla strach, že nic mě život nenaučí.

Jak se o Tebe správně starat, chovat, krmit Tě ...učit mluvit, zavazovat si boty a být...

A všechno to tak přišlo samo...

... tak jako Tvé slovo „Mámo...“

... a já tu byla od toho dne jen pro Tebe...

ukazovala jsem Ti sníh, jak padá z nebe...

... jak máma Tě má ráda čím dál víc ...

že se nemusíš při mém boku bát ničeho nic...

... a šly jsme tou cestou spolu krok co krok,

a léta plynula a střídal se rok co rok ...

...pak přibyl Ti parťák největší, brácha Tvůj ...

...a život pořád letěl, žádné stůj.

... a základní škola střídala střední - jedna druhou,

a narodila se sestřička, náš malý anděl s kouzelnou duhou .

Jak moc ses za ni modlila, aby byla... vzpomínám na ty chvíle ...

...na všechny... na celé to štěstí, co bylo kouzelné a milé.

...a dnes jsi už máma, velká holka, jako tenkrát já...

co v sobě velkou lásku má ...

...a přeji k Tvým dnešním narozeninám Kristýnko moje,

abys vždy věděla,cítila, že srdce mé je i Tvoje...

...měla vždy plnou náruč zdraví, štěstí a velké lásky ...

to celé píši ze srdce a bez nadsázky...

♥

PS:

...ty víš, jak bolavé chvíle teď v srdci mám,

že Tvůj malý – velký brácha je zase ten tam..

jak bolí mě jeho slova, gesta a zavírání dveří ...

a člověk pořád doufá, prosí a věří...

...a v těch chvílích jsi tu se mnou, jako jeden velký včelí plást,

tak spjatá, pokorně tišící a jsi moje duševní mast.

Můj medikament, má dcera plná citu

Děkuji...že jsi tu ...

Máma

♥

...den jen tak ...

 

...a včera ráno jsme si řekli, že si uděláme hezký den. Jen tak ... Ani jsme nemalovaly...ani jsme nepekly... ani jsme netvořily ...venku  nebylo ani hezky, ani ošklivo...bylo ode všeho trochu ... bylo jen tak ... jen tak, na obyčejný den ... jen tak, na milou vzpomínku do našich životů...

♥

...Carolinka takovému dni říká pyžamový den. Do oběda běhá po domě v pyžamu a dělá si vegáč. Co to pro malou holčičku znamená? Chvíli si skáče přes švihadlo ... poslouchá písničky pana Svěráka.... běhá do kuchyně pomáhat s obědem... a u všeho se usmívá...

♥

...a ta nálada se jako náboj šíří vzduchem... taťka sedí u počítače a pročítá své hobby o vintage hifi ( v ostatní dny se nezastaví )... venku štěká pes a svým štěkotem hlásí pošťákovi „tady jsem pánem já...“ ...slepice kdákají neb hlásí info o vajíčku ...

...já vařím rajskou tak, jak to dělávala moje babička....

♥

... oběd v pyžamu ... den jen tak ...

Z předního hovězího, aby byla silná polévka, co ani nemrkne. Jedno oko. A uvařené maso do omáčky. Moje babička ji zahušťovala perníkem... nikdy na kvalitě nešetřila a dělala dobře neb si to celé její opravdovské vaření pamatuji ... všechny ty vůně...všechny ty kouzla krásy staré poctivé kuchyně ...a pro tyto chvíle, dělám to samé ...

♥

... a po obědě jsme vyrazili na výlet. Do hor a skal ...a bylo nám dobře... a byl to obyčejný den...s trochou mlhy...se špetkou podzimního mrholení...s kusem podzimního vánku... a s vůni kouzelného podzimu, který lze namíchat jen v horách ... tam, kde listí ještě nežloutne. Pán podzim se vkrádá pomaloučku, polehoučku. Proto věřím a sázím na delší babí léto...i vlaštovky nám ještě létají nad hlavami... myších  děr na poli je po málu ... a šišky ve špicích smrků ještě nejsou v hojném počtu...všechny tyto přírodní úkazy mě učila moje stará babička...

♥

...výlet mezi kameny ...ticho ...šum lesů ...a pokřik ptáků tam vysoko v nebi ...

... vždycky vzala do rukou sezónní cibuli, sundala slupku a vždycky řekla, jaká bude zima a zda si dá zima na čas nebo ne. Kolik měla vrstev, kabátků...taková byla její odpověď. Babička pozorovala přírodu celý život, byla s ní doslova spjatá...vždyť žila na samotě u lesa celý život...

♥

... cítila jsem zde obyčejné "zastav se" ... jen tak ...

... a po cestě domů jsme se zastavili v té chalupě, kde jsem vyrůstala, kde žila moje malá, pracovitá babička. Tam, kde dnes bydlí moji rodiče. Stavili jsme se tam - jen tak...když jsme měli ten den - jen tak ...... a moje máma mi ten prima den, jen tak trochu znehodnotila...opět mi musela dát na vědomí, že jsem jen tak nic...jen tak ničemu nerozumím...a jen tak jsem nějak navíc... 

... a já jen tak opět pochopila, že některé věci jsou neměnné...někteří lidé jsou neměnné ...a jen tak mi to přišlo líto...

♥

... a v té lítosti jsem si uvědomila, že mám ti nejbližší kolem sebe na světě ne jen tak... moje děti, velké i malé...moje láska, můj životní partner...mé sny ...a třeba i vy...nejste tu  jen tak a já jsem za to tak moc ráda...

♥

... naše Carolinka pořád v pohybu...schody do kaple mají pro ní velké kouzlo ... hopy skoky ...

...a večer jsme si jen tak pustili krásnou muziku,zapálili svíčky, uvařili lahodné kafíčko. Já malovala podzimní tácy s láskou, (pro kohokoliv z vás), dnes v nich je fůra lásky ze dne jen tak ...a u toho jsme si povídali  jen tak  a bylo nám vážně jen tak dobře...

♥

... krásné podzimní dny – jen tak ...

vaše Věrka

♥